Ve světě teenblogů

dnes jsem si nemohl aktualizovat blog, protože oba autobusy Student Agency sice měli wifi, ale net jim nejel, že by Vančura nezaplatil fakturu za mobilní net? (Pokračování textu…)

Celý článek Středa, 4. listopadu 2009, 17:26, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

U nás si lidé nestěžují

Lidé si stěžují… Když vyslovíte tuto větu, lze ji chápat třeba obecně, v oznamovovacím smyslu věty. Nebo se tomu můžete smát, to v případě, že bydlíte v družstevním bytě a nějaká paní, která tomu šéfuje tvrdou diktátorskou rukou ji používá jako krytí pro svoji nesnášenlivou povahu a vždy s takovou větou vyrukuje ve chvíli, kdy se jí něco nelíbí. "Máte odřená futra. My jsme slušný barák a lidé si na to stěžují." Existuje několik možných protireakcí na takovou věc. Jedna možnost je lézt dané osobě do zadních partií a všechno odkývat, omlouvat se a slíbit, že dáte všechno do pořádku. To funguje. Než se najde něco jiného. Nebo si třeba nalepíte na váš zvonek své jméno a někdo vám to pokaždé strhne. Nakonec rezignujete a i když bydlíte v daném bytě už dva roky, nemáte na zvonku své jméno, protože po hovoru s paní z družstva, dejme jí nějaké imaginární jméno, například paní Brázdová, se dozvíte, že zvonky musí být popsány na psacím stroji, aby to bylo všechno stejné a že onen vandal odlepující samolepky je přímo paní Brázdová. "Mně by to bylo jedno, ale lidé si stěžují…" Pak samozřejmě máte taky druhou možnost, kdy paní Brázdové prozradíte to malé tajemství, že je pěkná kráva, případně když si dáte tu práci a oběhnete celý barák, aby jste zjistili, kdože si to vlastně přesně stěžuje. Když pak vmetete do očí paní Brázdové, že lže, je to pak už jen válka o tom, jak dlouho dokážete vzdorovat s vaším pobytem v určeném domě. Dva flíčky od bláta před vašimi dveřmi? Lidé si stěžují… No, já si zatím vůbec nemohu stěžovat na bydlení s Maroshem, protože místní lidé jsou v pohodě.

Co se týká focení ponožek, jsem už lehce nasraný, protože při použití kopyta které bylo přibalené (ve stříbrné barvě) jsou fotky prý nepoužitelné. Z původně domluvených asi 130-150 ponožek jsem nafotil 103, k tomu zbytečně 50 a budu muset ještě nafotit dalších 130, což je tak nějak dvojnásobek původního počtu. Tohoto závazku se nicméně chci zbavit co nejdřív, abych měl klid.

V sobotu jsme měli jít původně na akci k Michalovi Stašovi, poté jsme uvažovali o narozeninách DJe Holmiho, ale protože jsme se nějak rafli, nakonec jsme nešli nikam a koukali jsme na film Procitnutí v State Garden (výborný film). V neděli jsme vstali před obědem, potom jsme zašli s Robinem a Pepíkem do Kaaby a odpoledne s Danem na pivo a panáky, načež jsem oba opustil a zašel na minimítink s Veronikou a Viktorem z Mezipater. Pořešili jsme pár věcí, domluvili co fotit a jel jsem zase domů za Maroshkem, který se vrátil notně připilá, což mu samozřejmě vůbec nebránilo v tom se divoce přivítat a sotva jsme dojedli boršč, skončili jsme v posteli. Potom jsme si na internetu pustili to, o co jsme přišli v Superstar a samozřejmě, že Martin Chodúr i Leona Šenková to fantasticky rozbalili jako vždy. Hodnotit kdo by měl vypadnout asi nebudu, moc jsem nevěnoval pozornost ostatním, ale moc mi tentokrát neseděl Denis Lacho a ani Miro Šmajda, ale fakt nevím a nechám se překvapit, koho vyhodí diváci…

Celý článek Pondělí, 2. listopadu 2009, 8:08, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Lesklé kopyto a lehká ponorka

V pátek jsem se ráno věnoval ponožkám (bohužel jsou některé dost tenké a natažené na stříbrném kopytu vypadají docela špatně, takže se v brzké době budu muset otočit do Brna pro tmavé kopyto). Udělal jsem asi 1/3 z toho co mi zbývá dodělat a pak jsme zašli s Maroshem na oběd do DBK. Oba jsme si dali musaku (není tu zlá, byť to nej na ní je mleté telecí, zatímco na Krétě mě hodně bavil ten sýrový bešamel). No a potom jsem jel za Adamem, abych mu ukázal něco z mojí elektrotechnické know-how. Z práce došla Barča, tak jsem je oba dva pozdravoval od mého miláčka a pozval je taky někdy na kafe. Smotlo se velmi tenké brčko, nicméně nebylo zas tak tenké, abych měl pocit, že mi neublížilo :). Cestou domů jsem se ještě stavil v Bontonlandu, kde tentokrát blonďák v informacích věděl velmi přesně kdo je Gessle, což ovšem neznamenalo, že ho měli na skladě. Dojel jsem domů za láskou, dal si sprchu a tak dál…

Jinak se doma nic zvláštního neděje. Máme tu s Maroshem tak trochu reality show typu Vyvolení nebo Big Brother. Chodíme ven jen když je to nutné, když je potřeba nakoupit nebo tak něco. Když není důvod jít ven, tak jsme doma (sakra, dnes tu voní celý byt česnekem a naprosto skvělou pečínkou, kterou drahý připravuje ke špenátu, už se mi sbíhají sliny – viz. foto). Pravidelné zaměstnání by bylo super. Zatím ale nehrozí, že bych neměl do čeho píchnout.

Tak tohle se v době uveřejnění příspěvku na blogu ještě stále peče:

A nakonec naše oblíbená rubrika b**ec nakonec, dnes se jedná o pana JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu, kterýžto jako cestoval v čase (přicestoval k nám pravděpodobně ze středověku) přináší nové revoluční zákoníky a taky velmi praktickou knížku o tom, jak se pomocí samoléčby vyléčit z homosexuality. (OMG, OMG a třetí OMG tomuhle)

Celý článek Sobota, 31. října 2009, 12:55, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Bolí mě 3/4 člověka

Středa ráno, 28.10. aneb státní svátek. Sice nebylo moc co slavit, když člověk koukne omylem v televizi na zprávy a na to, jak se daří politikům vést zemi, má skoro dojem, že by bylo lepší, kdyby to tu bylo dodnes Hitlerovo nebo Stalinovo. Pevná ruka a neměnná vláda paradoxně této republice chybí opravdu hodně a demokracie evidentně není všehospasitelná. Nebo jsou Češi opravdu tak špatní, že mají takové politiky, jaké si zaslouží? Je to snad jen další důkaz toho, že Bůh neexistuje, protože jinak by už musel tuhle šmouhu z mapy vymazat pekelným ohněm plným síry? Ale jak jsem říkal, oslavili jsme 91 let naší republiky prací. Spal jsem do desíti, pak jsem si málem ukopl palec o Ikea osobní váhu, kterou jsem dovezl z Brna. Miláček mě hned neváhal upozornit, že na to místo jsem ji položil já. Na to jsem jen zařval: "Jau, p*ča, k*rva, p*ča, áááááááá" a víc to neřešil. Nohu jsem si prohlédl až večer, protože prst stále bolel a zjistil jsem, že mě vlastně žádný prst nebolí, protože místo malíčku na levé noze mám jen nějaké fialové cosi. Ale to vlastně zase předbíhám…

Vstali jsme, zašli jsme k rodičům na oběd (začínám se občas cítit jako příživník) a odjeli jsme do Hudlic, kde jsme se psychicky asi hodinu připravovali na zrytí zahrady, kterou napůl už zryl David, můj zeťák a táta. Asi tak za dvacet minut byla práce hotová a ani to nebolelo :). Ještě jsem ukázal Davidovi Quakelive.com a myslím, že jsem tím velmi potěšil Mirku, která mi při příští návštěvě jistě něco nasype do kafe :D. Do Prahy jsme se vrátili kolem půl šesté a hned jsme začali s tvorbou večeře. Udělali jsme si zbytek bramborových noků s tím co dala spíž, což byla niva, česnek, smetana, paprika, sladké chilli, šunka. Musím říct, že to byla fakt výborná dobrůtka a dokonce i kombinace smetana, niva a chilli vyšla skvostně.

Ve čtvrtek jsem měl jít odpoledne za AdaMMem, ale dopoledne jsme měli pomoct s malováním tátovi. Nakonec jsem za AdaMMem nedorazil vůbec a když jsme v 8 večer dorazili domů, byl jsem rád, že vůbec cítím ruce a prsty. Po vymalování jedné místnosti jsme si dali oběd, potom jsme začali pracovat na regálu do sklepa, řezalo se, vrtalo se a spíš jsme pomáhali a sledovali Maroshova tátu. Když bylo připraveno, naložili jsme vše (i obsah skříně, což byly zatraceně těžké knížky) do auta a jelo se to k nám smontovat. Miluju skříně z dřevotřísky, protože je to neuvěřitelně těžká kundovina. Mám pocit, žr od té doby, co jsem nezaměstnaný nemám na nic čas. Za poslední dva dny jsem se tak nádherně zkurvil, že jestli se mám o víkendu hýbat, hned tak si podobné triky nezopakuju.

A sice jsem nebyl celý den na netu, ale něco ze zpráv jsem zachytil, takže vím, že zemědělci opravdu lijí mléko do polí. Doufám, že je EU přestane dotovat, když neumějí mléko zužitkovat jinak, ať si najdou lepší práci. V ČR chytili pirátku, co si točila film This is it! o Michaelovi Jacksonovi na mobil. No to je fakt masakr, zavřít až zčerná, jistě by ta kopie filmu byla velmi kvalitní a stala by se hitem na netu (sarkasmus)… …kdyby se zavíralo za debilitu, asi by neseděla jen půlka USA, ale i majitelé a pracovníci některých kin, jinak to snad ani nemá smysl komentovat. Mistr Gott ukázal v televizi prostředníček. WOW! Tak teď už snad jen ten penis, Mistře…

P.S.: Trocha duchařiny a fyzična nikoho nezabila.. …zatím.

Celý článek Pátek, 30. října 2009, 8:36, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Tiskovka, vernisáž a rozlité mléko

Ráno jsme si zpříjemnili milováním a po snídani jsem vyrazil do Špálovy galerie na Národní, kde měly Mezipatra první pražskou tiskovku. Dorazili i hosté výstavy, na jejíž vernisáž jsem dorazil večer na téže místo – Ali Amiri, Jan Musil, Tomio Okamura a Robert Ferko. Ti krátce pohovořili o tom, jak se oni setkali s netolerancí. Ali zmínil Marešův (Leoš Mareš) vtípek v současné Superstar – "Achmed si pro nás připravil bombu", který ho naštval. Mluvil o tom, jak se lidé vtipu smáli a přitom v ČR se nikdy takový útok nestal, za to útoky skinů emoce obyvatel nijak nedráždí a to je chyba. Jana Musila nejvíc trápí, když dostane otázku: "Proč jsi teplej?", Tomio zase zmínil to, že vyrůstal v dětském domově a že by se minority měli snažit více včleňovat do společnosti, aby je společnost chápala jako přínos. Všichni zúčastnění se podíleli jako modelové na tvorbě fotek Tamary Moyzes, která se inspirovala skutečnými rasově motivovanými útoky v ČR. Většinu lidí tak na fotkách zdobí spáleniny, jizvy nebo modřiny. Vystava je spojená i s tvorbou Dereka Jarmana a potrvá do konce Mezipater, tedy do 8.11.

Čeští zemědělci jsou rozhodnutí vylít 500 000 litrů mléka do polí. All right, říkám na to. Ale doufám, že jim za takovou hovadinu potom pořádně zkrouhnou dotace. Už si pánové zemědělci všimli, že tu není dvacet let komunismus? Už si všimli, že je nikdo nenutí prodávat pod cenou? Nikdo je nenutí, aby vyráběli mléko a dotovali jej. Takže co si od té taškařice slibují? Nebylo by lepší to mléko rozdat lidem? Nebyl by to způsob, jak by řetězce, které od nich vykupují hodně pod cenou mohli pocítit ztrátu? Kdo si koupí mléko v obchodě, když vám ho nabídne zemědělec zdarma? Zemědělci mluví o tom, že obchodní řetězce chtějí zničit české dodavatele. Musím říct, že jsou obchodní řetězce fakt neschopné, když ani dvacet let nestačilo, aby zemedělci co prodávají vše pod cenou zkrachovali a vyrábějí dál…

Po vernisáži následoval oběd doma a v pět už jsem zase mířil do Špálovy galerie, tentokrát z toho důvodu, že se zde konala vernisáž. Lidí došlo dost, já teda už ty povídačky okolo docela znal, ale aspoň jsem se viděl s Davidem Možným a jeho přítelkyní Šárkou, kteří bydleli v Brně nedaleko. Pokecali jsme o životě, o práci (v mém případě nepráci), cestou domů jsem ještě potkal Tomáše s Tarasem a pak už domů. Doma jsem samozřejmě musel upravit fotky z vernisáže, ale než jsem se do nich pustil, tak jsem si (už druhým rokem) zahrál na odbornou porotu a zhodnotil jsem fotky ve fotografické soutěži pionýrů. Minule jsem se bál, zda někomu neubližuju nebo tak, ale tentokrát si myslím, že přece jen si začínám stát za svým názorem a libovolné hodnocení mohu podložit i slovy, kdyby bylo potřeba.

Celý článek Středa, 28. října 2009, 10:40, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

MacGyver aneb důvod, proč nejít do Nikonu

Ráno nás naposled probudili řemeslníci, když začali sundávat lešení (Halelujá, halelujá). Pak došel na ranní kávu Robin, který měl cestu okolo. Já odešel současně s ním a jsem od včerejšího rána hrdým majitelem lítačky (tak se tu říká tramvajence). Poté následovala cesta do servisního střediska Nikonu na Kodaňské. Počkal jsem asi půl hodiny, než na mě přišla řada, protože všechny příjmy do servisu vyřizuje 1 (slovy jedna) dívka. Ta mi mile sdělila, že oprava (tedy zamontování nové výbojky) může zabrat i měsíc a že bohužel nezjistí jak to časově výjde, protože technik má dovolenou a možná to pošlou do jiného servisu. Něco takového bych upřímně opravdu nečekal. Že bude mít firma Nikon jednoho technika na opravu blesků, považuju za stejně neuvěřitelné, jako fakt, že pro urychlení vyřízení zakázek to posílá servis firmy Nikon do jiných servisů. O výměně výbojky v délce trvání 1 měsíc snad ani nemluvě. Myslím, že v budoucnu budu svůj Nikon nosit o poznání méně hrdě, protože pochybuju, že stejně podivný servis mají třeba v Canonu. Dle reakcí na Facebooku dokonce někteří jedinci raději jezdí do servisu ve Vídni a tomu už říkám hodně špatná reputace…

Pak jsem se zastavil na slovíčko v Arkádách s Buchťákem, se kterým jsme se bavili o všem možném i o připravovaném datadisku ke hře Sims 3, který má vyjít zhruba v polovině listopadu. Cestou domů jsem ještě navštívil fotolab, kde mi zadarmo dali krabičku na film průhledné barvy a díky níž jsem si doma připravil takovou spartánskou rozptylku na interní blesk. Do krabičky jsem vyříznul otvor přesně tak velký, aby šla nasadit na interní blesk. Fotí to o poznání lépe, takže jsem ještě její zadní část (trochu nad bleskem a trochu pod ním) podlepil alobalem. Nic víc teď udělat pro lepší blýskání udělat nemůžu, nicméně s tímto provizoriem bude možné jak dofotit ponožky, tak udělat pár fotek pro Mezipatra. Tiskovka Mezipater začíná za necelou hodinu a půl ve Špálově galerii na Národní a již dnes večer kolem šesté je tam i vernisáž.

Tak a nakonec jsem si nechal, co něco, co jsem před desíti hodinama ještě sám neznal a to je píseň skupiny Wohnout – Ó, gramofón. Je to příjemně vlezlé, pohodové, sluníčkové, hřejivé a fajn, zkrátka něco, co by vám trochu mohlo rozsvítit den…

Celý článek Úterý, 27. října 2009, 9:37, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Superstar a Nikon

Imaginární soutěž na téma "Jak nekvalitní stránky může mít nadnárodní společnost", by asi vyhrála firma Nikon. Některé odkazy vedoucí z jejich stránek (jako například odkaz k zaregistrování zákazníků) jsou velmi znepokojivé. Kromě toho, že se nenačetl ani styl a formát stránek, kromě toho, že se nenačetl jediný obrázek, tak samozřejmě po vyplnění formuláře a jeho odeslání k ničemuž nedojde. Fascinující…

Superstar – dle Facebook statusů:

Tak Šmajda se mi dnes fakt moc nelíbil… ale předpokladám, že PussyKiller vypadne dřív než jiní…

Co to dnes s nimi udělali? monika bagárová je dost zlá!!! a ty spodky nedává vůbec…

Nikoletu Balogovou zrovna nemusím, ale zatím zpívá dnes nejlíp…

Mno Ben Cristovao byl s minule nebo předminule se skladbou Pink užasný… tančí skvěle, ale dneska mu to teda nezpívá nijak extra…

Tak Paulina Istvancova jeede po svem… obcas je to spis recitace nez zpev, ale ma to svyho ducha…

PussyKiller nebyl tak zlý, jak bych si přál, aby vypadl, nicméně originál je o dost lepší… bohužel nemá vůbec rozsah… ale za dnešek bych ho asi zatim nevyhazoval…

Leona Šenková, moje nejoblíbenější holka v Superstar a její verze Pink. Čekal jsem od ní daleko víc, protože má naprosto úžasnej hlas. Trochu mě to zklamalo, ale stejně myslím zatím jedno ze dvou tří nejlepších vystoupení dnes…

Markéta Konvičková, která tuším málem minule vypadla… zlý začátek, nic moc spodky, dost udýchané, ale výš byla docela v pohodě. Konec už byl velmi dobrý! Jako jo…

Dominika Stará… wow… dřív mi vůbec nepřišla, ale dneska zatím nej!!! nezpivala falešně… bylo to trošku utopené v muzice, ale každopádně super!!!

Pro me nejzajimavejsi kluk – Martin Chodúr a je výbornej!!! sedí mu sice písničky, kde se může víc otevřít, ale tohle bylo prostě výborný!!!

Denis Lacho, dodnes nejlepší slovenský chlapec… Hlasově naprosto jistý. Nemastný a neslaný, takže jej doufám vítězství superstar mine. Je krasnej, zpívá skvěle, ale ne zrovna něco co by mě bralo… jinak ale dobry zpev dnes jako vzdy

Bendík myslím nezklamal, tenhle malej klučina umí a do TOP6 se musí dostat… Jsem rád, že máme talentované gaye :).

A ta poslední společná písnička? Tu zazpívali všichni naprosto skvěle! Na FB jsme s Robotechem rozebírali, že to musela být studiová nahrávka a playback, protože to bylo podezřele dobré. Kdyby bylo po mém, tak dnes večer skončí PussyKiller Puskailer a taky Šmajda. Sorry, kluci.. Samozřejmě se by mě nejvíc mrzelo, kdyby vypadl někdo z tria Chodúr, Bendík a Šenková, kterým moc fandím (Lacho je taky velmi dobrý, ale pro mě osobně nijak zajímavý), ale když se tak stane, byl to prostě hlas lidu. Já do téhle soutěže ani nemíním hlasovat, ale jinak to včera byla výborná show, mělo to vtip, mělo to šťávu a prostě mi to přišlo fakt koukatelné. Možná bych dal přes prsty technikům od projekcí, protože mám dojem, že během zpěvu Moniky Bagárové běhalo po zemi chvíli jméno Nikolety Balogové (ale na webu jsem důkaz na videu nenašel – vlastně tam není vidět vůbec, že by běhalo její jméno, tak teď nevím, zda jsem paranoidní a vystoupení Bagárové sestříhali z jiných kamer na net nebo jsem jen nebyl dostatečně pozorný), ale jinak to bylo moc pěkné…

Celý článek Pondělí, 26. října 2009, 9:40, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Focení a bolestná ztráta výbojky

Sobota, takový klidný den, řeklo by se. No začala docela nenápadně, kolem jedenácté jsme se po ranním sexu dokázali vykopat z postele a rovnou jsme poobědvali. Byl jsem domluvený na odpoledne, že se zastavím za Michalem Stašou a udělám mu asi deset fotek nějakého oblečení do e-shopu Amnesty International, takže jsem si vzal nabité baterie, objektiv, pozadí i foťák a vyrazil jsem na stanici Anděl. První věc co jsem po příjezdu na Anděla zjistil bylo to, že už je to přece jen nějaký pátek, co jsem u něj byl naposled, nicméně jsem nakonec ulici Na Bělidle našel (vzal jsem to pravda přes Vltavskou, Staropramenou a Jindřicha Plachty). Druhá zásadnější věc byla ta, že se mi podařilo při pokládání kabeláže doma u Maroshe asi rozbít výbojku v externím blesku (spadl mi z nočního stolku a já tomu nepřikládal velký význam). Nakonec jsem tedy nafotil vše ze žebříku přes výklopný blesk a ihned po focení jsem zamířil do FotoŠkoda ve Vodičkově. Ve zdejším servisu odhadl technik závadu na prasknutou výbojku (dle předpokladu) a doporučil mi zajít do Nikon servisu. Navíc poznamenal, že by to možná nemuselo být spravené ani do Vánoc, což mě nemálo vyděsilo, protože se na začátku listopadu Mezipatra přesouvají do Prahy a taky tu mám stále tu krabici s ponožkama. Tak mi držte palce, ať je to jen výbojka a ať je to opravené co nejdřív…

Poté jsem zamířil do Bontonlandu, kde jsem se měl mrknout na nové CD+DVD Pera Gessleho z Roxette. Pamatuju doby, kdy prodavači v musicstoru měli svoji práci rádi a hlavně by je nevyvedl z míry dotaz na "Pera Gessleho". "Jak se to píše?", vytřeštil oči prodavač. No nebudu to natahovat, zatím jeho "Over Europe" v Bontonlandu neměli na skladě. Snad je dobré znamení, že jej mají v systému a brzo dorazí. Poté jsme měli dvě mikronávštěvy. Na maroda se dojeli podívat kluci na motorce (Čajda a Jarda) a poté ještě Roman, který to vzal jako mezipřistání na čaj, neb mířil na párty Pure s Arminem. Já v klidu dodělal ořezání fotek, uploadnul jsem je na server a ještě večer si je mohl Michal stáhnout.

V neděli (je docela obtížné identifikovat dny, když nechodíte do práce) jsem se pokusil vstát bezhlučně, protože jsem měl podezření, že Marosh ještě spí. Pomalé, velmi pomalé pohyby, za které by se nestyděl ani Tom Cruise v Mission Imposible, nadzvednout deku, vysunout jednu nohu, druhou. Pomalu vstát, aby nic nevrzlo. Udělat dva kroky až ke dveřím. Velmi pomalu, míň než po milimetrech mačkat kliku. Otevírat veeeelmi pomalu, aby nic nevrzlo. Pozorovat Maroshe, jak se převalil, udělat krok skrz dveře a vidět, že otevřel oči. Mission failed? Nevím, zatím to vypadá, že nevstal.

P.S. Přetočili jste si ten budík, hodiny a mobil zpět?

Celý článek Neděle, 25. října 2009, 10:14, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG

Dva nezaměstnaní

Takže v pátek poté co jsem nakoupil, se Marosh pustil do vaření. Udělal kuřecí vývar a koupené kuřecí paličky obalil slaninou. Na mě zůstalo zpracování zeleniny do polévky, nakrájení jater, jejich tepelná úprava s cibulí a poté vložení do zapékací misky ke kuřecím stehnům. S rýží Basmati to bylo moc dobré a nakonec jsme byli tak zasyceni polévkou, že jsme z osmi paliček měli jen každý jednu. Potom se myšákovi zase přitížilo, já umyl nádobí, trochu si zastřílel v Quake III a prošel si pracovní weby.

Nenašel jsem nic na co bych mohl odpovědět s čistým svědomím, že to zvládám. Nakonec jsem tedy alespoň zkusil vytvořit druhou verzi průvodního dopisu pro non-IT pozice. Zmínil jsem, že v přechozích letech jsem při práci přispíval do internetového portálu Svět Namodro, spolupracoval jsem s časopisem Story (text, foto), s týdeníkem Literární noviny (foto) a publikoval jsem odborné články v časopise Upgrade IT (text, foto). Zmínil jsem letitou spolupráci s festivalem Mezipatra, a vytáhnul jména pár společností, které si koupily některé moje fotky skrze fotobanky (Ogilvy Public Relations, RWE IT, Boomerang Publishing, Q point, AC&C Public Relations, Matex) nebo jsem pro ně něco fotil. Zmínil jsem samozřejmě i IT minulost.

Dnes odpoledne zamířím na Anděla, kde nafotím pár textílií pro Amnesty International a příští týden bych si možná mohl začít vyřizovat tramvajenku a samozřejmě dorazit focení fotek pro firmu s ponožkama. Zatím nikam moc po Praze nejezdím, tak jsem zakoupení tramvajenky odkládal, ale věčně doma asi nebudu a po článku v E15 (nebo to bylo iDnes?) o tom, že OpenCard karty možná skončí u ledu asi zvolím klasickou formu lítačky.

A kdybychom se neviděli, tak nezapomeňte, že již tento víkend, konkrétně v neděli se mění čas, takže než půjdete spát, přetočte si budík o hodinu zpět :)

Celý článek Sobota, 24. října 2009, 11:55, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Dobrý den je když…

Když je člověk jen doma a jeho jediným úprkem z domácí pohody je nákup jednou za dva tři dny, nemá ani moc co na srdci. Nemám moc věcí, o které bych se s vámi mohl podělit. Parkování jsem tu již zmínil. takže mohu zmínit ještě dnešní ráno. Když mě dělníci vzbudili (pracují ve vlnách a ta nejintenzivnější je kolem 8mé ráno, pak se zklidňují), zašel jsem do kuchyně. Vypadalo to, že někdo klepe na dveře. Otevřu a on Vojta! Chudák klepal 15 minut, protože si zapomněl mobil a nejde nám prý zvonek. Teda já to teď kontroloval a ten horní nám opravdu nejde, takže hned jak dopíšu dnešní blog, čeká mě minimálně kontrola zvonkového tlačítka a kontrola kontaktů.

Jinak co se včera dělo zajímavého? Oběd jsme vyřešili šalamounsky – koupil jsem hotovou rajskou v Červené cibuli a donesl ji domů. Sice se mi 91 Kč za meníčko zdálo moc, ale obsahovalo to 5 velkých knedlíků a dva velké kusy hovězího masa v každé porci s výbornou rajskou, takže raději 91 Kč za dobrý oběd než 65 Kč za sra*ku ala Eurest. Dodělal jsem též ořezávání ponožek a aktuální stav je 103 ponožek hotovo i s ořezáním, dalších 130 čeká na focení. Vzhledem k původní domluvě, že toho bude 130-150 kusů, jsme to pozměnili a ty další ponožky už jen vyfotím a ořezání nechám jiným, což je myslím fér. Zítra mě čeká ještě vyfotit pár triček pro Amnesty International, ale se stálou prací to zatím nevypadá nijak. Oficiálně jsem ale již byl převeden pod pracovní úřad v Praze, takže další návštěva pracáku už nebude 230 km daleko…

A to by bylo asi tak vše. Dnešním borcem na konec bude DJ Javas, tentokrát v roli remixéra. Stejně jako v minulém roce vydal Javasův singl „Undervoice" americký label Harlem Station Recordings z New Yorku, tak nyní vypouští do světa další muziku pod pořadovým číslem 014 a opět s mezikontinentálním obsazením. Javas si tentokrát pohrál s originálem skladby „Heat" a vytvořil deep house remix v příjemném houpavém rytmu. Originál má pod palcem Rudy Gonzales alias Line Noise, smyslný vokál připojila zpěvačka La Veda a o druhý remix se postaral také londýnský producent Nitewerx, který se shodou okolností blýskl loni právě na Javasově singlu „Undervoice". Prosluněné Miami reprezentuje se svým povedeným electro mixem A.D. Cruze. Originál i remixy od downtempa, přes deep house až k electru, můžete najít na známém britském hudebním portálu Juno Download a pořídit si je do své obsáhlé sbírky.

Celý článek Pátek, 23. října 2009, 11:02, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG