Prvok v politice

Takže víkend. V sobotu nás čekala svatba Hanky a Rosti (Martina) na zámku Klenová a v Lehomi. Byla to příjemná svatba, konečně jsem taky mohl mnoho z mých známých představit Maroshovi. Nakonec jsem nefotil obřad, byl jsem rád, že jsem se sotva stihnul převléct. Spali jsme v nedalekém penzionu (ještě jednou moc moc děkujeme za odvoz) a z něj jsme ráno vyjeli směr Praha. Došlo k obrovským problémům v komunikaci na obou stranách a tak cesta do Prahy probíhala v tiché, ale sakra dusné atmosféře. Odpoledne a večer jsme si pár věcí vyříkali, takže jsme potom zašli do Podolí se chvíli slunit. Po Podolí následovala Erra a pak domov. Pocity z víkendu tedy značně smíšené, ale to se asi občas stává.

V pondělí jsem do práce vyrazil s vědomím, že oficiálně půjde o předposlední den v tomto zaměstnání. Nakonec to ale vypadá tak, že se to o pár dní protáhne a pak se uvidí. Den byl ještě stále poznamenán víkendovým rozporem, takže jsem neměl zrovna skvostnou náladu, kterou mi nevylepšil ani soused, kdy měl zase jednu ze svých afektovaných chvilek. Při pohledu na něj mi chyběl jen ten zvuk "cvak", kdy přepíná mezi módem "skoro milý kluk" a "všichni jste kreténi". Tím nebudu popírat t, že sám jsem byl nastavený na mód "jděte všichni do hajzlu", protože během hodinového hraní Quakelive Arény jsem musel jednou podávat ručník mému muži a jednou otvírat dveře právě sousedovi, který nesl svému ex knížku. Díky hlavě miláčka strčené mezi reproduktory se v posledních měsících asi nestalo, že by návštěvě otvíral Marosh. Minutová etudka u dveří pak měla samozřejmě za následek horší umístnění v právě probíhajícím kole Quaka. Nechyběl sousedčin stesk Maroshovi po telefonu, že jsem naladovej jak hovínko. Ano jsem. Ale my dva si zrovna nic vyčítat nemusíme.

Bude to dnes lepší? Nevím. Podle článků v novinách to tak nevypadá. Ty sračky jsou někdy moc. Příkladem budiž rozhovor s Jiřím Paroubkem, jehož psychický stav by mělo prověřit široké konzilium lékařů. Za všechny kraviny v rozhovoru vyberu pár perel, které Paroubek pronáší svojí typickou rétorikou, díky níž dopadly volby tak, jak dopadly: "Mně tyhle ty starosti médií zejména jako je Junge Fronta Heute unavují.", "Chci psát seriozním způsobem a ne neurvalým jako Miloš Zeman svoji autobiografii.", "Já se k vám nemusím už chovat jako předseda sociální demokracie, jako beránek boží, který snímá hříchy tohoto světa." Paroubek se nikdy nechoval jako někdo, kdo snímá hříchy světa, ale věřím, že se tak sám vnímal. Stihomam mívá různé podoby. Jestli se někdo někdy choval v politice neurvale, byl to právě Paroubek, to jeho styl prohrál volby ČSSD a dokud si to Jiří neuvědomí, neposune se ani o píď dál. Jestli mají budhisté pravdu a karma se opravdu odráží v převtělování, bude v příštím životě Paroubek prvokem.

Než číst žvásty od Paroubka, je lepší přečíst si něco od Věcí Veřejných, ty se totiž alespoň nebojí využívat v komunikaci s novináři humor. Vždyť slyšeli jste v poslední době něco humornějšího, než toto: "VV: Ministerstvo vnitra musí být důvěryhodné, proto by ho měl řídit John"? Nebudu se pouštět do vysvětlování tohoto vtípku, nicméně jestli ještě někdo v této republice věří tomu, že Radek John je důvěryhodný, tak je dobře, že tam sedí. Češi si prostě volí dementy účelově, jinak by totiž přišli o hlavní téma k vychlazenému půllitru…

 

Celý článek Úterý, 29. června 2010, 7:52, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Všechno nejlepší do života

Dnes tu nebudu psát žádná moudra. Berou se Hanka s Rosťou a my právě v těchto chvílich jedeme na jejich svatbu. Při balení dárku jsem se vyblbnul dostatečně, protože dopadající slunce na balící fólii kouzlilo, takže sotva jsem dobalil, vzal jsem si foťák a nafotil přes padesát fotek. Abstrakce je to jak vyšitá, pozitivní, veselá. Tak snad jen popřeju oběma, aby jejich život byl jako ten balící papír. Krásně třpytivý, barevný a slunečný.

Celý článek Sobota, 26. června 2010, 9:30, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Výhledově budeme všichni šťastní

Nějak to kolem mě zase lítá. Ten čas je tak relativní věc. Ve čtvrtek jsem uvítal zpět Libora z Brightonu, který má v plánu se zase během pár týdnů do Anglie vrátit, ale aktuálně si užívá Prahu. Nějak nám v té Anglii zkrásněl a má skvělý účes. Odpoledne po práci jsme předali fotky ze svatby Svatce (nevěstina maminka) a pak jsme si šli sednout pod kaštany s lidmi z Expres rádia. Decentní rozlučku před svým posledním vysíláním (dnes ráno) udělala Veronika aka Koko a tak jsme mohli poznat, že i naživo je stejně vtipná, milá a příjemná. Její hlas z Expresu nezmizí úplně, ale ty rána s ní mi budou chybět. I ostatní lidi z rádia byli vtipní a pohodoví, takže jsme prožili nádherný odpoledne s krásným výhledem na Prahu. Vzal jsem si samozřejmě sebou i foťák, bohužel jedna moj paměťovka zůstala doma v PC a druhá v monitoru v práci. A foťák bez paměťové karty je nám k čemu milé děti? A modří už vědí, ano k hovnu je správná odpověď!

Tento víkend nebudeme trávit tak moc v Praze. V sobotu nás čeká svatba na Šumavě (moc se na celou brněnskou crew těším a to nejen na oslavence Hanku a Martina – kterému nikdo neříká jinak než Rosťo, ale i na Šárku, Marušku a všechny ostatní). Sice jsme se ubytovali asi 8 km od chalupy, ale složil jsem slib, že v nejhorším nebudu pít :). Cestou zpět se možná zastavíme v Hudlicích a možná u Jirky na chalupě, takže domů dorazíme samozřejmě strhaní a zbití. Práce aktuálně je dost, na poslední den smlouvy jsem si vzal dovolenou a domluvil pohovor, takže uvidíme co přinese budoucnost. Každopádně žaludeční vředy si kvůli tomu dělat již nehodlám.

 

Celý článek Pátek, 25. června 2010, 10:17, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Reklamace, reklamace a převod úspor

Takže co nového u Kramaříků, jak nás familiérně nazývají Juskovic? Tak jednak jsem konečně dal k reklamaci Nokia E52 a prodavač u Vodafonu mě ubezpečil, že tento typ není z nejspolehlivějších. Ať bude můj další mobil cokoliv, nebude to Nokia (nicméně očekávám, že po reklamaci ještě nějakou dobu s E52 strávím). Dostal jsem za to výměnou Nokia E65, což je mobil bez GPS a samozřejmě má jiný konektor na sluchátka, takže MP3 na kartě jsou mi na dvě věci. A jako na potvoru jsem hned v úterý měl dorazit za klukama do ulice Dlouhá. Mno nakonec jsem to našel i bez GPSky a u piva jsme poseděli se sousedama T+T a Tomášem a jeho novou známostí. Zatímco si Marosh slintal nad blonďatým zajíčkem do kapesníku (nevypadal věru zle), tak jsme popíjeli U kozičky (ta už není na Dlouhé, ale na Kozí).

Z mojí současné pracovní náplně mám pocit tvrdého brainwashingu a strach z nezaměstnanosti se pomalu mění na odpočítávání a stříhání metru. I když těžko říct, jak to dopadne. Ostatně za týden už mám jeden pohovor v jiné reklamce, takže si na poslední den v práci asi vezmu dovolenou. Taky jsem konečně dostal do ruky onu slavnou CEWE knihu, kterou jsem nechal vyrobit. A vzápětí jsem ji nesl zpět k reklamaci. Důvod možná zní malicherně, ale já se po třech dnech úprav fotek další dva nebo tři dny věnoval tomu, aby v knize sedělo všechno jak má. Dokonce jsem ji prohlížel nejen na PC, ale i na pracovním iMacu (displej má HD rozlišení) a po objevení pár chybiček jsem ji doupravil a odeslal. Větší část toho co se mi dostalo do ruky bylo v pořádku, ale bohužel na několika stránkách bylo špatné odsazení shora a vznikal tam zhruba 3 milimetrový bílý pruh. Kdyby to bylo jen pro mě, asi bych nad tím mávnul rukou, ale za těch 34 stránek si Fotolab účtuje skoro 950 Kč a tak jsme to po rodinné poradě zanesli zpět a reklamovali. Tím se samozřejmě zdrží předání, ale proč nechávat jiné znehodnocovat vaši práci? Čím jsem starší, tím méně odpouštím tento druh chyb.

A když už jsem byl v tom dávání věcí do pořádku a reklamování, rozhodl jsem se, že nemá nadále smysl mít nějaké peníze na v mBank na jejím "super" spořícím účtu eMax Plus (aktuální úročení 0,75% u eMax Plus a 0,65% u eMax). Takže když jsem zjistil, proč se mi nedařilo v minulosti převést peníze na Axa spořící účet (poprvé musíte k aktivaci spořícího AXA účtu převést peníze z vámi definovaného účtu ve smlouvě s Axa, což bylo v mém případě číslo mKonta a nikoliv eMaxu Plus), převedl jsem většinu peněz z eMaxu na AXA účet. Nedělám si iluze o tom, že AXA bude mít úročení 2,0% + 0,5% bonus ročně při zůstatku 40 000+ věčně, nicméně nechávat ležet v současnosti peníze u mBank je na stejné úrovni blbosti těch, kteří si nechávají úročit milión na běžném účtu ČSOB (tedy na úrovni, kterou můžeme pracovně nazvat VYSOKÁ DEBILITA). Jediný účet u mBank, který neztratil svůj smysl je tak již jen mKonto. S tím jsem v zásadě neměl žádné problémy a tak u mBank zůstávám i nadále. Jinak jen aby bylo jasno, já netvrdím, že AXA je to nejlepší na trhu, ale když pominu příliš složité přihlašování (číslo klienta/heslo/datum narození ve 3 různých kolonkách a CAPTCHA) se dá jeho využívání překousnout a hlavně vám jej zařídí i bez návštěvy pobočky banky. Pro rýpaly tu pak mám přehled spořících účtů. Příjemnou zábavu při jeho studování…

Celý článek Čtvrtek, 24. června 2010, 8:30, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Sexy modelka

Celý článek Úterý, 22. června 2010, 22:18, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Nové album Scissor Sisters je skvělé

Tak včera jsem tu psal o Martinovi Chodúrovi a dnes mám v plánu vychválit CD skupiny Scissors Sisters s názvem Night work. Pravda, album je to takové malé a krátké, čas kolem 44 minut je ovšem dnes spíš smutným standardem než čímkoliv jiným. Komu se líbilo první album skupiny, bude z třetího zřejmě nadšen. Již první skladba Night work je rozpustilá elektro disco věcička. Druhý track Whole New Way patří k slabší menšině a třetí song Fire with Fire již možná znáte, pokud se nepletu, tak to byl singl. Ve čtvrtém tracku Any Which Way na vás dýchnou osmdesátky a vy z něj doslova cítíte Bee Gees v dobách největší slávy. Vzápětí následuje track Harder You Get a nezlobte se na mně, ale připomíná mi to elektrem šmrncnuté AC/DC, zkrátka track, kterým by neměl pohrdnout ani pravoslavný rocker. Při šesté skladbě Running Out se kapela zase vrátí zvukově do normálu (do toho SVÉHO normálu). Sedmou písní je skladba Something like this a i ta se umí dostat posluchači pod kůži. Osmý kousek z alba se jmenuje Skin This Cat a patří k tomu horšímu na desce (nerad tak nazývám poslouchatelné věci, protože to je stále solidní píseň s hitovým potenciálem). Ani devátá skladba Skin tight nebude pravděpodobně bořit hitparády, ale podařit by se to mohlo tracku číslo deset, za předpokladu, že nebude dramaturgům vadit název Sex and Violence. Jedenáctou skladbou je Nightlife, která neurazí a tím se dostáváme k dvanácté a závěrečné písni Invisible Light. Trvá něco přes šest minut a právě v této písni jsou pasáže, kdy mi zpěvák Jake Shears připomíná hlasem a koneckonců celým ztvárněním songu legendární Pink Floyd. Jestli tohle nebyl úmysl, tak to považuju za hodně solidní úlet. Co říct závěrem? Pro mě rozhodně jedno z nejlepších letošních alb, kterému vyloženě slabé místo chybí. 9/10

P.S. Booklet tohoto alba má taky něco do sebe… (mrk mrk)

A co jinak? Máme se dobře, Maroshek udělal včera k večeři zeleninový salát, vyzvedl auto ze servisu (naštěstí to byla jen nějaká malá věc za jeden a půl tisíce) a já taky našel skoro půl roku ztracený televizní tuner. Byl mrška v krabici od nového Nokia telefonu. Jen díky tomu, že se tento přístroj chystám reklamovat, jsem se začal pídit po krabici a vidíte. Sice ještě nevím kdy se dostanu do Vodafone obchodu, ale kadeřnici jsem si již objednal na středeční ráno. Na vsazený nedělní tiket Sazky jsme bohužel nic nevyhráli, takže stále musíme chodit do práce. Tedy alespoň ti, kteří ji mít budou. EHM…

Celý článek Úterý, 22. června 2010, 8:45, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Karel Gott, nový a lepší…

Podivná doba ve které žijeme. Svým titulkem jsem se pokusil parafrázovat jedno brněnské graffiti od člověka, co si říká Timo. Možná jeho dílko znáte i vy, léta se nacházelo mezi zastávkami Vsetínská a Krematorium nebo Krematorium a Celní. Možná tam existuje dodnes, to nevím. Léta tudy jezdila tramvaj číslo 5 a 8, dnes je to již tramvaj 7 a 13. Jak se nám ty časy mění… No a ale zpátky k tomu graffiti. Vypadalo takto (odkaz na moji fotku jsem nenašel, tak linkuju fotku od Tom D):

A právě něco podobného se mi honilo hlavou při poslechu nového CD, které vydal Martin Chodúr. Poslouchal jsem jej pečlivě při žehlení Maroshových košil. Martin Chodúr je Karel Gott, jen nový a lepší. Proč? Protože je zkrátka velmi těžké jeho hudební počin nějak objektivně zatratit. Po hlasové stránce jej zkrátka není možné strhat nebo mu něco vytknout. Ano, Martin Chodúr bude asi navždy takový ten suchar jak si jej pamatují všichni ze Superstar, ale on ani božský Kája není chodící reklamou na sexappeal. Jejich asexuálnost zřejmě příjde jejich posluchačkám sexy. Je to jejich volba a já ji respektuji. Společného mají ti dva víc než dost. Oba se vyžívají v dlouhých a rozevlátých melodiích, oba je vyzpívají obdivuhodně a přece ty tracky jen tak krouží kolem vaší hlavy, rozloučí se a zase zmizí. Tak nějaké takové je nové album Martina Chodúra. Na albu je přitom i pár rychlejších tracků, které mě bavili více. Co ovšem nechápu je předělaná verze předělané verze písně Paparazzi od Lady Gaga, se kterou zaválel Chodúr v jednom z finálových večerů. Zatímco v přímém přenosu přidal i klarinet a skladbu tím velmi příjemně obohatil, ve verzi na desce klarinet chybí. Oč vypilovaněji zní jeho hlas, o to sterilněji a vykalkulovaněji zní. Martin Chodúr není zpěvák pro pubertální holčičky a nikdy nebude. Být neatraktivní pětačtyřicítka lehce při těle, jak při jeho desce vlhnu a tajím dech. Doufal jsem, že mě Chodúr nějak příjemně překvapí. Nepřekvapil, odvedl svůj vysoce nastavený standard s neomylným zpěvem a je opravdu škoda, že česky zpívá jen v jediné písni – Vím jak to je (právě v ní ale jedinkrát působí jeho spodky až trochu komicky "… neříkej že nevím jak to JEEE"), která má skutečný drive. Chodúr má obrovský hlas, obrovský potenciál, ale ten na albu tvrdohlavě nevyužívá. Album ale stojí za poslech, hodnotil bych 8/10.

Víkend jinak dopadl dle očekávání. Ve Zbýšově jsme podstoupili přísný výkrmový pobyt, zastavili jsme se na kafi u Juskovic family a v neděli jsme byli docela utahaní. Vyžehlil jsem tak alespoň košile a věnoval se chvíli i Quakelive aréně.

P.S. Gratulace ODS k očistnému procesu a snad se v ČSSD zamyslí, zda by před volbami neměla následovat podobná obměna i u nich, jinak levice bude ztrácet i nadále.

Celý článek Pondělí, 21. června 2010, 8:08, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

LINK pro dnešní den – fotky švédského metra

Je nadpozemsky krásné. Jak to, že nevidím žádné grafitti? Jak to, že to metro nikdo neničí? Prohlédněte si celou galerii zde: http://www.leenks.com/gallery1213.htm

Taky nám zatkli a znovu pustili pana "umělce" Týce z ZTOHOVEN. Dle mého názoru měli dostat trest už za atomový hřib. Morfovat fotky na občanky, prohazovat si je a pak se na ně oženit nebo cestovat po světě? Jde to. Opravdu ale skupině nevadí, že užívá techniky jako teroristi? Jen mě to utvrzuje z toho, že dokud budou ZTOHOVEN existovat, bude se chovat takto stále. Doufejme, že příště ve jménu umění nezačnou znásilňovat školačky v parku. Tím by totiž taky mohli výrazně posunout pohled na umění (sarkasmus). Nemám nic proti umění a to ani proti tomu angažovanému, ale na této skupině je vidět, že tito jedinci si prostě zaštítěni uměním dělají to, co by normálním lidem neprošlo. Poškozování cizí věci v případě citylightů v metru, nabourání do TV vysílání (mimo jiné vstup na cizí pozemek a překonání překážek v cestě za technikou), nyní manipulace se svojí identitou ve formě občanských průkazů, uvedení úřady v omyl (svatba, volby). Někdy mi to příjde, že stát opravdu jen čeká na to, až chlapci ještě přitvrdí. Nechci shazovat jejich činny z hlediska uměleckého, jistě mají svoji hodnotu. Ale vedle mafiánů a politiků jsou to jen další zmrdi, kteří říkají: "Zákony nedodržujte, je to zbytečné." S tím souhlasit nemohu…

A co jinak? Měli jsme dnes kolem 15.00 odjet do Brna, ale jednak jsem měl v práci dostatek práce (a zpoždění) a potom máme rozbité auto, takže dnešní akce v Brně nám zůstane odepřena. Zítra si půjčíme od Maroshova táty. No co se dá dělat…

Celý článek Pátek, 18. června 2010, 17:45, Komentáře (7)
Publikováno v BLOG

EPIC FAIL pro dnešní den

Celý článek Čtvrtek, 17. června 2010, 15:16, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Škromachovi s láskou

Včera lidé kolem mně hláškovali. A to hlavně ti, které obvykle jen míjíte cestou do práce. Neznámí lidé. Protože jsem potřeboval vybrat nějaké peníze, abych měl hotovost nejen na kávu a oběd, ale též na nové číslo Photolifu, šel jsem pěšky až na Pankrác. Cesta mi trvá stejně dlouho jako autobusu číslo 193, protože ten zajíždí do sídliště. Právě na Pankráci jsem zaslechl od jednoho chlapce dotaz směrovaný slečně, která s ním šla: "Já na tebe koukam divně? To proto, že jsem moc!" A měl pravdu, bohužel jeho slovní eskamotérství brzo upadlo v zapomnění, protože jsem měl silnější zážitek z mojí oblíbené kavárně. Pomalým krokem tam došel k baru důchodce a objednal si presso sebou. Teda nevím co říkal on, ale když se ho zeptala obsluha, zda presso sebou, tak jí to odkýval a šel si na chvíli sednout. Když byla káva hotová a paní mu ji donesla, důchodce se rozohnil, že to on nechce, že chtěl pizzu sebou. "Jste v kavárně!", prozradila mu sladké tajemství obsluha a důchodce vystřelil pryč z kavárny, beze slova nějaké omluvy nebo tak. Pokud se dožiju taky požehnaného věku, najdu si podobnou kratochvíli…

Jinak proběhl den tak nějak standardně. V práci jsem nikoho z mých kolegů nezahlédl (asi si už taky hledají job) a tak jsem projížděl weby s pracemi, upravil si CV i průvodní dopis (zase), objednal jsem fotodárek z fotek ze svatby a večer jsem to vzal rovnou na Florenc, kde byl sraz před b-day párty s Hope. Obývá zase jiný byt na Karlíně a musím říct, že ten byt je opravdu nádherný. Upekla nám kuře a otevřela mnoho lahví vína, takže moje první myšlenka ráno byla, co jsem to sakra zase dělal, že mě bolí všechno. Milé děti, nezvykejte si na chlast, protože po třicítce s tím budete muset přestat nebo naopak být permanentně v lihu. Druhá možnost zní lákavěji, nicméně by to mohlo vadit vašemu zaměstnavateli. Takže doporučuji měkké drogy. Ale ty jsou špatné, ááááááno?

Tak jo, čtvrtek. Poslední šance se ctí koupit tátovi dárek k narozeninám. Objednám taky fotky ze svatby a protože těch pracovních nabídek nebude moc, budu se taky dost nudit. Takže snad abych už vyrazil vstříct tomu strašnému dešti, který již třetí den po sobě meteorologům v Praze dost nevychází. Nevím jak u vás, ale v Praze zase svítí sluníčko a včerejších 12-16°C znamenalo 22°C v 17:30, takže nevěřte metereologům. Od té doby, co dostali nový počítač pro předpovědi, dělají je čímdál divnější. A taky jsem se rozhodl příští týden reklamovat svou N52, protože občasný restart (2-3x týdně) snesu, ale bordel v hudební knihovně už je za hranou…

P.S. Zdeněk Škromach má můj respekt: http://twitpic.com/1xhfr2

Celý článek Čtvrtek, 17. června 2010, 11:23, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG