Homobijec odborář Dušek

O tom že je Jaromír Dušek blb asi pochybuje málokdo, ale že je xenofóbní hňup, vyšlo najevo až dnes spolu s článkem v Lidovkách. Již název je velmi výmluvný: "Odborář Dušek: České dráhy ovládá spiknutí homosexuálů" a slibuje šťavnatý rozhovor. Čtenáři se mohou dozvědět, jak odbory zničili komunismus v roce 1989, kdy oni a ne herci a studenti přivedli do naší země demokracii. A taky si můžete počíst o strachu pana Duška, když je na ředitelství ČD a upadne mu tužka. Za takový článek by tento pán měl zbytek života uvázaný u soustruhu, se zdaněnými stravenkami a u něj speciálně by se měli danit i myšlenky, protože čím méně sraček mu vypadne z úst, tím lépe.

citace z interview:

Jak vlastně generálního ředitele Petra Žaludu hodnotíte?
To je jednoznačně člověk Romana Janouška a pražské kliky ODS. Jinak: homosexuál Žaluda drží s homosexuálem Slamečkou, homosexuál Slamečka má vazby na homosexuála Nováka (Gustav Slamečka je ministr dopravy, Jan Novák šéf úřadu vlády – pozn. red.).A na ministerstvu dopravy je těch homosexuálů natahanejch tak dvacet a ve vedení drah tak třicet, a tihle lidé absolutně ovládají České dráhy. To mi věřte. Já tam chci založit spolek čtyřprocentní menšiny heterosexuálů, abychom měli rovné příležitosti. Můžu vám říct, že se tam bojím ohnout pro tužku na chodbě.

Nic dalšího k tomu snad psát nebudu, je mi z toho na blití. Léta tvrdím, že tady nikdo homosexuály zas tak neutlačuje a pak výjde v novinách tohle. Je to smutný!

Celý článek Sobota, 6. března 2010, 11:37, Komentáře (11)
Publikováno v BLOG

Nejtepleji bude na Západě

Jak ukazuje ve své předpovědi Idnes pro dnešní poledne, bude na Západě tropické teplo. Možná se tam zajedeme s Maroshem podívat a naakumulovat nějaké to sluníčko…

Celý článek Pátek, 5. března 2010, 7:54, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

I v Česku na dálnici 160 km/h?

Vznikla nová petice pro zvýšení rychlosti na 160 km/h. Petici můžete podepsat ZDE: http://www.autoweb.cz/petice/

Celý článek Čtvrtek, 4. března 2010, 13:57, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Barcelona – part 2

Ráno v neděli jsme vstali až kolem půl desáté, kdy se začali podávat snídaně vedle našeho pokoje a cinkání příborů a talířů nás probudilo. Takto rozlámaný jsem se ovšem neprobudil pěkně dlouho. Bolelo mě vše od ramen přes záda až po kostrč. Nedávám to za vinu hotelové posteli, spíš to byla kombinace dlouhé jízdy autobusem a vytrvalostního chození po Barceloně (nevěřím, že jsme si nedali za sobotu alespoň 20 km). Po vydatné snídani jsme zašli do internetky, která byla zhruba půl kilometru od hotelu a našli si telefonní číslo na společného starého známého Kubu, který žil v Barceloně něco přes rok, brzo se bude přesouvat do Prahy a poslední měsíc byl v JARu (Jihoafrická republika). Dohodli jsme se, že spolu někam zajdeme k večeru, protože měl ještě nějakou práci a vydali jsme se na Montjuic. Z metra jsme přestoupili na lanovou dráhu alá Petřín a dojeli do cíle. Vzduch voněl velmi nevalně, ale nebývá to tu zvykem, jak jsme si mysleli. To jen před muzeem Joan Miró hořel Citroen C4. Vystáli jsme si krátkou frontu před muzeem a absolvovali prohlídku. Ne všechno z jeho díla bych ocenil, nicméně rozhodně to stálo za vstupné kolem 8 euro. Potom jsme se podívali na olympijský stadion nedaleko a k místnímu skvostu, telekomunikační věži. Následovala cesta k parku Guel, poslednímu "světskému" dílu, které stvořil Gaudí. Měla by to být jen zastávka mezi hlavním cílem cesty – Tibidabem (nebo Tibidavem katalánsky?), ale řidič tramvaje na kopec všechny čekající turisty upozornil, že televizní věž je uzavřena. A tak jsme ušetřili pár drobných a jeli k Sagrada Família, tentokrát za denního světla. Samozřejmě, že katedrála je za denního světla daleko krásnější! Obešli jsme ji z obou stran poté se vydali zpět k univerzitě, kde nás čekal Kuba. Zašli jsme na obědo-večeři di bio restaurace a já si dal kachnu s hruškovou omáčkou a poté katalánský crém, což docela dost připomíná créme bruléé. Následovaly dvě pivka v jedno z místních gay podniků blízko La Ramby a poté jsme se vrátili na hotel (bez Kuby samozřejmě, byť přiznávám, že jsem ho v první chvíli u univerzity nepoznal a považoval jej za nějakého 16ti letého hejska).

Poslední den v Barceloně jsme plánovali už jen nahlédnout do Casa Mila, což se nám povedlo a nakoupit suvenýry, což nám moc nevyšlo. Protože měl nedávno narozeniny AdaMM, který se chystá stěhovat do jiného bytu, tak jsem uvažoval o nákupu hodin ve stylu Joan Miró, bohužel jsem otálel s nákupem v neděli a tak jsme na La Rambla v pondělí ostrouhali, protože stánek s těmito věcmi tam chyběl. Zamrzelo to moc, protože jsem společně s Maroshem uvažoval o tomto dárku i pro nás. Jinak po dvou dnech a rozhovoru s Kubou jsem usoudil, že Češi a Španělé mají pár věcí společných. Ne moc často se usmívají, často jsou tak nějak přednasraní (v Katalánsku občas dělají, že nerozumí španělsky, což většinou není pravda) a samozřejmě je tu spousta důchodců, protože Španělsko stejně jako ČR vymírá (rodí se málo dětí). Po nástupu eura šla nezaměstnanost prudce nahoru a při současném stavu kolem 20ti procent tak není moc velký problém vidět přespávat bezdomovce v krytých místech u bankomatů nebo i venku. Na zpáteční cestě jsem dočetl dalšího Ludluma, tentokrát pro změnu "Moskevský vektor". Při cestě z Barcelony jsem si nejprve myslel, že se španělský řidič pokouší o euthanazii cestujících, protože teplota v autobuse byla nemalá, ale po výměně řidičů vyšlo najevo, že byla z provozu vyřazená klimatizace a osvětlení. Tento fakt se jim španělský řidič ani nenamáhal sdělit. Oprava si vyžádala daň v podobě dvou půlhodinových přestávek a tak jsme trochu nabrali zpoždění, což ale považuji za přijatelnější variantu než jet 25 hodin bez klimatizace. Čeští řidiči se naštěstí nebáli věnovat problému a vyřešilili jej. Zpoždění samozřejmě někteří nelibě nesli, ale zcela upřímně na lince, která jede po silnici přes půl Evropy 25 hodin je nějaké malé zpoždění docela pochopitelné a bookovat si další spoj, který jede půl hodiny po plánovaném příjezdu do cíle nelze nazvat jinak než lidskou blbostí. Mám Slováky fakt rád, ale ta jedna slepice, která si sedla za mně a kvokala kadencí kulometu (s oblibou užívala slova jebat, kokot a podobně) a to nejen pro to, když mluvila o neochotných řidičích. Já si na řidiče stěžovat opravdu nemohu, dělali co mohli jak klimatizací, tak se zpožděním.

Celý článek Čtvrtek, 4. března 2010, 9:28, Komentáře (1)
Publikováno v Cestování

Barcelona – part 1

Nebylo to nakonec tak hrozné, jak se zdálo. Linku Eurolines nevyužívají lidé naplno (při ceně 4500 Kč za zpáteční cestu na osobu se asi není ani co divit) a tak jsme mohli v noci spát ne na jednom, ne na dvou, ale přes uličku na 4 sedadlech. Díky tomu a prášku na spaní se stal tak trochu zázrak a Marosh usnul na dvakrát dvě hodiny. Já spal možná o hodinku déle, ale to není tak podstatné. Během cesty jsem poslouchal MP3 z mobilu a skoro dočetl Rhinemannovu výměnu (přečetl jsem zhruba 250 stránek). Z hotelu se vyklubalo jedno patro nabízené jako guest house Grand Via. Nicméně až na postel šířky 140cm to bylo příjemné bydlení (Marosh by asi protestoval, že pokoje měli stěnu o síle tvrdého papíru a bylo tak všechno slyšet). Ubytovat jsme se ovšem mohli až ve dvě, takže jsme nechali na recepci tašku a šli poznávat Barcelonu. Poznával jsem ji hlavně já, Marosh tu byl již počtvrté, ale i on našel místa, kde byl poprvé. Čemu se neubráním je srovnání španělské architektury s tou německou, protože naše pětadvacetihodinová cesta vedla i skrze tuto zemi. Je to jako porovnávat čerstvě vyloveného a jemně grilovaného lososa překápnutého citronem s pudingem, který tvoří delikátní mix sraček, moči, sražené krve a zvratků ozdobený mátou. Barcelona je prostě nádherná a to nejen díky teplotě vzduchu, která je i v polovině února kolem 15ti °C. Nasnídali jsme se v anglickém stylu (vejce, slanina, zelenina a hranolky) a poté jsme procházeli městem. Nejprve jsme došli na La Rambla, což je ekvivalent berlínského Unter Linden nebo českého Václaváku, jen tam není tolik feťáků jak u nás, alespoň ne takových, aby to na nich bylo vidět. Následoval park Ciudatella s naprosto kouzelnou fontánou, poté přístav, socha Kryštofa Columba a pozdní menu o dvou chodech v jedné restauraci blízko La Rambla. Po sedmi hodinách chození jsme skončili na hotelovém pokoji a první věcí, kterou jsme potřebovali byla sprcha a vyčištění si zubů. Trochu mě zaskočilo, že mimo klasického mýdla a šamponu jsme měli přichystán i zubní kartáček v igelitové fólii a jeden holící břit na jedno použití. Šampón žel bohu moc nefungoval a moje před cestou umyté vlasy i po jeho aplikaci nevypadaly nic moc. Ale na to jsem si už zvykl. Ostatně to ani nijak zvlášť nevadilo, protože na fotkách stejně moc často nebývám. Nefunkční wifi v hotelu nám tak ani moc nevadila. Až později nás zamrzela…

Na hotelu jsme strávili asi dvě hodiny a poté jsme zašli mrknout na magickou fontánu, což je barevná kombinace vodotrysků a občas i s hudbou. S Křižíkovou fontánou nemohu porovnávat, ještě jsem neměl tu možnost ji vidět. vyzkoušeli jsme místní metro a večer za tmy zkoukli Sagradu Familiu, nicméně vzhledem k tomu, že byla nasvícená jen zepředu a přitom zezadu vypadala ještě lépe, rozhodli jsme se, že k ní zajdeme i za světla. Už se na nás podepisovala cesta i celodenní chození a tak jsme zamířili do gay čtvrti, která byla blízko našeho hotelu. Bohužel jsou Španělé národem pozdně nočním. Většina podniků byla ještě v deset zavřena (o víkendu!) a zbytek zel prázdnotou. Nakonec jsme vybralli podnik, kde bylo asi patnáct lidí a dali si pivo. Cestou do tohoto podniku jsem si všimnul cedule, která zvala na sledování sobotního zápasu Barcelona-Malaga do baru. Pojal jsem podezření, že je něco špatně, protože na tento zápas jsme měli vstupenky. Ale měl se hrát v neděli v osm večer. U vstupenek byl papír, kde jsem si zapamatoval čas 22.00, tedy změnu, ale ani jeden z nás nezkontroloval, zda se neposunul nejen čas, ale i datum. Posunulo se obojí! Vzhledem k tomu jak jsme byli vyflusaní po cestě, bychom ale dost možná zápas v sobotu stejně nedali. Na stranu druhou jsme buď mohli přizpůsobit program prvního dne, abychom šli na zápas méně unavení nebo jsme alespoň mohli ty vstupenky střelit a za peníze jíst a pít minimálně den. Bohužel během deseti minutového připojení v parku jsme maximálně aktualizovali Facebook a protože na hotelu byla wifi mimo provoz, k netu jsme se už ten den z počítače nedostali. No náladu nám to opravdu moc nezvedlo. Na stranu druhou nejsem ten, kdo by se vyžíval pláčem nad rozlitým mlékem. Změnit už to nešlo. A tak jsme se vrátili kolem půl dvanácté na hotel vyčerpaní jsme brzo usnuli.

Celý článek Středa, 3. března 2010, 9:54, Komentáře (1)
Publikováno v Cestování

Nadupaná středa

Ok, už mi bylo třicet, ale občas jsem jako malé dítě. Včera jsem měl například za úkol vyměnit 80 liber z posledního výletu za eura. Ne že by v Praze nebyly směnárny, kdepak je jich jako hub po dešti, ale v první mi nemohli dát eura, protože neměli licenci (wtf?), v druhé neměli eura a ve třetí se ruská paní snažila poslat peníze, po deseti minutách jsem to vzdal. Nakonec jsem vrazil do další směnárny na Václaváku. Název Interchange si asi zapamatuju, protože za 80 liber jsem dostal 60 euro. Zatímco střední kurz libry byl včera 29,41Kč, dostal jsem zde za libru 20,37Kč. Rozdíl víc jak 9Kč za libru mi vyrazil dech. Euro už jsem nakoupil za normálnější kurz (střed byl včera 25,89) 27,89Kč. Předpokládám, že jsem tak narazil na nejdražší směnárnu ve střední Evropě, které se nevyrovnají ani banky. Chybami se člověk učí, right?

V práci jsem byl jen krátce, potom jsem pro jedno vydavatelství nafotil jeden rozhovor, následovala výměna ve směnárně, dodělal jsem DVD pro Tomáše Vtípila na jeho páteční akci v Brně a poté jsme se vydali s Maroshem na návštěvu. Večer jsme měli pozvání na večeři od Zdeňka a Luďka. Podával se pangas na víně a se zeleninou, pilo se víno a byla to ňamka. Večer jsme strávili zkrátka velmi příjemně. Do toho se nám zasnoubil soused Tomáš, což Marosh samozřejmě s úsměvem okomentoval slovy, že doufá, že mě nenapadne podobná blbost. Vypadá to, že můj přítel se toho bojí jako čert kříže! Ale nemám v úmyslu na to tolik spěchat, doufám že k tomuto kroku jednou dojde, ale není to aktuální (pokud jste nyní uslyšeli nějakou ránu, tak to Maroshovi asi spadl kámen ze srdce).

P.S. Budete-li v pátek v Brně, tak vězte, že v klubu Boro (Křenová 75) bude vystupovat cs_zvuk od osmi hodin. Já tou dobou už budu na jiném místě v Evropě, ale na návštěvníky čekám alespoň v podobě DVD projekce, která bude dost netradiční…

Celý článek Čtvrtek, 25. února 2010, 10:35, Komentáře (10)
Publikováno v BLOG

RWE spolehlivý partner

Tak si to ultra rychle shrneme. Tiket mi tentokrát zrušili právě Češi, kteří se trápili s Lotyšskem. Včera po práci jsme se ukázali u rodičů, kde byla i moje skoro švagrová se skoro zetěm a skoro synovečkem. Bude to asi dost hyperaktivní klouček :). Dnes jsem dokoukal ráno Slovensko-Norsko a vyrazil jsem do práce. V poledne utíkám fotit záběry k jednomu článku a snad se mi podaří proměnit 80 liber za eura. To je asi tak všechno co jsem měl dnes po ránu na srdci. Vlastně ještě jednu věc tu mám. Musím říct, že spojení reklamy a obsahu článků občas vykouzlí roztomilé věci. A někdy vykouzlí docela hustokrutý kousek. S trochou škodolibosti tak musím vložit reklamu na mého bývalého zaměstnavatele:

 

 

Celý článek Středa, 24. února 2010, 9:22, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG

2010-02-22

V pondělí ráno se mi bohužel podařilo Maroshe vzbudit už v pět ráno. Když znovu usínal, tak jsem se obrátil na záda a udeřil ho rukou do obličeje. Pak už neusnul, takže po čtyřech hodinách spánku na mou osobu koukal jako kombinace sovičky a nasupeného supa. Odešel jsem do práce a ani on neměl zrovna moc času pro sebe. Například se otočil v Rádiu 1, kde si převzal voucher na naši víkendovou cestu do Barcelony. Bydlet budeme přímo v centru města a předpokládané počasí nezní vůbec špatně. Jsem zvědavý na to, zda bude slunečno nebo pršet, protože předpověď počasí se mění každým dnem. Samozřejmě, že rozhodně hlasuji pro slunečnou nebo zataženou oblohu, zkrátka cokoliv mimo deště, abych taky mohl vytáhnout foťák. Ostatně Eurolines a Rádio 1 nám dali za úkol sepsat o cestě nějakou zprávu a doplnit ji fotografiemi. Docela se na to těším, stejně jako na celý výlet. A možná, že vzhledem k situaci v Lufthanse je nakonec přece jen dobře, že pojedeme autobusem.

 

 

Jinak se nic zvláštního nedělo. Jen se večer otočili Čajda s Jardou a přespali u nás, protože doma jim zasychal nátěr na podlaze a chlapci nechtěli pochopitelně fetovat to přes noc. A tak jsme si dali víno a proti Čajdovi jsem totálně vyhořel při oprášení klasické strategie Starcraft. Budiž mi ale útěchou, že jsem tuto 12 let starou klasiku hrál jen jedinkrát. Proto se nelze divit, že moji Terrani podlehly masivnímu útoku Michalových Zergů. Poté dva díly Californication a spánek. Přeji krásný den všem!

Celý článek Úterý, 23. února 2010, 10:13, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

ODS = SPO

Tak jo. Ono se řekne víkend, ale člověk je na jeho konci víc zbitý než v pátek po týdenní dřině. Z Prahy jsme vyjížděli odpoledne kolem půl třetí do Zbýšova, kde jsme strávili večer a sobotní dopoledne s rodiči. V sobotu jsme se přesunuli pro změnu do Brna, stihli jsme kávu s mojí bývalou učitelkou angličtiny a jedním z mých exkolegů, abychom se přesunuli k Juskovým. Nebylo to bez komplikací, protože tramvajové linky číslo 5 a číslo 6 byly částečně prohozené a tak jsme skončili u ústředního hřbitova.

Setkání nazvané na Facebooku jako "Nuda v Brně" se účastnilo zhruba 16 lidí, což vypadalo jako malý zájezd. Konečně jsme tak poznali syna od Evy a spoustu dalších lidí. Kolem půlnoci se už dostavila tak silná únava, že jsem nápad jít někam dělat tany tany odpískal a rozjezdem o půl jedné jsme dojeli k mému bývalému bytu, k bytu, kde dnes bydlí Franta. Jak se ukázalo ráno, tak ani oni k se k tancování nedostali, protože v zamýšleném podniku byla párty pro uzavřenou společnost. A Franta nakonec musel přespat někde úplně jinde, než ve svém bytě, protože jeden z nás dvou zamknul bezpečnostní zámek na dveřích, ke kterému nemá nikdo klíč. Já si myslím, že jsem to nebyl, ale stejně tak si tím není jistý ani Marosh. Vysvětluje to nicméně zmeškaný hovor od Františka z 02:42 na mém mobilu. Poté jsme se přesunuli na kafe k Juskovým, cestou si vyzvedli u rodičů zapomenutý dopis od bývalého zaměstnavatele s údaji, které budu potřebovat pro tvorbu daňového přiznání (grrrr) a Marosh nasměroval svůj vůz do Prahy. Mimochodem mi nevyšel tiket s utkáním Norsko – Švýcarsko, které skončilo po prodloužení vítězstvím Norska.

Vtipné bylo i sledovat kauzu kolem Pandurů. Když MF Dnes nařkla z korupce oranžovou ČSSD, ODS mlčela. To samo o sobě bylo podivné, protože většinou tato strana nevynechává příležitosti, jak se trefit do svého politického rivala. Pak se ale došlo na to, že na kontrakt tlačil sám expremiér Topolánek. Zatímco první kontrakt zrušil, na posvěcení druhého velmi pospíchal a nepodepisovala jej ministryně Parkanová, ale její náměstek Barták (ODS). Cena za jeden transportér navíc narostla zhruba o třetinu. Přesto ODS ústy Topolánka mluví o tom, že ušetřila. Ano, druhý kontrakt vyšel o několik miliard levněji, ale šetřením bych to nazval jen v případě, že by se dodal stejný počet transportérů, jako v případě prvního kontraktu. Poslední předvolební průzkum od CVVM nevěští ODS nic dobrého. Preference strany poklesly na 20,5% hlasů a tak se ODS snaží co může, aby nejen nahnala hlasy sama sobě, ale taky aby se jí povedlo co nejvíce lidí odlákat od ČSSD. O tom, že je něco na řečech, že ODS přes státní zakázky firmě Lukoil, financuje Zemanovu SPO se mohli přesvědčit sami diváci České televize v pořadu Otázky Václava Moravce, kdy si šéf pravicové ODS notoval s předsedou SPO Milošem Zemanem. Vypadá to, že letošní volby nic nezmění. Nejde o to zastavit růst nezaměstnanosti, nejde o to udělat důchodové reformy, nejde o to zavést euro, nejde o to stabilizovat státní rozpočet, protože jde zase o jedno jediné – o koryta.

Celý článek Neděle, 21. února 2010, 17:12, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Tutlání, sport a Pomeje

Tak jo. Zatímco Českem otřásá skandál okolo transportérů Pandur, v Kanadě se snaží ututlat zpackané koryto pro bobisty a mezinárodní federace bobistů dokonce zakázala závodníkům mluvit o korytu. Nehodu v něm mělo už 11 bobů. Jak je vidět, tak tutlání není jen českou specialitou.Kdo se bude ke kvalitě dráhy vyjadřovat, musí počítat s následky, uvedl prý viceprezident FIBT Paul Pruszynski.

Jinak mě nemálo překvapili Švýcaři v hokeji, když dokázali v řádném hracím čase remízovat s Kanadou, což mi dost rozhodilo sázku. Ale ani druhý výsledek nedopadl dle očekávání. V normálním hracím čase Slovensko remízovalo s Ruskem a po nájezdech nad ním dokonce vyhráli. Sice tedy již nic nevyhraju, ale doufám, že alespoň třetí zápas z tiketu mi výjde, protože výhru v zápase Česko – Lotyšsko bych opravdu přál našim hokejistům.

Co jinak? Včera 9 hodin práce, potom ještě hodinku doma, 2 díly Californication a pár stránek Rhimannovy výměny od Ludluma. Dnes skončím v práci po obědě a vyrazíme snad směr Brno, protože jsme tam naposled byli o Vánocích. Příští týden nás čeká výlet do Barcelony a jsem momentálně velmi spokojený se současným životem.

P.S. Že by konečně alespoň trochu pravdivý článek o Jiřím Pomeje?

Celý článek Pátek, 19. února 2010, 9:56, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG