Příjemný víkend v Praze

Čtvrtek byl velmi speciálním dnem. Jednak jsem do svého neuklizeného bytu musel pustit přepadovku ve složení František, Eva a jejich kolegyně a jednak jsem měl tak děsivě silnou migrénu, že jsem kolem osmé skončil v posteli. Bolest jsem téměř okamžitě zaspal, nicméně v osm večer chodím spát 0-2x za rok, takže jsem se vzbudil o půl čtvrté ráno. Znovu usnout se mi nedařilo a tak jsem si ubalil jointa a ze stolu na mě mrkala Plznička v plechu, kterou jsem plánoval vypít večer. Nu což, tak jsem si ji dal před pátou ráno, pustil se Denní hlídku a nakonec jsem ještě na hodinu zabral. Do práce jsem dorazil s čistou hlavou po deváté. Nezdržel jsem se dlouho a vyrazil v půl jedné do Prahy. Přivítali jsme se s Maroshkem, ochutnal jsem jeho výtvor na sobotní odpoledne – játra na cibulce (fakt moc dobrý) a zašli jsme do Cinema City na film "Piráti na vlnách". Stejný nápad měli ještě 3 další lidi, což mi přišlo docela málo. Mimochodem je to film, který si v rámci žánru (britská komedie) zaslouží tak 9/10. Film, který opravdu pobaví a film, ve kterém vypadá i šedesátiletý Bill Nighy docela dost sexy a film, který mě přesvědčil, že i P.S. Hoffman umí zahrát sympaťáka. A samozřejmě nemohu zapomenout zmínit soundtrack, který letos už asi moc věcí nemá šanci překonat. Jsou věci, jako třeba některé šedesátky, které nikdy nebudou out…

Tím ale den ještě nekončil. Po výborné večeři – losos a salát, jsme zašli do podniku Erra na pivo, potažmo víno. Viděli jsme se tam se Zbyňkem, Hynek dělal, že tam nikdo z nás není a pak taky dorazila omladina v podání Honza a Filip. Poté jsme na chvíli skončili o ulici vedle ve Friends. To pro mě bylo trochu zklamání, přiznávám. Nebyl jsem tam dva možná tři měsíce a přesun DJského pultu naproti baru, do tohoto prostoru (mezi bar a DJ pult = taneční plac?) postavený stolek. A hudba osolená tak, že když jsem si chtěl s někým povídat, musel jsem mu jazykem čistit ucho. Jestli by tomuto klubu prospěla nějaká změna, tak vrátit vše do původního stavu a taky aby se někdo věnoval světlům. Aspoň nějaký primitivní program. Hodinu jsme seděli pod červenýma LED bodovkama rozprostřených do celého prostoru. Znám i pár jiných barev…

V sobotu jsme vstali před polednem, dali jsme si jatýrka na cibulce a vyrazili jsme na rodinné grilovaní do Hudlic. Za volantem tam jsem byl já a i když jsem si nebyl moc jistý svým umem, nakonec jsem překonal svůj minulý výkon alespoň v tom, že jsem již nejel na dálnici 80-90 km/h,, ale ručička tachometru se podívala i ke 130ti. Grilovalo se na zahradě, bylo veselo, pomohli jsme pokropit zahradu vodou a přecpaní jsme dostali i výslužku v podobě fazolových lusků na smetaně, které chutnali jako nedělní večeře naprosto famózně! Samozřejmě jsme byli tak unavení, že jsme nakonec skončili v posteli a pustili si jen film Love Actually (stejný autor jako Piráti na vlnách – Richard Curtis). No bylo to tak dobré, že jsem Maroshe donutil sjet i bonusový materiál…

V neděli jsme začali obědem, pak výstavou Roberta Vana a protože byl přítomen i sám autor, nechali jsme si zakoupené pohlednice rovnou i podepsat. Jinak výstava je to pěkná, prostory Mánesa bohužel skleníkové, ale s tím se nedá nic dělat, protože pokud chcete výstavu vidět, nečekejte na podzim. Výstava trvá jen do 9.9. 2009, takže se určitě koukněte na ony platinové tisky. Ne všechno se mi líbilo, ale bylo tam dost dobrých fotek, o tom žádná. Následovala nej zmrzlina v Praze na ulici Rytířská – Angelato, kde umí pistáciovou, která opravdu chutná po oříšcích a jogurtovou, která je fantastická. Za čtyři kopce dáte 130 Kč včetně dvou čokokornoutů, ale myslím, že to opravdu jednou za čas stojí za to. Poté jsme strávili část odpoledne v Erra café, kam dorazil i Zbyněk. Jen tak kecat a popíjet vinné střiky bylo opravdu příjemné!

A nakonec tu máme jeden link, na který mě upozornil Sata. Je to link o fašistických metodách organizací, které by se měli starat o lidi, ale ve skutečnosti je to možná trochu jinak…

Celý článek Pondělí, 10. srpna 2009, 12:17, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Snažím se přežít

Jak jste si jistě všimnuli, trošku se nám to tu změnilo. Jednak je tu navíc ikonka Fotolia a jednak je tu navíc reklamní banner Fotolia. Důvodem je fakt, že jsem se rozhodl trochu expandovat a nevázat se na jedinou fotobanku, která je zkrátka omezená na český trh, protože klíčová slova vyžaduje v češtině a holt Fotobanka.cz nemá takový zvuk ani rozsah, aby stála cizincům za námahu (o kvalitě fotek v ní ani nemluvím, protože si už dlouho nepamatuju, že by se mi nějaká nahraná fotka vrátila zpět se zamítnutím. Co se týká kvality, stojí na straně opačné (špičková kvalita) server Shutterstock, kde vyžadují tak precizní kvalitu, že se mi nepodařilo projít přes vstupní testy ani s jednou fotkou (dle některých ale dost záleží na náladě lidí, kteří fotky kontrolují a posuzují, co neprojde jednou, projde jindy). Fotolia stojí někde uprostřed. Už od pohledu nabízí nejen větší počet fotek, ale viditelně lepší kvalitu než Fotobanka. Nevýhodou (jste-li fotograf) je fakt, že za snímek nedostanete řádově stokoruny či víc, ale jen pár korun. Výhodou naopak je, že prodeje fotek jsou zde daleko vyšší a tak vládnete-li trochu angličtinou, zkuste své nejlepší fotky prodat!

Co jinak nového v Brně? Po zásahu technika z UPC mi jede konečně všech 93 digitálních programů a rychlost internetu je mezi 16-30 Mb/s. Měli jsme debatu s miláčkem na téma hledání práce v Praze. Přiznávám, v současné době jsem trochu polevil. Důvod je jasný, za půl roku jsem na nic pořádného nenarazil a dělat to co dělám teď je cesta do pekel nebo blázince. Moje práce není nic, by mě bavilo a po deseti letech musím říct, že to je pruda. I to je důvod, proč se nyní po práci snažím pronikat do tajů webdesignu. Znamená to pro mě objevovat i jiné věci než bitmapové editory, obzvlášť vektorové věci mě zpočátku děsily, ale myslím že to bude časem v pořádku. Jenže dokud nemám za sebou nějakou praxi nebo pár zakázek, těžko se můžu ucházet o pozici webdesignera někde v Praze. Není to zkrátka na pořadu dne. A tak jsme se trošku pohádali. Nebojím se budoucnosti a nebojím se přesunu do Prahy. Bojím se jen o to, že na dalších 10 let ztvrdnu u něčeho, co mě už nebaví a nezajímá a to prostě nechci…

Další věc, kterou miláček nerad slyší je moje "obchodování" ve Forexu. Ve skutečnosti u toho strávím za celý den asi 30 minut, ale on má asi pocit, že nedělám nic jiného. Ano, po tom fiasku, kdy jsem projel během dne 2600 Kč, jsem se rozhodl věnovat se jen DEMO účtu s virtuálními penězi. Z pátečních 182 000 Kč jsem za necelý týden "udělal" 201 000 Kč. Hodlám se tomu věnovat i nadále, abych zjistil, zda je to jen náhoda nebo jsem to už pochopil (pákový efekt je velmi zrádná věc). Od prvního září budu taky docházet na rehabilitace, takže snad mi to pomůže na moje problémy s krkem. Co víc? Nic dalšího se v mém životě neděje. Stesk po příteli v Praze, práce a další práce po práci. A co vy?

Celý článek Středa, 5. srpna 2009, 17:43, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Víkendový výlet

V pátek jsem dorazil do Prahy okolo půl třetí. Miláček byl zatím cvičit, takže jsem nemusel metrem a vzal jsem to z Florence na Příkop pěšky. Koukli jsme do obchodu Jozefa Slobody, pak jsme ochutnali novou zmrzku u Václaváku (kopeček za 59 Kč, nicméně stojí za to odzkoušet, s českou zmrzlinou nesrovnatelné). Zatímco Marosh si užíval mátovou, zvolil jsem cheese s kousky brownies a oba jsme se svojí volbou byli spokojení, byť mátová byla opravdu hodně mátová. Zašli jsme na Harryho Pottera do kina (dějově docela slabší, ale jinak mě to bavilo), sehnali jsme mému kolegovi nový Živel (což nebylo vůbec tak snadné jak jsem myslel, ale čemu se člověk diví, když to vychází jednou ročně?) a šli jsme domů. Nachystali jsme věci na výlet v sobotu a šli se věnovat sami sobě.

Něco mezi deseti jedenácti hodinami jsme o víkendu strávili v autě. Tato doba za kterou bychom dojeli v Evropě podstatně dál byla potřeba, abychom se dopravili z Prahy do Českého Krumlova. Prostě stav silnic v ČR je trapnost. Cesta tam něco přes 6 hodin (pokusili jsme se vyhnout koloně tak, že ji objedeme, načež jsme narazili na rozkopané město s objížďkou a skončilo to tak, že jsme se vrátili zpět do Prahy a jeli jsme raději na Písek), cesta zpět 4,5 hodiny (bouřka s kroupami a samozřejmě jsme víc jak hodinu jeli 10 metrů za minutu v koloně). Tím jsem vám popsal naprosto tragickou cestu a tím také končí negativa víkendu. Sice jsme čekali, že se první den budeme kochat Českým Krumlovem déle, ale co už. Český Krumlov je město velmi krásné a malebné. Daleko krásnější a malebnější, než jsem čekal, to musím přiznat.

Je zde samozřejmě obrovské kvantum turistů, nicméně i tak lze sehnat pokoj za 990 Kč pro dva, případně za 1600 Kč pro 4 (2 x 2 lůžka). Co určitě nedoporučuju je Krumlovský mlýn, což je malebná hospůdka u Vltavy s dost děsivou obsluhou. Naopak velmi dobře jsme pojedli ve vegetariánské restauraci Laibon v ulici Parkán. Mrkvový džus se sice nedal moc pít, spíš kousat, ale lassi bylo skvostné stejně jako čočková polévka, žampiony na cibulce nebo indický pudink Khír. Na tom, že zde skvěle vaří jsme se vzácně shodli všichni čtyři a to nemluvím o pohodové obsluze. Gastronomický zážitek týdne.

Naši společníci – Jirka i Alice byli na pohodu a jediný kdo na sebe občas štěknul jsme byli my dva s Maroshem. Mimochodem postele v hotelu byly docela fajn, ale strašně hlučné. dost jsem toho nafotil, dokonce i stání v koloně aut za deště jsem si zkrátil focením s makro předsádkou (fotky kapek na skle). Ráno jsem se probudil nachlazený, nicméně to neznamená, že bych nemířil do práce. Cestou do Brna jsem doupravil zbytek fotek z Krumlova, napsal tento blog a přečetl pár desítek stránek v knize o webdesignu. Čeká mě dalších 5 všedních dnů v Brně a moc se na ně netěším. Nějak to ale přežít budu muset a v pátek zase uvidím svoje sluníčko.

Celý článek Pondělí, 3. srpna 2009, 10:42, Komentáře (4)
Publikováno v BLOG

Český Krumlov – foto

Ve Forexu jsem toho projel dost… Ale teď jsem v Českém Krumlově a je to krásně.

Celý článek Neděle, 2. srpna 2009, 0:06, Komentáře (4)
Publikováno v BLOG

Finanční sebevražda?

Ve středu jsem na sobě pracoval. Po práci jsem se v Sunakashi začetl do knížky o webovém designu a dostal jsem se až na stranu 170. Tím pádem jsem moc fotek neupravil, ale je nutné na sobě začít pracovat. A tak v nejbližší době zkusím více studovat design. Některé věci už mám v sobě docela dlouho podvědomě (barvy, používání omezeného počtu fontů), jiné věci teprve objevuju. Ale zatím se tím docela bavím, což je myslím docela dobré znamení. Potřebuju do svojí rutiny všedního dne nějaký nový prvek. Vjing není v současné době perspektivní koníček, mám v plánu jen nějaké práce s offline videem, focení mám občas plné zuby a je potřeba nezakrnět. A tak zkoumám cizí weby a koukám po konkurenčních obchodech a občas si něco čmárám na papír.

Ve čtvrtek jsem měl chvíli času v práci a tak jsem využil svého Zoner Photo Studia a firemní verze MS Visio a pokusil jsem se stvořit nástřel designu stránky, která má jediný cíl – oznámit že web je ve výstavbě. S pomocí těchto dvou programů jsem to nakonec tak nějak dal. Uvidíme jak mi to půjde do budoucna. Faktem je, že kreslení diagramů a schémat ve Visiu patří v práci k mým nejoblíbenějším činnostem. A možná už mám věk na to, abych dělal v práci to, co mě baví nejvíc. Budu se muset naučit vektorizovat obrázky a spoustu jiných drobností, ale myslím že si tímto zaplním svůj volný čas. Docela se těším a jsem nabuzený na další tvorbu. Ve čtvrtek jsem vypustil čtení knížky, po práci mě čekal servisák od UPC, aby se kouknul proč mi jede web 100x menší rychlostí než by měl. Čekání na něj se ale proměnilo v čekání na Godota. Abych toho neměl málo, tak jsem zkusil to, co mě už delší dobu lákalo – obchodování na Forexu. Za prvních 12 hodin tam jsem z 2000 Kč udělal 2100, což nebyl špatný start, pak jsem ale koupil ropu, která od chvíle co jsem ji nakoupil, jen strmě padala dolů. Udělala mi ztrátu až 2000 Kč, ale to se samozřejmě může během 5ti minut změnit. Uvidíme, jak moc zábavné bude sledovat moje zisky a ztráty, zatím se moc nebavím…

Večer jsem upekl 4 šátečky z listového těsta a protože mi zbylo hodně surovin a odjíždím na víkend do Prahy a Českého Krumlova, upekl jsem ještě zeleninu a brambory. Kus jsem posnídal a kus jsem dovezl kolegovi na snídani. Zatím dýchá, takže to snad nebylo jedovaté. Myšlenkama jsem už v Praze u mého miláčka, takže krásný víkend i vám a usmívejte se!

Celý článek Pátek, 31. července 2009, 10:56, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Rasismus nebo požadavek na rovnoprávnost?

V úterý jsem měl domluvenou schůzku s panem doktorem ohledně zad. Pan doktor byl sympatický, milý a poslal mě na rehabilitace. Prvních 5 telefonních hovorů bylo ukončeno s tím, že volaný právě hovoří. Když jsem se dovolal, dostal jsem jiné telefonní číslo, kde dalších 5 hovorů bylo "chyba spojení" (asi bylo vyvěšeno). Nakonec jsem se tam po třetí hodině dovolal. "A nechcete se přijít objednat osobně? Pro nás i pro vás by to bylo lepší." "Ale pro mě je to přece jedna zbytečná cesta…", namítl jsem. "To bydlíte tak daleko?" Ne, nebydlím tak daleko, takže jsem nakonec souhlasil s tím, že tam zajdu objednat se osobně. I když nemohu říct, že jsem z toho nadšen. Vzal jsem si ale v ordinaci leták se cviky na balonu. Konečně využiju daru od Robiho a Pepíka!

Zbytek dne probíhal stejně monotónně jako ty ostatní všední dny. Kafe v Sunakashi a několika hodinové upravování fotek. Pak domov, vyprání prádla, televize, internet a spánek. I když mám sotva tři týdny po dovolené, už jsem zase utahanej a unavenej. K bližšímu zkoumání PHP jsem se nedostal, dnes si nainstaluju na netbook webserver a uvidíme. Ze zpráv stojí za poslední dobu za zmínku jen topení se romského syna barona (nesprávně označovaného jako prince) z Rumunska. Je mi jasné, že se ozvou jedinci, kteří mi budou tvrdit, že jsem rasista. To odmítám, fakt by mi stačilo, kdyby se měřilo stejným metrem Čechům, Rómům i cizincům. Každý den co leží onen kluk v nemocnici v komatu stojí nemocnici 100 000 Kč a samozřejmě, že nebyl nijak pojištěný. Původně se jeho příbuzenstvo nastěhovalo na parkoviště, poté byli přesunuti do kempu. Po třech dnech, kdy za kemp platilo město a kdy si měli kemp začít platit sami Rómové se nakonec všichni sbalili a odjeli kempovat k přírodní památce – Počernickému rybníku. Aby se tam dostali, museli nejdřív strhnout značku zákaz vjezdu. Podle rumunských Rómů by bylo řešením, kdyby jim město nabídlo nějaký prostor k parkování a kdyby si úředníci brali k jednání s nimi tlumočníka. Ani bych se nedivil, kdyby to tak díky pozitivní diskriminaci opravdu dopadlo. Z toho je mi trochu smutno. Kdyby Čech dojel třeba do Itálie a stalo se mu něco podobného, musel by si kemp zaplatit. Za zničení značky by dostal pokutu a kdyby chtěl, aby mu někdo poskytl zdarma parkoviště a na jednání s ním někdo bral českého tlumočníka, asi by neputoval do vazby, ale do blázince. Češi se ale často rádi nechají vydírat, to je vidět i na štědrých sociálních dávkách, které stát poskytuje všem těm (nehledě na barvu pleti), kterým se vlastně dělat nechce a nikdy nechtělo. Ale kdoví, třeba se opravdu najde někdo, kdo jim nějaký kus místa dá, aby mohli čekat, zda se chlapec z komatu probere.

Nejdůležitější ale je, že ČR má na svých místech ty pravé lidi…

Celý článek Středa, 29. července 2009, 10:40, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Velká rodina

Tento víkend byl velmi šťavnatý, náročný a rodinný. Už v pátek večer k Maroshovi dojela jedna z mnoha větviček rodiny, která dojela oslavit narozeniny jeho mámy. Jen pro ilustraci dodávám, že maminka pochází z 13ti dětí. No prostě to v sobotu bylo velké. Ale už se mi podařilo trochu rozkrýt o kom Marosh mluví, když mluví o rodině, samozřejmě jsem byl upozorněn, že to co vidím, je jen malý zlomek rodiny. Větší část navíc mluví "po forbosku", což je taková směska slovenštiny a polštiny. Pamatuju si slova tego (toho), pijče (pijte), čotky (tetky). Mimo to naštěstí mluví i slovensky, takže nemohu říct, že jsem nerozuměl.

Slovo obskurní pro mě získalo nový význam hlavně díky neděli. Maminka (Maroshova) se vyslovila, že její největší přání by bylo, kdybychom zašli s jejím synem na mši svatou do kostela. Přiznávám, že se kostelům vyhýbám, ale přání nastávající tchýně jsem nemohl ignorovat. A to byl vskutku skvostný začátek neděle. Vstávali jsme před sedmou (!), takže jsme zbytek dne byli sami o sobě ospalí. Jestli jsem v kostele něco pochopil, tak to, že není rozdílu mezi sektou a regulérními náboženstvími, protože slova zde pronášená byla plná patosu a prostě jsem se nemohl donutit věřit těm věcem (i když věřím, že Harry Potter umí čarovat a fandím Batmanovi). Zkrátka stále nenastal vhodný čas k tomu, abych konvertoval od ateismu ke křesťanství. Například podávání rukou v kostele mě docela vyvedlo z míry (myšlenku že se při něm představím lidem které neznám jsem zavrhl a mlčel jsem, nyní vím, že se říká: "S Pánem Bohem"), ale tím to nekončilo. Následovala návštěva farnosti. Sice jsme svým homosexuálním soužitím (byl jsem představen jako přítel Maroshe) nikoho nešokovali natolik, aby to alespoň posunkem dal najevo (ona to asi pro ně nebyla novinka), nicméně jsem si připadal jako v Anglii. Odpověděl jsem na otázku a vzápětí následovala hraná a afektovaná odezva. "Opravdu, to je supéééééér.", a následoval úsměv, který nemohl být neupřímnější, ani kdybych k osobě seděl spoutaný zády. Prostě přiznávám, někteří lidé mě děsili a to se týká hlavně těch mimo rodiny, protože s těmi jsem se videl celou sobotu a byli fajn. Na stranu druhou místní španělský farář Alberto je člověk s obrovským charismatem. Předpokládám, že kdyby se místo studování Božího písma vrhnul třeba na podvody, byla by to naprostá klasa. Vlastní uhrančivý pohled a jakkoliv se nehodí slovo "sálá" ke slovu "klid", sálá z něj klid. Možná, že duchovně mi návštěva chrámu božího nedala to co měla, nicméně zážitek to byl i tak. Hned po mší jsme zašli na faru a dali si s farářem slivovici, pojedlo se co se napeklo a bylo to takové skoro až vesnické nedělní setkání před obědem. U rodičů pak následovala vodka a pivo, oběd, pivo, malinovice, slivka. Pak se šlo na výlet Prahou, takže podruhé za měsíc jsem si prohlédl Hradčany i chrám Svatého Víta, tentokrát i zevnitř. Následoval Karlův most, Orloj a ke zlatému hřebu víkendu patří vniknutí do knihkupectví na Václaváku a zcela regulérní shánění CD Eva a Vašek – Bílá orchidej pro jedny ze slovenských příbuzných. Co bych pro slovenskou část mojí nové rodiny neudělal? Na Budějovické pak následovalo pivo, zlatá tequila a doma plum vodka, vodka.

Ráno jsem vyrazil asi o deset minut dříve než obvykle a vyplatilo se. U Maroshe jsem si totiž neobjednal jízdenku Praha-Brno, ale Brno-Praha. Přiznávám, nekontroloval jsem to, protože s Maroshovým připojením jsem byl šťastný, že se mi to vůbec povedlo objednat. Jízdenka tak propadla, ale ještě jsem sehnal místo v autobusu na 6.30 podle plánu. Šest minut před odjezdem mi řidič řekl, ať si skočím na pokladnu (s trochou ochoty by mi jízdenku mohl prodat). Tam se mě slečna zeptala, zda chci k oknu nebo do uličky, takže jsem byl moc rád, že si můžu vybrat do uličky. Při nahlédnutí do papírů stewardky jsem samozřejmě zjistil, že to mám k oknu. Proč se teda v pokladně SA vůbec ptají lidí, kam to chtějí, když jim to stejně prodají jinak? Netušil jsem, že na to správně prodat lístek je potřeba vysoká škola…

Celý článek Pondělí, 27. července 2009, 8:06, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG

Miluju listové těsto

Úterý? Z práce k chiropraktikovi na Mendlovo náměstí. Když jsem došel na místo, zjistil jsem, že je nemocný. Objednal jsem se na příští úterý. Záda bolí stále a i když je te snesitelnější, je třeba to řešit jinak než chozením na pohotovost.

Středa? Po práci káva a vinný střik v Sunakashi, potom domů převléct mokré triko a hurá do Hobita. Tam jsme se potkali s Katkou, Janou, Lukášem a … ehm. Paměť na jména není moje silná stránka, bohužel. Nicméně jsme si užili večer. Bohužel mi tím uniklo setkání s paní učitelkou angličtiny – Magdou, které probíhalo v rámci jejich narozenin ve Spolku a odmítnout jsem musel i chlastačku s Turbem a spol.

Tak tedy čtvrtek. V práci pohoda, po práci rychle nakoupit dřív, než se Interspar na Cejlu zaplní (kolem páté je to tam pekelné) a pak i s nákupem na rychlou kávu hádejte kam. Doma jsem byl okolo půl šesté, Uklidil jsem největší bordel, trochu vyluxoval a pak dorazil servismen od UPC. Po výměně modemu by se mi měla zvýšit rychlost na 30M, mám zavedený telefon a televizi ve verzi Supreme. Jediné co jede bezchybně je ovšem to co moc nevyužiju – telefon. TV ladí jen 75 programů (z toho ty co jedou HD mi TV nebere) a měla by ladit 93 kanálů – v digitálu mi například chybí ČT, ČT2, ČT24, Nova i Prima. Některé z laděných programů jsou navíc příjimané docela špatně – kostičky). Co se týká internetu, nyní je situace stabilizovaná na 2-3 Mbity, několik hodin po výměně modemu jsem ovšem jel maximálně 18kb/s a stránka idnes.cz se 3x nenačetla a 2x ano, ale trvalo jí to asi 5 minut. Abych vychladnul, tak jsem šel do kuchyně, kde mě čekal obrovský úkol…

Minulý týden jsem si dal předsevzetí udělat štrůdl (závin) z listového těsta. V mládí jsem ho moc nemusel, ale teď mi chutná moc. Jak jistě víte vrcholem mého kulinářského umění jsou vajíčka a zvládl jsem i upéct kuře. Nyní nastal čas na další posun. Bez válečku bych si na normální listové těsto nemohl troufnout, ale k sehnání je již vyválené listové těsto na pečícím papíře a tím se nám příprava zjednodušila natolik, že to zvládne i polodementní popleta jako já. Zcela jistě si na podzim zkusím i přípravu klasického jablečného závinu, nicméně listové těsto je natolik univerzální, že si z jeho náplní lze velmi vyhrát. Já zvolil plátky sýra, uzené plátky masa, žampióny, malinké cherry rajčátka, trochu cibule, půlku stroužku česneku (zvládl bych mnohem víc, ale musím brát ohled na Maroshe) a nivu. Nakonec potřete rozmixovaným vejcem (těsto se bude krásně lesknout a docílíte snáze zlatavé barvy) a necháte na 30 minut péct. Další problém byl velký plech, kterým nedosponuji a tak jsem použil pekáč na kuře a před plněním jsem upravil těsto na délku. Zbylé těsto jsem použil na mini závin a myslím, že by se z jednoho těsta daly udělat 3-4 porce minizávinů. Každopádně tohle těsto je fantasticky variabilní, lze ho plnit ovocem, zeleninou, masem prostě čímkoliv. Jak to celé chutná zatím nevím, protože závin vezu do Prahy, ale jestli to bude chutnat alespoň z poloviny tak, jak to voní, bude to moc moc dobré. Občas je dobré překvapit sám sebe, co říkáte?

P.S. Sice to s hledáním IT práce v Praze vypadá bledě, ale začínám dostávat nabídky na fotopráce a to taky jde…

Celý článek Pátek, 24. července 2009, 11:20, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Špatné vyhlídky pro kluby a promotéry

Tak tedy úterý… Nevzbudil jsem se nejlépe, protože jsem hned pochopil, že jsem si měl zavřít okno a neměl jsem usnout na mém (i tak dost nízkém) polštáři. Vzal jsem si sice hned po snídani Nimesil, ale celý den mě ukrutně bolelo za krkem. Větší část dne jsem si dokonce myslel, že večer znovu poklušu na pohotovost, ale nakonec se to večer docela dalo snést a kolega v práci mi doporučil chiropraktika, takže jsem se na injekci nakonec vykašlal a dnes hned ráno poběžím za doktorem. Injekce totiž maximálně odstraní ztuhlost svalů a bolest, ale myslím, že by bylo vhodnější řešit spíš problém než tlumit následky. Lávová lampa od Barči se tak nakonec osvědčila i jako generátor suchého tepla, stačí nádobu nahřát a přikládat na krk :).

Jinak se mi podařilo doupravit fotky z Kréty, setřídit to co půjde ven, co do fotobanky a co do katalogu jako kandidáti na plátno. Ještě musím dořešit fotky z Berlína a taky fotky z naší poslední společné vycházky s Liborem. Ten se má v Anglii skvěle a už psal Maroshovi oslavné ódy. Kdybychom byli s Maroshem mladší, možná bychom se vykašlali na Prahu a jeli po vzoru Páji na Nový Zéland, ale na druhou stranu káriéra sběrače zeleniny není něco, čím bych mohl svůj životopis vylepšit.

Jinak už to začíná být zase monotónní. Po práci kafe v Sunakashi, pak se stavit ve večerce a doma sedět u PC, upravovat fotky, brouzdat netem, vyprat prádlo, umýt nádobí a těšit se na pátek, kdy se uvidíme s myšákem. Většinu seriálů, které mě oslovili jsem dokoukal a tak občas sáhnu po nějakém tom DVD, které jsem zakoupil v trafice. V pondělí jsem kupříkladu jako večerníček použil film Fantomas se zlobí. Co se týká plánů do budoucna, asi se letos na Tyngl Tangl nepodívám, byť jsem dostal dotaz, zda si tam letos zapromítám. Samotnému se mi tam ale moc nechce (přišel bych taky o víkend s Márou) a Maroshův šálek čaje to taky není.

Rád bych okomentoval nějakou aktuální zprávu ze světa, ale moc jich není a ty zásadní, které bych komentovat chtěl už nejsou moc aktuální. Neštěstí na Pohodě, kam jsme se málem vypravili nemá smysl komentovat, loni jsem zažil Creamfields, které rozmetal vítr, ale kde se nikomu nic nestalo. Letos ho navštívilo zhruba jen 4000 a není se čemu divit. Rozhovor, který vyšel před festivalem a kde Pavel Tesař přiznává, že dělá spoustu aktivit jen proto, aby vykryl loňské ztráty a kde šije do fanoušků Chinaski (kteří tam hráli) nebyl moc pozitivní a našel jsem i ohlasy na Facebooku, že lidé budou akci takového člověka bojkotovat. Daleko větší vliv na návštěvnost měl ale asi docela slabý line-up. Taky mám v poslední době pocit, že silnější ročníky zestárly a přestávají na takové akce chodit a těch mladých je prostě méně. Co se týká krachu Tomi Tour, přiznávám, že způsob jak k němu došlo mě ze židle nadzvedl a sviňárny delegátů v Turecku (defakto omezování osobní svobody a vydírání) bych opravdu po zásluze odměnil nějakým pěkným nepodmíňeným trestem.

Celý článek Středa, 22. července 2009, 10:04, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Konec „prázdnin“

Návratem do reality měl být čtvrtek, ale to uklízení Maroshova bytu nebylo nijak stresující nebo zlé, zatímco Marosh utíral prach a luxoval, já se pustil do kuchyně a koupelny. Večer jsme vyrazili k rodičům a docela jsme se opili (dvě sklenky vína a dva panáky malinovice) a náš sexuální život se po útlumu na dovolené vrací do svých kolejí :). V sobotu jsme ráno zajeli k mým rodičům, kteří se docela dobře vypořádávají s faktem, že holka od nejstaršího syna je kluk a taky jsem dokoupil žárovku do lávové lampy, kterou mi před osmi měsíci darovala Barča od AdaMMa. Večer jsme zašli s Monikou na pivo a v neděli jsme okusili místní hostinec U lasa. Za ty 4 roky, co jsem tam jedl naposled, se bohužel moc nezměnilo. Servírka je mladší a míň otrávená, ale jídlo je i nadále hrozné a určené těm, kteří ztratili chuť a čich. Odpoledne jsme se rozloučili a Marosh vyrazil směr Praha. Já jsem sice původně plánoval si dát kafe, ale pak jsem si umotal jointa, pustil si k tomu Harryho Pottera 3, jeden díl hotelu Babylon a pak už byl jen čas na dalšího jointa a spánek…

V pondělí byl čas ukázat se po dvou týdnech v práci. FUJ! Kopr jsem ale měl jen maličko, dvě hodiny mi trvalo probrat se poštou, nabídl jsem kolegům raritu zde neviděnou – modré Davidoff a docela to šlo. Skoro jsem měl pocit, že jsem se tam těšil. Po práci kávička v Sunakashi, pro které bych měl sestříhat z dosavadních DVD několik hodin trvající megamix. Upravil jsem asi 150 fotek, 30 jich smazal a čeká mě už jen posledních 150 kousků. Marosh se jich už nemůže dočkat a já budu taky moc rád, když to dokončím, vyberu pár kousků pro fotobanku a pár do katalogu (na výběr fotek k výrobě se fakt už moc těším) fotek k prodeji na plátně. Mimo to jsem prolétl pracovní pozice v Praze. Nic moc, jako vždy. Do MP3 playeru jsem si dal pár písní od Frankmusik a La Roux (docela bodují v anglické hitparádě) a tak se mi šlo městem docela příjemně. Samozřejmě, že je to nezvyk nemít tu svého Maroshe. Ano, stýská se mi a nemůžu se dočkat, až budu s ním. Škoda. že se ten pátek zdá tak daleko!

P.S. Moje drahá polovička našla stránky "fotomistra" a sice to není tak velká bžunda jak jsem čekal (pár fotek je docela dost v pohodě – i když například sekce Praha je trochu děsivá), ale stejně si myslím, že slovo kompozice by pro člověka co se pokouší fotit nemělo být nadávkou nebo něčím neznámým. Ale možná se pletu a časem bude i v jeho rukách Nikon D90 k něčemu…

Celý článek Úterý, 21. července 2009, 8:37, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG