Netradiční středa v gay klubu

No tedy dámy a pánové, to bylo mejdlo. Už si nepamatuju, kdy naposled jsem s Maroshem o víkendu zapařil tak, abych šel spát kolem čtvrté ráno. A už vůbec si nepamatuju, kdy naposled jsme zapařili podobně v týdnu. Po více jak roce ale Marosh splnil svoji vyhrůžku a vzal mě i našeho nového kamaráda Ashe z Austrálie do gay podniku v Praze. Po lehké přípravě v Riegrových sadech jsme se přesunuli do Saigonu a poté do klubu Termix. Marosh nelhal, když mi víc než rok tvrdil, že právě tam ve středu poznám nefalšované gay peklo s nefalšovaně špatným DJem (jeho mixování spočívalo v půlsekundovém crossfadu a na rychlost jednotlivých písní nebral ohled). Jeho škodolibá radost mu čišela z očí, a to nejen díky narvanému klubu, kde bylo jedno, zda zrovna stojíte u baru nebo u WC. Všude jste si díky nedostatku místa připadali jako uprostřed velkého grupáče (jen jej provozovali skoro všichni oblečení). Omrknout darkroom jsem protentokrát odmítl, znechucení by se mělo dávkovat postupně. Na stranu druhou, když zrovna nehrála "Duhová víla" od Hanky Zagorové (to je ale klišé), se tam chvíli dalo i skákat do rytmu.

Zatímco Pepík a Robin odpadli už v Saigonu, Tomáš a Taras odpadli v Termixu. Po jejich odchodu jsme odpadli do pár minut i my a Martin. Objednali jsme si taxíka (já a Marosh) a Ashe jsme nechali v doprovodu Libora s tím, že ať ho aspoň posadí na taxík. Doma jsme si ještě splnili manželské povinnosti (někdy mezi třetí a čtvrtou ráno) a na krásné tři hodiny a něco si šli lehnout. Ráno jsme k našemu překvapení (no ok, nebylo tak velké) našli doma nejen Ashe, ale i Libora. Asi se mu stýskalo po gauči, který má do pátku k užívání Ash. Vypadali na něm oba tak krásně spokojeně…

Na snídani doma jsem po dlouhé době neměl čas, takže jsem to vzal oklikou přes Alberta. Obsluha jako vždy zoufale pomalá, na stranu druhou uznávám, že sedmimístné kódy pečiva asi není snadné se naučit nazpaměť. Díky tomu, že digitální číslice na váze se u mně ráno zastavily na hodnotě 74.9kg, jsem se mohl rozšoupnout a ke snídani jsem si koupil "roastbeef and turkey wrap". Dalšími položkami v košíku bylo kafe a energy drink. Po jejich zkonzumování mám kupodivu dojem, že pocit otupělosti a představy že mě přejel během noci několikrát tank zmizel. Krásný den vám všem!

Celý článek Čtvrtek, 12. srpna 2010, 10:47, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Letem světem

Včera kolem poledne (díky Maroshovi a jeho sestře) jsem za trochu dramatičtějších okolností než by kdokoliv ze zúčastněných chtěl, přišel k neteři Elišce. Váží necelá dvě kila a musela se zatím ubytovat v inkubátoru. Mamince i malé Elišce přeju, aby se obě zotavily co nejrychleji do plného zdraví. Tatínkovi Davidovi přeju, aby to zatím doma i se synovcem Patrikem zvládl doma. Na všechny se moc těšíme.

Já jen budu doufat v to, že všechny brzo uvidím a že budu mít brzo alespoň nějaký čas na to, abych si alespoň vyžehlil nějaký trička. Včera jsem totiž už musel vzít do práci košili, což ale nevadilo, protože jsem stejně měl jít do sněmovny. Na stranu druhou mi můj odraz ve výkladní skříni přišel v košili a upnutých džínách docela sexy (možná je to ale jen tím, že trávím s Maroshem tak málo času). Uvidíme, třeba čas od času vytáhnu mimo trička i košili.Všem kteří nemusí dnes k doktorovi přeju krásný den, a těm co k němu musí přeju, aby se pak nemuseli vracet do práce :)

Celý článek Středa, 11. srpna 2010, 8:00, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Zápis číslo 2918

Milý deníčku, dlouho jsem nic nepsal, protože čas se stal veličinou, které se mi ukrutně nedostává. O víkendu jsme i přes záplavy na Liberecku odjeli do libereckého Babylon aquaparku spolu s Romanem a Petrem. Kdysi mi tento zábavní park popisoval exkolega z RWE jako to nej v ČR. Od té doby postavili Čestlice. A moje smůla byla, že jsem je navštívil dřív. Nicméně sauna byla super! Přespali jsme u kluků a v neděli jsme koukli na Temného rytíře, Bílou vdovu a tuším že ještě nějaký film. Neodjíždělo se nám lehce, protože s klukama je opravdu zábava a to v mnoha směrech.

V pondělí jsem na chvíli utekl z práce. Ale ne abych si užíval života. Naopak jsem jel do Ústřední Vojenské Nemocnice a tam podstoupil vyšetření, během kterého mi do nosu pan doktor strčil kameru. Naštěstí ne tu velkou, kterou se točí IMAX filmy, ale jen malou. Mimo jasně vychýlené přepážky, mám v nose polyp, což je druh malého nezhoubného nádoru. Nicméně pan doktor má v plánu mi rozebrat nos, vyříznout tu věc a pak zase složit. Doba léčení zabere zhruba týden, což se mi nyní ve zkušební době fakt nehodí, ale ještě uvidím, jak se domluvím v práci. Poté jsem odjel do města mrknout na Evu, Františka, Pavla a Klárku. Dali jsme si kafe ve Starbucks (a dostal jsem další 3 razítka!) a poté jsme vyrazili za Maroshem do Erry. Seděl tam s naším novým spolubydlícím. Jmenuje se Ashley, zkráceně Ash a pochází z Austrálie.

Soudě dle ranního pohledu na jeho půlky, spolu budeme vycházet dobře. Dnes ho Marosh vezme do bazénu místo mě, protože já budu do půlnoci v práci. Zítra si před prací jen tak skočím na CT hlavy (nosu) a neměl bych zapomenout vyndat piercing. Po práci máme v plánu vyrazit s naším novým Australanem někam do gay klubu. Nevím zda se na to těšit nebo ne, protože poslední návštěva gayklubu – prázdného Red Catu v Brně nebyla ani zdaleka tak funny, jak bych čekal. Ale uvidíme, třeba vymyslíme nějaký náhradní program. Namátkou mě napadá návštěva filmu Inception (tedy filmu, který česká distribuce opět pojmenovala naprosto debilně jako "Počátek", i když správný význam by měl být spíš "Vnuknutí"). Ve čtvrtek i pátek budu končit kolem sedmé, ale na víkend se opravdu těším.

P.S. Doufám, milý deníčku, že se budeme spolu vídat častěji jak jednou týdně, docela mi chybíš.

Celý článek Úterý, 10. srpna 2010, 10:20, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Znaven a utahán

S trochou cynismu bych se mohl označit za hyenu. Na stranu druhou i to je zkušenost a tak když jsem včera odjížděl na svůj první služební pohřeb, moc jsem to neřešil. Teprve v jedoucím autě jsem si uvědomil, že moje zářivé botasky a ostře fialové tričko s monoskopem není zcela vhodné na pohřeb a už vůbec ne k tomu vypadat na pohřbu nenápadně. A tak jsem musel po vzoru tajných agentů na nákup v časové tísni ve městě, kde jednou z mála jasných voleb při výběru oblečení bylo navštívit obchod s vietnamským smíšeným zbožím. Šedočerná košile s krátkým rukávem (kterou bych normálně už pro ten pocit nenosil) připomínala materiálem pláštěnku, přestože na cedulce informuje o stoprocentní bavlně. A tak jsem na sluníčku v pietní klidové poloze jen vnímal potůčky potu, které stékaly do míst, kam se odváží jen málokterý z pánů doktorů nebo jedinci mužského pohlaví, které přitahují jedinci mužského pohlaví. Na konci dne jsem ze sebe stejně měl jen pocit marnosti a neschopnosti.

Inu s časem to není u mně v současné době nijak slavné. A do pátku ani nebude. Díky úternímu volnu jsem ale měl celý den pocit, že je spíš pondělí, takže dnešní čtvrtek mi snad nalije trochu veselosti do žil. Ostatně úterní plavání proběhlo ve zkrácené podobě, protože většina z nás byla docela unavená. A záda mě upřímně bolí ještě teď. Sotva stíhám klikat na "Ne" nebo maximálně "Možná" na pozvánky na Facebooku. A i když je někdy někde akce, kam bych rád zašel, nějak mi není jasné, zda termíny 14.8. nebo 18.8. stíhám letos nebo alespoň napřesrok. Vlastně sotva stíhám koukat na aktuální datum. Tak mi popřejte trochu toho štěstíčka, ať v pátečním losování Euromilionů vyhraju hlavní výhru a jackpot. Slibuju, že se pak pokusím věnovat se více svým kamarádům a budu si s nimi dávat častější dostaveníčka třeba u grilování nebo kafe.

P.S. Strašně rád bych vám sem dal pro zpestření nějaké pěkné video nebo obrázek, ale ani na brouzdání nemám zrovna moc času. Tak třeba příště :).

P.S.2: Tak mi ze 802 hlasů administrátoři odečetli v soutěži o nejlepší CEWE knihu zhruba 750 hlasů. Tak ani nevím, zda má smysl, abyste posílali další hlasy, když je celá slavná CEWE soutěž tvrdě zmanipulovaná (ano zmizelo i 7000 hlasů zjevně trikem naklikaných u vedoucí knihy)…

Celý článek Čtvrtek, 5. srpna 2010, 8:29, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Skvělý večer nejen s mobily

Včera jsem se probouzel jen velmi neochotně. Nevím ani jak jsem se dostal do kanceláře, ale vím jistě, že jsem se naplno probudil až ve chvíli, kdy jsem si na svůj pracovní stůl přinesl kafe a energy drinky. Pak jsem se mohl pustit do práce a přemítat nad tím, zda večer strávím s kolegy a pijatickými eskapádami nebo raději pojedu domů a projdu si eskapádami sexuálními s Maroshem a tak dále. Nerad to přiznávám, ale živočišnost a sexuální pudy zvítězily na plné čáře a rozhodně toho nelituju. Odcházející Vašek, na jehož místo nastupuju měl jistě na rozlučce nemálo kolegů a i když jsem promeškal geniální možnost zapadnout trochu do týmu, není všem dnům konec. Spát jsme šli kolem druhé a minimálně za mě říkám, že jsem spal jak mrtvola. Ještě že je úterý a já dnes do práce nemusím. Focení jedné slečny mi vzhledem k počasí asi taky odpadlo, takže to vidím na drobné věci (jako třeba otočit se v práci pro smlouvu). Odpoledne si jdeme zaplavat, předtím asi stihnu jedno kafe s Petrem a možná obrazíme pár sexshopů s účelem najít nějakou zajímavou anální sprchu, protože "čistota půl zdraví!".

A jako vždy, prosím poníženě o zahlasování v soutěži o nej CEWE knihu (klikni na "Dát hlas"). Moje dnešní ranní váha je 75.6kg a jsem spokojen, byť pěti kilům dolu bych se ještě nebránil. Na vyzkoušní mi přistála v ruce Sony Ericsson XPERIA s Windows mobile a Marosh testuje Toshibu TG01 (oficiálně je v Evropě k sehnání jen ve Francii a UK). Po prvotním ohledání, na které nebylo moc času je Xperia docela těžká cihla, ale má výbornou QWERTY klávesnici. To TG01 je ještě větší jak iPhone (má i větší displej), ale působí docela svižně, škoda jen slabší baterky (1000 mAh???).

Celý článek Úterý, 3. srpna 2010, 9:45, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Fotky z CODE MODE

Tak zaprvé vám musím přeposlat link na fotoreport z CODE:MODE na Střeleckém ostrově. NAJDETE JE TADY. A zadruhé jsem totálně vyšťavený. Večerní pijáckou rozlučku s Václavem asi z mého programu vypustím. V neděli jsem strávil v redakci větší část dne (ano, den má 24 hodin) a dnes se úměrně tomu cítím. Z postele jsem vylezl ještě spící, svému miláčkovi přežehlil 4 košile a hurá do redakce. Na mém stole tak našel místo pan Redbull a Shock! s Mr.Brownem. Ne, ne nejde vůbec o drogy, jen o energy drinky a kafe. V úterý mám zasloužené volno, ale ještě musím uzavřít letní epizodku s pracovním úřadem. A zítra večer bychom měli jít plavat. Docela se na to těším. Omlouvám se za do očí bijící stručnost, ale já prostě nemám o čem psát (a o práci tu psát nebudu). Tak snad jen prozradím, že jsem v neděli poprvé mluvil telefonicky s jedním panem ministrem.

Celý článek Pondělí, 2. srpna 2010, 10:33, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Code Mode zrušeno

Včera večer se na FB objevilo, že CODE MODE byl zrušen:"Poslední zprávy jsou drsné. Akce je v neděli zrušena. Oficialni vyjádření co nejdriv. Promiňte.". Proč, zatím oficiálně oznámeno nebylo. Údajně v sobotu navštívili místo nějací kontroloři. I oficiální web zatím zůstává strohý: "Bohužel dnes již Code:Mode neproběhne. Oficiální vyjádření organizátorů čekejte během dne. Děkujeme za pochopení." Kdo tedy nezašel v pátek nebo sobotu, má smůlu. Dnes již na místo nemá smysl chodit. Na dobré akce se na paty nešlape jen v Brně, ale i v Praze…

Celý článek Neděle, 1. srpna 2010, 8:52, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Kam o víkendu v Praze?

Určitě zajděte na módní trhy CODE MODE na Střeleckém ostrově, akce trvá až do neděle 17:00 a najdete tu spoustu oblečení i ulítlých doplňků. Následuje malá ochutnávka z fotoreportu pro časopis FAAST.CZ! Doporučuji a mimochodem vstup je volný…

Celý článek Pátek, 30. července 2010, 19:54, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Pražské ranní ptáče

Ranní ptáče dál doskáče a ve čtyřiceti zhebne. Tak nějak zní vtípek o těch, kteří chodí spát se slepicemi a s nimi i vstávají. Ne že bych dnes vstal v pět, ale tady v Praze je vstávání kolem sedmé znakem správného dělníka. Tedy pražského dělníka, který se pravděpodobně během svojí pracovní doby umaže maximálně od svačiny nebo tužky. Kdo uhodl, že tímto jen provokuju mimopražské, si může připsat bod. Po snídani jsem si ošetřil po týdnu boty krémem, ale předtím jsem je musel trochu opláchnout. Pak jsem vytisknul otázky do ankety pro módní sekci Rave.cz a kolem jedenácté budu na Střeleckém ostrově fotit výrobky, módu a lidi do ankety. Práce zadarmo zkrátka není nikdy dost!

Což mi připomíná mého budoucího zaměstnavatele. Podle prvního zjištění nedostanu první tři měsíce dovolenou, což ovšem defakto vylučuje letní dovolenou jakoukoliv. A to se Maroshkovi nelíbí. Ani já z toho nehýkám blahem. A asi budu muset toto téma nahodit znovu, protože jsem se víc jak týden zaučoval zadarmo a dal tím najevo svému zaměstnavateli, že o tu práci stojím. Podle mých výsledků si myslím, že ji zvládnu. Přeplacený na místě redaktora zrovna nebudu, ale co se dá dělat, jsem v tomto oboru nováček (alespoň papírově, samozřejmě že jsem napsal již desítky článků nejrůznějšího zaměření). Takže trochu vstřícnosti by asi neškodilo. Možná si to začnu trénovat před zrcadlem. Nepatřím zrovna k průbojným a asertivním lidem.

Po dlouhé době jsem včera opět sáhnul na videa a tak z toho nejlepšího co na demoscéně vyšlo už mám připravené rozstříhané samply. Stačí jen začít míchat. Brněnské Perpetuum by se tak mohlo brzo dočkat nových videí a já si vyzkouším, zda jsem už nezapoměl, jak mám nastavený MIDI kontroler…

P.S. Mimo fotoknihy (hlasuj ZDE) mám nyní příspěvěk i v druhé soutěži Fotolabu (hlasuj ZDE).

Celý článek Pátek, 30. července 2010, 8:41, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Jsem již skoro zaučen

Těžko říct, zda byla krátkodobá nemoc mojí budoucí kolegyně dobrým či zlým. Každopádně mi to docela otevřelo obzory o tom, co všechno se dá stihnout v jednom člověku. A odpoledne když jsem odcházel, měl jsem na tváři lehký neznatelný úsměv, neb jsem uvnitř sebe cítil, že jsem se svou produktivitou docela spokojený. Samozřejmě, že člověka trochu rozladí, když ČTK vydá odpoledne zprávu typu "uprchlý podnikatel Pitr byl dopaden", což část vaší práce nasměřuje do koše, ale i to lze vnímat nejen negativně, ale i pozitivně. Zatím jsem při zaučování ani jednou neměl pocit stresu. Až mě to děsí…

Nakonec se mi podařilo stihnout nejen plavání, ale i Maroshe doma, kde čekal už i Petr. Společně jsme odjeli počkat na Romana a Hynka a šlo se plavat. Pravda, bazén v nejmenovaném hotelu nepatřil k těm nejhlubším v Praze, ale nakonec se dala hloubka 90-160cm překousnout, i když z toho mělšího okraje měl člověk až potlučená kolena. Nicméně pohyb nikomu z nás neublížil, takže jsme hodinovou pohybovou terapii museli zajíst v KFC. Nevím, nevím, zda jsme spálili alespoň půlku toho, co jsme do sebe narvali po bazénu. Nicméně jsem měl vždy podezření že KFC pro lepší chuť dochucuje salát Coleslaw cukrem. Tentokrát jsem si přečetl složení a tak už vím, že ANO. Dáte si salát pro zdraví a ti kreténi vám do něj nasypou cukr! No ok, můžu si za to sám, chodit na dietní věci do KFC je jako pokoušet se shodit v cukrárně…

A co jinak? Zamiloval jsem si několik nových písní. Jednak se mi jeví skvělým nový singl od zpěváka z The Killers – Brandon Flowers – Crossfire, ale nový kousek vydal po sedmnácti letech i Rick Astley – Lights Out. A ano, jestli si myslíte, že na mě zanechává bydlení s Maroshem následky, tak toto je jeden z nich. :) Večer mi zbyl čas jen na to mrknout na nějaká nová videa z demoscény a začít je vypreparovávat pro zpracování do vjingu. Snad se zadaří něco nového i umíchat.

Celý článek Čtvrtek, 29. července 2010, 8:01, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG