Čas se s časem sešel a je čas na krátkou rekapitulaci. Můj poslední příspěvek bohužel zmizel v propadlišti dějin. Je to škoda, ale znovu to reprodukovat neumím (jsem línej).

Takže nesmím zapomenout na to, že jsem si zažil první holčičí vdavky. Odehrávalo se to na Brumově a i když to bude znít jako klišé, protože se to říká vždy, tak to nevěstám opravdu nevšedně slušelo. A slušelo to i sestře nevěsty. Obě holky shodily letos kolem 20 kg a vypadaly jak z pohádky. A všichni lidi byli fajn a v pohodě a byl to opravdu jeden z mých nejhezčích dní v tomto roce.

Co se týká práce, tak zrovna na Radiožurnálu spouštíme projekt o Cimrmanech, protože tento soubor už slaví 50 let existence. Hlasovat o nej hlášku můžete zde: http://cimrman.rozhlas.cz/. Co se týká externích prací, tak občas něco natočím pro BESIP. Naposledy to bylo hektické točení/stříhání přímo na místě a s výsledkem nejsem moc spokojen, protože bez náhledového monitoru se vám prostě může stát, že do videa zakomponujete i nějaký ne zrovna dokonale zaostřený záběr. A taky jsem natočil krátkou videopozvánku pro Adama Zbiejczuka, který již tento týden pořádá Babel Camp. A tentokrát v Praze, takže pokud nevíte co s volnou sobotou, neváhejte. Já tam budu.

Nedávno jsem se bezhlavě zamiloval. Teda jako doma vše ok, dokonce jsem už o něm Kubovi řekl. Protože tenhle nový miláček nemá srdce. Jde o systém Osmo DJi X3 a jedná se o plně stabilizovanou kameru. Co to umí, si můžete pustit ve videu. V kostce jde o to, že s Osmo můžete běhat a přitom točit záběry jak z kolejnice. Jsem již docela dost nalomený, si ji co nejdříve pořídit. A to jsem si tehdy původně otevřel internet jen proto, že jsem se chtěl podívat na nějaké stabilizační vesty. Inu kdo moc googlí, moc se dozví. I když přiznávám, že zrovna v tomto případě mi poslal link Dušan Šimonovič.

A nakonec ještě jedna veselá zpráva: Kombajn si po více než třech letech otevřel knihu. Normální, papírovou knihu. Jde o knížku od Karla Pacnera, která se jmenuje Géniové XX. století, kniha druhá a najdete v ní životopisy různých vědců a vynálezců. Za svoje nečtení v posledních letech se trochu stydím, ale přiznám to. Internet mi nahradil vše. Winamp, televize, noviny i vzdělání, to vše mi dnes supluje internet. A ve svém věku bych měl mít dost rozumu na to, abych si uměl říct stop, sedl si do svého pohodlného a málo využívaného ušáka a otevřel si normální knížku (a hlavně u toho byl odpojen od internetu a všech statusů a upozornění). Je vtipné, jak se člověku ani po letech nemění vkus. Když mi bylo asi tak dvanáct nebo třináct, měl jsem jednu podobnou encyklopedii životopisů doma a byla to jedna z mých nejmilejších knížek. Asi proto, že mi věda a technika vždy přišly jako ta největší možná oslava lidské fantazie, intelektu i dovedností.