Rubriky

Archiv

Názory zde publikované mohou a nemusí reprezentovat názory mého zaměstnavatele.


Londýn den třetí, s kapkou Campus Party

Nejen prací je živ člověk. Především tedy, když je oficiálně na dovolené :). A tak jsem vyrazil do víru velkoměsta zvaného Londýn, ale nebojte. Dostalo se i na Campus Party.

Původní plán zajít ráno do O2 arény padl. Jel jsem rovnou na Barbican a odsud je to pěšky malý kousíček do Dose Espresso, což je malinká kavárnička, kde pracuje moje kamarádka Veronika a ta mi prozradila, že Dose je jedna z TOP 30 kaváren v Londýně. Prý se tu městem šíří láska ke kávě a v poslední době se u kávy dokonce uzavírají obchody. Manažeři se pak předhánějí v tom, jak umí chuť kávy opsat. Silná módní vlna. A přitom tu káva chutná (dalo by se skoro říci pokaždé) jinak než v Česku. Já si dal místní značku, jejiž složení je obměňováno. Ochutnal jsem taky otoustovaný banana bread s trochou másla (tak se to tu jí) a ochutnal kolu, která vůbec jako cola nechutnala. Byla přímo z kokových ořechů a kromě lehké chuti anýzu v ní byla například levandule. Nebylo to mimochodem vůbec špatné. Protože Veronika končila ve dvě a já tam snídal už v deset, vyrazil jsem do ulic fotit.

Jak jsem zhruba o dvě hodiny zjistil, popsala mi poměrně přesně cestu k výškovým budovám v City, jak se tu obchodní čtvrti říká. Stačilo jen vytrvat a jít odhadem zhruba 100 metrů dál. Já se místo toho lehce ztratil, ale to mi vlastně vůbec nevadilo, protože opravdu nejsem příliš typ člověka, co obíhá památky, spíš rád jen chodím a fotím. A toho se mi dostalo. Na Whitecross jsem potkal pár zajímavých graffiti a jakési malé tržiště. Faktem je, že za plánování bych si zasloužil asi tak čtyřku. Pětku ne, protože jsem nakonec viděl vše, co jsem vidět chtěl. Ale jen si to vezměte. Naplánoval jsem si výletní den na středu, tedy jednoznačně nejteplejší den během Campus Party. Venku bylo 28 °C a mám dokonce pocit, že jsem i skrze potoky potu trochu opálil. K tomu mi ale utekli dva z nejzajímavějších řečníků – Vincent Cerf, který je považován za otce internetu a Jimmy Wales, který pro změnu založil Wikipedii. Skoro se stydím.

Já se mezitím podíval na slavnou Baker Street, kde sídlí ona magická adresa 221B. A modří již tuší, že právě tam bydlel geniální detektiv Sherlock Holmes, který toho má ještě nemálo před sebou, protože ho BBC dokonale přenesla do současnosti ve své mini sérii, která se snad již co nevidět dočká třetí řady. Byla jedna odpoledne, proto jsem si chtěl odškrtnout další položku z mého To-Do listu a tou bylo pojíst Fish and Chips. Možná jsem se neměl spokojit s prvním místem, kde ho nabízeli. V Linda baru naproti muzeu Sherlocka připomínala silná krusta ze strouhanky krunýř a skrývala velmi utrápenou rybu. Hranolky byly vyloženě bez chuti. Ale jak říkám, vzhledem k povaze podniku – indické bistro, se to asi dalo čekat. Faktem ale je, že anglická kuchyně není zrovna dvakrát vyhlášená a i když se najdou světlé výjimky typu english breakfast, ani to nelze jíst příliš často, pokud si nechcete ve čtyřiceti přivodit infarkt. Koupil jsem pár suvenýrů, našel poštovní schránku, odeslal dopisy a v Dose vyzvedl Veroniku.

S tou jsme se vydali na dvě a půl hodiny dlouhou procházku. Potkali jsme se s jejím přítelem a dali si kávu v konkurenčním podniku, jehož jméno je naprosto geniální – Department of Coffee and Social Affairs (Odbor/ministerstvo kávy a sociálních věcí).  Měli zde mimochodem výbornou limonádu (tuším ze sicilských citronů). A zatímco Petr se musel vrátit
do práce, my jsme to vzali okolo Svatého Pavla k okurce a pak dál k Tower Bridge. Zde jsem byl upozorněn na fakt, že DLR vede až sem. Chápete to? Přímo od mého hotelu s jedním přestupem na Canning Town, kde se VŠECHNY DLR křižují. Nikdy jsem to nezkoumal, tak to byl trochu šok, ale hned jsem vymyslel plán na ranní focení za úsvitu (daleko před tím, než se otevřou brány O2). Další překvapení bylo, že mi Veronika prozradila, že DLR jezdí bez řidiče a tudíž je možnost sedět přímo vepředu. Zkusím to asi natočit na zrcadlovku. Dala mi i tip na cestu od O2 ke Greenwich, kde je prý nádherný pohled na další mrakodrapy na Canary Wharf.

Kolem půl páté jsme se rozloučili, já odjel na hotel a dal si nutnou sprchu, výměnu trička, ponožek a nalepení náplasti na puchýře (přestože se boty od Kuby rozchodily, na celodenní chození to zřejmě ještě není). Takto občerstvený jsem vyrazil do O2, kde jsem nafotil pár fotek a zjistil, že v místnosti pro novináře jsou kromě limonád taky piva v plastu a víno ve skle. Výjimečně jsem si dal třetinku piva (která se mi po celém dni na sluníčku odvděčila pocitem lehké opilosti), napsal pár řádek z tohoto blogu a vyrazil nafotit pár fotek.

Z toho mála co se mi podařilo slyšet, zaujal Alberto Levy, který využívá technologie k zábavným marketingovým kampaním pro klienty. „Jsme malý tým, ne firma jako Facebook a navíc většinu konceptů zvládneme fyzicky vyrobit za pár hodin, maximálně dní,“ vysvětloval posluchačům část svého úspěchu. No a samozřejmě nemohu pominout fakt, že na Campus Party včera vystoupil jediný český zástupce mezi přednášejícími – Štěpán Bechynský. Ten mluvil o senzorech a vysvětloval, že Raspberry Pi je sice krásný a může se nám zdát, že malý počítač, ale stále spotřebuje řádově více energie než mikropočítače na jednom čipu, které řídí senzory (samozřejmě má násobně více paměti i výpočetního výkonu, ale v tom je ten vtip, senzory by podobný výkon stejně nevyužily). Celou přednášku jsem bohužel neabsolvoval, ale jistě mě zastoupili čeští příznivci, kteří se dostavili v hojném počtu.

Příjemně překvapil organizační tým britské Telefonicy, když jsem náhodou objevil v newsroomu flashku a vytištěný program. Sice o den až dva později než je normální (a to prosím uznejte, že dva dny od zahájení je to trochu pozdě), ale je vidět, že se Britové opravdu snaží napravit si reputaci z prvního dne, kdy to krapet drhlo. Kromě flashky (128 MB, to se ještě vyplatí vyrábět?) jsem v newsroomu objevil ještě jednu věc. No spíš ona objevila mě. Respektive ne věc, ale člověk. Angličan, který si pár desítek minut chtěl povídat zdržel mě natolik, že jsem musel dodělávat práci na hotelu. Na stole měl skoro dopitou láhev (!) vína a já mu rozuměl každé třetí slovo, například hack, Airbus a že pochází s Devonu (jihozápad Anglie). Cožpak mohu říct o rodilém mluvčím, že má mizernou angličtinu? Ale já jinak v Londýně opravdu každému rozuměl. A pokud ne, tak na druhý pokus rozhodně. S ním jsem netušil na co kývám. Klidně mi mohl dát nabídku k sňatku a já bych ji nevědomky přijal…

P.S. Původní plán spát okolo půlnoci nevyšel. Odeslat fotky do rozhlasu, upravit 24 kousku pro CZcampuseros… A je jedna. Kompletní galerii mých fotek (těch aktuálně zveřejněných) z Londýna najdete zde: https://www.facebook.com/vj.kombajn/media_set?set=a.10201329782559347.1073741834.1616641888&type=1


Send to Kindle

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Čtvrtek, 5. Září 2013, 7:58

Publikováno v BLOG, Cestování


Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *