Jsem příliš unavený na to vymyslet perex, co teď s tím?

Ve čtvrtek jsem se rozhodl, že si nafotím alespoň pár fotek Londýna, ideálně bez turistů. Naplánoval jsem si to na časné ráno, protože pak je světlo zcela jiné, než po zbytek dne. Ale to nikomu kdo fotí nemusím říkat. Delší dramatické stíny, jiná barva světla (pravda v době digitálních fotek si lze barvu libovolně měnit) a Londýn plný spěchajících rezidentů. Problém byl, že místním meteorologům vyšla předpověď počasí. Avizovaná mlha se dostavila a tak ranní vycházející slunce vykouklo jen občas. Když se spikne příroda, nepomůže ani to, že jste spali jen tři hodiny a vstávali v pět. Ranní Tower Bridge vypadá jinak. Na mostě potkáte především dva typy lidí. Kravaťáky, kteří spěchají většinou do City nebo sportovce, kteří běhají ranním městem. Občas uvidíte kravaťáka se sportovními botami…

Své kamarádky Veroniky jsem se ptal, zda existují nějaká pravidla, zda chodit vlevo nebo vpravo. Prý jak kde. V turističtějších částech spíš vpravo, v tradičních spíš vlevo, ale nikdo vás asi nezabije, když půjdete jak chcete. Včera jsem musel provést checkout a přestěhovat se z pokoje 126 do pokoje 223 za dvěma jinými CZcampuseros. Moc času jsem ovšem v tomto pokoji nestrávil. Aktuálně mám na obou nohách puchýře, už mi na ně došly náplasti a nové nemá smysl kupovat, protože nefungují. Povedlo se mi odpoledne kousek od Oxford Street najít dle instrukcí Filipa Rožánka (za tip dík) obchůdek Postcard Teas, který prodává (jak překvapivé) čaje. Prodává tam tuze milá slečna a já mám tudíž dárek pro Kubu. Celkem jsem koupil 150 gramů čaje za zhruba 25 liber (ani to nepřepočítávejte). Celkově jsem ale měl za to, že tu utratím daleko víc peněz.

Mimochodem nevím, zda se tak děje již i v České republice (protože slazená pití nekupuji), ale místní Sprite má o 30% méně cukru a je doslazován stévií. Původní plán jet večer na Greenwich a pokochat se pohledem na výškové budovy padl. Místo toho jsme si s některými českými členy udělali hlouček u místního Tesco Express a bavili se. Tou dobou jsem již měl upravené fotky z toho dne a zbývalo jen napsat blog. Na hotel jsem dorazil bohužel v takovém stavu, že jsem zvládl jen přetáhnout poznámky z Evernote do textového editoru a … Usnul jsem.

Ráno jsem vstal kolem sedmé a zašel si na domluvenou snídani. Začalo to tak, že jsme se chvíli naháněli na Greenwitch, ale nakonec jsme se na Piccadilly potkali a dali si klasiku, kontinentální snídani. Poté jsme mluvili a protože jsem si uvědomil, že mě čeká další stěhování v hotelu, zamítl jsem návrat do O2 a raději přijal nabídku kouknout se do obchodu Lillywhites. Šest pater oblečení od sportu po běžná trika, boty a kufry. Ani zde jsem příliš finančně nekrvácel. Mikinu za původních 70 liber jsem koupil za 25, k tomu dvě pola Dunlop kus za 6 a jedno triko s motivem supermana a druhé s nápisem SICK (sebereflexe patřila vždy k mým silným stránkám, jsem totiž dokonalý – joke). Cestou ven z obchodu jsem pípal a řešil to mladý kluk z ochranky, který byl tak sexy, že jsem chvíli zvažoval, zda bych se neměl do obchodu vrátit a ještě něco ukrást (další joke). Na hotelu jsem se přestěhoval a dohnala mě únava takového rázu, že kdybych počítal každé zívnutí během psaní tohoto textu, bylo by jistě vysoko nad číslem 20.

Co se týká závěrečného zůčtování, je na to ještě brzo, ale náklady nebyly (nepočítaje ubytování na hotelu) příliš vysoké. Čekal jsem útratu kolem 10 tisíc, přitom zatím jsem zhruba na polovině. Pravda, je to ovlivněno dvěma věcma. Odhadem zhruba 25 liber jsem ušetřil díky presskartě a místní nabídce pití pro novináře zdarma. Další peníze jsem ušetřil jednoduše tím, že jsem měl neustálou potřebu někde být nebo něco vidět a moje životospráva dostávala na zadek. Včera jsem si například po desáté večer uvědomil, že moje snídaně v Dose a jedna velká cookies sušenka ze stánku Telefonicy bylo moje jediné jídlo za celý den. Tak jsem povečeřel alespoň bagetu v Subway.

Pokud tu mezitím neusnu na stole, tak bych se ještě měl podívat za pár minut na Oxford Street. Z večerního focení ale už asi nic nebude. Chtít zvládnout Campus Party i Londýn je zkrátka obtížný a vyčerpávající úkol. Zřejmě mi uteče i zakončovací ceremonie Campus Party. Pokud ji někdy v budoucnosti opět navštívím, mám jasno v tom, že to musím udělat jinak. Dojet o pár dní dříve a odolat tak svodům pořádajícího města. Mimochodem reportáž o Campus párty najdete na webu zpravy.rozhlas.cz zde.

P.S. Dnes jsem neudělal zatím jedinou fotku. Čas návratu do Prahy je v neděli po poledni. Minimálně polovinu cesty prospím. Tím jsem si jist…