Sláva nazdar výletu, chce se zvolat. Ale jednou za čas vidět rodinu je zkrátka tradice…
V pondělí jsem sice nemusel do práce, ale brzké vstávání se mi nevyhnulo. Naopak jsem musel vstávat tak, abych v osm ráno seděl na Florenci v autobuse směr do Brna. Moje máma totiž bude mít ve čtvrtek narozeniny a jiný den jsem zkrátka přijet nemohl. V pátek mě totiž čeká třetí extrakce osmičky a tuším, že lze očekávat podobný průběh jako u těch dvou minulých. To technicky znamená minimálně 3 dny klidu a minimálně 7 dní nateklý xicht jako Quasimodo.

Do Brna jsem dorazil okolo půl jedenácté a bylo to právě včas, protože jsem už začínal dostávat křeče do břicha, což je v těchto dnech předzvěst toho, že mi nezbývá příliš času najít WC. A mimochodem to taky souvisí se zubama. Právě antibiotika, které dostávám u zubaře, mi rozbouraly můj metabolimus a ani probiotika to zatím nenapravila. Čistě technicky tak lze říct, že mám už zhruba 2 měsíce sra… ehm …střevní problémy.

Poté jsem koupil mámě přání a zašel do kavárny v OC Letmo, abych si zkrátil čekání na vlak. Nejprve jsem vyřešil jeden pracovní problém a pak jsem se začetl do blogu AdaMMa. Píše tam nejen o Babelcampu, ale i o měsíční výluce na Hlavním nádraží. Většina vlaků totiž jezdí někam ke Zvonařce (v pondělním Deníku jsem si přečetl, že ačkoli zpráva proběhla všemi médii, byli někteří lidé v sobotu ráno nemile překvapeni. No nevím, na TV nekoukám a na internetu to ke mě nějak neprobublalo, byť si myslím, že čtu většinu českých zpravodajských serverů – Zprávy Rozhlas.cz, iDnes, iHNned, Lidovky, Novinky a někdy E15 a Aktuálně). Když jsem si konečně uvědomil co to vlastně na AdaMMově blogu čtu, přesvědčil mě pohled na hodinky o tom, že 12 minut mi na provizorní nádraží nemusí stačit. Zkusil jsem proto původní variantu a zjistil, že můj vlak jede naštěstí jako obvykle z 6. nástupiště a 11. koleje.

Ve Zbýšově jsem pořídil kytku sedmi rudých růží a zamířil k rodičům. Chvíli jsme si povídali, chvíli jsem strávil se stárnoucím psem, kterému pomalu odcházejí klouby na zadních nohách a pak jsme vyrazili v kompletní sestavě (rodiče, já, bratr, jeho manželka a dítě) na oběd do místní restaurace. Spolu s bratrem jsme koupili mámě zahradní houpačku. Vyzkoušel jsem taky nový bidet, který si naši pořídili. Sice měl táta pravdu, že to má tlačítek jak v raketoplánu, ale prostě čistota je čistota. Zbylo mi jen pár minut na vyfocení mé neteře a pak hurá zpátky na vlak do Brna. Tady jsem měl zhruba hodinku, takže jsem si koupil cigarety a dal si v Alfě fresh s vodou. Nyní mě čeká znovu dvě a půl hodiny dlouhá cesta do Prahy, dám si skleničku vína ve Wakatě a ráno šup do práce.

P.S. Zakoupené přání jsem samozřejmě mámě zapomněl předat.