Rubriky

Archiv

Názory zde publikované mohou a nemusí reprezentovat názory mého zaměstnavatele.


Oni mi to říkají často…

Lidé mi to říkají. Říkali mi to vždy rodiče i ex. Prý nemám hladit psy. Inu plány na víkend i nadcházející týden jsem musel upravit. Prostě člověk míní, pes mění…

V pátek večer jsem dorazil do baru a pohladil si pejska, který mi za to z vděčnosti nakousl dlaň (byl to pes známého a viděli jsme se již jednou, kdy se zdálo, že jsme si padli do oka). Ránka to ale byla drobná, sotva centimetr na délku a ani krve z toho necrčelo tolik, abych kvůli tomu nějak zkracoval pobyt v hospodě. Naopak jsem se krásně ztřískal. Bohužel se ráno ukázalo, že vodka zevnitř a na ránu jako desinfekce nestačí. Vymačkal jsem trochu hnisu a vydesinfikoval povrch nově zakoupeným septonexem. Odpoledne jsem se jal oddávat sexování s milencem. Což mi mimochodem zřejmě lehce přitížilo, protože rozproudění krve při fyzické námaze pomáhá infekci v tom se lépe a rychleji rozšířit. A tak jsem po doprovození jogína zašel za nejmenovaným kamarádem, který dělá ve zdravotnictví a měl zrovna službu. Cestou za ním jsem si všimnul, že od ranky až po loket se mi vedle žil začíná červenat kůže. Ukázalo se, že nenechat to být byl vyjímečně dobrý nápad. A tak mám antibiotika v pilulkach i masti.

V neděli ráno už ruka vypadala normálně. Alespoň ta část, která nebyla schovaná pod obvazem. Přesto si díky antibiotikům a infekci na týden odpustím alkohol a bohužel i fyzickou aktivitu. Mimochodem je smutné, že v okolí mého baráku jsou 4 lékárny a všechny (včetně té na poliklinice) mají otevírací dobu jak přes kopírák (Po-Pá 8-18). Díky svému novému dobrodružství jsem alespoň naši domácnost dovybavil septonexem, náplastmi, teploměrem (měl jsem si sledovat) a náplastí bez polštářků. A poučím se z toho, že nemám každého psa hned hladit? Rád bych řekl, že ne a že i nádále budu hladivý, nicméně když jsem se včera vracel z nemocnice a před vchodem do domu stála paní s dvěma psy na volno, zatrnulo mi. Jeden z nich na mne štěkal a zároveň se přiblížil asi na půl metru. V té chvíli jsem normálně snad poprvé v životě dostal strach ze psa. Naštěstí snad vím, kde je chytit v případě útoku. Ale to bych musel mít zdravé obě ruce.

Takže neděli jsem věnoval nakupování věcí v lékárně, flákáním se na počítači, úpravou fotek večer jsem si pustil film. Posilka mi chyběla už ten den, ale budu hodný. Já jsem totiž v zásadě rozumný pacient. Možná i proto, že jsem pacient zkušený…


Send to Kindle

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Pondělí, 9. července 2012, 8:49

Publikováno v BLOG


Komentáře

Jeden komentář: “Oni mi to říkají často…”

  1. Přemysl napsal:

    Ani kočky nehlaď, se to nevyplácí, však víš… :-) :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *