Rubriky

Archiv

Názory zde publikované mohou a nemusí reprezentovat názory mého zaměstnavatele.


Beznaděj bez ‚bez‘ je naděje

Cítíte se už nyní mizerně? Tak to snad ani nečtěte. Nestrčil jsem si ráno extázi do zadku (humor), takže to je takové šedočerné. Naše růžová budoucnost…

Co nového? Nenapsal jsem nic od půlky května, takže mezitím se za námi podíval Bob z Afriky a už stihl zase odjet. Za 14 dní si návštěvu zopakuje a pak zase až za rok. Svým způsobem bereme jeho přítomnost v bytě jako dovolenou, kdy prostě tak trochu vypadneme ze svého zaběhaného rytmu.

Tento týden nás s Kubou čeká velká premiéra. Po 9 a čtvrt letech, co spolu chodíme, pozná moje rodiče. Tátovy narozeniny před měsícem jsem bohužel kvůli pracovním povinnostem nezvládl. Ty máminy už musíme dát, i kvůli očekávané podzimní vlně koronaviru (čertví jak to bude s lockdownama). Sice se mi dělá při pohledu na předpověď počasí dost šoufl, ale v pátek bychom snad cestu do Brna a dál přežít mohli. Zda to bude vlakem, autobusem nebo BlaBlaCarem, ještě nevím.

Kuba skončil v práci a rozhlíží se po nové. Já se včera pár hodin věnoval prohlížení inzerátů na nějaké nepravidelné brigády na den dva týdně, ale zatím jsem na něco vyloženě zajímavého nenarazil. Asi nechci sedět za kasou, rozhodně nechci dělat něco, k čemu potřebuju řidičák a rozhodně (to celé na druhou) nechci dělat nic dalšího se sociálními sítěmi. Je mi z nich na zvracení.

Především z těch protiukrajinských nálad. Skoro jako by diskutující z Novinek.cz přesunuli nejprve na Facebook, později i na Twitter obohaceni o přítomnost proruských placených trolů. Když pak trávíte na sítích pracovně desítky hodin týdně, máte intenzivní pocit, že 70 % lidí jsou víceméně kréténi a idioti. Podvědomě samozřejmě vím, že to není pravda. Ostatně podle výsledků průzkumů volebních preferencí z června jich je jen něco lehce nad 40 %. Humor. Sorry. Humor a přítel jsou jediné dvě věci, které mi ještě zlepšují náladu.

Faktem ale je, že pandemie rozšířila dezinformační scénu. A to není všechno. Odborníci totiž varují, že frustrace u lidí narůstá a využijí ji protisystémové strany v podzimních volbách. Nečekají nás dobré časy. Slyšíme to ze všech stran. A to nás zima (dost možná bez ruského plynu) teprve čeká. Mám pocit, že všichni jen odevzdaně čekáme, co bude dál. Nebo se pletu? Proč by ne, možné to je, tomuto světu už nějakou dobu přestávám rozumět. Někde by tu ale měla být i nějaká naděje. Ta prý nikdy neumírá a svítí jako světluška i v těch nejtemnějších časech. Možná se mi jen horší zrak. Ale dokud jsme zdraví a máme co jíst, ještě není tak zle. Ostatně jsem dost starý na to, abych pamatoval památné utahování opasků. Tak si to holt zopakujeme. Vypadá to, že minimálně Lukáš Kovanda se trefil, když loni na konci roku varoval před rokem 2022 takto: „Takový pokles reálných výdělků jsme tady neměli od devadesátých let.“

Tak hlavně tu naději udržte ve svých myslích. Třeba to pomůže.


Send to Kindle

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Pondělí, 18. července 2022, 8:25

Publikováno v BLOG


Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *