Rubriky

Archiv

Názory zde publikované mohou a nemusí reprezentovat názory mého zaměstnavatele.


Extrakce bolestivého zubu

Nechat si vytrhnout zub, to je někdy práce na týden. Nevěříte?

Někdy kolem 15. listopadu mě začala pobolívat levá strana celé čelisti, tak jsem se objednal na 18. listopad k doktorovi. To bylo pondělí. Ten na to mrkl a i když mi dosud udělal v puse hodně bezbolestných věcí, na tento zákrok se necítil. Kanálky by sice bylo možné vyčistit, ale byl by k tomu potřeba mikroskop. Navrhl mi stomachirurgii na Karláku. Toho jsem se docela zalekl, protože jsem o ní slyšel různé zvěsti. Nakonec se ukázalo, že docela zbytečně, protože když projdete skrz okno s uštěkanou sestrou (ta druhá se chovala k pacientům normálně), tak zbytek už je pohoda. Večer mi dorazilo balení Aulinu, které by mělo vydržet asi dva týdny. Přesto jsem hned v úterý zavolal na soukromou kliniku. Jenže to už bolest docela sílila (domnívám se, že šlo o trojklanný nerv) a termín v prosinci mi přišel opravdu velmi vzdálený.

A tak jsem ve středu vstal brzo ráno (v 7:00, což mimochodem stále není dost brzo) a dojel na Karlák. Tam mě opravdu nepříjemná babizna na recepci cepovala jako malé děcko (dělala to všem, mladým, starým, ženským i chlapům). Nejprve mě vykázala z klientské zóny (což představovala umolousaná páska na zemi, která mohla představovat ledasco) a když došla řada na mě, tak mi s radostí sdělila, že bez papírové žádanky si o nějakém trhání zubu mohu nechat zdát. A taky že až budu mít papír, mám dojít už v 7:00.

Zavolal jsem tedy ke svému stomatologovi, že budu potřebovat papír. Prý mi zavolají zpět za 15 minut (ona ovšem ta lámaná čeština paní recepční mohla taky znamenat, že jsem si měl zavolat já, těžko říct rusky bohužel nemluvím). Po 16. hodině odpoledne a marném čekání na telefon jsem vyrazil do ordinace, (oficiální otvíračka do 20:00), ale už jsem tam nikoho nezastihl a to ani na telefonu. O den později to naštěstí už klaplo a já se skoro už i modlil, aby nenastala v pátek nějaká další komplikace, protože mi nadchází pracovní týden. A mohu říct, že byly chvíle, kdy by mi ta bolest práci moc neumožňovala. No co vám budu povídat. Komplikace naštěstí nenastala.

Jen aby bylo jasno. Nikoho neparoduji, jen mi jeste nevyprchala anestezie…

Gepostet von Miloslav Kombajn Hamrik am Freitag, 22. November 2019

V pátek jsem vstal v 6:00, abych se v 6:58 mohl postavit do fronty u okýnka. Ze dvou sester na mě opět neomylně vyšla opět ta nepříjemná sestra u okýnka. Z papírové žádanky přečetla jméno mého ruského zubaře s jasným opovržením. „Pan zubař Oleg XXX neumí trhat zuby,“ zeptala se nahlas, aniž by ji zajímala odpověď (na tohle mě fakt nenapadlo cokoliv říct). Nebo aniž by mohla vědět, že kořen onoho zubu roste do úhlu 90° (rtg jsem si nenesl) a pan zubař moc dobře ví, proč mě posílá na chirurgii. Spolkl jsem odpověď a jí jen věnoval pohled, ze kterého jí mohlo dojít, co si o ní asi tak myslím. Poslala mě na rentgen, ten byl za 10 minut hotov a pak stačilo počkat asi 2 hodiny v čekárně. Samotný zákrok byl v pohodě, dostal jsem umrtvení, zubař byl sympaťák a potvrdil slova mého stomatologa, že léčba zubu je sice možná, ale s velmi nejistým výsledkem. Vzhledem k blížícím se Vánocům jsem tedy rád svolil s jeho vytrhnutím. Lékař mi pak ukázal i ohnutý kořen zubu. Rána naštěstí přestala brzo krvácet a co je důležitější, zmizela bolest čelisti. Další zub, který je měkký a tudíž opět práce pro chirurga, zatím nezlobí, takže o něj přijdu až v lednu.

P.S. Pokud máte nějaké peníze navíc nebo naopak potřebuje půjčit, na Zonky mám letos zisk 8,1 % zkusit to můžete taky (sleva).


Send to Kindle

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Neděle, 24. Listopad 2019, 19:19

Publikováno v BLOG


Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *