Rubriky

Archiv

Názory zde publikované mohou a nemusí reprezentovat názory mého zaměstnavatele.


Předsevzetí které změní život

Moje oblíbené přísloví říká, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly (a čtenáři Zeměplochy jistě vzpomenou na pasáž o tom, že v pekle jsou tradicionalisti – kniha Erik). Ale ani my doma jsme neodolali.

Možná patříte k těm, kteří si žádná předsevzetí nedávají. A možná děláte dobře. Jiná skupina lidí si dává předsevzetí, ačkoliv vlastně ani necítí potřebu něco ve svém životě měnit. Jen proto, že mají pocit, že je to tradice. A možná dělají dobře. No a pak jsou lidi, kteří cítí velkou potřebu něco měnit, ale vlastně neví co nebo proč. Ano, jako každý rok za posledních 15 let, chci samozřejmě něco změnit ve svém životě. Partnera? Ne, vůbec. Práci? Někdy možná trochu. Nicméně proč hned řešit takto zásadní věci, které mohou překopat život od základů v tolika parametrech, že jen těžko dopředu odhadovat jejich následky? Zvlášť, pokud jste vlastně ve svém životě spokojení (za předpokladu, že spokojení být vůbec umíte).

Od podzimu se snažím hubnout, v září mě totiž krapet vystrašila váha 96,9 kg, který je k mým 175 cm vzrůstu krapet v nepoměru. Za 3 měsíce se mi povedlo zhubnout 6,5 kg (a to i přes to, že jsme měli Vánoce s bramborovým salátem a vším tím cukrovím) a to především tím, že jsem si hlídal víc co jím a kdy to jím. Pokud si myslíte, že se nějak moc trápím, tak ani ne. Když mám chuť na čokoládu nebo nějaké sladké pečivo, klidně ho sním, ale jen dopoledne. Takže tohle předsevzetí zatím docela plním.

Volání po nějakém dalším předsevzetí u příležitosti nového roku jsme ale doma i tak vyslyšeli. Můžu to lakovat narůžovo a obalit do balícího papíru s vánočním motivem a nazvat to třeba „svobodomyslným životem plným zábavy“, ale jde spíš jen o smutný fakt. Smutný fakt, že jsme se za posledních pár let doma dopracovali ke dvěma až třema lahvím bublinek za večer (ve dvou). Téměř každý večer podotýkám. Je to snadná cesta jak odplavit stres, starosti a všechno jen tím, že se napiju a potáhnu si z cíga, dokud se mi nezačnou klížit oči a já nemusím vyrazit do dalšího dne. Ale spíš než, že bych to odplavil, možná jsem to všechno jen pohřbil do podvědomí. Občas jen něco probublá ven.

Když to člověk spočítá za rok, dělá to nezanedbatelnou sumu v rodinném rozpočtu. A tak jsme tento týden začali doma nepít (což nevylučuje někam zajít na skleničku ven). Stačilo pár dní a sleduju jednotlivé změny: Subjektivně mám pocit, že mám víc energie. Občas mám problém do sebe dostat jídlo. Hůř se mi usíná (ale to si, věřím, ještě sedne). A taky mě daleko víc štvou trolové a idioti na sociálních sítích, v důsledku čehož mám menší potřebu na nich trávit čas, pokud zrovna nesloužím službu. Dobrá věc na tom je, že zatím necítíme potřebu vrátit se do starých kolejí. Špatná ta, že přítel to snáší krapet hůř, ale uvidíme za pár dní. Každopádně nám všem k letošním předsevzetím přeju, aby mělo nějaký smysl (stačí že pro vás) a aby vedlo k lepšímu životu. Krásný nový rok 2020 všem.

P.S. Zajímavý koncept nepití má jeden můj kolega. Nepije každý přestupný rok.


Send to Kindle

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Neděle, 5. Leden 2020, 8:13

Publikováno v BLOG


Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *