Kréta – zápis 3

Šestý den večer mě naprosto rozsekal náš mistr fotograf, který vlastní půl roku Nikon D90 a fotí za peníze (ovšem těžko vědět čemu z toho všeho co povídal se dá věřit, protože si sám občas protiřečil). Odpoledne jsem si všiml, že konečně něco pochytil a snažil se portréty svojí modelky dělat v době, kdy slunce zakrývalo mraky, které mu při focení nikdy předtím nevadilo. Nejdřív jsem mu vysvětlil pár věcí jako histogram, úpravu fotek, na co si dát pozor, proč je dobré používat u moře polarizační filtr a podobně a pak se zeptal, jak nastavit foťák na večerní focení. Když se zeptal, zda f je čas, pochopil jsem, že jsem asi půl hodiny házel perle sviním. Může mi někdo vysvětlit, jak někdo, kdo si koupí profesionální foťák ani netuší, co ze dvou hlavních parametrů je čas a co clona? Vždyť tohle ví půlka těch, co si koupí kompakt do pěti tisíc. Tímto mě doslova odvařil.

Taky jsem tu zapomněl zmínit fakt, že díky všudepřítomným kopcům je neustále nutné ladit rádio. A protože to co tu lítá místním éterem bych nazval jako "pomsta turistům", doporučuji sebou přibalit aspoň pár CD na cestu. Často lze totiž naladit mnoho z místních stanic, ale 95% z nich hraje jen řeckou hudbu, což je docela peklo. Jediná stanice hrající anglické písničky v okolí Stalidy je na frekvenci 89.20, toť moje rada pro všechny turisty. A těch rozstřílených značek u silnic se nebojte. Oni jen Kréťané občas oslavují a při té příležitosti střílejí do značek, ale údajně se od toho opouští, protože to není bezpečné.

V pondělí jsme se koukli do jeskyně, kde Rhea porodila řeckého boha Dia, kde se o něj staraly tři nymfy. Mezi námi, za 4 euro ten vstup asi nestál a možná ani ten výšlap nahoru. Druhá naše zastávka byly mlýny v Lasithi, jenže zatímco na mnoha pohlednicích jsou jich stovky a v průvodci o nich píšou, skutečnost je taková, že byly během uplynulých dvou let nahrazeny moderními čerpadly a tak se výletník, který je chce vidět, může setkat jen s jejich pozůstatky a jinak se honí za minulostí. Škoda, na ně jsem se zrovna docela dost těšil. Zbytek dne jsme strávili v hotelu u moře, které konečně nebylo klidné, ale trochu dovádivé (červená vlajka) a neustále jsem stresoval Maroshe, který se bál, že mu nechtíc uplavu do moře. Večer jsem zjistil, že na mém netbooku přestala fungovat wifi, v tuto chvíli doufám, že je to třeba jen tím, že se vysunula karta ze slotu, jsem ve stresu že mám netbook bez wifi. A večer na hotelu si Marosh povšimnul, že odjíždíme nikoliv ve čtvrtek, jak jsme si všichni mysleli, ale už ve středu. Tím pádem jsme přehodnotili náš původní úterní plán – jet na jih k Libijskému moři a rozhodli jsme se nejezdit tak daleko, relaxovat a zařídit ještě pár nákupů ohledně suvenýrů. Docela rychle z nás ty dva mixované nápoje "Memories" vyprchali…

Sedmý den jsme se jen zajeli podívat na blízké vykopávky v Malii a pak jsme si zajeli do hor na kafe (měli jsme v nádrži zbytečně moc benzínu, protože jsme přebírali auto s prázdnou nádrží). Dali jsme si v jedné malé taverně výborné cheesy cake (tvarohové taštičky) a honey puffs (malé knedlíky sypané sezamem v medové omáčce). Zde vyšla mimochodem Cola na 1 euro. Za 3 dezerty, 1 předkrm, 6 frappé, kolu a malou karafku raki to dělalo příjemných 27 euro. Potom jsme zamířili zpět na hotel, kde moře stále mělo vlny na úrovni červené vlajky a skvěle jsme si zablbli ve vlnách. Před poslední večeří jsme si zašli do obchůdků pro olivový olej. Po večeři pro změnu pro pár suvenýrů rodině a kamarádům a večer jsme zakončili ve v podniku, který jsme si během pobytu ve Stalidě oblíbili nejvíc – restaurace a bar přes ulici Kaliana (jeden podnik), kde obsluhuje blonďatá Angličanka a sympatický Angličan s naprosto neuvěřitelně vychlastaným hlasem. Mimo toho, že je zde nezabezpečená wifi se nám zde moc líbil i výběr hudby. Dva drinky, spát a brzo ráno snídaně a let zpět do Prahy.

Celý článek Čtvrtek, 16. července 2009, 13:14, Komentáře (1)
Publikováno v Cestování

Kréta – zápis 2

Tøetí den jsem si spálil ramena, krk a místo nártù (jako ve Španìlsku) jsem si vybral jinou chuovku – podkolenní jamky. V noci jsem byl nìkolikrát vzhùru i když jsem si koupil za 1 euro Paracetamol. Jinak jsem ale taky ochutnal tradièní jídlo zvané moussaka, kterou tvoøí mleté maso, lilek, brambor a sýr a celé se to zapéká a chutná to božsky, rozhodnì to musíme zkusit doma v zapékací misce.

Ètvrtý den jsme si objednali na 4 dny auto, abychom mohli trochu projet Krétu a jezdit na výlety. Naše první cesta vedla na ostrov malomocných – Spinalunga, který má docela drsnou historii, ze které pramení i jeho název. Na ostrov svezla malomocné øecká vláda, která je tam izolovala. Poslední obyvatel ostrova zemøel v roce 1953, takže to není zas tak stará historie. Jinak další vìc, kterou v prùvodci po Krétì od firmy Lonely Planet nepovažuji za pravdivou je zmínka o nízké toleranci k homosexuální menšinì. Jediným èlovìkem, který se za ty 4 dny ušklíbal nad tím, že si s pøítelem dáváme na veøejnosti pusu nebo se objímáme byl sedmnáctiletý Èech. V den pátý jsme pak v improvizované zátoce na pláži Vai zøídili malou nudapláž a jediný turista, který tam byl s námi taky naostro se zapovídal s Maroshem ve vodì. Dle jeho vyprávìní nejsou místní vyhranìnì homosexuální, ale vìtšina z nich jsou bisexuální. I v Malii je údajnì jeden gay friendly klub a vedle v Hersonisu malá nudapláž. Tìžko øíct, zda jsou to jen drby èi ne, ale s nìjakými ústrky kvùli homosexuální orientaci jsem se tu prostì nesetkal.

 

Jak jsem již nakousnul v minulém odstavci, byli jsme pátý den na pláži Vai. Když si vezmete do ruky mapu, snadno zjistíte, že tato pláž se nachází na severu východního pobøeží a ze Stalidy je to po silnici zhruba 130 km. Osobnì si myslím, že dvou a pùl hodinový výlet tam a stejnou dobu zpìt za to nestál. Na pláži je zajímavá jediná vìc a tou jsou datlové palmy, které nikde jinde na Krétì (údajnì) nerostou. Váže se k tomu jedna místní legenda, že palmy vyrostly (respektive jejich pøedchùdci) z pecek, které vyplivovali øímští vojáci pøi váleèném tažení. Jinak písek je spíš hrubozrnný, pøecházejíc v malé kamínky. Dle mého názoru tak byla daleko zajímavìjší cesta tam, pøi které jsme projeli tøetinu Kréty na délku. Právì ze silnice jsme vidìli malou vesnièku Mohlos, která se nám zdála tak kouzelná, že na cestì zpátky jsme se rozhodli odboèit z hlavní silnice a podívat se do ní. Nakonec z koupání nebylo nic, protože místní vlny nebyly z nejmenších a tak jsme protentokrát vìøili prùvodci, že tyto vlny jsou zrádné a nebezpeèné a místo toho jsme zamíøili do místní taverny. Nesedli jsme do té, která se chlubí v menu tím, že ji doporuèuje i prùvodce Michelinu, ale zvolili jsme stejnì zaøízenou vedle. Protože toto místo leží mimo turistická centra, jídlo zde seženete zhruba o 25% levnìji (ochutnali jsme již tøetí variantu moussaky a na pomyslném žebøíèku obsadila druhé místo) a tøeba za Colu jsme zaplatili 60% ceny ve Stalidì (1,2 eura versus turistické 2 eura).

Než pro dnešek skonèím se psaním, musím zmínit pár vìcí. Kopr se nám i nadále nevyhýbá a minimálnì v jednom jídle na švédském stole na nìm narazíme. Co se týká silnic, tak dálnic tu moc není. Silnice první tøídy se znaèí jako national road a jsou zpravidla sjízdné libovolným vozem. Main road jsou už zpravidla docela úzké silnièky a secondary road vypadají jako polní cesta v ÈR. Jak vypadá tzv. dirt road jsme zatím nemìli odvahu zjistit a moc se bojíme, že na ni brzo narazíme. Další postøeh se týká øidièù na Krétì, kteøí v 99 procentech pøípadù netuší na co mají ve voze blinkr a dvojitá èára není nic, co by jim mìlo bránit v tom pøedjíždìt v místì, kde je nulový výhled do protismìru. Co se týká místní architektury, jde zpravidla o dost kvádroidní stavby, èasto kaskádového stylu a jedinou vyjímkou jsou kostely, které mají støechu do kulata.

P.S. Nejvìtší psycho, které jsme tu vidìli bylo doporuèení Petra Novotného k ochutnání místních palaèinek… WTF?

SORRY za cestinu, jsem v netce…

Celý článek Neděle, 12. července 2009, 21:56, Komentáře (1)
Publikováno v Cestování

Kréta – zápis 1

Kréta je opravdu nádherné místo. Na pár podivností vás pravděpodobně libovolný průvodce upozorní už před odjezdem. Vodu je lepší kupovat balenou, jinak by vás mohla trochu prohánět, řekla nám průvodkyně Čedoku, nicméně průvodce Lonely Planet píše, že vodu z kohoutku lze pít bez problémů. Na Krétě stejně jako v celém Řecku například nevyhazujete použitý toaletní papír do toalety, ale vedle do koše, protože místní kanalizace nejsou dimenzované na toaletní papír. Zvyk pro středoevropana trochu barbarský, nicméně když si to člověk zafixuje, dá se na to rychle zvyknout. Mimochodem koupelna s toaletou byla příjemná, nicméně opět jsem se dostal o level dál v tom, co všechno snesu na WC. Zatímco co Marosh doma nemá na WC dveře, jen závěs a nějakou dobu jsem si na to zvykal, tak na Krétě na stěně naproti toaletě umístnili velké zrcadlo. Koukat se sám na sebe během konání velké potřeby mi však brzo přestalo vadit. Již při našem příjezdu sluníčko pálilo, všichni z restaurací se předbíhali s tím, kde mají dobré jídlo a pití a moře mělo těžko uvěřitelných 29°C. Nevím zda je to všude na Krétě, nicméně ve Stalidě, kde jsme trávili naši dovolenou do moře musíte ujít aspoň 20 metrů, aby vám začala sahat lehce nad kolena, takže i neplavci si mohou dovolit plavat či jít několik desítek metrů od břehu. No a po chvíli se rozkoukáte a zjistíte, že ne všechno je na Krétě tak, jak jste plánovali…

Například zatímco při hledání zájezdů na netu jsme si opravdu pohlídali, aby na pokoji byla klimatizace, při spěšném hledání last minute zájezdů v katalogu Čedoku jsme se spokojili jen s tím, že na pokoji je. Fakt, že její zapnutí bude i v sezóně (což mají jinde jako standard zdarma) stát denně 6 euro samozřejmě nikdo nezmínil. Lehátko 2 eura, to stejné slunečník, což se dá pochopit na pláži, nicméně fakt, že stejné taxy platí i u hotelového bazénu je prostě trapas. Nakonec vás výhodný last minute za desítku na osobu výjde s poplatky na 14 000, dalších 50 euro zaplatíte za klimatizaci, 15 euro za trezor, 50 euro za lehátka a slunečníky a tak dále. To si nestěžuju, jen je dobré s tím dopředu počítat. Koupě piknikové deky McKinley už v ČR ale stejně lehátko nenahradí, protože velejemný písek budu vyklepávat ještě měsíc odevšad. Ale abych si jen nestěžoval, je tu božsky. Například tuňákový salát za necelých 6 euro jsem ani nedojedl jak byl obrovský (mimochodem to byl nejlepší tuňákový salát, jaký jsem kdy měl). Místní sýr feta mi taky zachutnal a do kufru si jistě přibalíme i nějaký ten olivový olej, který je údajně vyhlášený. Za první dva dny jsme tu toho ještě moc neprožili, byli jsme hlavně na pláži a v moři, ale máme v plánu si půjčit auto, takže se tu asi jistě ještě o Krétě rozepíšu. Zatím se mějte krásně a já jdu pryč od počítače, protože dovolená se má trávit jinak než u klávesnice notebooku.

A teď ještě jedno malé negativum týkající se jídla. Po třech dnech mám pocit, že národním zvykem je přidávat do mnoha jídel kopr. Taky místní úpravu brokolice bych označil za docela nechutnou. Co se kouření týká, v Řecku a potažmo Krétě sice platí zákaz kouření v restauracích a na veřejných místech, ale málokde se setkáte se stolem bez popelníku. Řekové jsou docela náruživí kuřáci, takže se tu na to moc nehledí. Na co se naopak hledí (alespoň dle průvodce) je držení drog, za které tu jsou docela vysoké sazby a zákon nerozlišuje mezi pouhým držením drog a jejich distribucí, takže dovolenou na Krétě je vhodné si naplánovat jako abstinenční kůru :).

Na hotelu jsme se seznámili i s pár Čechy. Jeden tu například tráví čas s kamarádkou a získal zájezd se slevou, protože ji tu fotí pro cestovku. Den jsem mu i věřil, že je fotograf, nicméně po shlédnutí tří fotek mi došlo, že fotografický um nezáleží na tom, zda máte nejnovější Nikon D90 s bleskem SB-900. Přepálené večerní fotky s ohuleným bleskem, naprosto nechutné vyvážení bílé s nádechem do modra (noční fotky pobřeží) a absence polarizačního filtru při focení na pláži, to vše jsou znaky toho, že stačí mít solidní foťák a firma si vás objedná, aniž by ji zajímalo jak kvalitní fotky dodáte. Uvidíme, až se k nám dostanou společné fotky, které pořídil, ale myslím, že překvapit mě může už jen příjemně. Lehce rozčarován jsem i z našich spolucestujících. Zatímco přítel Tomáše je příjemný kluk, mám pocit, že Toma brzo pošlu do hajzlu. Dnes u bazénu jsem mu již lehce naznačil, že moje ego a jeho ego nejsou zcela kompatibilní a bylo by vhodné občas brzdit (z obou stran, taky se mnou není snadné vyjít), ale zatím se to asi míjí účinkem. Uvidíme, zda se hotel Zephyros stane v příštích pár dnech účastníkem vraždy a kdo z nás dvou bude pachatel a kdo obět, ale po dopolední jízdě na banánu se situace stabilizovala a jdeme si na nervy míň (jízdou na banánu je myšlena místní mořská atrakce, hovada!!!!!).

Celý článek Pátek, 10. července 2009, 15:44, Komentáře (0)
Publikováno v Cestování

Status: offline

Tak je to tady vážení, den D nastal. Zatímco koncert DM byl v den, kdy umřel Michael Jackson, na první regulérní dovolenou odlétám s miláčkem v den, kdy ho uloží do země. Ten kdo je na Facebooku už jistě ví, že nakonec nejedeme do Španělska, ale na Krétu, kam odlétáme dnes v noci. Opalovacích krémů jsme nakoupili víc než dost, balení kufrů nás teprve čeká a moje dnešní bojová výprava do Myslbeku pro kempinkovou deku dopadla nezdarem. Po obědu v KFC jsem se vydal na Václavák koupit deku a Marosh si potřeboval ještě něco vyřídit jinde. Na Václaváku jsem si zkontroloval peněženku a zjistil jsem, že ji nemám. Takže hurá zpátky na Budějovickou a poté konečně Intersport. Kempinkovou deku nicméně měli vyprodanou, takže to celé bylo tak trochu zbytečné :).

Teď nás ještě čeká dovoz vína tátovi od Maroshe, bude následovat servisní zásah na jeho kameře, pak bychom se měli vidět s Pepíkem a Robinem a večer spát nepůjdeme, protože kole třetí bychom se měli hlásit na Ruzyni, odkud odlétáme v 5 ráno. Já se mezitím musím taky oholit. Pak nás čeká nádherných 8 dní na Krétě, po návratu narozeniny mámy (dárek budu muset obstarat ve čtvrtek nebo pátek), o týden později potom narozeniny druhé mámy (té od Maroshe). A to už bude pomalu srpen. Uvidíme jak to dopadne s jedním hudebním TV pořadem, kam mám dodávat nějaké video smyčky jako křoví za moderátory a bohužel sotva se mi povede upravit fotky z Berlína, čeká mě další sada fotek z Kréty. Ale s tím se nějak poperu.

—

breaking news.

Tak na Robina ani Pepika nakonec nedojde, neb jsme cestou nabrali zpoždění. U táty jsme byli autem, takže jsem jako spolujezdec mohl dát dva panáky malinovice (jaj, ta bola dobrá!) a teď jsme konečně dorazili domů. Čeká nás zabalit kufry, cracknout navigaci a navečeřet se (miláček už začal něco kutit v kuchyni). Docela se těším na moře…

A nakonec tu mám jeden článeček, který je o kvalitách pilotů od údajného pilota ČSA. Přeji i vám krásnou dovolenou a hlavně šťastný návrat z cest.

Celý článek Úterý, 7. července 2009, 19:44, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Ze squatu přímo do médií

Novináři jsou už asi opravdu moc zoufalí, když tak lačně skočili po události v pražské Miladě. Celé to korunovala idnes.cz, která dokonce po pohřbech začala živě přenášet i tanečky opilých a pravděpodobně i zfetovaných squaterů a jejich příznivců. Alespoň z toho co jsem viděl během patnácti minut přímého přenosu, mi to tak přišlo, nebo se opravdu takto mimo duševně nevyzrálých osobností chovají i lidé střízliví? Blábolení, vystrkování zadnic do kamery, motání se… Problém lidí z Milady byl ten, že svým chováním začali sousedům vadit a to dokonce i lidem, kteří by s nimi měli být jaksi spříznění – vrstevníkům z nedalekých kolejí. Hlavními důvodem bylo časté pořádání hlasitých koncertů dlouho do noci. Myšlenka squatu přitom v zásadě není něco, co by mi vadilo. Například v Berlíně tak svého času bydlelo mnoho i "slušných" lidí. Když si skupina lidí najde neobývaný a majitelem nevyužívaný objekt, ať si tam klidně bydlí. Pokud dokáží s okolím vycházet, nebyl bych ani proti, aby jim po nějaké době byl objekt převeden do vlastnictví, ale vzhledem k tomu, že majitel objektu je tam nechce, nelze zpochybňovat jeho právo vlastníka. Co to je asi tak za lidi, když tři ze zasahujících těžkooděnců skončili v nemocnici (dva s těžkým zraněním)? Má se s takovými lidmi vůbec vyjednávat jako to udělal ministr Kocáb? Nakonec to dopadlo dobře, všichni slezli dolů a daňové poplatníky (tedy nás všechny až na vyjímky jako jsou squateři) celá ta šaškárna stála jen pár desítek tisíc. Zásahu se účastnila totiž asi stovka policistů. Samozřejmě, že squteři se už ohradili proti tomu, jak násilně s nimi policie při zásahu jednala. Co bude příště? Budou si vrazi stěžovat na to, že jim policie nasazuje želízka? To co bylo na Miladě k vidění nebyl první pokus majitele objektu (ministerstvo školství) vystrnadit nezvané "nájemníky" z jeho majetku. Za posledních 12 let to byl již třetí pokus. Výsledkem dohody tak nakonec možná bude nejen to, že žádný squater nespadl ze střechy a nezranil se (jejich případné léčení by stejně museli dotovat občané, kteří pracují = platí daně), ale taky to, že možná žádný z útočníků nebude trestně stíhán. Vlk se nažral, koza zůstala celá a nikomu se naštěstí nic nestalo. Squateři snad s pomocí státu naleznou nějaký objekt, kde nebudou sousedům vadit noční koncerty a párty a studenti se budou moci konečně vyspat a jejich podrážky přestanou zdobit exkrementy pejsků ze squatu. Neupírám nikomu právo na to, aby si žil po svém. Alternativy obohacují náš život, jen nežijeme v anarchii, kdy můžu sousedovi štípnout auto, protože se mi líbí. Stejně tak není možné štípnout někomu barák. Každopádně ale budu rád, když squaterům stát nějaký vhodný objekt dá. Určitě se pár takových v ČR najde.

A na závěr něco úplně jiného: Jak být správným občanem nejen USA? Na to vám dokonale odpoví instruktážní video.

Celý článek Úterý, 30. června 2009, 20:56, Komentáře (11)
Publikováno v BLOG

Depeche Mode a manuální práce

Víkend mi začal už ve čtvrtek, kdy jsem po obědě zamířil do Prahy. Večer nás čekal koncert Depeche Mode, po kterém se nám podařilo ještě koupit vstupenky i na lednový termín do O2 arény. Ano, musím říct, že to těmto klukům stále šlape. Projekce žádný extra odvaz, ale byla čistá a seděla náladou k celkově pochmurné náladě koncertu a to včetně live přenosů z kamer, které byly pěkně zefektované. Marosh byl z pochmurnosti překvapen, ze 6ti koncertů DM v ČR byl na 5ti a tento mu přišel jako nejvíc temný. Nevím, byl jsem poprvé a nikdy jsem si o DM nemyslel, že jsou nějak zvlášť veselí :). Jinak jsme na koncertě byli s Ilou, Dominikem a taky jsme zahlédli Myšáka. Naštěstí před samotným koncertem přestalo pršet. Večer jsme si doma přečetli o smrti MJ. Inu umírají naše dětské hvězdy, začínáme zkrátka rezavět.

V pátek jsem dorazil do práce s 5ti minutovým zpožděním, měli jsme odborovou schůzku. Naštěstí jsme tedy končili docela brzo a večer nás čekala oslava Káámových narozenin. Kdybych ho potkal na ulici, určitě bych mu 30 nehádal. Byla to témeř výhradně buzní jízda (nepočítaje v to asi 4 holky), v kavárně U sta rán (Budoár). Blesk od foťáku jsem na víkend půjčil Maruschce na svatbu, takže jsem udělal pár fotek bez blesku, ty trpěly výrazným šumem, takže jsem nakonec začal používat výklopný blesk, který jel jen na třetinu výkonu. Nicméně fotky jsou už na FB a asi se líbí.

V sobotu jsme nakoupili pizzu a pomáhali jsme u rodičů Maroshe s malováním kuchyně, později s výběrem ledničky. Nejsem zrovna zručný v takových řemeslných věcech, ale díky tatíkovi i zeťákovi to šlo docela od ruky, protože se uměli jasně vyjádřit co od nás očekávají. V neděli jsme pokračovali, poté se pokládalo linoleum a koberec. Nakonec jsme zajeli pro ledničku, ale to jsem se už necítil dvakrát nejlíp. Měl jsem pocit, že mám horečku, ale ta udeřila až později večer. Kolem deváté jsem si naměřil krásných 38,7 °C. Kouknuli jsme na film Miri a Zack točí porno (docela dost příjemná komedie, řekl bych) a šli jsme spát. V noci jsem se vzbudil kompletně mokrý a ráno jsem už žádnou teplotu neměl. Jak se to bude vyvíjet nadále těžko říct. Vzhledem k tomu, že bychom do týdne až dvou měli odjet na dovolenou, budu se snažit šetřit nejen peníze, ale hlavně sám sebe. Jinak jsem samozřejmě totálně utahaný, bolí mě v krku a dnes to bude doma po práci hlavně o čase v posteli…

Celý článek Pondělí, 29. června 2009, 13:00, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Podivné ráno

Později to snad rozvedu, nicméně nyní jen telegraficky, když už musím i dnes do práce na odborovou schůzku. Ještě že jsem se probudil vedle Maroshka a den je hned krásnější…

Koncert Depeche Mode dobrej, projekce myslim výborné a to včetně realtime upravených kamerových vstupů, bylo to děláno s citem. V okolí Edenu bylo blata jak svině, mimochodem. Když jsem Maroshovi řekl, že u nás v Brně máme asfalt, jen ledovým hlasem odvětil: "U nás máme Depeche Mode". Zemřel Michael Jackson, čímž pěkně vypekl čtvrt miliónu lidí, kteří si koupili lístek na koncerty v Londýně. Za tento žert palec nahoru strýčku Michaele! Módní značka Jennifer Lopez zkrachovala, zambijského prezidenta během tiskovky pomočila opice a v Austrálii dělají kruhy v obilí zfetovaní klokani. Teda to ten den začíná pěkně divně…

Celý článek Pátek, 26. června 2009, 8:46, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Co všechno už vodnés čas

Ne ne, nemám tu v úmyslu mluvit o Waldovi, který se nedávno též vypravil skrze řeku Styx do země zemřelých. Jen mě tohle smutné a vlhké počasí v posledních dnech tak nějak utlumuje. A skoro vždy když je člověk něčím utlumený a zkoumavě přešlapává na místě se ztěžklými nohami, to končí tím, že bilancuje. Není to tak dávno, co jsem nastoupil do tramvaje a z plakátu se na mě usmíval můj první kluk. To mě trochu vyděsilo, takže jsem zkoumavě hleděl na plakát, zkoumal detailně jeho tvář (je to už asi sedm let) a nakonec jsem usoudil, že onen muž na obrázku je někdo jiný. Proč to tu píšu? Ani nevím, asi vám jen chci navodit jakýsi podivný pocit, který v poslední době mám. Přiznejme si upřímně, že tento blog chátrá. Nemám moc co psát a když ano, tak se k tomu málokdy donutím. Stejně tak se zvolnil můj život. Jsem konečně po delší době šťastný, snad bych mohl říct, že jsem v kuse šťastný několik měsíců a je to uklidňující pocit.

V poslední době se mi pár věcí změnilo v mém zaběhaném životě. Dost známých najednou bydlí v Praze a já trochu osaměl. K tomu jsem se začal cítit trochu starý na noční kalby po klubech. Začínám vypadat trochu zanedbaně, většinou se holím jen když jedu za Maroshem. Už nemám potřebu vypadat slušně nebo se o to alespoň pokoušet. Docela seriózně uvažuju o tom, že dočasné přerušení mé "kariéry" VJe kvůli stěhování do Prahy bude trvalého charakteru. A v posledních letech trochu zanedbávanou "fotokariéru" mám najednou chuť trochu oživit. Nikdy z mojí osoby nebude znalostmi nadupaný IT specialista. Mám možná mezi silnějšími stránkami osobnosti pečlivost a jistou podivnou potřebu řádu (mnou tvořené tabulky často hrají barvami a přetékají informacemi), nicméně mi už chybí takový ta zdravá zvídavost. Jsem na prahy třicítky a když se podívám za sebe, mám pocit, že jsem toho moc nedokázal. Každý den bloudím po pracovních serverech a z každé pracovní nabídky, na kterou mohu odpovědět mám radost. Nepřeju si nic jiného než vypadnout ze svojí současné práce, dát krátké a tiché sbohem Brnu a čelit starostem v Praze. Před půl rokem to vypadalo o dost snadněji, než dnes. Nicméně motivaci v podobě mého přítele hned tak neztratím…

Člověk se mění velmi pomalu. Hodiny, týdny ani měsíce zpravidla tuto pozvolnou změnu neodhalí. Ale když se zamyslíte nad tím, jací jste byli před deseti lety a jací jste nyní… …budete mít ze sebe radost? Musím říct, že alespoň co se týká partnerského života, to nebyla zrovna cesta, kterou bych si chtěl zopakovat. Ale to co mě nezabilo mě posílilo. Možná ze sebe nemám nadšenou a šílenou radost, ale usmívám se. Možná, že dnes neuvidíte ani jeden sluneční paprsek, možná že až budu zítra na stadionu v Edenu, bude neustále pršet. Před lety by mi to vadilo, dnes vím, že si to užiju i tak. Za půl roku mi bude třicet a mám pocit, že to něco divokého ve mně se začíná smiřovat samo se sebou. Stačí zavřít oči, hluboce se nadechnout, usmát se a vykročit do nového dne. Krásné ráno moji známí i neznámí…

P.S. To že stárnu dokazuje i moje včerejší zablokování internetového bankovnictví :).

P.S.2: Zpráva z jobs.cz – průměrný plat (IT správa) dle nabídek od firem poklesl o 4% na 30 108 Kč/měsíc.

Celý článek Středa, 24. června 2009, 8:30, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Skvostný víkend v Brně

Tak tedy mám za sebou naprosto skvělý víkend. V pátek dorazil Marosh pražský (Marianus Cajzlikus) kolem čtvrté do Brna. Ze všeho nejdřív jsme na to samozřejmě skočili a pak jsme vyrazili do města za Františkem a Evou. Vypili jsme láhev vína na hlavu, poté ještě nějaké a pak jsme se docela dost pohádali, protože nám ujel rozjezd, nicméně nakonec jsme přece jen vyrazili na Flédu spolu. Než jsme vstoupili do vyprodané Flédy, zastavili jsme se na nealko v baru dole, kde zrovna seděl Enimen. Mohl jsem tak konečně seznámit mého přítele s legendárním zvířátkem z Klacíkova. A pak jsme vyrazili nahoru. Dalo se očekávat, že na hvězdu velikosti High Contrasta bude plno a taky bylo! High Contrast hrál naprosto skvěle, ale v sále se nedalo moc ani dýchat ani tancovat. Zvuk taky nebyl úplně ideální, ale myslím, že při jeho vystoupení jsme nakonec oba dva zapomněli na hádku. Jinak mám jeden postřeh co se týká VJe. Jestli ty 3 loopy, co tam běžely během headlinera byly míchány naživo, začínám chápat, proč jsem si v Brně udělal svoje jméno tak snadno. Jestli za tento výkon dostal VJ jakýkoliv honorář, byl krutě přeplacený :).

V sobotu nás čekala návštěva u mých rodičů. Začala tak, že jsem znovu pěkně naštval Maroshe, protože jsem si opět nevypnul budík (jednou mě podřízne ve spánku). A tak zatímco já se po zamáčknutí mobilu otočil a spal dál, on už nezabral. Táta měl z fotografie koně 80x60cm evidentně radost, protože ji hned pověsil na zeď! Navíc to vypadalo, že díky tomu, že Marosh narozdíl ode mně a bráchy pozře bůček a ještě mu chutná (nechápu) si ti dva najednou padli do oka. Jistě v tom svůj fakt sehrálo i půl litru hruškovice, kterou ti dva spořádali. Cestou do Brna jsme ještě hodili bráchu i jeho přítelkyni na Kratochvilku, k rodičům přítelkyně. A tak zatímco doma jsme se naobědvali a spořádali plno zákusků i chlebíčků, tady nás čekala skvostná večeře! A taky úžasně živé štěnátko Jack Russell teriéra (foťák jsem nechal doma). Ukázal jsem na netbooku všem spoustu fotek a minimálně v rodině asi začínám platit za slušného fotografa :). No co vám budu povídat, sobota byla maximálně vydařená, byť skončila tím, že se Maroshovi po všem tom pití (a trošku Poppers) neudělalo nejlíp a byl si zavolat na WC.

V neděli jsme s řekli, že oslavíme i sedmý měsíc našeho vztahu a na oběd jsme zašli do sushi baru. Nepodcenil jsem to a pátral na webu. V Brně během května otevřeli 3 nové sushi restaurace a bary. Z jednoho blogu jsem zjistil, že nejlépe hodnocené je Momo Sushi na Solniční, kde je navíc instalovaný běžící pás – tzv. kaitan. Funguje to jednoduše, podle barvy talířku poznáte cenu pokrmu, která se pohybuje v rozmezí 50ti až 120ti Kč. Na návštěvu jsem se těšil opravdu hodně, což obvykle znamená více či méně velké zklamání. Ovšem ne tentokrát! Až na sushi s kousky chapadel jsem ochutnal vše, co jsme pojedli (což bylo 13 talířků se sushi). A jedno vedle druhého mi moc chutnalo. Ať už to byly kousky tuňáka, kousky s grilovaným lososem nebo nigiri s vaječnou omeletou (alespoň nějak tak jsme to zkoušeli identifikovat). Největší bombou pro mě byl ale moučník – Bruleé se zeleným čajem a dokonale skleněnou krustou. Díky tomu, že v neděli byla speciální akce – jakýkoliv talířek za jednotnou cenu 70Kč, jsme i nemálo ušetřili. Samozřejmě, že výsledný účet, který se za dva pohyboval kolem tisícovky, není zrovna lidovka, nicméně musím říct, že se mi stalo něco, o čem jsem si myslel, že je nemožné – odcházel jsem ze sushi baru přejezený! Některé holky to tam ještě zcela nezvládají a tápou, když se zeptáte, co je který kousek (ale rychle to umí zjistit), nicméně jinak je servis naprosto skvělý. Stejně tak mám jedinou výtku k prostředí a to jsou fotky jako dekorace. Přední část v pohodě, ty tři zadní fotografie mi ale nepřišly nijak úžasné a technické zpracování – foto na KAPA podložce – mi příjde nedůstojné pro tak skvělé místo! Jídlo mě ale naprosto nadchlo, což nemusí nic znamenat, přece jen nejsem odborník na sushi a byla to moje první návštěva takového místa (něco mi říká, že určitě ne poslední). V baru bylo docela plno, rezervovat si můžete konkrétní místo přímo na webu a návštěvu vám SILNĚ DOPORUČUJI!

Poté jsme potkali Moniku a spolu zašli na Moravské náměstí, kde jsme si dali kávu. Po rozchodu s Monikou jsme původně chtěli jít domů, ale nakonec jsem ještě Maroshovi ukázal Špilberk, koukli jsme do Vaňkovky a taky jsme zjistili, že mi pod bytem otevřeli druhou večerku. Sice zavírá dřív než ta stará, ale vzhledem k tomu, že je tam podstatně lepší (ne dražší) sortiment, je o dvacet kroků blíž a za pokladnou naleznete usmívající se personál (mimochodem asijského původu), asi je jen otázkou času, kdy ta druhá večerka zkrachuje. Už několikrát jsem tu psal o tom, jak jsou zásobeni jen ARO výrobky, často požadují drobné i když vytáhnete pětistovku a vůbec ten přístup je tam takový smutný. A protože socialismus tu už dvacet let není, docela jim tu novou asijskou konkurenci přeju!

P.S. A nakonec jeden recept, který jsem zatím nezkusil, nicméně je to jen otázka času (až budu mít doma zapékací mističky) – recept na bruleé.

Celý článek Pondělí, 22. června 2009, 9:46, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Federální kriminální ústředna pátrá

Známému ukradli v Praze auto. Jedná se o Ford Mondeo, SPZ: BA3 8690, ukraden 17.6.2009. Pokud jste jej někde spatřili, nebojte se dát echo.

Co jiného včera? Chtěl jsem brzo vypadnout z práce, ale nakonec jsem se vykopal až kolem páté. V Sunakashi jsem dostal solidní alergii (holt se tam po rekonstrukci asi trochu naprášilo a vznáší se tam bůhví co), ale stihnul jsem upravit složku s názvem Berlin – DAY 3. Znamená to, že z loňského podzimu mám už kompletně upravené 2 dny fotek a další dva dny mě čekají. Potom Hobit, dvě piva a spálen jak paprika domů. Dnes plánujeme s Ondrem pivo a já bych rád zjistil, kde jsem nechal svoji mikinu. Už se mi to nějakou dobu nestalo, ale moje mikina s kapucí zůstala buď v Sunakashi nebo Hobitu. Původně jsem měl za to, že ji mám v batohu, ale když jsem ji tam nenašel, řekl jsem si, že asi zůstala v práci. Vypadá to, že nikoliv…

Co dál? Dál nic moc. Snad jen mi je líto, že Emotion po posledním díle končí. Poslední 4 akce byly prodělečné, kluci vozili příliš drahé jména a návštěvníci to nezaplatili. Snad na páteční Break4Beats a High Contrasta dorazí víc lidí, byť lineup naznačuje, že mistr bude hrát až od jedné do tří. Je docela velká šance, že se tam s Maroshem půjdeme podívat, vždyť jsem nebyl na Flédě asi tak od mojí poslední projekce a to je už nějaká doba. Mimochodem čte tento blog ještě někdo? Mám nějaký velký problém přimět bloguje, aby blog zobrazovalo. Dost možná si tak píšu jen do šuplíku, na bloguje při ohlášení problému jen zkonstatovali, že problém trvá. Wooow.

Celý článek Čtvrtek, 18. června 2009, 13:17, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG