Konečně doma, v Praze

Takže ve středu odpoledne jsem vyjel směr Praha. Odjezd 16.30, příjezd něco kolem 19.15 (ano, je to krapet později, Praha byla mimořádně zasekaná a je tedy s podivem, proč SA zrušili linku na Roztyly, kde by se zasekané Praze vyhnuly. Domů jsem dorazil pár hodin poté, co odešel František, který se u nás stavil na kafe. Po mně zase dojel Vojta, který tu s námi stráví pár dní kvůli zubařskému kongresu nebo něčemu takovému. Večer jsme koukli na TV Barandov na dokument o točení nejen gay porna a musím říct, že Fero Fenič má už svoje lepší časy asi za sebou. Odeslal jsem na FTP server Mezipater svoje fotky ohledně reklamních ploch, co jsem pořídil v Praze i Brně. Oběma městům jsem mohl věnovat sotva hodinu a například některé fotky z Brna jsem fotil i když jsem byl ověšený batohem a v ruce nesl další věci na stěhování do Prahy.

Dnes jsem ráno byl nucen přeparkovat auto. Přeparkovat zde auto kvůli kopání a opravám plynu je tak trochu peklo. Jezdil jsem od Budějovické po Kačerov a stále nalézal jen značky se zákazem zastavení (protože se tu bude kopat) a přeplněná parkoviště. Na jedno místo jsem se o pár centimetrů nevlezl a nakonec jsem našel jedno místo asi 4 ulice od domu. Ranní ubalená cigaretka mi přišla velmi vhod, protože jsem najezdil několik kilometrů jen kvůli zaparkování. Miluju Prahu, miluju Prahu, miluju Prahu… …hm, moc to nezabírá.

No a nakonec jedno krátké info – připojil jsem se do soutěže deníku METRO. Moje fotografie jsou na: http://www.vjkombajn.mpchallenge.com/cz/gallery, kde vítám Vaše komentáře.

Celý článek Čtvrtek, 22. října 2009, 11:23, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Cesta do Brna a projekce v klubu

Pondělek proběhl docela rychle. Ráno došla objednaná multifunkční tiskárna (Samsung za zhruba 2600), kterou jsem nechal na starosti Maroshovi. Věnoval jsem svůj čas hlavně ořezávání ponožek, ale dostal jsem se na chvíli i na čerstvý vzduch. Marosh měl totiž jeden pohovor na Václaváku, takže jsem šel s ním při té příležitosti se koukal po věcech, které chtěli lidi z festivalu Mezipatra nafotit. Došel jsem až k Paládiu, než jsem byl úspěšný. Sice jsem nikde v Praze neviděl plakáty, ale na LED obrazovce zde běžela festivalová upoutávka, takže jsem udělal pár fotek a vrátil se za Maroshem. Na toho zase něco leze a bolí ho hlava, takže zalezl do postele a já mu uvařil čajík. Večer jsem pokračoval v ořezávání ponožek, koukl jsem na emotivní Superstar vyřazování (kluky kteří vypadli jsem tipoval) a projel se nabídky zaměstnání na 6ti pracovních serverech. Je to bída, bída, BÍDA.

V úterý jsme si udělali snídani, zprovoznil jsem Wi-fi a zašel jsem nakoupit, protože Marosh dostal chuť na něco sladkého. Být ženská, tak bych měl podezření a přikoupil i těhotenský test :D. Pár ponožek jsem ořezal, ale protože jsem mířil autobusem ve tři odpoledne do Brna, ještě mi jich tam pár upravit zbývá. Úterní večer jsem ale trávil balením zbytků věcí, které převezeme do Brna a taky konfigurací další wi-fi, aby měl v Brně František bezdrát.

Dnes mě čeká návštěva pracovního úřadu v Rosicích. Sebou si vezmu čestné prohlášení od Maroshe a jeho nájemní smlouvu, abych mohl být přesunut na pražský úřad práce. Na nějaký čas by to měla být moje poslední návštěva Brna. Odpoledne se kouknu do Perpeta, kde se chystá (již brzo) pro návštěvníky asi příjemná změna a tou bude delší projekce, která již nebude omezená délkou DVD. Dodnes se to řešilo DVD s projekcí, které jelo měsíc dokola. Díky novému systému distribuce videa bude daleko snažší obměňovat animace a reagovat na aktuální dění, zařazovat i mazat upoutávky na další akce v klubu, zařazovat nové fotky z klubu a všeobecně jakékoliv upoutávky. Sice tedy zmizím z Brna fyzicky, nicméně kdo bude mít chuť, bude si mě moci kdykoliv připomenout pohledem na ty psychárny, které jsem pro Perpetuum dělal a které snad budu moci dělat i do budoucna.

Celý článek Středa, 21. října 2009, 8:45, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

První neděle v Praze

Takže neděle. První noc jsem spal asi 10 hodin! Marosh si zatím ráno četl. Poté jsme zašli nakoupit a najedli se u rodičů. Děkujeme za oběd! Odpoledne jsem změnil provizorní zapojení sítě na stálé (vedeno pod prahem) a přesunul switch do kuchyně. Pak se otočili kluci – Robin a Pepík. Následovala příprava dnešního a zítřejšího oběda – zapékané brambory, trocha pohybu na krásném těle a Superstar.

Nic dalšího se vlastně nestalo. K prvnímu obrázku jen dodám, že to byl nápad Pepíka a co tu byl, jsem vyrobil vpodstatě oba obrázky. Ten druhý mě napadl při pohledu na slogan. Nevím čím to je, ale nejvíc prostorů k parodování zatím nabízí KDU-ČSL.

Celý článek Pondělí, 19. října 2009, 9:00, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Jak složit fotostan aneb stěhování

V pátek kolem poledne dojel autem do Brna Marosh. Nakoupili jsme zákusky a odpoledne zajeli k rodičům. Potom jsme si mysleli, že večer někoho vytáhneme na skleničku, byť Mára pil už u našich, protože jsem řídil já. Jenže František odjel domů, Magda randila, Libor byl v Ostravě a nakonec nedošel ani Zbyněk s klíčema, takže jsme šli spát. V sobotu jsme koupili v pekárně na Merhautce včerejší buchty na snídani a vydali se na návštěvu k Evině rodince. Anit byla k neutahání, kocour Micka k pomazlení, stejně jako fenka Bety a Evička s Kiki se věnovali hrám. Docela mě překvapilo, že holka jako Eva hraje Battlefield 2 a že má v přátelích na Facebooku Roberta Rosenberga :). Buchta byla mimochodem výborná, stejně jako ta od maminky. Po návštěvě jsme zaplnili auto tak, abychom měli ještě nejaký výhled, rozloučili se s okolojdoucí Magdou a započalo tak stěhování. Chvíli jsme poslouchali navigaci, jejíž rady se tloukly s uzavřením jednoho tahů v Brně, ale nakonec jsme se odsud přece jen dostali. U Velkého Meziříčí jsme si dali oběd ala McDonalds. Pak jsem za volant usedl já a odřídil to do Prahy.

Musím říct, že to ani netrvalo dlouho, tu uklidit věci na jejich nová místa. Zapojil jsem si svůj počítač, ze svého starého CRT monitoru jsem si udělal až monitor číslo 2 a improvizovaně jsem položil kabeláž, která ještě dozná úprav, nicméně jediné co mi tu chybí u pracovního stolu je nějaké křeslo, ale jeho koupě není zrovna na pořadu dne. To staré užívám už skoro 20 let a posledních 8 let mu vypadává kolečko a leckde se pod koženkovým opěradle klube, považte tu drzost, holé dřevo. Vše se napoprvé odstěhovat nepovedlo. Musím ještě vzít jeden stolek konferenční a jeden noční. Taky jsem ještě neodvezl kufry s CD a stojany s tímtéž. Pracovní data mám nicméně již zde. Stejně tak tu mám stativ a taky se mi podařilo složit fotostan. A propo návod na složení jsem nikde nevygoogloval, takže jsem zapojil mozek a popřemýšlel, jak změnit 3D metrovou kostku v malý kroužek. Takže zde je prosím návod pro ty, kteří už taky zapoměli, jak se skládá jejich fotostan (a že jich na internetu dost tento problém řešilo). Když mě napadlo, že nejprve musím z 3D krychle udělat 2D čtverec, bylo vyhráno. Složil jsem levou stranu stanu doprava a pravou doleva a vznikl čtverec. Pak stačilo stan chytit na protilehlých stranách uprostřed a přetočit – pružiny udělaly osmičku, jejichž kruhy jsem přeložil a hurá, vlezlo se to do kruhového obalu.

Večer jsme se koukali na Superstar, popíjeli portské a tentokrát jsem se shodli na tom, že z kluků by měl vypadnout Lacko a Machala. Ben mě tentokrát fakt překvapil, tipoval jsem, že zazpívá nejhůř a atakoval spíš pozici nejlépe zpívajícího kluka. Den to byl náročný. Nevím, zda si už přesně uvědomuju, že vlastně bydlím v Praze. Pravda, v úterý ještě dorazím do Brna připravit poslední zbytky věcí na přesun a domluvit přesun i na pracovní úřad. Zkusím taky Františkovi zapojit wifi, neb s mým odchodem přišel o router, ale Marosh mu může nabídnout svůj D-link. Přesně na den rok od našeho prvního sexu jsem ve stejné posteli a trávím v ní první noc v novém bytě.

Sotva video vytlačilo DVD, dere se na jeho místo BD alias Blueray Disc. To, že si ale zakoupíte BD přehravač, neznamená, že máte vyhráno. Výrobci už vymysleli další tahák – 3D, které na stávajících přehravačích, plazmách a LEDkách samozřejmě nepojede. Tak co skočíte jim na to? :)

Celý článek Neděle, 18. října 2009, 11:12, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

A co ten ubohý krtek a co vypelichaný sokol?

Pokud se podivujete nad tím podivným názvem dnešního zápisku, vysvětlím vám to snadno a jednoduše: LINK a LINK. Jak se zdá, měli by Pavel Kříž i Marek Vašut svému agentovi namasírovat varlata něčím stejně tvrdým, jako je například cihla. Co jinak? Ve čtvrtek měl přijet Marosh, ale protože si obvykle kontroluje před jízdou stav komunikací, nakonec se rozhodl jízdu odložit a já se mu vůbec nedívím. Sice ve středu přezul na zimní pneumatiky, ale Vysočina byla opět špatně průjezdná i se zimním obutím. No a dnes ráno to vypadalo, že nedorazí ani dnes, ale nakonec se mu asi přece jen hodně stýskalo a vyjel. Takže se dnes uvidíme, možná se otočíme i u rodiny ve Zbýšově a zítra bychom vyrazili směr Praha. Pomalu si zvykám říkat, že doma, je v bytě u něj v Praze.

Včera jsem mimochodem šel dořešit nějaké věci do Perpeta. Na schůzku v 10.00 nikdo nedorazil. Odcházel jsem o půl druhé, aniž by mi někdo zavolal nebo tak nějak. Napsal jsem tedy mail a doteď žádná reakce. EHM? Každopádně večer jsem do tohoto klubu zašel znova. Prošel jsem si klub, v duchu se s ním tak nějak rozloučil a hrál si s telefonem Nokia N95, který mi půjčil Franta, protože mi klekla baterka. Původně jsem ho chtěl vyzkoušet a rozmyslet se zda jej koupit či ne. Pak jsem si přečetl nějaké recenze a dost mu vytýkají slabou výdrž. V klubu jsem ale našel wifi a zkoušel tak přes něj chvíli surfovat. A nyní jsem na vážkách, protože to není vůbec zlý telefon. Dal jsem si 3 vodky a jednoho jagermeistera, domů dojel v pohodě, ale musím říct, že ráno jsem se dvakrát svěže necítil. Asi stárnu či co…

A nakonec tu mám opravdu nádherný překlep z Facebooku: "Sem zaseklej ve vztahu jedou me vyprostit…". Dotyčný se samozřejmě zasekl ve výtahu, nikoliv ve vztahu (oba dva zdravím).

Celý článek Pátek, 16. října 2009, 12:33, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Stěhování in progress

Posledních pár dní jsem tu zápisky nedával, což má prostý důvod. Nebyl čas a energie. V úterý jsem dojel do Brna a od té doby jsem se věnoval hlavně třídění svých věcí. Do užšího kola konkurzu na stěhování se mnohé nedostalo. Spousta zbytečných papírů, již neplatných záručních listů a faktur, spousta CD, CD-RW a DVD, které bych v nejbližších pár letech jistě nechal být tam kde jsou, pokud bych nebyl paralizován na těle. Za každý den jsem vyhodil zhruba dvě igelitky odpadu. V této činnosti budu pokračovat ještě asi tak do pátku. Značnou redukční dietou si prošel i můj šatník. Některé věci mi po letech připadají nevkusné, ošklivé či šílené. A to můj drahý o mě tvrdí dodnes, že nemám vkus (což bude asi pravda, byť na mě soužití s kluky zanechalo pár stop a je to podstatně lepší než před deseti léty například). Úložné prostory válendy se vyprázdnily, časopisy se probraly a dvě tašky mířily do papírového odpadu. Dostal jsem se i k probírání datových nosičů, často nepopsaných a často tak zbytečných. Veškeré nelegální kopie audio CD šli do odpadu a nechal jsem si jen koupené originály. Do toho jsem pořešil poslední podpisy v minulém zaměstnání, dodal jsem 30 GB mixů Perpetuu a zjistil jsem, že spolubydlení s Maroshem mi bude svědčit, protože mám něco kolem 76ti kilo, což je o dvě kila méně než před dvěma týdny. Pravda je, že se v jeho přítomnosti v noci nepřežírám.

Největším problémem co nyní řeším doma je tak složení fotostanu. Existuje na to grif (pozn. dle jazyka českého se používá "grif" i "gryf"), kterým se to dá složit za 3 sekundy. Vím, že jsem na něj kdysi přišel, ale nějak si na něj po tolika měsících nemůžu vzpomenout, takže mám místo placky o průměru 30 cm doma rozloženou kostku o objemu 1m3. Přiznejme si, že na převoz Felicií to je trošku neskladné. Snad na to do soboty příjdu. Vím, že se jen někde chytne a přetočí. Jinak co šlo jsem narval do tašek, popelnice před barákem jsem naplnil k okrajům a dnes se budu zcela jistě věnovat ještě dále tomu velkému vyklízení. Franta asi skočí přepsat elektriku a plyn, prostě se to snažím zařídit tak, abych se v Brně ukazoval již jen sporadicky. Bydlení s mým klukem nebude jistě bez problému, ale myslím, že to moc rád risknu, protože tenhle přítel za to opravdu stojí a zatímco v přechozích "vztazích" jsem měl občas pochybnosti, o něm jsem nemusel zatím nikdy pochybovat. Vím, že společné žití není jen o lásce, ale kdybych měl pocit, že to nezvládneme, tak bych do toho nešel tolik po hlavě…

Celý článek Čtvrtek, 15. října 2009, 11:48, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Jak O2 zkazilo koncert Richardovi Müllerovi

Sice vám v tom trochu asi udělám nepořádek, ale začnu večerním koncertem Richarda Müllera, poté se vrátím do neděle a nakonec zmíním pondělní dopoledne.

Takže Richard. Zpěvák, který nazpíval tolik hitů, zpěvák, který se vždy rád obklopoval kvalitními hudebníky, zpěvák, který čas od času bojuje se svými démony a zpěvák, který si zaslouží daleko, daleko lepší publikum než to, co předvedl dav v O2 Aréně včera večer. Hudebně asi nebylo co vytknout, s některými písněmi si Richard pohrál a lehce je upravil, jiné odzpíval stejně skvěle jako na deskách a hudebníky se obklopil naprosto fantastickými. Koncert byl "vyprodaný", což v tomto případě znamenalo, že minimálně pár stovek lidí na koncert zdarma, co dostali od operátora O2 nakonec nedošlo. Ty lidi mám ale daleko raději než ty, kteří na koncert došli, postavili se na plochu a strnule koukali. Atmosféru v takovém kotli by vytvořil jen mix lysohlávek, LSD a extáze rozprášený po celé ploše ve formě aerosolu. Proč doprdele chodí na koncerty lidi, kterým je líno se hýbat, zvednout ruce, zatleskat nebo si zazpívat? Protože měl koncert 20 minut přestávku, zašli jsme na WC, kde vzápětí po našem příchodu přestalo svítit světlo. Malý výpadek postihl i dolní bar, když jsme se vraceli. Díky této přestávce jsme se ale dostali blíž k pódiu a stejný nápad asi mělo víc skalních fanoušků. Publikum pod pódiem zkrátka po přestávce trochu ožilo. Richard Müller nehrál v Praze 4 roky a věřím, že by O2 Arénu vyprodal i za plnou cenu lístku. Takto se na mnoho zájemců nedostalo, protože všechny lístky si lidi rozebrali za 20 dní, což na začátku koncertu neopoměl v nudné a nikoliv nutné, nicméně docela krátké vsuvce s nakynutou Šárkou Kubelkovou zmínit zástupce sponzora O2. Škoda téhle stupidity s publikem, protože kdyby na koncert přišli skuteční fanoušci, bylo by to jinak. Odměnou za to by Richardovi bylo vřelé publikum. Slečna přede mnou křičela na lidi při vytleskávání přídavku, že si ho publikum nezaslouží. A měla pravdu… … a díky za skvělý koncert Richarda Müllera a jeho hudebníků.

Včera se taky ozval Marosh, že jsem na blogu nezmínil, jak mi svědomitě o víkendu dělal místo na moje věci. Ano, ano. Udělal mi spoustu místa, spoustu bordelu odklidil, uklidil, vyhodil. Během uklízení docházelo ke komickým situacím (z mého pohledu spíš situacím, které mi hlava nebere), kdy například ukázal na metr vysoký komínek z triček a zvesela prohodil, že z tohoto komínku na sobě neměl za poslední tři roky ani tričko. No, na charitu půjdou nakonec asi jen dva velké pytle oblečení. Některé kousky jsem pro své tělesné proporce zachránil. Jako například oranžové tričko, které mu kdysi daroval Tomáš a mě docela sedí. Místa udělal Marosh opravdu mnoho (vyhodil i několik kalhot, které nedopne). Děkuji.

Protože na pondělí měl Marosh v plánu běhání po úřadech a taky návštěvu pracovního úřadu, zůstala starost o teplo domova na mých bedrech. Prostudoval jsem přípravu dušené mrkve, vlastníma rukama jsem musel zpracovat krůtí maso (nesnáším krájet mrtvé maso, alespoň to nemusím, když to není v počítačové hře) a během přípravy jsem musel využít i multitaskingu, kdy se mi na jedné plotně dělalo maso na cibulce, na druhé brambory a na třetí dušená mrkev. Zvládl jsem to, ale už během přípravy brambor jsem přemýšlel, proč musel Marosh vyhodit všechny noviny a nenechat doma ani jedny, když zákonitě věděl že budu škrábat brambory a čistit mrkev, protože jsme oběd řešili už v neděli. Pustil jsem si k výrobě obědu zdravě agresivní Die Happy (jakože Marta Jandová umí a chvílemi to připomíná Guano Apes) a čistil jsem brambory na poslední stránky vytisknutého Mládí v hajzlu 4. Jak příznačná kniha, pomyslel jsem si a uvědomil si, že zatímco Marosh tráví volný čas čtením knih, já bych mohl začít trávit volno naopak psaním. Ostatně tak to dělám i s blogem. Když je vhodná chvíle a chuť, tak si zalezu do postele a na svém netbooku píšu příspěvky na blog. Možná, že až tu budu mít volný čas a nebudeme se pořád pusinkovat s Maroshem (až si občas polezeme na nervy), tak bych tu mohl začít psát nějakou knížku. Jen jako relax. "Nicméně na jaké téma?", uvažoval jsem, zatímco jsem nožem masakroval mrkev na tenká kolečka. Ta velká jsem neváhal poté ještě rozčtvrtit. Dal jsem vařit brambory, papíry s koncem příběhu Nicka Twispa skončily v koši a já se musel začít pekelně soustředit na to, abych správně sesynchronizoval přípravu krmě. Musím se hlavně naučit jednu základní věc a to je při vaření ochutnávat. Vařím podle toho jak co vypadá a už mi to bylo vyčteno. Takže co by mělo být námětem knížky? Homosexuální soužití? Nuda, těch rozdílů oproti heterosexuálnímu svazku není ani zdaleka tolik, co si někteří myslí. Tragikomedie o tom, jak se ve svých třiceti učím vařit i něco jiného, než vajíčka? To by mohlo být zabavné, ale aby se to prodávalo, musel bych v každé třetí kapitole někoho zabít, aby to nenudilo. Na to, abych psal jako Jackie Collins zase bydlím daleko od Hollywoodu. Uvidíme až budu vařit příště. Někde mezi zoufalstvím ze sebe a surovin na stole a hotovým obědem se jistě něco vynoří…

Celý článek Úterý, 13. října 2009, 9:07, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Superstar, ČSA a plzeňská mafie

Tak nevím, zda si porotci Superstar sedí na uších nebo do TV jde jiný zvuk, než co slyší oni tam, ale první dvě zpěvačky byly hrozné. Další dvě docela něco ukázaly (obzvlášť "Zombie" se ukázala rozsahem), ale celkově se nemohu zbavit pocitu, že dívky jsou podstatně slabší než kluci. Například do nebe vychválená "Spomál" Moniky Bagárové nebyla vůbec zlá, ale její hlas je nepříjemně dětský a občas převibrovaný. Celkově jsem se u holek spíš nudil a jestli večer nevypadne Adriana Craft, tak opravdu nevím co si myslet. Dnes se ale koukat nebudeme, protože máme na večer lepší plán – koncert Richarda Mullera v O2 Aréně. Než se tam ale vypravíme, budu muset absolvovat další kurz vaření. Protože Marosh má dnes nějaké běhání, budu bojovat s dušenou mrkví sám…

Mimochodem při nedělní vycházce Prahou jsem si všiml ve výloze nového alba Muse. V Anglii šlo toto CD sehnat za 11 liber (tedy za 308Kč), kdežto v ČR ho lze sehnat za 599Kč. Inu milí obchodníci s hudbou, opravdu si myslíte, že je to normální? Opravdu se divíte, že si pak lidé hudbu raději stáhnou někde zadarmo (což mimochodem není v ČR dle platných zákonů krádež, jak se snaží BSA často uvádět)? Já se opravdu nedivím a mimochodem i když album Resistance zní značně jako opus od Queenů nebo právě proto, se mi docela líbí. Předražená CD a obchody s nimi ale brzo musí vymřít. Při této cenové politice je to otázka několika let. Zvláštní přitom je, že v UK je obchodů s hudbou mnoho a nijak nevypadaly prázdně. Jak je možné, že tam obchody nezanikly? Vždyť velká část CD a vinylů v Evropě se lisuje právě u nás v Loděnicích. Proč je v našich obchodech cena dvojnásobná?

A teď zase do Čech. Poté co volební manažer Tvrdík působil v ČSA a ta inteligentně rozprodala co mohla, včetně cateringových služeb, poté co ČSA vybrala dodavatele pro catering a od něj nakupuje kilo citrónů za 280Kč (tedy desetinásobek ceny v libovolném hypermarketu), poté co se koupila letadla, která nikdo nevyužívá (to vše se událo díky managmentu, který dosadila ČSSD, potažmo Tvrdík), poté se dostala ČSA do problémů a začala královsky prodělávat. Inu i jeden debil dokáže fungující stroj, který tvoří zisky dostat na pokraj existence. Předseda dozorčí rady Novák nyní uvažuje o tom, že požádá stát o injekci 3 miliardy korun, aby ČSA přežila. Ministr Janota to odmítá a stejně jako on si myslím, že než se pokoušet takovou firmu podporovat je lepší ji nechat padnout. Však on se nějaký dopravce do ČR rád podívá a vezme si zdejší podíl na trhu, stejně jako se na Slovensku zacelila díra po Sky Europe. Prezident ČSA Lašák má vlastní plán na záchranu, který s pomocí od státu nepočítá. Ona státní pomoc stejně přijít ani nemůže, protože to je tvrdě proti pravidlům hospodářské soutěže EU.

P.S. Bude se řešit i kolik lidí odešlo z Plzně na Karlovu univerzitu a dostudovalo "řádně tam"? Bylo jich prý ZNAČNÉ množství…

Celý článek Pondělí, 12. října 2009, 10:30, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Zasloužím si někdy Pulitzera?

Dlouho jsem tu nekomentoval události ve světě. A v poslední době by si některé věci snad i komentář zasloužili. Začnu doma a například tím, že český redaktor ČT napsal na svém Facebooku, že velvyslankyně Číny je arogantní bába. Paní velvyslankyni jsem viděl jedinkrát, když zahajovala výstavu fotografií z čínských příprav na olympiádu v brněnské galerii Plamínek (pokud jste nikdy o této galerii neslyšeli a já bych se tomu nedivil, protože mimo zaměstnanců JMP a RWE tam zavítá někdo málokdy, tak sídlí na Radlase). Atmosféra byla o poznání tvrdší než obvykle, na Tibet se nikdo nezeptal a paní velvyslankyně působila dojmem, že by uvítala, kdyby se jí dostávalo úcty jako prezidentovi USA. O Číně jsme slyšeli jen samá pozitiva. Jsou prostě největší, nejlepší a žádná cenzura v Číně neexistuje. Bylo mi na zvracení tehdy a já panu redaktorovi věřím. Držím palce, aby kvůli komentování osobních pocitů nedostal padáka ;).

A když už jsem tu dnes zmínil amerického prezidenta, nelze si nevšimnout faktu, že dostal během uplynulého týdne Nobelovu cenu. Mám Baracka Obamu rád, je sympatický a fandím mu. Stejně jako většina populace se ale musím ptát: "ZA CO?" Uniklo mi snad něco? Názor, že si ji Barack zatím nezasloužil na netu docela převažuje. Ani tak nějak nevím, co sem napsat, abych vyjádřil absurdnost či nesmyslnost toho, že Nobelovku získal právě on. Snad jen přikládám fotomontáž, kterou jsem včera vyvěsil na internetu a která doplňuje řadu fotomontáží, která se na internetu vyrojila v souvislosti s diskutovaným oceněním. Soutěž ČeskoSlovensko hledá Superstar byla anulována a překvapivým vítězem se stal Barack Obama, fantastický talent z USA…

Tolik můj neobjektivní komentář k událostem doma i v zahraničí. Po úklidu doma a výrobě mojí první vepřové pečeně jsme se doma upravili s Pájinem, který se vrátil z Lisabonu. Došla i tchýně a tchán (skoro se stydím to tak psát, jako by ta slova měla pejorativní nádech a ti lidé jsou přitom tak skvělí) a večer jsme prostě byli už solidně opilí. V sobotu ráno jsme se nasnídali a odjeli jsme s Matějem a Ondrou směr Milešovka. Počasí vyšlo skvěle a pršet začalo až po našem sestupu. Fajn výlet, popíjela se rumoláda (rum a kola či kofola) a poté jsme navštívili rodinu, protože babička nám poslala po rodičích svíčkovou! Inu klenot české kuchyně nelze odmítat. K večeři jsme si dali zbytek masa s chlebem a zavařovanou okurkou. Film jsme vypustili. Utahaní jsme byli už i tak víc než dost…

Celý článek Neděle, 11. října 2009, 10:11, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

reklama

Celý článek Sobota, 10. října 2009, 23:31, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG