Vánoce ala Avatar

Štědrý den jsme si udělali po svém. Na snídani orální sex a vánočku s máslem, jako oběd popcorn a Avatar 3D v IMAXu. Co napsat o Avataru týden po premiéře? Co napsat, abych jen neopakoval fráze mnohokrát použité ve stovkách článků, které o filmu vznikli? Na Avatara jsem se hodně těšil. Původní den premiéry jsme promeškali kvůli tomu, že Marosh ulehl. Pak se vyrojily články typu, že se jedná o pěknou pohádku a děsivou zelenomodrou agitku. Myslím, že Cameron nikdy ve filmu nezmínil, že na Zemi to všechno fungovalo stejně jako na Pandoře. Důkladně jsem si prohlédl hlavu, ale žádná světelná či nervová vlákna tam nemám. Vnímal jsem ten film jinak. Co se týká technické stránky, neměl jsem ani jednou pocit, že se koukám na něco, co vzniklo v počítači. Větší poklonu nemohou tvůrci speciálních efektů nikdy dostat. Co se týká scénáře, rozhodně mě nenudil. Byl jsem tak okouzlený světem Pandory, že mi nevadilo, že film trvá dvě a půl hodiny. Já se zabavil i tak. Ano, postavy jsou docela jednoduše vykreslené. Jestli někdo čekal druhou Sofiinu volbu, možná by měl zamířit ale někam jinam než do Mekky mainstreamu – IMAXu. Pro mě to byla technicky dokonalá scifi s příjemným dějem a nic víc o Vánocích nepotřebuju. Že do Avatara dalo mnoho lidí nesplnitelná očekávání a pak odcházeli zklamaní? Stejně jako Temný rytíř se mi Avatar líbil a dovolil jsem mu, aby mě pohltil. A nakonec snad jen malou poznámku o návštěvnících pražského IMAXu, kteří chodili na svá místa ještě během reklamního bloku a během prvních minut projekce. Myslel jsem, že v Brně občas žijí idioti, kteří chodí na filmy během trailerů. V Praze jich žije 10x víc. Po začátku představení jsem jich napočítal kolem 50, možná i víc. Když nemáte čas na to přijít do kina včas, tak proč tam vůbec lezete????

Film se líbil všem (mimo Maroshe tam se mnou byl i Tomáš a Taras) a pak jsme vyrazili k domovu. Jako pozdní oběd jsme slupli kapustnici a pak se Marosh pustil do pečeného lososa. Moc se mu povedl, pak jsme si dali dárky (dostal jsem tričko jako má Sheldon s monoskopem) a koukli na kousíček pohádky na ČT1, která nám zpočátku blbla. Pohádka to byla stupidní, šišlavý Mádl byl daleko nepříjemnější, než třeba takový Liška a triky v ní tvořené 3-4ma fotkama mě upřímně rozesmáli. Nakonec jsme si pustili Saxanu, ale rozbolela mě najednou hlava natolik, že jsem si vzal prášek a pokusil se usnout. To se mi po hodině povedlo. Ve čtyři jsem se vzbudil docela čerstvý. Nakonec jsem to do rána ještě zalomil. Moje první Vánoce s miláčkem tak úplně nedopadly podle představ, ale co už? Dnes je první svátek a my jedeme na Moravu, zítra zpět do Prahy a svátky si snad užijeme. Krásné Vánoce vám všem!

Celý článek Pátek, 25. prosince 2009, 9:28, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

PF 2010

Krásné Vánoce, pohodu, klid a zdravíčko i po celý příští rok… (Pokračování textu…)

Celý článek Čtvrtek, 24. prosince 2009, 13:33, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Den před Štedrým večerem

Úterý bylo dnem velkého nákupu. V polledne jsem ještě něco zařizoval s Mirkem a potom Marosh zavelel a jelo se do Průhonic. Mno jelo je možná silné slovo. Zatímco obvykle cesta zabere z Chodova k nákupnímu centru kolem 10-15ti minut, tentokrát jsme se pohybovali rychlostí 9-12 km/h (dle GPS v mém novém mobilu) a trvalo nám to jen něco kolem 72 minut. Když jsme po třetí hodině odpoledne dorazili, okamžitě jsme navštívili restauraci, protože s kručením v břiše jsme už opouštěli byt. Potom následovala káva a nákup v Hypernově, kde nám to trvalo déle, protože tam nejezdíme tak často a tudíž neznáme rozmístnění potravin. Pak jsem si přikoupil microSD kartu do mobilu, konečně jsem našel něco i pro tátu na Vánoce a mohli jsme domů na vánoční speciál Ano, šéfe.

Ráno jsem byl vzbuzen v 7.15, protože jsem jel s Maroshem k paní doktorce. Strávil jsem u ní asi dvě minuty s tím, že přehlášení se bude konat až v roce 2010. Cesta nám samozřejmě pekelně klouzala :). Doma nás čekal vánoční úklid. Koupil jsem si nový mop, takže jsem jej moc rád vyzkoušel. S novým telefonem jsem se docela sžil, z 399 kontaktů jsem ořezal seznam na 106 čísel a ručně je po jednom zkopíroval ze starého telefonu na SIM. Jinak mám typickou předvánoční náladu (čti: jsem na přes držku). Nevím proč, ale většina lidí i věcí mě prostě sere. Sere mě idiot soused, který zaparkuje na chodníku tak, aby nikdo nemohl zaparkovat u domu a ještě další auto blokuje, serou mě lidi v obchodech, vytáčí mě všechno. Vrčím a jsem naštvaný i sám na sebe. Mno prostě Vánoce. Odpoledne jsem nastrojil stromeček, zatímco moje manželka (čti: Marosh) dělal bramborový salát, nakládal na zítřejší večer lososa a ještě uvařil kapustnicu. Zítra si uděláme krásné Vánoce. Začneme tím, že mrkneme po obědě na Avatara 3D v IMAXu. Šíleně moc se těším!

Jinak se nic zvláštního neděje. Den po Štědrém dni asi odjedeme směr Brno, vrátit bychom by se měli někdy večer kolem 26.12, do té doby se tu asi moc ukazovat nebudu (narozdíl od Facebooku, kam se občas připojím z mobilu, přece jen je rozdíl napsat na mobilu status a takto dlouhý zápisek). Jediné co mě mrzí je fakt, že stále nevím, zda práce pro mně bude či nebude…

Celý článek Středa, 23. prosince 2009, 18:53, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Narozeniny a přicházející Vánoce

Takže sobotní oslava. Sobotní oslava byla velká, snad se mnozí zabavili a já moc děkuju Maroshkovi, že ji uspořádal. Ne všichni znali všechny, ale snažil jsem se to nějak pospojovat. Z Brna dojel i Benny, Zdenál, Franta, Eva, Klárka Slivoně. Ta donesla i netypický dárek – hovno, což je sladká hmota, která dostala svůj název podle vzhledu. Samozřejmě, že dorazilo i několik flašek (byť jsme s Maroshem mysleli, že tento zvyk odbouráme tím, že se koupil společný dárek). Děkuji za všechno! Mimo marihuany dorazil i rajský plyn, nebo-li bombičky. Mimo společného dárku – objektivu 35mm/1.8, což v přepočtu na rozměry snímače D80 znamená 50mm to asi bude i mobil, na který si stěžuje už hodně lidí. Mě osobně Samsung E720 docela vyhovuje, ale faktem je, že tento mobil má za sebou pár šťastných let a podle kamaradů mi z něj není vůbec rozumět, což například nelze říci o Nokia E51, kterou jsem si jednou vyzkoušel a z ní mi prý je rozumět lépe. Nyní stojím před rozhodnutím, který mobil by mi měl Marosh pořídit. Není to vůbec lehké.

To co provedla TV Nova a Markíza, bych označil skoro za zločin. Propagace drog je snad v TV zakázána. Výstup vyhlášení kapitána Hvězdné pěchoty byl jak reklama na perník. Opravdu děsivé, stejně jako aranžmá a výběr písniček, které během večera zazněly. Dokonce jsem zvažoval, zda neposlat SMS jen Chodúrovi, ale nakonec si moji sms nezasloužil jen Martin Chodúr, protože Šmajda má sice menší hlas, ale jeho charisma je stokrát větší. Na živý koncert bych raději zašel na Šmajdu, který by si zasloužil být Superstar za to, jak skvěle střihl třetí song. Zda v budoucnu bude finančně úspěsnější šoumen a charismatický kluk nebo seriózní fenomenální hlas, který ale občas svým vkusem zanudí je otázka. Faktem je, že chápu jak ty diváky, kteří posílali hlas Šmajdovi, tak ty, které učaroval opravdu skvělý hlas Chodúra. Přál bych to oběma.

A v pondělí 21. prosince již bylo jasno. Mimo placení SIPOa na poště jsem si dal kafe s Buchťákem na Floře, kde jsem vyzvedl i rezervované lístky na Štědrý večer, kdy konečně spatříme 3D Avatara. Potom jsem našel dárek pro mámu a jel jsem pro změnu do Paladia, kde jsem u Šárky ve Vodafonu koupil E52. Skoro celou jsem ji pořídil za peníze, které Marosh vybral na objektiv a chci opravdu všem, kteří na oslavu přišli nebo přispěli MOC PODĚKOVAT!!. Sice teď budu dost válčit s ovládáním nového telefonu, ale v případě že se mi dovoláte, asi nebudu znít jak z hluboké studny. Potom jsem vyzvedl lístky na Eltona Johna, jelikož mistr dojede v červnu a Maroshovi jsem tento koncert odsouhlasil (a docela mě i zajímá naživo). Peníze na účtě se tenčí, karta od mBank mi brzo vyexpiruje, ale konečně tak nějak začínám cítit Vánoce. Po všem tom pobíhání venku je příjemné dojít do bytu, kde se cítíte doma. Kde vás čeká partner, o kterém víte, že je mu s Vámi dobře a Vám je dobře s ním…

P.S. Musím poděkovat ještě taky Maroshkovi, který měl celou oslavu pod taktovkou organizačně. Skvělá práce, lásko!

Celý článek Pondělí, 21. prosince 2009, 18:27, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

30 let

Mno tak v pátek jsem očekával výsledek čtvrtečního rozhodnutí ohledně práce. Oficiálně jsem ale ani v pátek večer nevěděl, zda ano, či ne. Taky jsem se lehce ráno chytnul s Maroshem, protože jsem nebyl moc komfotní s tím, že nemohu používat svůj pevný počítač, neb moje stávající klávesnice je prý moc hlučná (jako nejtišší není, pravda). Potom jsem šel nakoupit (koupil jsem si i třezalku na nervy), udělal jsem k obědu pizzu z polotovaru, zapnul jsem pračku, večer jsem uvařil marodovi vývar z bujónu a zeleniny a když už jsem zvládl polívku, tak jsem si řekl, že nastal den D pro vyzkoušení něčeho, o čem jsem uvažoval už léta. Ano, zkusil jsem udělat palačinky. A protože Marosh je stále nemocný a nemá moc chuť, udělal jsem dávku na tři palačinky, oproti normálnímu receptu jsem přidal kapku medu a oříškovou drť. Nebylo to vůbec zlé! Snad jen pomerančová marmeláda nebyla nejlepší volba, hodila by se nějaká sladší.

Co jinak? Samozřejmě, samozřejmě. Měl jsem svátek, takže na Facebooku se celý den motal kolem tohoto. Abych toho neměl málo, dnes mám narozeniny. Zatímco ve dvaceti člověk stále může být pošuk (a zpravidla je), ve třiceti už by měl být opravdu dospělý. Snad jsem. Právě dnes se moje kulatiny budou slavit v klubu Saigon. Je jasné, že Marosh tam bude jen chvíli, protože by správně měl být v posteli, ale budu moc rád i za chvíli. Přece jen celou tu oslavu vymyslel i zařídil on a já ho chci mít u sebe, protože dneska mi je sice třicet, ale zítra to bude přesně rok a měsíc, co spolu chodíme. A i když si občas lezeme na nervy, občas na sebe křičíme a občas kvůli tomu druhému brečíme, je to nejlepší kluk, se kterým jsem kdy chodil. Je prostě dospělý. Snad mu i já budu dávat takovou oporu, jakou dává on mě.

Dnes večer to v Saigonu roztočíme. Začínám být lehce unavený a nevím, zda je to z toho, že na mě přeskočila Maroshova nemoc nebo prostě jen nejsem zvyklý tolik běhat kolem domácnosti je otázkou…

Celý článek Sobota, 19. prosince 2009, 12:56, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Vážení přátelé, ano!

Musím říct, že některé dny vedle vás proletí takovým způsobem, že teprve o půlnoci si uvědomujete, že poslední vaše jídlo byl oběd v kantýně. Ale pěkně po pořadě. Středa začala brzo ráno, kdy jsme si dali ranní kafe s Mírou v Hybernii. Měli jsme mít k dispozici štáb na hodinu a měli jsme točit preview jednoho nového projektu. Nakonec jsme měli asi 15 minut, ale šlo to. Pak jsme dokončili snídani v Hybernii, kde jsem pod stolem našel zapomenutou láhev francouzkého sektu. Shodou okolností byl od firmy Top-pojištění.cz, se kterou jsem se seznámil díky AdaMMovi. Krásný bonus po ránu. Poté jsme jeli dotočit jinou věc a i se střihem to vypadalo, že do tří bude vše hotové.

Jenže ne vždy je vše tak, jak to vypadá. Zatímco nám vybouchla jedna kamera, druhá přestala točit dodavatelům a nakonec se druhá část točila na obyčejnou kameru, kterou používáte na dovolené. Střih nakonec nešel udělat jak se plánovalo, místo střihače to lepili copywriteři a pak se ukázalo, že na Macbooku to v realném čase neslepíme (určitě ne v HD) i s grafikou a titulkami. Mno po jednodenním boji se to zvládlo hlavně díky (snad budoucí) kolegyni. Domů jsem odjížděl kolem půlnoci taxíkem s vědomím, že dnes by měl být den D, kdy se rozhodne o budoucnosti projektu.

Lístek na dnešní dopolední promítání Avataru v IMAXu jsem nakonec prodal. Ne, že bych to nechtěl vidět, ale protože je Marosh nemocný, odložím to s vědomím, že na týden dopředu je IMAX vyprodaný. Marosh zatím moc nezlobí, leží a snaží se dát se do kupy než bude sobotní oslava mých narozenin. Jsem mu opravdu moc vděčný za to, že ji uspořádal. V sobotu mi sice bude třicet, ale poslední týdny se cítím líp než kdykoliv předtím.

P.s.: V Thajsku se poprvé nakazilo prase chřipkou od člověka. Očekává se, že unie prasat bude požadovat vybití všech lidských obyvatel v okruhu pěti kilometrů od vepřína.

Celý článek Čtvrtek, 17. prosince 2009, 12:11, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Souhrn zpráv u Kramaříků

V pondělí jsme vstávali až kolem půl desáté, což bylo o poznání později, než dnes, kdy jsme se z postele dostali dřív, než vyšlo sluníčko, kolem sedmé ranní. Ráno jsme si skočili ke kadeřnici Lence, poté jsme si dali oběd v Červené cibuli a já vrátil videokameru Enimenovi. Koupil jsem vitamíny za několik stovek a přidal jsem Ginko, aby mi trochu rozjitřilo myšlení. Probral jsem spoustu fotek od roku 2001 do současnosti a pár špeků jsem dal do alba na Facebooku. Večer se stavil Jim, takže jsme si anglicky pokecali o všem možném a potom byla ze Superstar odejita přesně podle plánu Dominika Stará. Myslím, že se rozloučila velmi pěkně, pomohl jí k tomu i pěkný komentář Pavla Habery, který ji veřejně poděkoval a zmínil historku z natáčení písničky. Po jedenácté večer se ozval Buchťák s tím, že dnes by bylo fajn zajít na jednu schůzku. Nerad bych to zakřiknul, ale vypadá to, že moje hledání práce se pomalu blíží ke konci.

Pravda, stále mi zbývá spousta věcí, které je potřeba udělat. Mimo projekčního DVD na narozeniny to je například výroba cukroví, protože minimálně jeden druh bych ještě rád udělal. Taky nás čeká už ve čtvrtek 3D verze Avatara ve čtvrtek (to mi miláček dal jako dárek ke svátku) a pak samozřejmě oslava. Mimo dárku pro Maroshe jsem ještě nijak neřešil Vánoce. Teda s bráchou jsme se domluvili, že nemá smysl si dávat peníze nebo tak nějak a zrovna nejsme finančně ve formě, takže to ani nebudeme řešit. Otázka je, co koupit našim. Každoroční rébus. Každoroční nevyřešená hádanka. Když se zeptáte, dostanete obvykle odpověď: "Nic nekupujte"… Víme, že by se jim hodilo nové světlo do chodby. Jenže naši mají zcela odlišný vkus, dá-li se to tak nazvat. Nemám odvahu se někomu trfovat do toho, jak si zařídit byt. Nakonec to zase skončí u kosmetiky.

Na Facebooku vznikla skupina "Jandová ať si TECHNO nebere do huby!!!!!", inspirovaná jejím "filozofickým zamyšlením", že rock je pravá muzika. Že si najde fanoušky i mezi mými známými jsem moc nečekal. Škoda. Přidáním se do takové skupiny mi příjde solidně dětinské. Stejně jako skupiny typu "Nenávidíme Ukrajince" a podobně. V čem vězí potřeba Čechů se neustále vůči něčemu vymezovat? Neříkám, že jsem to nikdy nedělal (dělám to často třeba v případě pana Paroubka), ale přece jen mám na mysli slova Johna Lennona. Make love, not war. Přestaňme už říkat, že nesnášíme toho, toho nebo toho (s čestnou vyjímkou ve formě vyholených debilů, co řvou po ulicích "Nice než národ" a koule mají maximálně na to, aby podpálili byt rodině s malým dítětem a málem jej upálili).

Celý článek Úterý, 15. prosince 2009, 8:14, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Budoucí mediální mrdka?

Ahoj milé děti a buzničky. Ano, já vím, nezvykle dlouho jsem se neozval. Tři dny jsou na tenhle blog nezvykle moc. Takže co nového se událo? Čtvrtek začal moc brzo. Pavlucha, který u nás strávil noc se rozloučil a já musel taky vstávat, protože mě sice čekal pohovor až v 11.00, nicméně z Budějovické na Zličín to pár desítek minut cesty zabere. Dojel jsem včas a proto jsem si dal kávu ve Starbucks, protože jsem usínal už cestou. Káva a lehké napětí mi ovšem na pohovoru usnout nedovolili. Pohovor ve zdejším velkoobchodě byl překvapivě velmi příjemný a to přesto, že na mě čekali tři lidi. Všichni byli mimochodem velmi sympatičtí, jeden pohledný Slovák a technickou část testu v angličtině jsem myslím splnil v pohodě. Zbytek byla omáčka, ale celkově to byl příjemný pohovor, v pondělí uvidím, zda to přinese nějaké výsledky.

Poté jsem zavolal Maroshovi a dali jsme si rande na hlavním nádraží, protože jsme si museli vyzvednout výsledky HIV testování. Samozřejmě, že vše dopadlo zcela v pořádku. Od posledního testu jsem ostatně spal jen s přítelem a nemůžu říct, že bych mu nějak v této otázce nedůvěřoval, ale už pro ten pocit že je vše OK to stojí podstoupit. Pak mě ještě čekalo jedno setkání s Buchťákem, kde je taky jistá šance na to získat nějakou práci. Celkově vzato, jsem čtvrtek měl docela naplněný a vypadnout z bytu, kde v poslední době trávím opravdu mnoho času bylo příjemné.

Pátek mi tak trochu vypadnul z hlavy, ale myslím, že jsem se věnoval tomu, jak zazářit a najít práci. Abych byl konkrétnější, po schůzce s Enimenem jsem přepracovával krátký scénář reportáže, který by měl být klíčem k novému zaměstnání. V sobotu jsem pak ráno skočil na Anděla zapůjčit Opencard, poté jsme v trochu jiném složení než jsem čekal natočili reportáž a celé odpoledne jsem se věnoval tomu, abych ji sestříhal. Někdy mám pocit, že nálepku "renesanční člověk" si zasloužím. S výsledkem jsem nebyl nijak moc spokojený, byť technicky to asi splní svůj zamýšlený účel. Snad prezentace dopadne tak jak má a já brzo zmizím z registrů pracovního úřadu. Večer dojela děvčata. Pavla a Eva, moje neoficiální švagrová. Dali jsme si víno, udělal jsem holkám pár fotek (myslím, že velmi pěkných) a šli jsme spát, protože v neděli ráno jsme vstávali velmi velmi brzo. Zavezli jsme holky na pingpongové utkání, které je čekalo a po delší době se ukázali na kafe u Maroshových rodičů.

Poté jsme si dali doma oběd, stavili se za holkama na Pankráci s věcma a Marosh se jel věnovat mému narozeninovému překvapení a já jel vrátit Opencard. Pak mě napadlo, že bychom mohli zkusit při získávání práce jiný směr a napsal jsem třetí verzi scénáře reportáže. Pepík a Robin mě pohostili kávou a špekem, takže jsem odjížděl ve chvíli kdy se již stmívalo (ach ta zima). Doma jsme koukali na Superstar a Marosh rozjel výměnný obchod s Tomášem. Poslal po mě nahoru polévku a za to jsme inkasovali výbornou rybí pomazánku :) A včerejší večer v Superstar? Chodurova Lady Gaga byla neskutečná, jeho Rozeznávám lepší jak originál a jeho Cigaretka na dva tahy naopak špatná a nevěřil jsem mu ji. Sekundovat ve finále by mu měl Šmajda. Je to komunikativní šoumen, narozdíl od Chodura, který když se ptal Mullera na otázky vypadal, že ho to fakt nezajímá, působil přirozeně a celkem se mu večer povedl. On se tedy povedl i Dominice Staré, ale když to vezmu v globále, tak ve finále čekám Chodúra se Šmajdou. Ale Dominika může být v klidu, dnes večer odejde s hlavou vzpřímenou, její výkon byl jen o kapku horší než Šmajdův…

Jak napsal na svůj blog AdaMM, možná směřuju k tomu, abych byl mrdka mediální. Asi jsem tam směřoval vždy, jen mi trochu v Brně nepřišlo úplně snadné dělat to právě tam. AdaMMovi přeju, aby se na něj usmálo štěstíčko, v posledních měsícech to neměl úplně lehký. Dear, dear…

Celý článek Pondělí, 14. prosince 2009, 10:44, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Nugátové kuličky a coming out

Coming out. Tento výraz je gayům asi dostatečně známý a nejeden heterosexuál již tuší, o co jde. Gay příručky to někdy překládají jako "uvědomění se", jako stav, kdy si svoji odličnou orientaci umíte přiznat před sebou, před kamarády, před spolupracovníky, před rodiči. Coming out je proces zdlouhavý, často trvá mnoho měsíců. A musím říct, že jsem byl vždy velkým přívržencem toho, aby se člověk dokázal ke svojí orientaci přiznat. Nežijeme v Iránu a nemyslím, že by nám zrovna v ČR hrozilo ukamenování (stačí nechodit na demonstrace nacionalistů). Čím jsem starší, tím méně si tímto ovšem jsem jistý. Mohu jen být rád, že moji rodiče se s tím porvali a rvou (tím nechci říkat, že já sám jsem se snad s tím nerval). Nicméně i dnes mám z některých historek pocit, že když je někdo gay, je to jako by se narodil s půlkou hlavy. Například se ke mně doneslo, že rodiče jednomu z mých známých řekli, že protože je gay a jeho bratr ne, tak budou upřednostňovat bratra. To je teda síla. Jsem si jistý, že i kdyby tomu tak mělo být v naší rodině, tak takto napřímo by mi to máma nikdy neřekla. A já jí za to musím děkovat, protože pochybuju, že jsem někdy slyšel něco hnusnějšího směrem od rodičů k synovi. Někdy můžou slova bolet, někdy můžou způsobit tragédii. Lidská duše je často křehčí, než to na první pohled může vypadat. Snad jednou budeme žít ve světě, kde jsou na lidech zásadnější jiné hodnoty než to, zda souloží se stejným nebo druhým pohlavím.

Recept na nugátové kuličky v oříškové drti jsem našel v magazínu OnaDNES a v zásadě jsem se jej docela držel. Na zhruba 50 kuliček budete potřebovat: 100g hořké čokolády, 100g mléčné čokolády (zde je myslím velmi zajímavé místo pro experimenty), 1 lžíce másla, 100ml smetany, 200g moučkového cukru, 400g směsi lískových a vlašských ořechů, 1 lžíce instantní kávy. To je asi tak základ, samozřejmě dochutit si to můžete skočicí nebo třeba lžící medu. Já letos už skořicové cukroví mám, a tak jsem se držel při zdi (a na med jsem bohužel zapomněl). Obě čokolády nalámeme do kastrůlku, který se ohřívá v parní lázni (tedy do širokého hrnce vodu a do ní menší hrnec, kde pracujeme s přísadami). Rozmícháme čokoládu, přidáme polévkovou lžíci másla a smetanu. Vmícháme a když je čokoláda lesklá a vláčná, přidáme lžičku instantní kávy a sundáme z lázně. Do poloviny namletých oříšků přidáme cukr a směs vmícháme do čokolády. Necháme chvíli zchladnout a pak obalujeme ve zbylé směsi ořechů. Na tři hodiny necháme zchladit (studená chodba nebo lednička). Chutnají dobře!

Včera jsme jinak mimo nového dílu The Big Bang Theory (opravdu vydařený díl) shlédli i pilotní díl seriálu Glee, který je docela žhavou novinkou (v USA odvysíláno 12 dílů z 22ti). Zatím to vypadá na velmi podařený seriál se skvělými pěveckými čísly. Že se mi bude líbit seriál z prostředí středoškolského hudebního sboru jsem popravdě nečekal. Díky za tip Radimu Nevyhoštěnému!

A ten obrázek nad tímto textem je můj nový návrh na triko. Inspirovala mě Anitka Juskovic :)

Celý článek Čtvrtek, 10. prosince 2009, 9:09, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG

Saigon, vaření a hlavně aby Vůdce byl spokojen

Včera jsem nakonec žádné nové cukroví nedělal, ale alespoň jsem si sehnal suroviny pro výrobu nugátových kuliček v oříškové drti. Rád bych je připravil dnes. Mimo to se mi podařilo koupit něco malého pod stromeček a večer jsme zašli i s Maroshem a Robinem do Saigonu. Všiml jsem si tam projektoru, takže už ani nevím čí to byl nápad, ale asi se ho chytím a pozvané lidi zkusím všechny nacpat do projekce. Kdysi jsem takové narozeninové DVD dělal Alče i Flyovi z Flédy a myslím, že těch 30 let je fajn prostor pro to najít nějaké hodně archivní fotky, případně hodit do projekce fotky i s popisem nebo jménem a tím seznámit mé kamarády navzájem. Snad to všechno dopadne tak, jak si plánuju. Každopádně klub Saigon je velmi příjemný, hudba zde hrající mě ještě nikdy nezklamala, obsluha je příjemná, vřelá (a přiměřeně teplá). Tímto zdravím další kluby kde se bude 19.12. slavit – například klub Friends, kde bude taky 30 let slavit Kuba Skopal :).

A protože se toho před Vánoci nyní moc neděje (přece jen těžko může tento týden konkurovat minulému, kdy nám praskla voda), budu se trochu věnovat i jiným věcem než sobě a Maroshovi. Jak mě upozornila Quanti, můj včerejší článek o pečení je při zadání hesla "skořicové rohlíčky" asi šestý v Googlu. Možná bych mohl udělat kuchařku, ale přiznávám, že tuhle činnost jsem si schovával až na období důchodu (kde to ovšem bude neaktuální, neb jak vědci dokázali, ve stáří šlověk přichází o vysoký počet chuťových pohárků a ztrácí chuť – takže už vím, pro koho dělají české obchody výrobky bez chutě a zápachu). Na stranu druhou, když dokázal Smetana komponovat hluchý, proč bych nemohl vařit bez chuťových pohárků?

Ale zpět do světa. Zmíním tu mail od firmy Fotolab. Firma dle mailu začala nabízet nejen 80x60cm obrazy, ale i obří 160x90cm. První den linky z mailu nefungovaly a byly směrované na německou adresu. Druhý den již linky fungovaly, ale na webu nebyla ani zmínka o obřím formátu, maximum bylo 80x60cm. Mail mi došel 5.12., dnes máme 9.12. a ta hlavní věc, na kterou SPAM upozorňoval – nabídka XXL pláten je na webu zmíněna, nicméně chybí jak cena, tak popisek ve flash animaci na webu. Nejsem expert na marketing, ale myslím, že oznamovat novinky dřív, než je dokážu vložit do svého webu je cesta zlá.

A když už jsme u zla, tak tu musím zmínit nemálo veselý link na pana Paroubka a jeho nadšené "náhodné" gratulanty. Jak uvedl idnes.cz, přáli Paroubkovi k narozeninám zaplacení gratulanti. Těžko říct, zda jsem Paroubkovi celá léta nekřivdil. On si možná opravdu myslí, že je velmi oblíbený, protože ho v té lži podporuje vlastní strana. Dělají z něj ikonu. Otázkou je, zda to z něj dělají dobrovolně nebo snad ze strachu, že by se mohl Jyrka naštvat. Pokud je to otázka strachu, musí mít Paroubek ve vlastní straně obraz hystericky nepříčetného vůdce. Napadá mě jedna historicko-hysterická osoba, která neměla ráda špatné zprávy. Sice jako Hitlera častěji parodují Ratha, který sice nemá peníze v pokladně na povinné očkování nařízené z ministerstva, to mu však nezabránilo koupit obraz za 17 milionů Kč. Podivná to levice…

Celý článek Středa, 9. prosince 2009, 12:07, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG