Out of control?

No to teda byl zase den. Ráno jsem vyrazil na tradiční kafe a pak do práce. Tam se za mnou nejdřív stavila asistentka s tím, že ke mně posadí nějakýho člověka, což by člověk i skoro čekal, protože aktuálně sedím sám v kanceláři pro šest lidí. Mimo monitoringu tisku, který vlastně už nikoho nezajímá se moje aktuální pracovní náplň zabývá hlavně vytrháváním chlupů na rukách a v nose a hypnotizováním hodin na liště počítače. Trochu mi to začalo připomínat moje první roky v jednom plynárenském kolosu. A tak si aspoň mám čas procházet pracovní portály, což ovšem v oboru reklamy není práce ani na desítky minut. Pronudil jsem se dnem a chystal se pomalu domů, když mi bylo oznámeno, že bude potřeba předat většinu věcí, které byly napsané na mně. Výsledkem toho tak nakonec je to, že po dobu následujících 2 týdnů, po které potrvá ještě moje smlouva, budu "pracovat" na iMacu místo titěrném Macu mini. Minimálně na fotky se v HD kouká lépe, o tom žádná. Aby toho nebylo málo, tak jsem měl na střižně (Mac Pro) pár souborů, na kterých jsem se učil s Final Cutem a které jsem chtěl později upotřebit na nějaký nový DVD vjmix. Věnoval jsem tomu poslední dva týdny zpravidla patnáct minut denně, nastavil nejrůznější filtry, barvy a nechal výsledek půl hodiny renderovat. Kolega věnující se IT problémům můj účet i s plochou ale smazal. Dnes uvidíme, zda se rekonstrukce dat na disku zdaří.

Poté jsem si sbalil některé soukromé věci (500W lampy, stativ, přezůvky) a narval si je do batohu. Cestou jsem koupil chleba a svatební dar pro Hanku a Rosťu (který se jmenuje ve skutečnosti Martin, jak jistě víte) a sotva jsem odložil v předsíni batoh, šel jsem zkontrolovat k sousedům, zda je jejich vodoměr opravdu vadný, jak jsem slíbil telefonicky sousedovi Tomášovi. Musím snad zdůrazňovat, že moje Nokia E52 se samozřejmě při přijetí hovoru restartovala? Asi se fakt naseru a donesu ji na reklamaci. Otevřel mi jeho přítel jen v ručníku kolem pasu (což nebyl věru špatný pohled). Nechal jsem jej dokoupat se a zatím si hrál s kočkou, která se i přes zlomenou přední nohu jevila docela čile. Zjistil jsem, že vodoměr opravdu měří z prdele (na jeden litr teplé vody z kohoutku naměří 1,8 – 1,9 litru) a protože sousedovi volal zrovna Marosh ohledně dárku pro Hope, rovnou mi nakázal, ať uvařím dnes večeři. Udělal jsem vajíčka se zeleninou a šunkou a teprve potom jsem měl aspoň trochu času pro sebe. Pak jsem zaměřil své síly na výsledný produkt ze svatební veselice, no a byla noc. Byl to náročný den. Ještě štěstí, že když je mi fakt blbě nebo smutno, mám tu Maroshe. Když nesvítí to sluníčko venku, musí stačit to doma.

P.S. Začínají se mi nejrůznější oslavy a narozeniny zajídat. Kde na to pořád brát (smailík)? Jedna svatba za námi, druhá před námi. Dnes slaví narozeniny Hope, zítra otec, za měsíc máma… Mimochodem již podruhé se mi vrátili peníze odeslané na AXA spořící účet. Druhý pokus mě již stál na straně mBank 150 Kč a nevím zda chci dál zkoušet tímto způsobem funkčnost AXA účtu. A další blbá zpráva nakonec? Koncert Miky na který máme koupené lístky, byl zrušen. Potřebuju najít rychle práci nebo mi začne hrabat…

Celý článek Středa, 16. června 2010, 8:09, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

O moderní medicíně a obětech bohům

 

 

Mám svoji teorii o chrápání. Jak asi ti, co mě čtou déle jak rok vědí, tak mám za sebou jednu operaci proti chrápání, která však nijak zásadně moji hlasitost během spánku nesnížila. Jsem těžký případ, mám zvětšenou mandli v krku (lidově cancík) a většinou dýchám ústy, neb nos mám málo průchodný, na čemž nese svoji část viny i vychýlená přepážka v nose. A tak jsem již objednán do vojenské nemocnice na další ORL vyšetření. Minule mi “jenom” čtyřikrát řízli do patra, rány poté zašili a čekalo se, že zjizvení na patru stáhne kůži, která by měla přestat vibrovat. Co mi udělají v brzké době nového nevím, ve hře je ta vychýlená přepážka a uříznutí mandle v krku. Co mě ale v souvislosti se vším tím napadlo je kacířská myšlenka, že ve skutečnosti jsou lékaři jen šamani. Je to přece přísně logické. Zatímco dřív lidé bohům obětovali jídlo, sem tam kozu a krev panen, dnes není situace o mnoho lepší. Srůstání jizev v dutině ústní není zrovna procházka rajskou zahradou. Plivání slin a krve do mističky brzo člověku přijde nikoliv jako nechutná, ale jako docela ulevující a příjemná záležitost. Abych zformuloval svoji domněnku do jedné věty: “Operace chrápání je moderní forma sebeobětování bohům.” Možná bych si měl ještě natřikrát zlomit ruku, aby mi dohodili kluci nahoře nějaký kšeft…

 

 

Víkend jsme měli o něco delší, ale o to náročnější. Po páteční svatbě jsme sobotu zasvětili (sic! zase to náboženství?) obědu a večer jsme zašli do klubu Mirage. Hudba v klubu je bohužel hlasitá tak, že se nedá bavit ani vzadu. Navíc objednání drinku na baru byl stejně vážný problém. Po chvíli dohadování, zda je donesený drink Maroshovi opravdu toužený míchaný “gimlet” nebo nějaká whisky, jsme došli k závěru, že přinesený “gimlet” je (podle ceny) Jim Beam. Mno, rozhodně si dávejte pozor na to, zda je vaše objednávka v tomto klubu přijata tak, jak by měla. V sobotu jsem upravil zhruba 200 fotek ze svatby, stejně jako v neděli. Během pondělí nebo úterý tak dokončím úpravu celé sady. Zlepšuju se, minule mi to trvalo při podobném objemu 2 týdny. V neděli jsme si dali brunch s Martinem a pak jsme nakoupili nějaké potraviny. Zbytek dne jsem strávil střídavě hraním Quakelive a úpravou fotek, zatímco Marosh si četl poslední díl Larssonova Milénia. V posteli jsem večer rozečetl posledního Ludluma kterého máme doma a tímto apeluji hlavně na Robina, aby Maroshovi vrátil toho Ludluma, co dočetl před měsícem :D !!!

 

 

Celý článek Pondělí, 14. června 2010, 10:45, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

THANK YOU, SIR

Ano musím říct, že z návštěvy Eltona Johna se stala událost roku nebo alespoň žhavý kandidát na ni. Nikdy jsem jej moc neposlouchal, jeho hudba mi přišla docela fajn a nevtíravá, ale to asi není zrovna to, co očekáváte od hudby, kterou si dobrovolně pustíte. Koncertu v Sazka Aréně jsem se proto spíš obával. Jenže pan Elton John i přes typicky extravagantní sáčko má charisma. A má stále svůj hlas a jeho buclaté prstíky běhají po klaviatuře s neomylným nasazením. Elton John tak trochu klame tělem. Přiznávám, že projekce o rozlišení 200×150 pixelů roztažená po celém pódiu se z předních řad zdála trochu podivnou a jsem přesvědčen, že bych si ji lépe užil na displeji mého mobilu, ale to je jen moje profesionální deformace. Stoupnout si do davu a hledat, jak a proč jsou takto řešená světla a projekce. Asi se toho už nezbavím do smrti. Přes tyhle věci jsem se ale rychle přenesl a to i přesto, že Sir Elton John zazpíval písně, ke kterým jsem prostě texty neznal. I přesto, že Sir Elton John roztáhnul některé své písně na trojnásobnou délku (například Rocket man v originální délce 4:44 měl naživo 14:30). I přes to, že on i jeho hudebníci si očividně užívali svá sóla. Bavilo mě to a bavilo mě to moc. Hodnocení 8/10 v recenzi na Idnes.cz beru jako podhodnocené, pro mě to bylo za 10/10. A nejen pro mě. Marosh byl v takovém rauši, že si po koncertě (vstup za 1290 Kč) ještě zakoupil flashdisk s živým záznamen pražského koncertu. Zde bych rád podotknul, že za 600 Kč dostanete klíčenku o velikosti 1GB a na ní soubory ve formátu MP3. Žádné DRM se nekoná. Vzhledem k tomu, že klíčenku už sjíždíme asi potřetí během dvou dnů, lze uvedených šest stovek brát jako docela rozumnou investici…

Vyspali jsme se a nastal další náročný den. Tentokrát mi Marosh dělal řidiče a já fotil svatbu dcery jeho kamarádky. Své "ANO" se rozhodli si říct Pavla Vacková a Petr Slezák. Sluníčko mladému páru opravdu přálo a tak jsem měl první fleky od potu na košili sotva jsem zvedl fotoaparát. Za celý den padlo asi 700 fotek, ale optimisticky předpokládám, že jich zbude "jen" něco přes 500 po úpravách. Po prvním náhledu to vypadá na povedený fotoreport, byť moje práce samozřejmě ještě neskončila a export z RAWu do JPGu mi ještě pár hodin zabere. Buď jak buď, asi stárnu. S fotoreportem jsem totiž spokojen. Svatba to byla pohodová, příjemná a těším se, až novomanželům ukážu výsledek (i přes všudepřítomné slunce). Tak snad jen jednu fotku, kde jsem požádal jednoho ze svatebčanů o fotku s Maroshem a nevěstou.

Celý článek Sobota, 12. června 2010, 10:26, Komentáře (4)
Publikováno v BLOG

Senioři, střihači a řidiči

Jsem kavárenský povaleč a na cestě do práce mám svou oblíbenou malinkatou kavárničku, kde se vám docela dobře sedí na baru a můžete si vytáhnout notebook a zkoušet svoji slohovou tvořivost či jinou činnost. Je jedno zda je to blog, knížka nebo si naopak nějakou knížku vytáhnete ke čtení. K té poslední možnosti se neuchyluji příliš často, to přiznávám. V kavárně je dobrá káva oprávněný požadavek, ale není to nikdy 100% z celkového dojmu. Právě tady mi došlo, že jsem tu našel něco, co se tak moc podobá mému oblíbenému místu v Brně. Kavárna Alfa v Alfa pasáži bylo přesně takové místo, kde jste kromě dobré kávy dostali i porci pohodové muziky, kterou jste často neznali a k tomu to místo mělo atmosféru tak hutnou, že ji stačilo nakrájet a zabalit. Obsluha nebyla jen obsluhou, byli to skuteční lidé a kamarádi, na které jste naráželi i na jiných svých oblíbených místech. Jo, jo snad poprvé se mi dnes zastesklo po Brně. Ale ne po tom, které jsem opouštěl před víc jak půl rokem, ale po Brně tak před pěti lety. Ach sladká bezstarostnosti, kamže jsi se ukryla?

Ta naivní a nerealistická moje část sebe sama se těší na důchod, kdy všechny tyhle zdánlivě vybledlé vzpomínky začnou vyplouvat na povrch a přebijí můj budoucí každodenní ranní rohlík bez salámu, který si budu máčet v mlíku, protože nebudu mít čím ten rohlík ukousnout. Pak si taky moc rád přibarvím moje vzpomínky, prohrábnu šuplík s fotkama a budu se snažit najít v mysli každou sekundu, kterou si pamatuju. V hlavě si na to hodím pár filtrů na grafiku, přidám saturaci, jemně zakomponuju filtr "Defocus soft" vystříhám ty chvilky, kdy sám sebe vnímám jako idiota, dorenderuju si nějaký záběry nové, aby se na to fajn koukalo a pak si to pravděpodobně importuju z hlavy přímo do centra domácí zábavy, kde to bude uloženo asi tak do mojí smrti. A možná i pár dní potom, než video někdo vyhodí i s přehráváčem. To nezní moc sexy, ale budu si nalhávat, že to bude fajn.

I když moje další myšlenka, která nemá moc společného se slovem optimismus je taky zajímavá. Je zřejmá analogie mezi životem a smrtelnou autonehodou. Na začátku každý vloží svůj klíček do zapalování a učí se autem jezdit. Když to moc neposere, dostane se časem na dálnici, kde se jezdí rychleji, člověk se baví jízdou, užívá si života. Po čase se ta dálnice začne člověku zajídat. Pokud ho nezajímá jen asfalt, může sjet do přírody a chvíli se jí kochat. Pak ale stejně zase musí do auta na jednosměrnou dálnici života. Na konci každé dálnice je ovšem smrtelná autonehoda, kterou nikdy nikdo nepřežije. Sice se traduje o jednom řidiči, který před dvěma tisíci lety ještě po autonehodě vstal, ale i toho nakonec srazil kamión, nebojte milé děti. Problém je s tím, že neexistuje žádná objiždka. Přijíždíte ke srázu, zkoušíte brzdit, ale staré brzdy fungují jen na pár procent. Možná máte zhruba představu co vás čeká, možná ji nemáte a to vás děsí víc. Každopádně buďme v klidu, ještě nikdo si na konec nestěžoval.

Jak si to tak po sobě čtu, začínám se skoro až cítit sklesle, ale to jsem vůbec neměl v úmyslu! Venku svítí sluníčko, mám tu nedaleko svoje doma, jsa obklopen lidmi v kavárně se vůbec cítím docela fajn! No co napsat na závěr? Snad jen popřát vám všem, aby jste nejezdili sami. Mít dobrého společníka v autě i životě se sakra vyplatí. Ta cesta má svůj počátek i cíl, ale už Einstein předpověděl, že i čas je relativní. Čas který trávíte v dodávce sami se zdá nudný a dlouhý. Nebojte se nechat někoho přistoupit.

P.S. Jsi moje sluníčko Maroshku!

P.S. 2: Já vím, ráno jsem byl protivnej, promiň…

Celý článek Čtvrtek, 10. června 2010, 10:30, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

I mistr Pan Bůh se občas utne?

Tak nám IDNES napsal o KDU-ČSL. Buď za ni jednal nějaký čertík nebo to lze označit za nadpozemsky blbý omyl.

Celý článek Čtvrtek, 10. června 2010, 8:20, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Recenze na PRECIOUS

Jak jinak? Najdete ji na serveru RAVE.cz – recenze Precious a já ji tady ze zvyku nalinkuji :)

Celý článek Středa, 9. června 2010, 15:56, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Maturita/narozeniny

Paprsky sluníčka, které konečně ukazuje svoji teplou tvář mi celkem příjemně obarvili kůži na rukách a v obličeji. Co je ale důležitější, tak mi dostatek světla samozřejmě taky zvedá náladu, což se v mojí situaci rozhodně počítá. V pondělí jsme zašli do budoáru U sta ran oslavit maturitu Ondry a zároveň i jeho narozeniny. Přiznávám, že maturitu jsem už dlouho neslavil, člověku to připomíná jeho vlastní věk. TFUJ! Nevím zda jsem měl tři nebo čtyři piva, takže jsem zaplatil pro jistotu čtyři a venku nás čekal taxík. No taxík je možná nevhodné slovo. Sedmimístná dodávka nespadá do kategorie pohodlných limuzín, ale proč ne, důležitá je i osoba za volantem a ta byla v pohodě. Ten předposlední taxík, kterým jsme jeli domů nám servíroval Manowar (pravda je, že se zdvořile zeptal, zda nám tato hudba nevadí a já stejně zdvořile lhal o tom, jak je to super muzika) a skupinu Omega (oproti tomu je název Olympic vrcholem invence).

Protože včera byl Marosh za panem doktorem, který jej pravidelně opíchává (snažíme se o umělé oplodnění), dorazil jsem do opuštěného bytu. Pokud jste se zarazili a přemýšlíte nad tím, zda jsem se zbláznil nebo upsal, tak nemusíte. Pan doktor do Maroshe zasouvá jehly v rámci akupunktury. Ticha v bytě jsem využil k tomu, abych si pustil film Gamer. Nebyl to vyloženě průser, byť do vysoké filmové to mělo daleko. Oproti Crank stejných tvůrců mi to ovšem přišlo relativně rozumné a obsah vypadal značně eRkově (hlav se rozprsklo a noh odpadlo nepočítaně).

Sotva skončili titulky filmu a venku se trochu uklidnilo počasí, ukázal se doma Marosh. A tak zatímco v TV začínala Ordinace v růžové zahradě, já usedl k počítači a zjistil, že nám nejede net. No dělejte dnes něco na PC, které nemá konektivitu! Dal jsem si čtyři krátké levely Tactical Ops proti počítači a potom jsem upravil fotky z pondělka. Chvilka s Ludlumem před spaním a nakonec spánek.

P.S. Na rádiu Express končí 25.6. Koko, což je můj virtuální šálek kafe po ránu. Není jen dobrých zpráv…

Celý článek Středa, 9. června 2010, 8:19, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Konečně zase plnohodnotný zápisek :D

Tak já nevím, ale jeden můj nejmenovaný kamarád má teorii, že svět kolem nás nemůže mít jen 6 miliard lidí. Česká republika jich mám mít přes 10 milionů, ale ty zásadní lidi stejně všichni znáte. A když je neznáte vy, zná ho někdo z vašich kamarádů. Proto jsou lidé udržováni v klamném pocitu, že je nás tolik, ale ve skutečnosti je nás v republice sotva pár stovek tisíc. Takto jsem například všera žehlil košile Maroshovi a v tom se vztekl on, že nejede internet. To musím zapsat už jen kvůli tomu, že v 99 procentech případů se kvůli nefunkčnímu internetu vztekám já. A tak jsem mu průběžně zkoušel refreshovat prohlížeč. A když se internet rozjel, vykoukla na obrazovce tato stránka: http://storyofbiboy.sblog.cz. Mám k tomu jen dvě věci. Autor prý čte můj blog (díky) a autor píše fajn stylem, byť přiznávám, že jsem (a to už osm měsíců bydlím s Maroshem) asi moc prudérní. Jeho knížku už máme objednanou, jak mi Marosh právě sdělil. Já se nemálo pobavil u zápisu o fotbale, takže až dolouskám dalšího Ludluma, budu muset zkusit mrknout na nadějného začínajícího bisexuálního spisovatele. Minimálně zápisek o fotbalu a dieta Colina mě zaujala. Tukové vrstvy v oblasti břicha mi začínají přetékat přes kalhoty. Asi bych se měl začít hýbat, ale pořád se snažím zajistit to, abych se nešel hlavně klouzat. Vzhledem k tomu, že na konci měsíce budu bez práce a dost se nervuju, budu doufat, že ty červené pupínky na nohách a rukách nebudou počínající lupénka, nýbrž "jen" nervy.

Víkend byl relativně poklidný. V pátek jsme navštívili festival Habrovka, kde nás mimo piva a kafe zaujala jen Jana Kirschner, kterou pro změnu zpočátku nezaujalo publikum. Alespoň jsme z ní měli takový pocit. Ale jak řekl jeden z návštěvníků, kterého jsme minuli u přenosných toalet, v České republice takovou krásnou a nadanou zpěvačku nemáme. Měl pravdu, Kirschner zní naživo stejně dobře jako ze studia. Poté jsme ještě zašli s Danem, jeho ženou a s Lenkou a jejím Standem do nonstopu. Spát jsme šli ve chvíli, kdy mi mobil ukazoval čas 0:44.

V sobotu jsme vstali rozlámaní a rovnou si to namířili do nově otevřené kavárny a pekárny Mark&Spencer. Kafe fajn, pečivo jen sladké, místa k sezení nijak útulná a výhled ke stanici metra Budějovická, kde je frekvence santusáků a podivných individuí vyšší než je zdrávo. Stačilo si sednout a pozorovat to panoptikum. Lidi co zastavují jiné lidi s dotazem, zda nemají cigáro, lidé tak nějak zanedbaní, lidé napumpovaní nejen endorfinem. Člověku až ta sladká ňamka v podobě muffinu zhořkne. V pekárně bych uvítal nejen sladké pečivo, ale jinak to jde i když v nedalekém Coffe Heaven asi mají kafe lepší. Potom jsem uvařil oběd a pak se jelo na chatu do Jarova. Vzala nás tam Zuza, na chatě už byla Lenka s pejskem Rolfem a samozřejmě Zdeněk s Luďkem. Přežrali jsme se nemálo. Chata je pár kilometrů od Prahy, což neznamená, že by tam mobilní signál byl samozřejmostí. V neděli jsme se šli placatit na Pankrác ke kavárně "Na půli cesty" a vzali jsme sebou Robina. Chvíli jsem s ním diskutoval ostřejším tónem a pak jsem rezignoval. Klidně ať se oba chlapci ve svém vztahu plácají třeba dalších pět let, asi jim to dělá dobře…

V neděli večer jsme ještě shlédli pekelně špatnou parodii na MacGyvera s názvem MacGruber. Pár světlých momentů (hlavně ze začátku) nevyváží to peklo. Dialogy opravdu debilní, některé vtípky tak moc mimo, že by se tomu nesmáli ani v Alfa Centauri a celkově jen další film, který dělá ze žánru parodie odpad, který nepatří na plátna kin. Prostě hrůza. No a já teď už vyrazím do práce. Budu muset dočasně ukončit komunikaci se dvěma lidmi, kteří měli chuť si v 7:30 se mnou chatovat na FB. V 7:30 je můj mozek připraven na to číst zprávy a prohlednout si svůj profil, ale online komunikace? To jste se vážení posr*li!

Celý článek Pondělí, 7. června 2010, 8:12, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Zoncna rumpluje v Práglu

překlad pro Pražáky: "Slunce svítí v Praze" (Pokračování textu…)

Celý článek Neděle, 6. června 2010, 13:11, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Nakrm svého zombíka

Zavzpomínal jsem na doby, kdy jsem psal minirecenze na freewarové hry. Dnes ale žádnou psát nehodlám. Zábava docela fajn… ale dá se to dohrát napoprvé…

Play Feed Me!

Celý článek Sobota, 5. června 2010, 20:49, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG