ČR těsně před bankrotem

Poplašná zpráva? Kdepak, smutná realita. Snad budeme mít alespoň tolik štěstí jak v Maďarsku. Peníze bych si ale raději už spořil spíš v eurech než v korunách. Zde je link na krásně zpracovaný článek: http://www.bloc.cz/bloccz/art_257/volici-levicovych-stran-vitejte-v-lotyssku.aspx. Doufám, že jednou Paroubka pověsí za velezradu…

Celý článek Úterý, 8. prosince 2009, 16:18, Komentáře (4)
Publikováno v BLOG

Skořicové rohlíčky a klub Friends

Tak jo, jsme doma dva nezaměstnaní, Vánoce před náma a já mám i o Vánocích kluka doma. Bydlíme už pár týdnů spolu, občas si lezeme na nervy, ale stejně se máme rádi. A já se rozhodl, že letos upeču nějaké cukroví. Zatímco na první várku lineckého jsem použil těsto z pekárny Kabát, druhý druh cukroví jsem chtěl dělat od začátku sám. Měl jsem od Darinky (Maroshova sestra) nějaké čtyři recepty, ale žádný mi nepřišel dost sexy. Vanilkové rohlíčky, mnoha lidmi tak opěvované sice sním, ale že bych je miloval, to bych netvrdil. Marosh to má velm podobně, takže jsem nakonec zvolil moji oblíbenou metodu vezmi recept, něco nahraď něčím a udělej to tak nějak podobně. Tak vznikly moje skořicové rohlíčky.

220g hladké mouky, 140g Hery, 30g másla, 70g pomletých ořechů, 70g cukru, kakao a skořice dle chuti (kapka vaječného likéru). Na vál dáme mouku, přidáme vymíchaný tuk s cukrem a nakonec ořechy, kakao a skořici. Zpočátku se to děsivě lepí, ale v klidu, ono se to časem podá. Protože je ale těsto opravdu na přesdržku, dáme do misky, přikápneme krapet vaječného likéru a necháme odležet alespoň hodinu v ledničce. Poté je těsto o poznání příjemnější a my válíme válečky, z nich krájíme a pečeme rohličky. Ty ještě za tepla obalíme ve smesi skořice a práškového cukru. Ideální pro ty, kteří nemusí vanilku. Jedna poznámka na závěr: Rohlíčky v troubě docela dost nabudou, takže stačí dělat docela úzké nudličky, jinak ztratí tvar a místo rohlíčků budete mít rozteklé placky. Jinak musím říct, že dávkování těchto receptů bývá docela malé, nebojte se klidně péct ze dvou dávek, z jedné mi to pojala menší plastová krabička na jídlo.

Co jinak? Večer jsme zašli do Friends, které změnilo majitele a "znovuotevíralo". K tomu mám několik poznámek. Pohoštění bylo fajn, na baru se nečekalo (nebylo prázdno ani narváno), ale vypadávala levá strana reproduktorů. To bylo otravné stejně jako to, že DJ TIFFA nebo jak si ten hezounek říká, má opravdu velmi zlé mixy. Někdy se mu to i povedlo, ale někdy by mi bylo příjemnější, kdyby mi někdo tahal kočku za ocas u ucha. Výběr skladeb byl naopak nadprůměrně dobrý, takže když na tomto onen DJ zapracuje, bude to výrazné plus nejen pro něj, ale i pro klub. Za tu dobu co klub funguje je současné vedení čtvrté nebo páté? A nikdo neodcházel s tím, že by na klubu vydělal, spíš naopak. A jedna dobře míněná rada na závěr. Nevím, zda jsem podle této zprávy, nebyl na úplně jiném večírku, ale moderátor byl muž, nikoho z avízovaných jsem neviděl a pokud má do budoucna vedení klubu takto mlžit, tak tam nepřežije ani do jara…

Ze Superstar vypadl Jan Bendig a nemůžete říct, že jsem vám to neříkal. Poslední kolo prostě nedal a zlomilo mu vaz, byť má lepší hlas jak Dominika Stará a Miro Šmajda. Bohužel, poslední kolo byl opravdu nejhorší, českou písničku si odšišlal než odzpíval a já se už těším na další neděli. Pokud totiž Chodúr nějak výrazně nezazáří, rozcupují jej fanynky Mira Šmajdy. A nakonec jedno milé video.

Celý článek Úterý, 8. prosince 2009, 12:04, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Cukroví a Superstar

V sobotu na mě moje láska vrčela, protože ji opět probudil můj budík na telefonu, zrovna ve chvíli, kdy se mu povedlo usnout. Protože jsem nechtěl, aby mě pokousal, raději jsem sklopil uši a pomáhal s úklidem. Večer jsme navštívili naše sousedy nahoře a docela příjemně jsme se u 4 lahví vína pobavili myslím.

V neděli se nám povedlo vstát kolem 11 dopoledne, dali jsme si snídani, poté oběd a pak jsem se rozhodl, že začnu s lineckým cukrovím, protože tento druh se údajně má péct minimálně 14 dní před Vánocemi (některé rady dokonce zní tak, že je vhodné takové cukroví zamrazit, že bude křehčí, ale na to já nemám žaludek). Zpočátku se mnou těsto úspěšně bojovalo, trhalo se, lepilo se, mastilo a moc rádo se přichytávalo na váleček. Samozřejmě, že jsem si pomáhal polohrubou moukou. Po přídání kapky mlíka a trochu polohrubé mouky to ale sedlo a začalo spolupracovat. Nakonec ze vztahu těsta a mých rukou vznikli 4 krásné plechy lineckého cukroví. Potom jsem šel nakoupit do Billy další věci, ale neměli základní věc – Heru. Potkal jsem tam tatíka od Maroshe, ale na dvojku jsem s ním nezašel, protože měl dojít Čajda s Jardou. Tudíž mě trochu naštvalo, když se po dvou hodinách ozvali s tím, zda ještě mají dojít nebo ne. Nakonec to Marian zrušil, protože byla neděle a Superstar. Ať si každý říká co chce, když se to pokoušíme sledovat třeba u rodičů, nemáme z toho nic. :)

Jinak včera mi přišlo, že si to solidně podělal Jan Bendig, který by měl zpívat jedině anglicky, protože jeho podání českého textu je strašlivě uhuhňané a ušišlané. Chodúr se mi docela líbil, ale bylo to zcela na úrovni Šmajdy a Staré, takže dnes večer až se budeme loučit s Dominikou Starou (nebo Bendigem?) mi to bude líto. Ale vyhlášení dost možná neuvidíme, protože se asi koukneme do Friends, které přešlo pod někoho jiného než Honzu. Tak snad to tam nikdo nepokazí…

Celý článek Pondělí, 7. prosince 2009, 10:00, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Sprchu? Jedině na WC!

Pátek, blázni mají svátek. Pokud ano, tak se hlásím do klubu, protože to byl šílený den. Nejdříve jsem udělal své lásce masáž, poté jsme se pomilovali a zatímco on poté nakupoval, já se věnoval PC. Potom se vrátil a přesně v tu chvíli nám praskl napouštěcí ventil u nádržky na WC. Kohout na zastavení vody u nádržky samozřejmě nefungoval. Naštěstí Marosh věděl, kde má hlavní uzávěr vody (teď to už vím i já) a tak zatímco jsem ucpával rukama pryštící vodu, on utahoval kohouty. Když jsme všechno setřeli a vypadalo, že stále někudy teče voda, řekl jsem mu, ať spláchne (čímž by se už více neměla komulovat voda mimo mísu). Škoda, že zrovna v té chvíli vypadla trubka mezi nádrží a mísou. Obsah nádržky tak skončil až u ledničky v kuchyni. Zatímco Marosh se tak trochu hroutil, já byl za kliďase. Samozřejmě, že zásah instalatéra hned něco stojí, ale co už. Jsou věci, které je nutné vyřešit ihned a nezmůžeme s tím nic…

Já to ale docela flegmaticky, vidím spíš jako velké štěstí v tom, že jsme byli doma a nedošlo tak vytopení sousedů, než v tom, že se musela platit skoro dvoutisícová oprava. O náklady na byt se s partnerem dělíme na půl, takže to určitě nějak přežijeme. Během oprav jsem skočil pro oběd do McDonalds (jo já vím, zvěrstvo) a potom jsme začali vařit. Mimo Marty měla dojít na návštěvu i její kamarádka, která je ovšem vegetariánka. Na Maroshově pečínce s tymiánem a česnekem by si tedy asi moct nepochutnala, naštěstí jsem stejně měl v plánu dělat slaný závin se zeleninou a sýrem, takže jsem akorát vynechal obvyklou šunku a vznikla vegetariánská (nikoliv veganská – vejce, tvrdý a plesnivý sýr) verze. Lia se sýru nebála, naopak dovezla sebou jako dárek výborný ovčí kousek, který jsme jedli k vínu. Večer jsme zakončili medovinkou, mno byl to večer plný povídání a příjemné nálady.

Kdo viděl film Julie and Julia, tak by mohl mít docela jasnou představu o tom, o co se snaží jedna sympatická blondýnka na svém blogu. Sice to nevzala tak megalomansky jako hrdinka filmu, ale přesto pokus uvařit z nové knížky Bravo, šéfe! Zdenka Pohlreicha během měsíce všechna jídla zní krásně střeleně. Ale z pohledu mého i Maroshova myslím docela pochopitelně. Takže hodně štěstí v tomto závazku!

Přeju všem krásný den a prchám uklízet, jinak se mnou manžel do večera nepromluví…

Celý článek Sobota, 5. prosince 2009, 12:36, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG

Pet Shop Boys nezklamali, naopak!

O středečním veletrhu jsem se tu myslím rozepsal docela dost, takže ranní návštěvu téhle akce už přeskočím. Na oběd jsme pak zašli s Janou a Ivčou do restaurace Dalí na Floře. Cestou domů jsem koupil linecké těsto a přemýšlel, jak z něj udělám závin nebo placičky, načež mi až večer díky FB došlo, že jsem nekoupil listové, ale linecké. Letos mě výroba cukroví jak se zdá nemine :). Ale což, stejně jsem si to chtěl vyzkoušet!

Ve čtvrtek mě zanechal Marosh svému osudu, stavil se na kafe Robin a já se poté vydal nakupovat formičky na těsto i potraviny, abych na dnešek mohl z listového těsta upéct slaný závin. Jinak jsem se samozřejmě věnoval i prolízání pracovních webů (byť pro ně nepracuju, jak si dle včerejší diskuse asi myslí jistý uživatel O2).

Večer jsme zašli na koncert Pet Shop Boys, který opravdu překvapil. Zaprvé překvapil tím, že nebyl vyprodaný. To byl asi jediný zápor. Na scéně to ovšem hoši a tanečníci rozjeli a mnohokrát si pohráli s přestavbou scény, kterou tvořili obyčejné papírové bíle krychle. Často se na ně ale svítilo a promítalo a byl to jednoznačně nejlepší koncert, jaký jsem zažil. Ze scény vytřískalo britské duo naprosté maximum a ještě něco víc. Při "Go west" jsem se regulérně rozbrečel, jak to bylo krásný, chytrý, chytlavý. Pet Shop Boys jsou čistou esencí hudby, kterou nazýváme pop a která má mnoho odnoží od děsivě špatných po čistý pocit se vznášení se. Koncert PSB byl ale zážitek na ntou. Hudba, světlo, vokál, tanec, projekce i proměny scény držely u sebe jako lahodně smíchané těsto plné dobrot. Servírováno to bylo návštěvníkům v naprosto delikátním mixu, který se vám zakousl do mozku a i když časem vyprchá a barvy vyblednou, zjizví vám šedou kůru mozkovou tak, že nikdy nezapomenete na večer, kdy jste slyšeli "It’s a Sin" naživo. Nikdy nedostanete z hlavy, jak se na konci při vánoční písničce (jak odporně klišoidně to vypadá napsané a nedokonale vystižené) vyrojí tanečníci v kostýmech vánočních stromků a scénu zaplaví umělý "sníh". WOW 10/10!

Poté jsme ještě zašli na dva drinky do klubu Silencio na Pet Shop Boys afterparty na Kačerově. Restaurace vypada příjemně, garážový klubík naopak pekelně. Hlavně vybavení bylo zlé, dva skeny, jedna bodovka do diskoukoule, jeden olejový projektor a jeden značně podřadný disko efekt. Projektor byl na místě, ale aby se promítali alespoň videoklipy nebo cokoliv, to nikoho nenapadlo. Lidí bylo v klubu děsivě málo a obávám se, že tento klub to bude mít v Praze VELMI těžké!

foto: MF Dnes

Celý článek Pátek, 4. prosince 2009, 9:48, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG

Keep Czech Working – trapas nejen serveru Monster.cz

Tak tedy dnes o Keep Czech Working – veletrhu pracovních příležitostí. Kdo byl, udělal si jistě (pravděpodobně značně nelichotivý) úsudek o akci sám a kdo nebyl, tomu předkládám úsudek svůj spolu s citáty spoluúčastníků. Organizátor téhle značně nevydařené taškařice byl server MONSTER.CZ, kterýžto považuji ze všech vyhledávacích serverů zabývajících se vyhledáváním práce za jeden z nejhorších. Inu, mělo mě to varovat. Běžně se mi stává, že na dotaz administrátora IT mi vyjedou nabídky na skladníky a podobně. Server měl na téma jak zlepšit vyhledávání na Monster i vlastní prezentaci, které jsem se bohužel nezúčastnil, ale o tom později.

Nejprve začneme zásadními nedostatky akce. Pominu to, že se akce konala v hotelu Alkron, kde není (žijeme opravdu v roce 2009?) signál od Vodafone, protože to spíš hovoří cosi o tomto mobilním operátorovi a potažmo vedení hotelu, které si takového detailu jako je absence mobilního signálu nevšimlo. Co ovšem chybělo zásadně (zvlášť uvážíme-li, že je prosinec) je absence šatny. To že někam dojdete navlečení a pak nemáte kam dát věci, mi příjde neuvěřitelné. V kombinaci s naprosto nedostatečně dimenzovanými prostory se tak lidé mačkali (s batohy a narvaní v teplých kabátech) v místnosti plné ministánků. O tom, že to nedávali moc ani vystavovatelé svědčí fakt, že paní vystavovatelka z RWE byla asi hodinu po začátku akce hledat někoho, kdo by mohl zapnout klimatizaci nebo nějak dopravit vzduch do míst "veletrhu". Když už jste se nějakým omylem dostali před stánek, vystáli si frontu zájemců před vámi a dostali jste se ke slovu s někým z vystavovatelů, čekala vás vizitka a odkaz na webové stránky firmy. V takovou chvíli mi naprosto unikl smysl akce, kterou dělá internetový pracovní portál. Naženete lidi od jejich počítačů do jedné místnůstky a tam jim řeknete, že vše aktuální najdou na webu? WHAT THE FUCK? Spíš tragická než tragikomická pak byla reakce paní u stánku O2, která na dotaz, zda by jí mohla zanechat slečna z davu životopis řekla, že raději ne, protože by pak s ní musela vyplňovat dotazník o zpracování osobních údajů. Co na tohle říct???

Potom tu byli další možnosti vyžití, které nabízela akce serveru Monster. Přednášková pidimístnost se zhruba pětadvacítkou židlí a lidmi, kteří stáli až venku z místnosti, kde už nebylo nic slyšet nebo například možnost nechat si prohlédnout odborníkem svůj životopis. Fronta zabrala asi dvacet minut, paní se mrkla na životopis, řekla vám případné výtky a to bylo asi tak vše, co "veletrh" nabízel. Jsem stejného názoru na tuto nepovedenou akcičku jako Robin, který prohlásil: "Mám větší šanci si tu najít někoho na sex, než práci". Smutné je, že bylo naprosto přesné konstatování. Přidám i další citát, tentokrát z Facebooku: "Taky jsem tam byla jako debil…". Musím říct, že funkci takové akce by zastoupil jeden mail s přiloženým PDFkem s návodem jak hledat správně na Monster (zvláštní, že Jobs.cz i Prace.cz mi poskytují zpravidla relevantní výsledky i bez školení "jak vyhledávat") a k tomu pár odkazů na weby "vystavovatelů".

P.S. Oficiálně skončil hudební časopis Filter, R.I.P. !

Celý článek Čtvrtek, 3. prosince 2009, 9:23, Komentáře (4)
Publikováno v BLOG

Vaše denní dávka emocí

V pondělí jsem se snažil proniknout lehce do tajů fór PhpBB a poté jsem vyrazil na nákupy. Později jsem připravil kuře na motivy Jamieho Olivera (místo parmské šunky jsem použil slaninu, jinak jsem se držel receptu a použil jak citronovou kůru, citron, tak i tymián). Výsledek se myslím vcelku povedl (viz. foto pod odstavecem). Večer jsme pak sledovali vyřazení Moniky Bagárové (ta tam fakt neměla co dělat už hodně dlouho, protože její CD by se mohla využívat jako plašič divoké zvěře a lidí, kteří rozeznají víc jak dva tóny).

V úterý jsem byl donucen vstát v nekřesťanskou (pro Pražáky) hodinu. Vstal jsem kolem sedmé ráno, oholil se a zamířil na pracovní úřad. Došel jsem před osmou, kdy asi 40 lidí ještě čekalo na to, až se otevřou dveře úřadu. Evidentně jsem byl první od H, protože jsem za 10 minut odcházel s tím, že stále nejsem převeden v interním systému. Nevím sice co to znamená, ale vzhledem k tomu, že jsem v Rosicích na pracáku byl před měsícem a půl a další návštěvu mám za víc než měsíc, je zde malá rada pro ty, kteří nechtějí chodit moc často na pracovní úřad – nechte se přesunout jinam, pak vás pravděpodobně nechají dlouho dobu pobírat podporu v nezaměstnanosti. To je samozřejmě tak trochu sarkasmus. Po ranním výletě jsem tak alespoň vyžehlil dvě pračky triček a košil, abych taky přiložil ruku k dílu (Marosh v pondělí umyl okna).

Odpoledne jsme zašli s Maroshem i Robíkem na HIV testování, které včera zdarma probíhalo v kanceláři "Rozkoš bez rizika". Večer udělal mimochodem fantastickou vajíčkovou pomazánku, která mi fakt skvěle chutnala. Pak jsem se věnoval zdokonalování v Office 2007 a později jsme pomohli Tomášovi a jeho příteli vynést pár věcí nahoru do bytu. Od včera tu už regulérně bydlí, včetně jejich kocoura (je roztomilý a jen čekám, zda se to změní s tím, až se sžije s novým bytem). Protože chlapci nejsou zrovna techničtí typové, naladil jim Marosh TV a já jim vypsal MAC adresy jejich notebooků, aby se mohli připojit na místní síť. Poté padla láhev ruského koňaku (mňam), dozvěděl jsem se, že Taras je milovník sci-fi, takže už vím, s kým se budu dívat na filmy, které mě zajímají a které vlastně od přestěhování moc nesleduju :). No prostě jsme si fakt sedli, řekl bych. Na Primě sice včera běželo "Ano, šéfe!", ale jen repríza, takže jsem zbytek večera strávil u PC.

Co nás čeká dnes? Dnes si určitě zajdu spolu s Maroshem na veletrh pracovních nabídek, který pořádá Monster.cz a zároveň budu napjatě čekat, zda se neukáže reálnou jedna pracovní nabídka, která je naprosto non-IT a dost by mě zajímala. Zatím vypadal nástřel opravdu chutně a zajímavě, takže bych byl moc rád, kdyby to klaplo, abych nemusel v lednu znovu na pracovní úřad (a hlavně bych rád zase měl nějaký pravidelnější pracovní rytmus).

P.S. Platbu za letenky koupené u Skyeurope po internetu pomocí platební karty dostaneme vrácené peníze!

Celý článek Středa, 2. prosince 2009, 8:30, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Den, kdy se cítil jako hrdina nějaké knížky

"Těžká rána opilcova", skvělo se na displeji mobilu, když Kombajn otevřel oči a nahmatal svůj budík. Skoro to vypadalo, že se mu jeho daleký miláček vysmívá, ale dobře věděl, že tohle je i jeho oblíbená reakce na to, když se Marosh vrátí z flámu. Ta věta mu rozprostřela úsměv na tváři, poté se oblékl, trochu jako v mlhavém snu si nachystal své věci a s nimi v náručí sešel z pokoje dolů. Věci vložil do svého batohu a byl připraven na výslech své mámy, který se týkal včerejšího srazu. V kuchyni se začal probírat jízdními řády, ze kterých vycházelo jediné – oběd s rodiči si nemůže z časových důvodů dovolit. Nakonec se obětoval jeho otec, že jej doveze k vlaku a tím pádem zvládně jak polévku, tak španělského ptáčka. Jídlo bylo výborné, ale nechtěl to s ním moc přehánět. Otec jej zavezl k vlakové zastávce a on si ze setrvačnosti zapálil. Překvapilo ho, že je krabička s mentolkami tak prázdná. Včera tomu asi dal hodně zabrat. Chtěl si odkašlat, ale totální sucho v ústech ho upozornilo na to, že mimo alkoholu za posledních 16 hodin nepil žádné tekutiny. Věděl moc dobře, že právě nyní potřebuje pít, pokud chce zabránit budoucím bolestem hlavy. Rozhlédl se kolem sebe. V nedělním poledni na docela opuštěné zastávce neměl moc možností a tak zapadl do hospůdky, která by v dobách komunismu byla označena tou nejnižší možnou cenovou skupinou. Výběr pití v plastových lahvích ho příliš neoslnil, ale sladká Coca Cola musela stačit. Zamířil zpět ke kolejím, napil se, zapálil se a v duchu se těšil do Prahy. Nevykouřil ani polovinu cigarety a vklouzl do vlaku, kde si vybral prázdnou sedačku. Teprve teď a teprve nyní, když byl usazený pohodlně ve vlaku a rozhlížel se okolo sebe, si uvědomil, že nemá lístek. Ale hned poté si uvědomil, že se vlastně nic neděje, jen bude muset zaplatit lístek s přirážkou. S klidem tak vytáhnul svůj přenosný počítač a z paměťové karty zkopíroval fotky do počítače. Potom se věnoval tomu, aby sepsal do textového souboru zážitky z minulé noci.

Když dojel do Brna, nezastavil se. Nikdy nezastavoval, když nemusel. Využíval výloh a odrazů v nich, aby pátravě prozkoumával okolí. Dělal to tak vždy. Nebylo mu vůbec jasné kde takové chování pochytil, ale vždy nějak uvnitř sebe věřil či tušil, že mu ostražitost a zmapování terénu dává nějakou výhodu. On opravdu věřil ve známé motto: "Štěstí přeje připraveným". Měl zhruba tři čtvrtě hodiny do odjezdu autobusu, takže si neomylně našel nejbližší nonstop, kam kdysi chodíval na internet. Objednal si tentokrát džus (vitamíny) a kafe (kofein), které vypil do půlky a teprve pak si všiml mlíčka na tácku. Lehce ho překvapila vlastní roztržistost. Chtěl si ještě odskočit na WC před cestou do Prahy a tak zamířil na WC. Nonstop měl dvě kabinky. Jak záhy zjistil, jedna nešla zamknout, protože někdo vyrval část futer. Zkusil druhou, která zamknout šla. Bohužel v ní nefungovalo světlo. Přesunul se zpět a vykonal co bylo třeba. Džus a káva jej konečně dokázali probudit. Zaplatil a přešel ulicí ke svému autobusu. Sdělil slečně číslo svého sedadla a pohodlně se usadil.

Z autobusového nádraži jel metrem na Budějovickou. V místním supermarketu koupil kuře na pondělní oběd a zamířil do bytu, kde jej čekal přítel. Zastavili se oba na návštěvu u svých nových sousedů a prohlédli si jejich nový byt. Byl větší a bylo na něm sice spousta práce, ale přesto byl opravdu nádherný, větší a patřila k němu obrovská terasa s docela pěkným výhledem na Prahu. Večer se oba koukli na Superstar s podivnými pocity. Kombajn byl toho názoru, že dosavadní favorit Chodúr má jeden zásadní problém – jeho jediná choreografie je, že polovinu písničky zpívá se zavřenýma očima a většinou se u toho ještě ohýbá dozadu, zbytek mu nikdy člověk nevěří, a to ani snahy o nějaká gesta. Stále se zlepšující Šmajda překvapil i v tomto kole a zcela podle Kombajnova očekávání nezazpívala Monika Bagárová nic, co by se mu líbilo. Kdyby to bylo na něm, v TOP 3 by se ocitli Chodúr s Bendigem a Šmajdou. Ušklíbl se nad tím, jaká je to ironie. Před několika koly byl toho názoru, že právě Šmajda by měl skončit.

Na konci dne se ještě rozčílil, protože některé věci jsou jak ze špatného špionážního románu – http://cdr.cz/a/28232

Celý článek Pondělí, 30. listopadu 2009, 8:59, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Sraz ZŠ

V pátek mi spadly od AdaMMa čtyři lístky na výstavu ve Veletržním paláci. Vzal jsem sebou Robina a druhý volný lístek jsem poslal Pepíkovi. Zase tak moc o designu to nebylo, výstava byla vcelku chudá a kdybych za ni zaplatil 250 Kč, asi bych byl docela zpruzený. Jediné co stálo za kouknutí byla nadupaná auta. Například matně žluté Lamborghini, minivrtulníky nebo KTM terénní vozítko. Ve srovnání s Designblokem byla výstava ve Veletržním paláci opravdu příliš chudým příbuzným. Krize je krize a ani slevy 500 000Kč na šesti milionové vozítka asi moc úspěchů slavit nebudou. Ani bych se nedivil, kdyby tato výstava byla letos poslední.

Sobotní vstávání přišlo o něco dřív, než obvykle. Vstal jsem v 8:15 a před devátou jsem vyrazil směr Florenc. Kolem dvanácté jsem byl v autobuse trochu zmatený, protože místo Brna jsme byli pořád na D1 a navíc se mi zdálo, že cesta utekla strašně rychle. Po chvíli mi došlo, že v autobuse jdou hodiny o hodinu napřed. Do upravování fotek z páteční výstavy se mi ale moc nechtělo. Možná jsem si byl vědom ne příliš velké kvality, možná se mi nechtělo nic dělat, ale nakonec jsem se do toho zakousl. Sice jsem polovinu fotek smazal, ale mám pocit, že kdybych to smazal celé, tak se nic nestane. Bohužel tam bylo příliš mnoho různě barevných světelných zdrojů, k tomu se přimíchal i můj externí blesk a všechny fotky tak působí hodně divně. Po příjezdu jsem se chtěl otočit v Sunakashi, ale i přes otevírací dobu na dveřích měli zavřeno. V sobotu se nepracuje ani v kavárně Moniky u České televize, takže jsem poprvé od doby co se změnil provozovatel Alfa kavárny zamířil právě tam.

Cestou domů jsem četl posledních pár desítek stránek Bournova odkazu a při cestě od zastávky domů jsem si všiml nového chodníku, který od mšstského úřadu stoupal až k mostu u našeho baráku. Byla to příjemná změna nechodit po starých, mnohdy se pohybujících dlaždicích, které v době děšťů často skrývaly mokré a špinavé kaluže vody a teprve při vkročení na ně odhalily svá tajemství gejzírem břečky, která vás nahodila až ke kolenům. Měl jsem pocit jako vždy když jsem se tu ukázal podivné prázdnoty. Cizinec ve vlastním městě. Od brány mě pozdravil náš pes a já si musel připustit, že je mi sice Zbýšov cizí, ale do tohoto domku se vracím rád. Máma udělala bramborové placky, které jsem vzal jako příjemný bonus mojí návštěvy. Správné bramborové placky se dělají na litině nebo přímo plotýnce sporáku a s povidlím jsou prostě skvělé a přesně takové placky jsem jedl.

Nevěděl jak je to možné, ale byl evidentně nervózní, když měl některé tváře vidět po patnácti letech. Před vstupem do sálu, kde se konal sraz základní školy po 15ti letech si proto venku zapálil. V přicházející postavě poznal jednu ze svých spolužaček. prohodili spolu pár konverzačních vět a napětí z něj pomalu opadalo. Při vstupu do místnosti musel uznat, že většina jeho spolužaček vyrostla do krásy nebo alespoň velmi dobře věděly, jak zamaskovat případné chyby. Zub času zapracoval hlavně na jeho spolužácích. Většinu z nich si pamatoval jako velmi štíhlé a vlasaté kluky. Mnoho z nich ale zmužnělo, měli až nepřirozeně velká ramena, takto si je nepamatoval. A on? On byl vždy ten obézní kluk, co nevyšplhal o tyči ani metr. Ale dnes situace vypadala trošku jinak. Jak záhy zjistil, ani léta neumazala nic z jeho šaškování a brzo se přistihnul, že stejně jako dřív baví osazenstvo stolu nebo alespoň tu část, ke které dolehl jeho vykřičený hlas. Hlasitost v sále byla vysoká a místní country klub zaplněný. O půlnoci se ale obsluha rozhodla zavřít (byť ne každému se chtělo domů). Nakonec ještě s jedním spolužákem zamířili do zdejšího nonstopu U pavouka. Ostatní, kteří se tam chtěli vydat už dřív, tam ale nebyli. Něco před třetí v noci dorazil domů, pustil si TV a o dvě hodiny později se probudil v křesle. Rozespale se přesunul do postele a spokojeně usnul.

Celý článek Neděle, 29. listopadu 2009, 13:37, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

O patnáct let nazpět

Čtvrtý díl Bourna se čte snadno, po dvou nebo třech dnech mám víc jak třetinu knížky za sebou. Dnes bych se měl vrhnout asi na žehlení, aby nám to zase nepřerostlo přes hlavu. A navíc o víkendu po nějaké době strávím od Maroshe odříznut jeden celý den. Je to trochu zvláštní pocit jet k našim s vědomím, že večer jdu na setkání lidí, se kterými jsem strávil celé dětství na základní škole. Bude to asi děsivý pocit sledovat hrdé matky a otce malých dětí, předpokládám, že mě čeká spousta špatně a hodně špatně nafocených fotek dětí, pejsků, aut a nedejbože i dovolených (což mě přivedlo k myšlence udělat si taky výběr fotek, ale nejsem si jistý, zda to má smysl). Asi to pro mně bude pikantně dekadentní zážitek, ale stejně si nechci nechat ujít tuto zkušenost. Vlastně si zcela upřímně nejsem zcela jistý všemi jmény mých spolužáků, nejsem si jistý sám sebou, nejsem si jistý (ale o to více jsem zvědavý), jak se poperou s mou orientací. Nakonec ale přece jen musím říct, že se těším. V neděli po obědě zamířím zpět do Prahy. I na to se těším.

Ráno (mno vstali jsme kolem desáté, takže tomu nezaměstnaní říkají ráno) jsme posnídali jogurt, potom jsem skočil lásce pro noviny do schránky a šel si koupit sirky, protože jsem u sebe nenašel zapalovač a upřímně běžet pro něj do třetího patra a zpět by mi po ránu nemuselo udělat úplně dobře. Prošel jsem maily, zamítnuté pracovní pohovory a zbylou poštu jako například upozornění od T-shocku, že mají nově upravené ceny některých položek. To mě přímělo k tomu, abych si udělal jen tak pro radost jeden návrh a najednou mi přišlo, že se vůbec o e-shop nestarám, je zapadlý na okraji internetu a podobně. Asi je to moje sentimentální nálada či co, ale prostě mě napadlo, že by nebylo od věci ho trochu zviditelnit. Přidal jsem pár odkazů do webových katalogů a v brzké době bych se asi měl pár hodin pověnovat vyčištění zastaralé nabídky. Možná bych ho měl zrušit úplně, napadlo mě. Ale což, je to zdarma a třeba mě osvítí duch svatý a začnu mít dobré nápady (na stranu druhou nemyslím, že je nutné mít geniální nápady, v ČR se jistě dobře prodávají i předražené shity)…

Mno a to je zhruba asi tak všechno co jsem měl dnes kolem poledne na srdci. Marosh odběhl koupit maso na oběd, já se budu věnovat pórku vedle v kuchyni a za chvíli se otočím pro dva volňásky do Veletržního paláce, kde probíhá výstava nábytku, svítidel a jiných věcí, u kterých buzny jako já dělají: "Jůůů", "Ach" nebo "Tak to je hnus".

Celý článek Pátek, 27. listopadu 2009, 12:07, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG