Keep Czech Working – trapas nejen serveru Monster.cz

Tak tedy dnes o Keep Czech Working – veletrhu pracovních příležitostí. Kdo byl, udělal si jistě (pravděpodobně značně nelichotivý) úsudek o akci sám a kdo nebyl, tomu předkládám úsudek svůj spolu s citáty spoluúčastníků. Organizátor téhle značně nevydařené taškařice byl server MONSTER.CZ, kterýžto považuji ze všech vyhledávacích serverů zabývajících se vyhledáváním práce za jeden z nejhorších. Inu, mělo mě to varovat. Běžně se mi stává, že na dotaz administrátora IT mi vyjedou nabídky na skladníky a podobně. Server měl na téma jak zlepšit vyhledávání na Monster i vlastní prezentaci, které jsem se bohužel nezúčastnil, ale o tom později.

Nejprve začneme zásadními nedostatky akce. Pominu to, že se akce konala v hotelu Alkron, kde není (žijeme opravdu v roce 2009?) signál od Vodafone, protože to spíš hovoří cosi o tomto mobilním operátorovi a potažmo vedení hotelu, které si takového detailu jako je absence mobilního signálu nevšimlo. Co ovšem chybělo zásadně (zvlášť uvážíme-li, že je prosinec) je absence šatny. To že někam dojdete navlečení a pak nemáte kam dát věci, mi příjde neuvěřitelné. V kombinaci s naprosto nedostatečně dimenzovanými prostory se tak lidé mačkali (s batohy a narvaní v teplých kabátech) v místnosti plné ministánků. O tom, že to nedávali moc ani vystavovatelé svědčí fakt, že paní vystavovatelka z RWE byla asi hodinu po začátku akce hledat někoho, kdo by mohl zapnout klimatizaci nebo nějak dopravit vzduch do míst "veletrhu". Když už jste se nějakým omylem dostali před stánek, vystáli si frontu zájemců před vámi a dostali jste se ke slovu s někým z vystavovatelů, čekala vás vizitka a odkaz na webové stránky firmy. V takovou chvíli mi naprosto unikl smysl akce, kterou dělá internetový pracovní portál. Naženete lidi od jejich počítačů do jedné místnůstky a tam jim řeknete, že vše aktuální najdou na webu? WHAT THE FUCK? Spíš tragická než tragikomická pak byla reakce paní u stánku O2, která na dotaz, zda by jí mohla zanechat slečna z davu životopis řekla, že raději ne, protože by pak s ní musela vyplňovat dotazník o zpracování osobních údajů. Co na tohle říct???

Potom tu byli další možnosti vyžití, které nabízela akce serveru Monster. Přednášková pidimístnost se zhruba pětadvacítkou židlí a lidmi, kteří stáli až venku z místnosti, kde už nebylo nic slyšet nebo například možnost nechat si prohlédnout odborníkem svůj životopis. Fronta zabrala asi dvacet minut, paní se mrkla na životopis, řekla vám případné výtky a to bylo asi tak vše, co "veletrh" nabízel. Jsem stejného názoru na tuto nepovedenou akcičku jako Robin, který prohlásil: "Mám větší šanci si tu najít někoho na sex, než práci". Smutné je, že bylo naprosto přesné konstatování. Přidám i další citát, tentokrát z Facebooku: "Taky jsem tam byla jako debil…". Musím říct, že funkci takové akce by zastoupil jeden mail s přiloženým PDFkem s návodem jak hledat správně na Monster (zvláštní, že Jobs.cz i Prace.cz mi poskytují zpravidla relevantní výsledky i bez školení "jak vyhledávat") a k tomu pár odkazů na weby "vystavovatelů".

P.S. Oficiálně skončil hudební časopis Filter, R.I.P. !

Celý článek Čtvrtek, 3. prosince 2009, 9:23, Komentáře (4)
Publikováno v BLOG

Vaše denní dávka emocí

V pondělí jsem se snažil proniknout lehce do tajů fór PhpBB a poté jsem vyrazil na nákupy. Později jsem připravil kuře na motivy Jamieho Olivera (místo parmské šunky jsem použil slaninu, jinak jsem se držel receptu a použil jak citronovou kůru, citron, tak i tymián). Výsledek se myslím vcelku povedl (viz. foto pod odstavecem). Večer jsme pak sledovali vyřazení Moniky Bagárové (ta tam fakt neměla co dělat už hodně dlouho, protože její CD by se mohla využívat jako plašič divoké zvěře a lidí, kteří rozeznají víc jak dva tóny).

V úterý jsem byl donucen vstát v nekřesťanskou (pro Pražáky) hodinu. Vstal jsem kolem sedmé ráno, oholil se a zamířil na pracovní úřad. Došel jsem před osmou, kdy asi 40 lidí ještě čekalo na to, až se otevřou dveře úřadu. Evidentně jsem byl první od H, protože jsem za 10 minut odcházel s tím, že stále nejsem převeden v interním systému. Nevím sice co to znamená, ale vzhledem k tomu, že jsem v Rosicích na pracáku byl před měsícem a půl a další návštěvu mám za víc než měsíc, je zde malá rada pro ty, kteří nechtějí chodit moc často na pracovní úřad – nechte se přesunout jinam, pak vás pravděpodobně nechají dlouho dobu pobírat podporu v nezaměstnanosti. To je samozřejmě tak trochu sarkasmus. Po ranním výletě jsem tak alespoň vyžehlil dvě pračky triček a košil, abych taky přiložil ruku k dílu (Marosh v pondělí umyl okna).

Odpoledne jsme zašli s Maroshem i Robíkem na HIV testování, které včera zdarma probíhalo v kanceláři "Rozkoš bez rizika". Večer udělal mimochodem fantastickou vajíčkovou pomazánku, která mi fakt skvěle chutnala. Pak jsem se věnoval zdokonalování v Office 2007 a později jsme pomohli Tomášovi a jeho příteli vynést pár věcí nahoru do bytu. Od včera tu už regulérně bydlí, včetně jejich kocoura (je roztomilý a jen čekám, zda se to změní s tím, až se sžije s novým bytem). Protože chlapci nejsou zrovna techničtí typové, naladil jim Marosh TV a já jim vypsal MAC adresy jejich notebooků, aby se mohli připojit na místní síť. Poté padla láhev ruského koňaku (mňam), dozvěděl jsem se, že Taras je milovník sci-fi, takže už vím, s kým se budu dívat na filmy, které mě zajímají a které vlastně od přestěhování moc nesleduju :). No prostě jsme si fakt sedli, řekl bych. Na Primě sice včera běželo "Ano, šéfe!", ale jen repríza, takže jsem zbytek večera strávil u PC.

Co nás čeká dnes? Dnes si určitě zajdu spolu s Maroshem na veletrh pracovních nabídek, který pořádá Monster.cz a zároveň budu napjatě čekat, zda se neukáže reálnou jedna pracovní nabídka, která je naprosto non-IT a dost by mě zajímala. Zatím vypadal nástřel opravdu chutně a zajímavě, takže bych byl moc rád, kdyby to klaplo, abych nemusel v lednu znovu na pracovní úřad (a hlavně bych rád zase měl nějaký pravidelnější pracovní rytmus).

P.S. Platbu za letenky koupené u Skyeurope po internetu pomocí platební karty dostaneme vrácené peníze!

Celý článek Středa, 2. prosince 2009, 8:30, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Den, kdy se cítil jako hrdina nějaké knížky

"Těžká rána opilcova", skvělo se na displeji mobilu, když Kombajn otevřel oči a nahmatal svůj budík. Skoro to vypadalo, že se mu jeho daleký miláček vysmívá, ale dobře věděl, že tohle je i jeho oblíbená reakce na to, když se Marosh vrátí z flámu. Ta věta mu rozprostřela úsměv na tváři, poté se oblékl, trochu jako v mlhavém snu si nachystal své věci a s nimi v náručí sešel z pokoje dolů. Věci vložil do svého batohu a byl připraven na výslech své mámy, který se týkal včerejšího srazu. V kuchyni se začal probírat jízdními řády, ze kterých vycházelo jediné – oběd s rodiči si nemůže z časových důvodů dovolit. Nakonec se obětoval jeho otec, že jej doveze k vlaku a tím pádem zvládně jak polévku, tak španělského ptáčka. Jídlo bylo výborné, ale nechtěl to s ním moc přehánět. Otec jej zavezl k vlakové zastávce a on si ze setrvačnosti zapálil. Překvapilo ho, že je krabička s mentolkami tak prázdná. Včera tomu asi dal hodně zabrat. Chtěl si odkašlat, ale totální sucho v ústech ho upozornilo na to, že mimo alkoholu za posledních 16 hodin nepil žádné tekutiny. Věděl moc dobře, že právě nyní potřebuje pít, pokud chce zabránit budoucím bolestem hlavy. Rozhlédl se kolem sebe. V nedělním poledni na docela opuštěné zastávce neměl moc možností a tak zapadl do hospůdky, která by v dobách komunismu byla označena tou nejnižší možnou cenovou skupinou. Výběr pití v plastových lahvích ho příliš neoslnil, ale sladká Coca Cola musela stačit. Zamířil zpět ke kolejím, napil se, zapálil se a v duchu se těšil do Prahy. Nevykouřil ani polovinu cigarety a vklouzl do vlaku, kde si vybral prázdnou sedačku. Teprve teď a teprve nyní, když byl usazený pohodlně ve vlaku a rozhlížel se okolo sebe, si uvědomil, že nemá lístek. Ale hned poté si uvědomil, že se vlastně nic neděje, jen bude muset zaplatit lístek s přirážkou. S klidem tak vytáhnul svůj přenosný počítač a z paměťové karty zkopíroval fotky do počítače. Potom se věnoval tomu, aby sepsal do textového souboru zážitky z minulé noci.

Když dojel do Brna, nezastavil se. Nikdy nezastavoval, když nemusel. Využíval výloh a odrazů v nich, aby pátravě prozkoumával okolí. Dělal to tak vždy. Nebylo mu vůbec jasné kde takové chování pochytil, ale vždy nějak uvnitř sebe věřil či tušil, že mu ostražitost a zmapování terénu dává nějakou výhodu. On opravdu věřil ve známé motto: "Štěstí přeje připraveným". Měl zhruba tři čtvrtě hodiny do odjezdu autobusu, takže si neomylně našel nejbližší nonstop, kam kdysi chodíval na internet. Objednal si tentokrát džus (vitamíny) a kafe (kofein), které vypil do půlky a teprve pak si všiml mlíčka na tácku. Lehce ho překvapila vlastní roztržistost. Chtěl si ještě odskočit na WC před cestou do Prahy a tak zamířil na WC. Nonstop měl dvě kabinky. Jak záhy zjistil, jedna nešla zamknout, protože někdo vyrval část futer. Zkusil druhou, která zamknout šla. Bohužel v ní nefungovalo světlo. Přesunul se zpět a vykonal co bylo třeba. Džus a káva jej konečně dokázali probudit. Zaplatil a přešel ulicí ke svému autobusu. Sdělil slečně číslo svého sedadla a pohodlně se usadil.

Z autobusového nádraži jel metrem na Budějovickou. V místním supermarketu koupil kuře na pondělní oběd a zamířil do bytu, kde jej čekal přítel. Zastavili se oba na návštěvu u svých nových sousedů a prohlédli si jejich nový byt. Byl větší a bylo na něm sice spousta práce, ale přesto byl opravdu nádherný, větší a patřila k němu obrovská terasa s docela pěkným výhledem na Prahu. Večer se oba koukli na Superstar s podivnými pocity. Kombajn byl toho názoru, že dosavadní favorit Chodúr má jeden zásadní problém – jeho jediná choreografie je, že polovinu písničky zpívá se zavřenýma očima a většinou se u toho ještě ohýbá dozadu, zbytek mu nikdy člověk nevěří, a to ani snahy o nějaká gesta. Stále se zlepšující Šmajda překvapil i v tomto kole a zcela podle Kombajnova očekávání nezazpívala Monika Bagárová nic, co by se mu líbilo. Kdyby to bylo na něm, v TOP 3 by se ocitli Chodúr s Bendigem a Šmajdou. Ušklíbl se nad tím, jaká je to ironie. Před několika koly byl toho názoru, že právě Šmajda by měl skončit.

Na konci dne se ještě rozčílil, protože některé věci jsou jak ze špatného špionážního románu – http://cdr.cz/a/28232

Celý článek Pondělí, 30. listopadu 2009, 8:59, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Sraz ZŠ

V pátek mi spadly od AdaMMa čtyři lístky na výstavu ve Veletržním paláci. Vzal jsem sebou Robina a druhý volný lístek jsem poslal Pepíkovi. Zase tak moc o designu to nebylo, výstava byla vcelku chudá a kdybych za ni zaplatil 250 Kč, asi bych byl docela zpruzený. Jediné co stálo za kouknutí byla nadupaná auta. Například matně žluté Lamborghini, minivrtulníky nebo KTM terénní vozítko. Ve srovnání s Designblokem byla výstava ve Veletržním paláci opravdu příliš chudým příbuzným. Krize je krize a ani slevy 500 000Kč na šesti milionové vozítka asi moc úspěchů slavit nebudou. Ani bych se nedivil, kdyby tato výstava byla letos poslední.

Sobotní vstávání přišlo o něco dřív, než obvykle. Vstal jsem v 8:15 a před devátou jsem vyrazil směr Florenc. Kolem dvanácté jsem byl v autobuse trochu zmatený, protože místo Brna jsme byli pořád na D1 a navíc se mi zdálo, že cesta utekla strašně rychle. Po chvíli mi došlo, že v autobuse jdou hodiny o hodinu napřed. Do upravování fotek z páteční výstavy se mi ale moc nechtělo. Možná jsem si byl vědom ne příliš velké kvality, možná se mi nechtělo nic dělat, ale nakonec jsem se do toho zakousl. Sice jsem polovinu fotek smazal, ale mám pocit, že kdybych to smazal celé, tak se nic nestane. Bohužel tam bylo příliš mnoho různě barevných světelných zdrojů, k tomu se přimíchal i můj externí blesk a všechny fotky tak působí hodně divně. Po příjezdu jsem se chtěl otočit v Sunakashi, ale i přes otevírací dobu na dveřích měli zavřeno. V sobotu se nepracuje ani v kavárně Moniky u České televize, takže jsem poprvé od doby co se změnil provozovatel Alfa kavárny zamířil právě tam.

Cestou domů jsem četl posledních pár desítek stránek Bournova odkazu a při cestě od zastávky domů jsem si všiml nového chodníku, který od mšstského úřadu stoupal až k mostu u našeho baráku. Byla to příjemná změna nechodit po starých, mnohdy se pohybujících dlaždicích, které v době děšťů často skrývaly mokré a špinavé kaluže vody a teprve při vkročení na ně odhalily svá tajemství gejzírem břečky, která vás nahodila až ke kolenům. Měl jsem pocit jako vždy když jsem se tu ukázal podivné prázdnoty. Cizinec ve vlastním městě. Od brány mě pozdravil náš pes a já si musel připustit, že je mi sice Zbýšov cizí, ale do tohoto domku se vracím rád. Máma udělala bramborové placky, které jsem vzal jako příjemný bonus mojí návštěvy. Správné bramborové placky se dělají na litině nebo přímo plotýnce sporáku a s povidlím jsou prostě skvělé a přesně takové placky jsem jedl.

Nevěděl jak je to možné, ale byl evidentně nervózní, když měl některé tváře vidět po patnácti letech. Před vstupem do sálu, kde se konal sraz základní školy po 15ti letech si proto venku zapálil. V přicházející postavě poznal jednu ze svých spolužaček. prohodili spolu pár konverzačních vět a napětí z něj pomalu opadalo. Při vstupu do místnosti musel uznat, že většina jeho spolužaček vyrostla do krásy nebo alespoň velmi dobře věděly, jak zamaskovat případné chyby. Zub času zapracoval hlavně na jeho spolužácích. Většinu z nich si pamatoval jako velmi štíhlé a vlasaté kluky. Mnoho z nich ale zmužnělo, měli až nepřirozeně velká ramena, takto si je nepamatoval. A on? On byl vždy ten obézní kluk, co nevyšplhal o tyči ani metr. Ale dnes situace vypadala trošku jinak. Jak záhy zjistil, ani léta neumazala nic z jeho šaškování a brzo se přistihnul, že stejně jako dřív baví osazenstvo stolu nebo alespoň tu část, ke které dolehl jeho vykřičený hlas. Hlasitost v sále byla vysoká a místní country klub zaplněný. O půlnoci se ale obsluha rozhodla zavřít (byť ne každému se chtělo domů). Nakonec ještě s jedním spolužákem zamířili do zdejšího nonstopu U pavouka. Ostatní, kteří se tam chtěli vydat už dřív, tam ale nebyli. Něco před třetí v noci dorazil domů, pustil si TV a o dvě hodiny později se probudil v křesle. Rozespale se přesunul do postele a spokojeně usnul.

Celý článek Neděle, 29. listopadu 2009, 13:37, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

O patnáct let nazpět

Čtvrtý díl Bourna se čte snadno, po dvou nebo třech dnech mám víc jak třetinu knížky za sebou. Dnes bych se měl vrhnout asi na žehlení, aby nám to zase nepřerostlo přes hlavu. A navíc o víkendu po nějaké době strávím od Maroshe odříznut jeden celý den. Je to trochu zvláštní pocit jet k našim s vědomím, že večer jdu na setkání lidí, se kterými jsem strávil celé dětství na základní škole. Bude to asi děsivý pocit sledovat hrdé matky a otce malých dětí, předpokládám, že mě čeká spousta špatně a hodně špatně nafocených fotek dětí, pejsků, aut a nedejbože i dovolených (což mě přivedlo k myšlence udělat si taky výběr fotek, ale nejsem si jistý, zda to má smysl). Asi to pro mně bude pikantně dekadentní zážitek, ale stejně si nechci nechat ujít tuto zkušenost. Vlastně si zcela upřímně nejsem zcela jistý všemi jmény mých spolužáků, nejsem si jistý sám sebou, nejsem si jistý (ale o to více jsem zvědavý), jak se poperou s mou orientací. Nakonec ale přece jen musím říct, že se těším. V neděli po obědě zamířím zpět do Prahy. I na to se těším.

Ráno (mno vstali jsme kolem desáté, takže tomu nezaměstnaní říkají ráno) jsme posnídali jogurt, potom jsem skočil lásce pro noviny do schránky a šel si koupit sirky, protože jsem u sebe nenašel zapalovač a upřímně běžet pro něj do třetího patra a zpět by mi po ránu nemuselo udělat úplně dobře. Prošel jsem maily, zamítnuté pracovní pohovory a zbylou poštu jako například upozornění od T-shocku, že mají nově upravené ceny některých položek. To mě přímělo k tomu, abych si udělal jen tak pro radost jeden návrh a najednou mi přišlo, že se vůbec o e-shop nestarám, je zapadlý na okraji internetu a podobně. Asi je to moje sentimentální nálada či co, ale prostě mě napadlo, že by nebylo od věci ho trochu zviditelnit. Přidal jsem pár odkazů do webových katalogů a v brzké době bych se asi měl pár hodin pověnovat vyčištění zastaralé nabídky. Možná bych ho měl zrušit úplně, napadlo mě. Ale což, je to zdarma a třeba mě osvítí duch svatý a začnu mít dobré nápady (na stranu druhou nemyslím, že je nutné mít geniální nápady, v ČR se jistě dobře prodávají i předražené shity)…

Mno a to je zhruba asi tak všechno co jsem měl dnes kolem poledne na srdci. Marosh odběhl koupit maso na oběd, já se budu věnovat pórku vedle v kuchyni a za chvíli se otočím pro dva volňásky do Veletržního paláce, kde probíhá výstava nábytku, svítidel a jiných věcí, u kterých buzny jako já dělají: "Jůůů", "Ach" nebo "Tak to je hnus".

Celý článek Pátek, 27. listopadu 2009, 12:07, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Přeceněný film

Takže jak bylo ve středu? Když se nám podařilo ráno vylézt z postele, tak jsme se nasnídali a potom si šli udělat pár fotek pro soutěž "Auto jako dárek". Maroshova koncepce návrhu mě sice nijak výrazně neuchvátila, ale řekl jsem si, že od toho tu nejsem a vyfotil jsem mu co chtěl. Stejně tak jsem později večer fotky zpracoval, výsledek můžete vidět na FB stránkách Auto jako dárek a případně můžete Maroshe podpořit (líbí se mi).

Měli jsme rozfoceno a dorazil Martin, kterého jsme znali z Londýna a Brightonu i se svou kamarádkou Petrou. Po chvíli focení venku jsme si sedli domů, napapkali jsme se, ochutnali sýry a vypili jsme 3 flašky vína. No co vám budu říkat, bylo to velmi pohodové setkání, Martin se na Nový Zéland těší, byť první zprávy od Páji, který tam odletěl v pondělí nejsou nejveselejší. Cena potravin na Novém Zélandu je údajně dvojnásobná co v ČR. Oba dva tam jedou se speciálním typem víza, se kterým mohou pracovat 3 měsíce pro jednoho zaměstnavatele. S Maroshem jim trošku závidíme nadšení pro věc a mládí, které jim umožnilo získat tohle výhodné vízum. Naštěstí tento program platí jen pod 30 let, takže nehrozí, že by se Marosh přes noc rozmyslel a odjel tam taky :). Po třech láhvích vína jsem začal být spíš nadržený než vilný, takže než se Marosh vrátil od vyprovození návštěvy, už jsem byl ve sprše a očekával jej poté v posteli. Vrrrrrr… Potom jsem se odpotácel na nákup, protože tu nebylo moc věcí k jídlu. Nakupování mě baví. Večer jsem si zahrál s Evičkou Quakelive (dostával jsem pravidelně na prdel) a pak jsme se koukli na film Hangover (v češtině Pařba v Las Vegas) s hodnocením 84% na ČSFD. Hodnocení absolutně nechápu. Ano, trailer filmu vypadal extra vtipně, ale po shlédnutí celé "komedie" bych to viděl na 55% maximálně. Nebyla to tragédie, ale že bych u toho dostával záchvaty smíchu, to ne. Navíc mi přišlo toho fekálního hůmoru zbytečně moc. Sperma v použitém kondomu, sexistický poloretard Alan, močení do bazénu, ublinknutí… …aby z toho byly Prci prcičky, tak snad chyběla jen nějaká velká kakací scéna.

Dnes jsme nevstali moc jako ranní ptáčátka. Zhruba v polovině snídaně (Activia Aloe Vera – opravdu nechutně umělo-chemická chuť za 9,90Kč / za 5,90Kč a 6,90Kč jsem koupil daleko chutnější jogurty Florian a Santé) se ozval Dan a já přímo z postele absolvoval takový nastřelovací pohovor s kapkou anglické konverzace. Možná to zabere trochu času, ale myslím že s takovou opravdu nakonec práci fakt seženu :). Dnes před obědem jsem ještě zvládnul změnit koresponděnční adresu u stavebního spoření a jinak máme docela klid. Na sobotní coming out lidem ze základky se docela těším.

Celý článek Čtvrtek, 26. listopadu 2009, 11:36, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Jak si užít Ferrari 360 Modena a Porsche 911 Carrera?

Tak tu máme Vánoce jako každý rok a našel jsem na webu něco, co zní naprosto bombasticky. Soutěž o skutečné Ferrari, Porsche, Smart for Two a poukazy v hodnotě 1000Kč na zapůjčení auta. Samozřejmě, že se jedná "jen" o zapůjčení auta na den / 3hodiny / 1hodinu, ale stejně! Kdy jindy budete mít příležitost vyhrát Ferrari na celý den? Díky tomu, že soutěž je docela jednoduchá jsem se rozhodl, že se jí zúčastním. Ať už Ferrari nebo Porsche, když nic jiného, tak se jedná o fakt vychytanou rekvizitu na focení fotek :). Ale protože nechci být zlý a jsem dobrák, tak se s vámi podělím o příležitost urvat si jednu ze 101 cen. Zdroj: http://autojakodarek.cz

Přehled cen zní mňamózně:

1. místo – Ferrari 360 Modena na celý den 2. místo – Ferrari 360 Modena na 3 hodiny 3. místo – Porsche 911 Carrera na celý den 4. místo – Ferrari 360 Modena na 1 hodinu 5. místo – Porsche Boxster na celý den 6. místo – Porsche 911 Carrera na 3 hodiny 7. místo – Porsche Boxster na 3 hodiny 8. místo – Porsche 911 Carrera na 1 hodinu 9. místo – Porsche Boxster na 1 hodinu 10. místo – Smart For Two na celý den 11.-100. místo – poukaz v hodnotě 1000 Kč na jakékoliv Auto jako dárek!

A co pro výhru musíte udělat? Stačilo zakoupit Speed nebo Cosmopolitan, kde naleznete samolepku. Taky ale lze samolepku stáhnout z webu (ke stažení zde). Potom stačí samolepku nebo váš výtisk někam šikovně umístnit (auto, pěkně tělo, no prostě KAMKOLIV) a vyfotit ji. Tím je větší kus práce hotov a zbývá se přihlásit do soutěže, což jde udělat dvěma cestami. Buď fotku jednoduše pošlete na mail (do předmětu uveďte: "Soutěž – Auto jako dárek") info@autojakodarek.cz nebo fotku nahrajte na svůj profil na Facebooku (v názvu opět uveďte "Soutěž – Auto jako dárek") a nasdílejte ji na Zeď uživatele Auto jako dárek. Vítězem se stane ten, kdo získá nejvíce zdvižených palců. A protože cen je opravdu dost, šance nejsou malé! Tak co, nikdy jste netoužili po tom řídit Ferrari? Opravdu ne? Tak v tom případě můžete hlasovat pro mě na Facebooku ;)

A co jiného? Včera jsem skoro nevylezl od počítače. K obědu jsem jen pomáhal s loupáním brambor a mrkve, zbytek obstaral Marosh a udělal obří porci zapékaných brambor se zeleninou (od té doby, co je děláme po svém mi chutnají moc!). Pak se stavil na chvíli AdaMM, působil docela utahaně, ale myslím, že jsme toho hodně spolu probrali. Po Ano, šéfe! jsme chvíli smutnili (byl to konec druhé série), ale pak jsme si pustili nový díl Big Bang Theory a před spaním jsme ještě zvládli pár stránek z knížky. Čtvrtý díl Bourna začíná docela příjemně napínavě!

Celý článek Středa, 25. listopadu 2009, 11:48, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Jak chutná… …hovno

Když jsem vznesl tuto otázku dnes ráno na Facebooku, bylo mi doporučeno, ať si najdu práci. Ale to není žádná perverzní úchylka, jsem si jistý tím, že to nechci zkoušet osobně, ale na stranu druhou jsem člověk zvídavý! A tak jsem zkusil využít služeb Googlu, nicméně i když nejblíže byl mojí myšlence článek na BL – http://www.blisty.cz/art/22310.html, stejně mi to moc nepomohlo. Jistě se najde pár lidí, kteří lidské hovno (ale ono vlastně může být i zvířecí!) ochutnali. Podělte se klidně anonymně v diskusi nebo do mailu s tím, jakou to mělo chuť. Předem děkuji! Rád bych odstranil bariéru mezi výměšky zvanými hovno a lidskou společností, jež existuje. Přitom původní surovina – JÍDLO, je mezi lidem tolik opěvována a má několik svých TV pořádů (tipovací otázka: Bude mít svůj pořad někdy i vyměšování???).

Mno ale dost o hovně a věnujme se něčemu zásadnějšímu. Třeba včerejšímu vyřazování v Superstar. Denis Lacho! Co k tomu říct? Nemá požadovaný rozsah, přesto by klidně desky vydávat mohl, ale musel by to být neduživý a průměrný, hlasově nenáročný popík. V posledním kole prostě Denis uklouzl (i když duet měl docela příjemný) a protože v posledních dvou kolech naopak Šmajda zkouší celkem úspěšně zpívat, lidé to Denisovi spočítali. Aspoň jednou vypadl někdo, kdo si to asi opravdu zasloužil. Příště by to mohla být asi Bagárová, ale uvidíme, jak se s tím poperou…

Tak a co včerejšek? Prvně musím zmínit, že jsem dočetl svého prvního Roberta Lundluma – Pandořina skříňka. Jako dítě jsem knížky hltal, nicméně v posledních letech jsem je ze svého života vytěsnil zcela. Marosh si knížky čte a čte je zhruba dvakrát rychleji než já, což je pro mě potupa. Již na prvním stupni základní školy jsem v hledání ve slovníku pravidelně vítězil co do rychlosti. Nicměné mě tím čtením docela inspiroval. Už si do postele večer nenosím notebook, na internet má čas přes den. A tak jsem po čase pokořil knížku a protože mě to bavilo, čeká mě už na nočním stolku čtvrtý díl agenta bez minulosti – Bournův odkaz.

A nakonec tu mám lehce nezvyklý trailer. Stmívání (Twilight) byl hit a nyní do kin přichází Nový měsíc (New Moon) a Sims si z toho tak trochu utahují…

Celý článek Úterý, 24. listopadu 2009, 11:38, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Po ranním milování do obleku

O víkendu jsem tu psal, ještě zmíním, že jsem k našemu prvnímu výročí dostal kupu výborných sýrů z Cheese (koukal jsem, že v Brně prodejnu zrušili) a Marosh pro změnu dostal DVD Pera Gessleho (ale to byl vlastně dárek od mých rodičů) a dnes mu půjdu pro jednu vůni. V neděli večer jsme koukli na Superstar (za svůj výkon by měl odejít Denis Lacho, protože Šmajda opět dokázal zazpívat) a šli jsme do hajan, protože pondělí vypadalo docela náročně.

Pondělí. Pro nezaměstnané to zní docela podobně jako sobota, neděle nebo středa. Snad s vyjímkou toho, že ve středu má smysl procházet pracovní weby, ale v neděli se moc nových nabídek nezobrazuje. Já ale nic takového ráno nedělal, protože jsem si oblékl košili, kravatu, sako a vyrazil jsem do jedné z blízkých firem na pohovor. Nejsem si nicméně jist, zda se zcela hodím na pozici finančního poradce v otázkách akciového a burzovního trhu. Do toho mi ráno volala jiná slečna, že by si se mnou chtěla dát pohovor 10. prosince. Pak jsem nakoupil, převlékl si doma sako a běžel na poštu pro balík. Tajemství co skrývá, jsem nevydržel neodhalit až domů a tak jsem jej vykuchal už na poště. Stal jsem se majitelem hnědého minibaťůžku. Po zevrubné prohlídce jsem nakonec nalezl štítek – Kofola. Děkuji Kofolo!Pak jsme s Maroshem zavítali do Červené cibule, protože jsme měli hlad a přitom chyběla chuť něco vařit a já se ponořil do hledání práce a zjišťování, co nového v SIMS světě (Pixie Lott vydala novou simíkovskou písničku – viz. video dole a o hře vyšla reportáž v herním videomagazínu Indian).

Až s tímto skončím, otočím se ještě odpoledne v Praze a teprve potom asi budu mít čas věnovat se pár minut taky sobě a Evičce, se kterou se budeme opakovaně zabíjet v Quakelive. Letošní Vánoce asi nebudou nijak moc bohaté, ale už nyní uvažuju o tom, že zkusím péct cukroví. Asi začnu máslovými slepovanými kolečky. V sobotu pojedu na sraz základky po patnácti letech a jinak se nic zvláštního neděje. Hlavní je, že mám Maroshe. S ním je mi hezky…

Celý článek Pondělí, 23. listopadu 2009, 14:05, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG

Divadlo, film, politika a kultura?

V pátek jsme zašli na Radošínské naivné divadlo do bránického divadla a bylo to výborné představení, dost jsem se pobavil. O přestávce jsme si dali s Maroshem šampaňské a víno, takže jsme byli na konci docela nalámaní a pokračovali jsme do Saigonu, kde byl Pája a zapíjel svůj odjezd na Nový Zéland (ten Pája, co trávil poslední rok v Lisabonu). Udělal jsem tam pár fotek a do postele jsme se dostali kolem půl čtvrté ráno, což lidi v předdůchodovém věku jako jsme my dva docela vyčerpává. V sobotu jsme vstali kolem dvanácté, dvě hodiny uvažovali o tom, zda zvládneme někam jít, nakoupili jsme a nakonec jsme dojeli i za Zbyňkem a Hynkem do kavárny Erra na střik. Večer jsme koukli na film Julia and Julie a oba jsme byli trochu zklamaní, řekl bych. Nepříjemně pisklavý hlas M. Streepové (celou dobu mi připadala jak karikatura z Monty Pythonů), pár receptů a pár rad (maso osušit, aby se pěkně upeklo) i pro fandy na vaření tak maximálně 40-50%, protože člověk čeká, že to bude mít nějakou pointu, že se ty dvě třeba setkají a konec se nakonec tak nějak vyvaří do prázdna…

Vyděrač Topolánek nejdřív hrozil, že pokud se stane kongres ODS volebním, nebude kandidovat na předsedu. Poté co ODS neudělala kongres volebním jsme se dozvěděli, že když ODS nevyhraje, tak Topolánek odejde. Jen aby si tímto slibem nenaběhl, pro mnoho pravicových voličů je tento nevychovaný buran s gulami jedinou překážkou v tom, aby do volební urny putoval jejich lístek pro ODS. Je zajímavé, že najednou po tolika letech Topolánek nachází nějakou sebereflexi. Proč neodstoupil poté, co jeho vládu shodila ČSSD? Proč neodstoupil poté, co se vzdal poslaneckého mandátu a oslabil pozici ODS? Proč neodstoupil po některém z mnoha skandálů s Dalíkem, Itálií a podobně? Jeho myšlenkovým pochodům začínám věnovat tolik času, co proslovům a tiskovkám pana Paroubka. Ale možná právě o to jde. Uspat voliče, znechutit lidem politiku a pak si dělat co potřebují. Nakonec přikládám link na jednoho nového hladovkáře v ČR: http://protest.1984.cz a asi mu rozumím. Ten newspeak i hon na čarodějnice musí být v Češích zakořeněný snad geneticky.

BKC Brno, aneb organizace, kde dodnes dělají kulturu ti, kteří ji diktovavali již před třiceti lety, lidé, kteří asi zcela nechápou slova typu "osobní zodpovědnost" nebo "společný zájem". Již jsem se tu zmiňoval o tom, že Studio 19 dostalo výpověď kvůli nízkému nájmu a BKC nebralo v potaz další jeho aktivity, kterými značně zkulturňovalo nejen objekt. A tak padla výpověď a hledal se jiný subjekt, který bude v objektu s artovým kinem (art filmy jak známo nejsou zrovna koníček zlaté mládeže). Velmi pikantní je například to, že město a potažmo BKC pronajímali 10 let nezkolaudovaný prostor. Jaká je aktuální situace v Artu netuším, ale dle poslední reakce v diskusi tohoto článku asi nijak růžová. Nový nájemce nezvládá platit přemrštěné nájemné (ona lokace podniku není nijak skvělá), dluží městu, nefunguje malý sál (býval v něm nejeden filmový klub), kavárna údajně nestojí za nic, zkrátka BKC ví jak zahodit kvalitní léta budovanou značku…

Celý článek Neděle, 22. listopadu 2009, 10:46, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG