Nový přenosný počítač jsem zvažoval už od Vánoc. Jenže jsem měl tolik různých požadavků, že to vypadalo, že si nevyberu nic.

Chtěl jsem něco mezi 10 až  13 palci displej, chtěl jsem dlouhou výdrž, nebyl mi úplně šumák design, rozhodně jsem se nehodlal smířit s váhou nad 1,5 kilogramu, zvažoval jsem dotykový displej, chtěl jsem Win7, cenu okolo dvaceti tisíc a neurazilo by mně ani podsvícení kláves. Nemá to cenu zastírat, jsem rozmlsaná buzna. Jenže zase dobře vím, že nejsem člověk, kterému kradou věci nebo je rozbíjí. Můj netbook Asus EEE mi vydržel do dnešních dnů. Jenže přestal stíhat. A tak jsem nakonec musel rezignovat na některé z parametrů.

V prvé řadě jsem rezignoval na cenu, nakonec jsem vysolil 27 490 korun. Zároveň mi došlo, že dotykový displej by slušel více Windows 8, což jsem zamítl. Nějaký čas jsem uvažoval o Lenovo Yoga, jenže desítková verze měla procesor ARM, což znamenalo sice delší výdrž, ale poněkud tragicky ořezané Windows 8 RT, na kterých nefungují klasické aplikace. Líbily se mi i některé Samsungy, ale nakonec to vyhrál opět Asus. Konkrétně Zenbook. A nebyl by to Kombajn, kdyby nákup proběhl normálně. Ráno jsem koukal, že v Alza mají dva kusy. Před polednem byl již jen jeden a já jej šel omrknout naživo za Filipem Rožánkem, který si jej koupil v lednu. Tam jsme se do sebe zamilovali (s notebookem, ne Filipem). A když jsem došel ke svému stolu, abych ztvrdil objednávku, stálo na stránce červeným písmem, že prodej byl ukončen. Ano, ve chvíli, kdy jsem se po několika měsících rozhodl! Naštěstí jsem našel kousek od práce autorizovanou pobočku Asuse, kde ještě měli kus na skladě. Změnil jsem si v bance limity na kartě, domluvil se s kolegem, aby mně na pár desítek minut zastoupil a hurá pro něj. V prodejně mi ovšem řekli, že  neberou platby kartou. Vysvětlovali to marží bank, která při výšce 3 procenta může dostat cenu počítače POD nákupní cenu (byli zde o krapet levnější jak v Alze). Naštěstí tam měli internet a tak jsem si znovu změnil limity v bance, tentokrát pro výši výběru v bankomatu a donesl jim peníze v hotovosti.

Ačkoli jsem vůbec nevyžadoval tak brutální výkon, byl to právě on kdo rozhodl. S procesorem i7 a 4 GB RAM totiž mohu zvažovat to, že bych si zase někdy někde v klubu zapromítal naživo. Solidním argumentem byl i design v podobě tenkého hliníkového těla a je vhodné zmínit i IPS panel s rozlišením Full HD. Standardní výdrž kolem pěti hodin, několik módů výkonu a v kancelářském režimu se zapnutou wifi kolem 6 až 7 hodin. Všechny tři USB porty jsou ve verzi USB 3.0, nechybí HDMI a s redukcí je možno zapojit i VGA (D-SUB) konektor. Čtečka SD karet je standard, u ní zamrzí pouze to, že narozdíl od netbooků EEE stejného výrobce, se neskryje celá v těle notebooku.

Jinak je to ale mazlík. Nyní mne čeká dokončit instalace programů, které používám a přesunout na něj data z netbooku. Ten totiž půjde k Liborkovi, čímž mu snad krapet vytáhnu trn z paty a on bude moci být online. Těch věcí kolem techniky, které bych měl udělat je víc. Podívat se co je s mechanikou v pevném počítači, něco udělat se starým stolním počítačem a zlikvidovat sice funkční, ale přece jen poněkud neskladný CRT monitor Compaq. Ale tak člověk se aspoň nenudí.