Rubriky

Archiv

Názory zde publikované mohou a nemusí reprezentovat názory mého zaměstnavatele.


Pracovní pondělí – pohled do kuchyně asociálního sociála

Jak vypadá pracovní den editora sociálních sítí? Jistě to má každý trochu jinak, ale dnes jsem se rozhodl více sledovat sám sebe.

Vstal jsem až okolo půl osmé. Vůbec se mi nechtělo z postele. Při snídani a kávě retweetuju ještě z domu tweet kolegy o zrušení kalamitního stavu v Kladně, následuje cigareta, sprcha, dopíjím džus s vodou, polaskám kartáčkem zbytky skloviny v ústech a pak už jen krátká cesta do práce pěšky (8 minut). I přes kopy sněhu odvážně volím tenisky (jsem línej hledat zimní boty a hlavně se do nich soukat). V práci se pokouším nalogovat se do notebooku, abych zjistil z mailu plán na příští týden, ale počítač se jeví podivuhodně líně i na jeho standardy. Pak si uvědomuju, že minulý týden vyšly nějaké updaty, takže by to mohlo být tím, ale to už hodiny v newsroomu ukazují 9:27 a tak popadnu blok, tužku a mířím na první poradu.

Po návratu zjišťuji, že počítač při logování opravdu nějak zatuhl a restartuju. Pak projedu poštovní mail za poslední týden (smažu asi 100 notifikací, které se nakupily od poslední návštěvy schránky v minulém týdnu) a tisknu si nejdůležitější věci, celkem asi 7 stránek – předávací psaní od kolegyně, plány od šéfa a dlouhodobý plán. Kolegyně mi ulehčila službu, protože udělala pěkné avízo i na úterý a tak nemusím sám sebe stresovat, že nic nestíhám. Kontaktuju kolegy ze sportovní redakce, kteří jsou na výjezdu, aby mysleli na social a poslali nějaká videa. Seznamuji se s novými šablonami pro firemní grafiku na Facebook. Vyřešené věci ze seznamů postupně škrtám. Plánuji první díl seriálu pro tento týden na Facebook i Twitter a na večer crosspromo, kdy připomínám rozhovor s jednou z nových moderátorek sesterské stanice.

Do texťáku na ploše si doplňuji, co a kdy půjde na Facebook (jedeme 8-9 příspěvků denně), plánuji s tím souběžně i Twitter. Do toho mě moje milá kolegyně webeditorka zásobuje informacemi i články. Má přehled, pamatováka a o ukořistěné informace se pravidelně dělíme. Bez ní bych se cítil téměř ztracen :D. Plánuji příspěvek pro druhý seriál a už v 11:12 jí posílám předběžný draft, co kdy půjde. Dnes mám opravdu na výběr. Pak koukám, co z toho, co mi poslala, už šlo přes víkend a co ne. Pak ještě přehazuji plánovaný příspěvek na jiný čas, abychom mohli na FB dát „živě“ předtočený rozhovor a kolega mi posílá hrubý záznam rozhovoru, který chci využít pro čtvrteční avízo. Má asi 8 GB.

V 12:50 se dokážu odpoutat na obědovou pauzu. Doma ohřívám jídlo a koukám na Twitter. Po návratu do práce natahuju do editoru video od kolegy ze Švédska. A připravuji dodané předtočené video jako tzv. „falešný živáč“ (z technických důvodů jsou některé, zpravidla živé, rozhovory předtáčeny, když host nemá například volno v konkrétní čas). Ještě ho ale nevkládám, protože by se mi na Facebooku ukazoval odpočet a přitom by to překrylo poslední nedávno publikovaný příspěvek. Zjišťuji, že příspěvek nahraný kolem jedné nemá příliš povzbudivá čísla. Přiznávám, je to moje chyba úsudku, děti a vzdělávání na naší facebookové stránce obvykle nejedou, měl jsem vybrat něco jiného. Pozdě bycha honit.

V 15:00 začíná týdenní porada sociálů, kde si napříč stanicemi říkáme, co je v plánu. Taky se nám zavedla jedna nová pravidelná měsíční porada, která bude obnášet nějaké ohlédnutí za datama, takže jsem fakt napnutý, kolik času mi zabere příprava podkladů. Po tomto setkání jsem se potřeboval rozdvojit, protože v 15:30 začíná odpolední vysílací porada, ale také školení na jeden z webových prvků – online reportáž. Protože už jsem měl už stejně zaplněno, bylo školení jasná volba. Kolem 16:20 se vracím ke stolu a věnuji se titulkování HD videa na výšku, poměry z minulého projektu musím předělat u všech textových polí a asi podvacáté si sám pro sebe říkám, že už bych měl fakt udělat nějaké šablony (jojo, video na výšku – dřív velký prohřešek, za který jsem osobně redaktory káral a dnes je to trendy věc, protože na Facebook stejně leze většina lidí už na mobilu a tam to oproti 16:9 formátu využije plně velikost displeje). Veškeré sportovní termíny a faktické věci užité v textu videa si ověřuji u sportovní redakce (jako sportovní nefanda jsem schopen napsat blábol, takže se držím pravidla dvakrát si ověř, než něco napíšeš).

Kolem 16:45 mi zvoní na mobilu budík, abych nezapomněl dopublikovat předtočený rozhovor (při editování videa se sluchátky na uších člověk snadno ztratí pojem o čase). Jenže Facebook chvíli vzdoruje a odmítá video publikovat (zřejmě proto, že od začátku publikování už uběhla víc než hodina). Vše se ale po chvíli podaří. Renderuju tak konečně video ze Švédska. Zhruba 50 sekund videa notebook se třemi obrazovkami zpracovává asi 11 minut (lepší technika je už na cestě), čas na cigaretu. Pak si uvědomím, že na video vlastně už nemám na Facebooku místo, takže nakonec hledám, kam ho vklíním. Naplánuji ho zase na Facebook i Twitter.

Další video ke zpracování je onen 8 gigabajtový rozhovor z archívu sesterské stanice, do kterého má přístup vedle sedící kolega. Vtipná věc, potřebuji z něj asi jen 20 sekund na čtvrtek. Teprve po zhruba 15 minutách nalézám v půl hodinovém rozhovoru zamýšlenou pasáž. Video řežu tentokrát do čtverce. Po zpracování ale v mailu zjišťuji, že ve čtvrtek moderuje někdo jiný než obvykle = změna názvu pořadu. Měním tedy text v šabloně a dávám to znovu spočítat. Cigareta. Kontroluji ještě externistou nahraný rozhovor na YouTube, doplňuji titulek a publikuji. Zjišťuji, že jsem jednu zkratkovitou komunikaci v chatu blbě pochopil a nastavil jsem dva jednotlivé příspěvky jako součást seriálu, ačkoliv do něj nepatří, takže příspěvek nastavený na úterní dopoledne zase mažu. Zjišťuji u webeditorky, zda už nemá plán, které konkrétní dva díly seriály půjdou zítra. V plánech to ale zatím není, budeme oba muset počkat do zítřka. Je 19:00 a píše mi přítel, kdy dnes dojdu, protože musím cestou domů nakoupit. Rozhodnu se mu udělat radost, protože dnes je naplánováno a zítra bych měl stíhat.

Večer chci ještě doma u počítače připsat zápisky z porady do plánovacího dokumentu, ale zjišťuji, že poznámkovník je v práci na stole. Tak alespoň naklepu tento příspěvek a ze zvědavosti zjišťuju, kolik jsem si toho napsal s webeditorkou po chatu na FB. Dělá to asi 5,5 normostran (8684 znaků) a to nepočítám několik mailů, co mi napsala. Na FB odešlo 9 příspěvků, na Twitteru 22 tweetů či retweetů.  A do Instagramu o generaci mladší kolegyni na její žádost moc nelezu. :) Napsat tohle mi trvá hodinu. Je 21:59 a ve Tweetdecku si všímám, že z FB jsem naplánovaný zmatečný post se seriálem smazal, ale na Twitteru visí ve frontě. Jedno kliknutí a je pryč. Další kliknutí pro retweet rozhovoru s jednou sportovkyní a pak už shazuju z druhého monitoru Tweetdeck a nahazuju graf s cenou bitcoinu a litecoinu. Spouštím DOTA2 a dám si jednu hru než si dáme na spaní jeden díl Červeného trpaslíka. V 23:57 retweetuju poslední tweet kolegy. Spát jdu v 0:45. Pocity? Byl to příjemný den.


Send to Kindle

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Úterý, 5. Únor 2019, 7:57

Publikováno v (Social) media, BLOG


Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *