Jednou jsem se nepoučil. Inu opakování je matkou moudrosti. Nebo alespoň bylo v dobách, kdy Google všechno neindexoval a na internetu šlo najít maximálně porno. Předesílám, že tento zápisek nepíši kvůli nějakému pranýřování, hanbě nebo pomstě. Dokonce věřím, že to nemusí mít trvalé následky. Prostě se to stalo…

Když se mi ozval jeden nejmenovaný známý (a neptejte se kdo ani soukromě, protože vám to neřeknu), že potřebuje půjčit asi  3500 korun do výplaty (která měla na jeho účet dorazit 15.11.), tak jsem sice neskákal radostí do stropu, ale po pečlivé úvaze (můj finanční rozpočet, Vánoce a kupování dárků) jsem peníze poslal. Jasně, vím – existuje možnost půjček, ale kvůli této částce by byla blbost si ji pořizovat, nehledě na to, že jsem prostě tomu člověku VĚŘIL. A lidi si přece mají pomáhat, ne? Mno.

Během termínu vrácení se nikdo neozval, tak jsem se po pár dnech ozval já. Bylo mi přislíbeno vysvětlení ve středu. Ve čtvrtek omluva, řeči o vytíženosti a přislíbeno vysvětlení večer. Dnes jsem se ozval raději já, protože NIKDO na světě mě nepřesvědčí, že na dvě tři věty vysvětlení nebyl mezi středou a sobotou prostor. Rozhodně ne v případě, kdy je ten člověk online defakto 24/7 (mírná nadsázka). Plusem je, že když jsem se ozval, dostal jsem odpověď. Dnes jsme mluvili o tom, že se čeká na účetní (???) a že sám neví, tak nechtěl nic slibovat… Možná je to pravda. Jenže dá se tomu věřit, když poslední dvě/tři interakce se stejným člověkem stran tohoto dopadly jen prázdným slibem? Normální člověk přece nenaběhne na nůž počtvrté.

Sliby se mají plnit, termíny dodržovat. Z PRINCIPU. Někdy to nejde. Já to chápu. Pak ale stačí říct: P*sralo se to a možná že ti ty peníze dám až v lednu, sorry. Dokonce i věta: „Já fakt nevím kdy ti to budu moc vrátit, nechci nic slibovat,“ je svým způsobem uklidňující. Nekomunikovat je prostě nejhorší možná volba z možných. A to platí nejen v životě, ale také na Facebooku. Nekomunikací dokážete i z relativně příčetného člověka (já) udělat někoho, koho fest naštvete. A naštvaný člověk je méně vypočitatelný. Mimochodem podle definice hněvu na Wikipedii se v případě této emoce jedná o mentální přípravu na útok! Je dobré vyrábět z lidí ve svém okolí takové jedince? Ne.

Pravda, běžně už nepůjčuji peníze od té doby, co jsem (tehdy svému čerstvému a brzy poté i bývalému „příteli“) půjčil 20 tisíc. Tehdy zněl slib „na týden“ a pak jsem je dva roky doloval zpět. Stejný předvánoční čas. Ne že by mi nevrácené peníze měly nějak narušit Vánoce. To vůbec ne. Jen pachuť z toho, že někdo kdo měl vaši důvěru NEDRŽÍ slovo asi zůstane. Úplně nejvíc narušená je totiž důvěra mezi mnou a onou osobou. K dobru mu ale lze přičíst, že když se ozvete, ozve se zpět. Útěchou mi budiž to, že alespoň už takové chyby nedělám stejně velké. Nicméně stejně milí kamarádi i známí, počítejte s tím, že až budete potřebovat půjčit, pošlu vás příště někam…

P.S. V Brně otvírají novou kavárnu. Těším se až ji vyzkouším! Konečně totiž bude možnost nasnídat se jako člověk i v BRNĚ (což zní tragikomicky, ale zkuste si v sobotu v osm hodin ráno sehnat ve městě teplou snídani). Tento konkrétní článek je tedy spíš jen nedokonale zamaskovaným PR, ale nevadí. Názor si při návštěvě udělám sám a fotogalerie vypadá docela fajn.

Krásný den všem!