Rubriky

Archiv

Názory zde publikované mohou a nemusí reprezentovat názory mého zaměstnavatele.


Boje o roušky a Country 4 The Future počesku 2020

Máte plné zuby koronaviru? Tak upalujte odsud. Mazejte! Neklikejte sem, protože (hepčí) korona je všude.

První den tří týdnů volna začal skvěle. Došel jsem si pro stravenky, podepsal dovolenou a protože venku bylo docela vedro, tak mě napadlo zkusit překvapit (ex?)přítele, tím že umyju okna. Ne, že by to okna nepotřebovala. Špíny bylo dost. Dvě okna nahoře nejdou otevřít do boku, takže balancování na parapetu. Peklo. Šmouhy. Pot. Dvě propocená trika! Na slzy ale nedošlo. Jsem zvědav, zda si toho všimne.

O něco později mi spolubydla v kuchyni s respirátorem na puse oznámil, že se sám dává do karantény a jde zítra na testy. Ke kontaktu s nakaženým mělo dojít před týdnem a protože i když vláda soustavně mluví o funkční karanténě, ze zpráv v médiích lze vyvodit, že nic takového zjevně neexistuje. Kdyby ano, nemohla by přece hygienička Rážová po 10 dnech v karanténě říkat, že neví, kde se nakazila. Ale pozor, po 6 měsících, co tu máme koronu, se hygienikům nakoupí počítače a internet. Pokud si lámete hlavu, proč sakra až nyní v září, dejte vědět, až vás něco napadne.

Na netu a v MHD se nově svádí boj o roušky. Kecy o svobodě přiloženy. Kdo nasadí roušku je ovce. Je to nuda. A tak jsem se rozhodl, že lidi, kteří bojují proti rouškám například tím, že nosí místo roušky kus záclony nebo propagují chození bez roušek, mažu z přátel. Během víkendu bylo odejito nebo samo odešlo asi 13 lidí. A ne, nenaplňuje mě to smutkem. Naopak, chci jim upřímně poděkovat. Málokdy vidím sobeckost prezentovanou jako upírání svobody.

Docela nerad bych tu viděl další kolo lockdownu, ale je třeba připustit, že tohle není jenom o (ne)schopnosti naší vlády. Protože ruku na srdce, v tomto je také kus pravdy (z Facebooku): „Lidi vy už jste se snad všichni zbláznili! Za to, že je nás tolik nakažených, může vláda? Můžeme si za to sami. Když jsou zákazy, špatně. Když nejsou, špatně. Chraňte sebe i ostatní. Věčně nespokojení. Pořád za to může někdo jiný, jen ne já sám. Krásný den všem.

Kamarád na to téma psal, že to nechce hrotit a přijít o známé (doslova: „nechci dopustit, aby mi blbé roušky pošramotily vztahy„). Napsal jsem mu, že je to trochu jak za komunistů. Zatímco dřív lidé drželi hubu a krok, aby nepřišli o práci, nyní obětujeme pravdu v zájmu toho, aby nám v přátelích zůstalo pár pitomců navíc. Co z toho je vlastně horší?

Když člověk v pozici lékaře a olympijského vítěze začne blábolit nesmysly, myslím, že je mou povinností na to, že blábolí nesmysly upozornit. A nikoliv držet hubu, protože on (narozdíl ode mě) něco dokázal. Z mého pohledu má novinář JXD lepší a horší období. Tohle patří k tomu lepšímu. Tento ultimátní rozhovor s lékařem, který je zřejmě ztracen v dnešní technické době může být velmi velmi smutné čtení. Ne, čipy ve psech nejsou jako GPS.

HUMOR

Send to Kindle

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Pondělí, 14. září 2020, 16:38

Publikováno v (Social) media


Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *