Vážení přátelé, ano!

Musím říct, že některé dny vedle vás proletí takovým způsobem, že teprve o půlnoci si uvědomujete, že poslední vaše jídlo byl oběd v kantýně. Ale pěkně po pořadě. Středa začala brzo ráno, kdy jsme si dali ranní kafe s Mírou v Hybernii. Měli jsme mít k dispozici štáb na hodinu a měli jsme točit preview jednoho nového projektu. Nakonec jsme měli asi 15 minut, ale šlo to. Pak jsme dokončili snídani v Hybernii, kde jsem pod stolem našel zapomenutou láhev francouzkého sektu. Shodou okolností byl od firmy Top-pojištění.cz, se kterou jsem se seznámil díky AdaMMovi. Krásný bonus po ránu. Poté jsme jeli dotočit jinou věc a i se střihem to vypadalo, že do tří bude vše hotové.

Jenže ne vždy je vše tak, jak to vypadá. Zatímco nám vybouchla jedna kamera, druhá přestala točit dodavatelům a nakonec se druhá část točila na obyčejnou kameru, kterou používáte na dovolené. Střih nakonec nešel udělat jak se plánovalo, místo střihače to lepili copywriteři a pak se ukázalo, že na Macbooku to v realném čase neslepíme (určitě ne v HD) i s grafikou a titulkami. Mno po jednodenním boji se to zvládlo hlavně díky (snad budoucí) kolegyni. Domů jsem odjížděl kolem půlnoci taxíkem s vědomím, že dnes by měl být den D, kdy se rozhodne o budoucnosti projektu.

Lístek na dnešní dopolední promítání Avataru v IMAXu jsem nakonec prodal. Ne, že bych to nechtěl vidět, ale protože je Marosh nemocný, odložím to s vědomím, že na týden dopředu je IMAX vyprodaný. Marosh zatím moc nezlobí, leží a snaží se dát se do kupy než bude sobotní oslava mých narozenin. Jsem mu opravdu moc vděčný za to, že ji uspořádal. V sobotu mi sice bude třicet, ale poslední týdny se cítím líp než kdykoliv předtím.

P.s.: V Thajsku se poprvé nakazilo prase chřipkou od člověka. Očekává se, že unie prasat bude požadovat vybití všech lidských obyvatel v okruhu pěti kilometrů od vepřína.

Celý článek Čtvrtek, 17. prosince 2009, 12:11, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Souhrn zpráv u Kramaříků

V pondělí jsme vstávali až kolem půl desáté, což bylo o poznání později, než dnes, kdy jsme se z postele dostali dřív, než vyšlo sluníčko, kolem sedmé ranní. Ráno jsme si skočili ke kadeřnici Lence, poté jsme si dali oběd v Červené cibuli a já vrátil videokameru Enimenovi. Koupil jsem vitamíny za několik stovek a přidal jsem Ginko, aby mi trochu rozjitřilo myšlení. Probral jsem spoustu fotek od roku 2001 do současnosti a pár špeků jsem dal do alba na Facebooku. Večer se stavil Jim, takže jsme si anglicky pokecali o všem možném a potom byla ze Superstar odejita přesně podle plánu Dominika Stará. Myslím, že se rozloučila velmi pěkně, pomohl jí k tomu i pěkný komentář Pavla Habery, který ji veřejně poděkoval a zmínil historku z natáčení písničky. Po jedenácté večer se ozval Buchťák s tím, že dnes by bylo fajn zajít na jednu schůzku. Nerad bych to zakřiknul, ale vypadá to, že moje hledání práce se pomalu blíží ke konci.

Pravda, stále mi zbývá spousta věcí, které je potřeba udělat. Mimo projekčního DVD na narozeniny to je například výroba cukroví, protože minimálně jeden druh bych ještě rád udělal. Taky nás čeká už ve čtvrtek 3D verze Avatara ve čtvrtek (to mi miláček dal jako dárek ke svátku) a pak samozřejmě oslava. Mimo dárku pro Maroshe jsem ještě nijak neřešil Vánoce. Teda s bráchou jsme se domluvili, že nemá smysl si dávat peníze nebo tak nějak a zrovna nejsme finančně ve formě, takže to ani nebudeme řešit. Otázka je, co koupit našim. Každoroční rébus. Každoroční nevyřešená hádanka. Když se zeptáte, dostanete obvykle odpověď: "Nic nekupujte"… Víme, že by se jim hodilo nové světlo do chodby. Jenže naši mají zcela odlišný vkus, dá-li se to tak nazvat. Nemám odvahu se někomu trfovat do toho, jak si zařídit byt. Nakonec to zase skončí u kosmetiky.

Na Facebooku vznikla skupina "Jandová ať si TECHNO nebere do huby!!!!!", inspirovaná jejím "filozofickým zamyšlením", že rock je pravá muzika. Že si najde fanoušky i mezi mými známými jsem moc nečekal. Škoda. Přidáním se do takové skupiny mi příjde solidně dětinské. Stejně jako skupiny typu "Nenávidíme Ukrajince" a podobně. V čem vězí potřeba Čechů se neustále vůči něčemu vymezovat? Neříkám, že jsem to nikdy nedělal (dělám to často třeba v případě pana Paroubka), ale přece jen mám na mysli slova Johna Lennona. Make love, not war. Přestaňme už říkat, že nesnášíme toho, toho nebo toho (s čestnou vyjímkou ve formě vyholených debilů, co řvou po ulicích "Nice než národ" a koule mají maximálně na to, aby podpálili byt rodině s malým dítětem a málem jej upálili).

Celý článek Úterý, 15. prosince 2009, 8:14, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Budoucí mediální mrdka?

Ahoj milé děti a buzničky. Ano, já vím, nezvykle dlouho jsem se neozval. Tři dny jsou na tenhle blog nezvykle moc. Takže co nového se událo? Čtvrtek začal moc brzo. Pavlucha, který u nás strávil noc se rozloučil a já musel taky vstávat, protože mě sice čekal pohovor až v 11.00, nicméně z Budějovické na Zličín to pár desítek minut cesty zabere. Dojel jsem včas a proto jsem si dal kávu ve Starbucks, protože jsem usínal už cestou. Káva a lehké napětí mi ovšem na pohovoru usnout nedovolili. Pohovor ve zdejším velkoobchodě byl překvapivě velmi příjemný a to přesto, že na mě čekali tři lidi. Všichni byli mimochodem velmi sympatičtí, jeden pohledný Slovák a technickou část testu v angličtině jsem myslím splnil v pohodě. Zbytek byla omáčka, ale celkově to byl příjemný pohovor, v pondělí uvidím, zda to přinese nějaké výsledky.

Poté jsem zavolal Maroshovi a dali jsme si rande na hlavním nádraží, protože jsme si museli vyzvednout výsledky HIV testování. Samozřejmě, že vše dopadlo zcela v pořádku. Od posledního testu jsem ostatně spal jen s přítelem a nemůžu říct, že bych mu nějak v této otázce nedůvěřoval, ale už pro ten pocit že je vše OK to stojí podstoupit. Pak mě ještě čekalo jedno setkání s Buchťákem, kde je taky jistá šance na to získat nějakou práci. Celkově vzato, jsem čtvrtek měl docela naplněný a vypadnout z bytu, kde v poslední době trávím opravdu mnoho času bylo příjemné.

Pátek mi tak trochu vypadnul z hlavy, ale myslím, že jsem se věnoval tomu, jak zazářit a najít práci. Abych byl konkrétnější, po schůzce s Enimenem jsem přepracovával krátký scénář reportáže, který by měl být klíčem k novému zaměstnání. V sobotu jsem pak ráno skočil na Anděla zapůjčit Opencard, poté jsme v trochu jiném složení než jsem čekal natočili reportáž a celé odpoledne jsem se věnoval tomu, abych ji sestříhal. Někdy mám pocit, že nálepku "renesanční člověk" si zasloužím. S výsledkem jsem nebyl nijak moc spokojený, byť technicky to asi splní svůj zamýšlený účel. Snad prezentace dopadne tak jak má a já brzo zmizím z registrů pracovního úřadu. Večer dojela děvčata. Pavla a Eva, moje neoficiální švagrová. Dali jsme si víno, udělal jsem holkám pár fotek (myslím, že velmi pěkných) a šli jsme spát, protože v neděli ráno jsme vstávali velmi velmi brzo. Zavezli jsme holky na pingpongové utkání, které je čekalo a po delší době se ukázali na kafe u Maroshových rodičů.

Poté jsme si dali doma oběd, stavili se za holkama na Pankráci s věcma a Marosh se jel věnovat mému narozeninovému překvapení a já jel vrátit Opencard. Pak mě napadlo, že bychom mohli zkusit při získávání práce jiný směr a napsal jsem třetí verzi scénáře reportáže. Pepík a Robin mě pohostili kávou a špekem, takže jsem odjížděl ve chvíli kdy se již stmívalo (ach ta zima). Doma jsme koukali na Superstar a Marosh rozjel výměnný obchod s Tomášem. Poslal po mě nahoru polévku a za to jsme inkasovali výbornou rybí pomazánku :) A včerejší večer v Superstar? Chodurova Lady Gaga byla neskutečná, jeho Rozeznávám lepší jak originál a jeho Cigaretka na dva tahy naopak špatná a nevěřil jsem mu ji. Sekundovat ve finále by mu měl Šmajda. Je to komunikativní šoumen, narozdíl od Chodura, který když se ptal Mullera na otázky vypadal, že ho to fakt nezajímá, působil přirozeně a celkem se mu večer povedl. On se tedy povedl i Dominice Staré, ale když to vezmu v globále, tak ve finále čekám Chodúra se Šmajdou. Ale Dominika může být v klidu, dnes večer odejde s hlavou vzpřímenou, její výkon byl jen o kapku horší než Šmajdův…

Jak napsal na svůj blog AdaMM, možná směřuju k tomu, abych byl mrdka mediální. Asi jsem tam směřoval vždy, jen mi trochu v Brně nepřišlo úplně snadné dělat to právě tam. AdaMMovi přeju, aby se na něj usmálo štěstíčko, v posledních měsícech to neměl úplně lehký. Dear, dear…

Celý článek Pondělí, 14. prosince 2009, 10:44, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Nugátové kuličky a coming out

Coming out. Tento výraz je gayům asi dostatečně známý a nejeden heterosexuál již tuší, o co jde. Gay příručky to někdy překládají jako "uvědomění se", jako stav, kdy si svoji odličnou orientaci umíte přiznat před sebou, před kamarády, před spolupracovníky, před rodiči. Coming out je proces zdlouhavý, často trvá mnoho měsíců. A musím říct, že jsem byl vždy velkým přívržencem toho, aby se člověk dokázal ke svojí orientaci přiznat. Nežijeme v Iránu a nemyslím, že by nám zrovna v ČR hrozilo ukamenování (stačí nechodit na demonstrace nacionalistů). Čím jsem starší, tím méně si tímto ovšem jsem jistý. Mohu jen být rád, že moji rodiče se s tím porvali a rvou (tím nechci říkat, že já sám jsem se snad s tím nerval). Nicméně i dnes mám z některých historek pocit, že když je někdo gay, je to jako by se narodil s půlkou hlavy. Například se ke mně doneslo, že rodiče jednomu z mých známých řekli, že protože je gay a jeho bratr ne, tak budou upřednostňovat bratra. To je teda síla. Jsem si jistý, že i kdyby tomu tak mělo být v naší rodině, tak takto napřímo by mi to máma nikdy neřekla. A já jí za to musím děkovat, protože pochybuju, že jsem někdy slyšel něco hnusnějšího směrem od rodičů k synovi. Někdy můžou slova bolet, někdy můžou způsobit tragédii. Lidská duše je často křehčí, než to na první pohled může vypadat. Snad jednou budeme žít ve světě, kde jsou na lidech zásadnější jiné hodnoty než to, zda souloží se stejným nebo druhým pohlavím.

Recept na nugátové kuličky v oříškové drti jsem našel v magazínu OnaDNES a v zásadě jsem se jej docela držel. Na zhruba 50 kuliček budete potřebovat: 100g hořké čokolády, 100g mléčné čokolády (zde je myslím velmi zajímavé místo pro experimenty), 1 lžíce másla, 100ml smetany, 200g moučkového cukru, 400g směsi lískových a vlašských ořechů, 1 lžíce instantní kávy. To je asi tak základ, samozřejmě dochutit si to můžete skočicí nebo třeba lžící medu. Já letos už skořicové cukroví mám, a tak jsem se držel při zdi (a na med jsem bohužel zapomněl). Obě čokolády nalámeme do kastrůlku, který se ohřívá v parní lázni (tedy do širokého hrnce vodu a do ní menší hrnec, kde pracujeme s přísadami). Rozmícháme čokoládu, přidáme polévkovou lžíci másla a smetanu. Vmícháme a když je čokoláda lesklá a vláčná, přidáme lžičku instantní kávy a sundáme z lázně. Do poloviny namletých oříšků přidáme cukr a směs vmícháme do čokolády. Necháme chvíli zchladnout a pak obalujeme ve zbylé směsi ořechů. Na tři hodiny necháme zchladit (studená chodba nebo lednička). Chutnají dobře!

Včera jsme jinak mimo nového dílu The Big Bang Theory (opravdu vydařený díl) shlédli i pilotní díl seriálu Glee, který je docela žhavou novinkou (v USA odvysíláno 12 dílů z 22ti). Zatím to vypadá na velmi podařený seriál se skvělými pěveckými čísly. Že se mi bude líbit seriál z prostředí středoškolského hudebního sboru jsem popravdě nečekal. Díky za tip Radimu Nevyhoštěnému!

A ten obrázek nad tímto textem je můj nový návrh na triko. Inspirovala mě Anitka Juskovic :)

Celý článek Čtvrtek, 10. prosince 2009, 9:09, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG

Saigon, vaření a hlavně aby Vůdce byl spokojen

Včera jsem nakonec žádné nové cukroví nedělal, ale alespoň jsem si sehnal suroviny pro výrobu nugátových kuliček v oříškové drti. Rád bych je připravil dnes. Mimo to se mi podařilo koupit něco malého pod stromeček a večer jsme zašli i s Maroshem a Robinem do Saigonu. Všiml jsem si tam projektoru, takže už ani nevím čí to byl nápad, ale asi se ho chytím a pozvané lidi zkusím všechny nacpat do projekce. Kdysi jsem takové narozeninové DVD dělal Alče i Flyovi z Flédy a myslím, že těch 30 let je fajn prostor pro to najít nějaké hodně archivní fotky, případně hodit do projekce fotky i s popisem nebo jménem a tím seznámit mé kamarády navzájem. Snad to všechno dopadne tak, jak si plánuju. Každopádně klub Saigon je velmi příjemný, hudba zde hrající mě ještě nikdy nezklamala, obsluha je příjemná, vřelá (a přiměřeně teplá). Tímto zdravím další kluby kde se bude 19.12. slavit – například klub Friends, kde bude taky 30 let slavit Kuba Skopal :).

A protože se toho před Vánoci nyní moc neděje (přece jen těžko může tento týden konkurovat minulému, kdy nám praskla voda), budu se trochu věnovat i jiným věcem než sobě a Maroshovi. Jak mě upozornila Quanti, můj včerejší článek o pečení je při zadání hesla "skořicové rohlíčky" asi šestý v Googlu. Možná bych mohl udělat kuchařku, ale přiznávám, že tuhle činnost jsem si schovával až na období důchodu (kde to ovšem bude neaktuální, neb jak vědci dokázali, ve stáří šlověk přichází o vysoký počet chuťových pohárků a ztrácí chuť – takže už vím, pro koho dělají české obchody výrobky bez chutě a zápachu). Na stranu druhou, když dokázal Smetana komponovat hluchý, proč bych nemohl vařit bez chuťových pohárků?

Ale zpět do světa. Zmíním tu mail od firmy Fotolab. Firma dle mailu začala nabízet nejen 80x60cm obrazy, ale i obří 160x90cm. První den linky z mailu nefungovaly a byly směrované na německou adresu. Druhý den již linky fungovaly, ale na webu nebyla ani zmínka o obřím formátu, maximum bylo 80x60cm. Mail mi došel 5.12., dnes máme 9.12. a ta hlavní věc, na kterou SPAM upozorňoval – nabídka XXL pláten je na webu zmíněna, nicméně chybí jak cena, tak popisek ve flash animaci na webu. Nejsem expert na marketing, ale myslím, že oznamovat novinky dřív, než je dokážu vložit do svého webu je cesta zlá.

A když už jsme u zla, tak tu musím zmínit nemálo veselý link na pana Paroubka a jeho nadšené "náhodné" gratulanty. Jak uvedl idnes.cz, přáli Paroubkovi k narozeninám zaplacení gratulanti. Těžko říct, zda jsem Paroubkovi celá léta nekřivdil. On si možná opravdu myslí, že je velmi oblíbený, protože ho v té lži podporuje vlastní strana. Dělají z něj ikonu. Otázkou je, zda to z něj dělají dobrovolně nebo snad ze strachu, že by se mohl Jyrka naštvat. Pokud je to otázka strachu, musí mít Paroubek ve vlastní straně obraz hystericky nepříčetného vůdce. Napadá mě jedna historicko-hysterická osoba, která neměla ráda špatné zprávy. Sice jako Hitlera častěji parodují Ratha, který sice nemá peníze v pokladně na povinné očkování nařízené z ministerstva, to mu však nezabránilo koupit obraz za 17 milionů Kč. Podivná to levice…

Celý článek Středa, 9. prosince 2009, 12:07, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

ČR těsně před bankrotem

Poplašná zpráva? Kdepak, smutná realita. Snad budeme mít alespoň tolik štěstí jak v Maďarsku. Peníze bych si ale raději už spořil spíš v eurech než v korunách. Zde je link na krásně zpracovaný článek: http://www.bloc.cz/bloccz/art_257/volici-levicovych-stran-vitejte-v-lotyssku.aspx. Doufám, že jednou Paroubka pověsí za velezradu…

Celý článek Úterý, 8. prosince 2009, 16:18, Komentáře (4)
Publikováno v BLOG

Skořicové rohlíčky a klub Friends

Tak jo, jsme doma dva nezaměstnaní, Vánoce před náma a já mám i o Vánocích kluka doma. Bydlíme už pár týdnů spolu, občas si lezeme na nervy, ale stejně se máme rádi. A já se rozhodl, že letos upeču nějaké cukroví. Zatímco na první várku lineckého jsem použil těsto z pekárny Kabát, druhý druh cukroví jsem chtěl dělat od začátku sám. Měl jsem od Darinky (Maroshova sestra) nějaké čtyři recepty, ale žádný mi nepřišel dost sexy. Vanilkové rohlíčky, mnoha lidmi tak opěvované sice sním, ale že bych je miloval, to bych netvrdil. Marosh to má velm podobně, takže jsem nakonec zvolil moji oblíbenou metodu vezmi recept, něco nahraď něčím a udělej to tak nějak podobně. Tak vznikly moje skořicové rohlíčky.

220g hladké mouky, 140g Hery, 30g másla, 70g pomletých ořechů, 70g cukru, kakao a skořice dle chuti (kapka vaječného likéru). Na vál dáme mouku, přidáme vymíchaný tuk s cukrem a nakonec ořechy, kakao a skořici. Zpočátku se to děsivě lepí, ale v klidu, ono se to časem podá. Protože je ale těsto opravdu na přesdržku, dáme do misky, přikápneme krapet vaječného likéru a necháme odležet alespoň hodinu v ledničce. Poté je těsto o poznání příjemnější a my válíme válečky, z nich krájíme a pečeme rohličky. Ty ještě za tepla obalíme ve smesi skořice a práškového cukru. Ideální pro ty, kteří nemusí vanilku. Jedna poznámka na závěr: Rohlíčky v troubě docela dost nabudou, takže stačí dělat docela úzké nudličky, jinak ztratí tvar a místo rohlíčků budete mít rozteklé placky. Jinak musím říct, že dávkování těchto receptů bývá docela malé, nebojte se klidně péct ze dvou dávek, z jedné mi to pojala menší plastová krabička na jídlo.

Co jinak? Večer jsme zašli do Friends, které změnilo majitele a "znovuotevíralo". K tomu mám několik poznámek. Pohoštění bylo fajn, na baru se nečekalo (nebylo prázdno ani narváno), ale vypadávala levá strana reproduktorů. To bylo otravné stejně jako to, že DJ TIFFA nebo jak si ten hezounek říká, má opravdu velmi zlé mixy. Někdy se mu to i povedlo, ale někdy by mi bylo příjemnější, kdyby mi někdo tahal kočku za ocas u ucha. Výběr skladeb byl naopak nadprůměrně dobrý, takže když na tomto onen DJ zapracuje, bude to výrazné plus nejen pro něj, ale i pro klub. Za tu dobu co klub funguje je současné vedení čtvrté nebo páté? A nikdo neodcházel s tím, že by na klubu vydělal, spíš naopak. A jedna dobře míněná rada na závěr. Nevím, zda jsem podle této zprávy, nebyl na úplně jiném večírku, ale moderátor byl muž, nikoho z avízovaných jsem neviděl a pokud má do budoucna vedení klubu takto mlžit, tak tam nepřežije ani do jara…

Ze Superstar vypadl Jan Bendig a nemůžete říct, že jsem vám to neříkal. Poslední kolo prostě nedal a zlomilo mu vaz, byť má lepší hlas jak Dominika Stará a Miro Šmajda. Bohužel, poslední kolo byl opravdu nejhorší, českou písničku si odšišlal než odzpíval a já se už těším na další neděli. Pokud totiž Chodúr nějak výrazně nezazáří, rozcupují jej fanynky Mira Šmajdy. A nakonec jedno milé video.

Celý článek Úterý, 8. prosince 2009, 12:04, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Cukroví a Superstar

V sobotu na mě moje láska vrčela, protože ji opět probudil můj budík na telefonu, zrovna ve chvíli, kdy se mu povedlo usnout. Protože jsem nechtěl, aby mě pokousal, raději jsem sklopil uši a pomáhal s úklidem. Večer jsme navštívili naše sousedy nahoře a docela příjemně jsme se u 4 lahví vína pobavili myslím.

V neděli se nám povedlo vstát kolem 11 dopoledne, dali jsme si snídani, poté oběd a pak jsem se rozhodl, že začnu s lineckým cukrovím, protože tento druh se údajně má péct minimálně 14 dní před Vánocemi (některé rady dokonce zní tak, že je vhodné takové cukroví zamrazit, že bude křehčí, ale na to já nemám žaludek). Zpočátku se mnou těsto úspěšně bojovalo, trhalo se, lepilo se, mastilo a moc rádo se přichytávalo na váleček. Samozřejmě, že jsem si pomáhal polohrubou moukou. Po přídání kapky mlíka a trochu polohrubé mouky to ale sedlo a začalo spolupracovat. Nakonec ze vztahu těsta a mých rukou vznikli 4 krásné plechy lineckého cukroví. Potom jsem šel nakoupit do Billy další věci, ale neměli základní věc – Heru. Potkal jsem tam tatíka od Maroshe, ale na dvojku jsem s ním nezašel, protože měl dojít Čajda s Jardou. Tudíž mě trochu naštvalo, když se po dvou hodinách ozvali s tím, zda ještě mají dojít nebo ne. Nakonec to Marian zrušil, protože byla neděle a Superstar. Ať si každý říká co chce, když se to pokoušíme sledovat třeba u rodičů, nemáme z toho nic. :)

Jinak včera mi přišlo, že si to solidně podělal Jan Bendig, který by měl zpívat jedině anglicky, protože jeho podání českého textu je strašlivě uhuhňané a ušišlané. Chodúr se mi docela líbil, ale bylo to zcela na úrovni Šmajdy a Staré, takže dnes večer až se budeme loučit s Dominikou Starou (nebo Bendigem?) mi to bude líto. Ale vyhlášení dost možná neuvidíme, protože se asi koukneme do Friends, které přešlo pod někoho jiného než Honzu. Tak snad to tam nikdo nepokazí…

Celý článek Pondělí, 7. prosince 2009, 10:00, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Sprchu? Jedině na WC!

Pátek, blázni mají svátek. Pokud ano, tak se hlásím do klubu, protože to byl šílený den. Nejdříve jsem udělal své lásce masáž, poté jsme se pomilovali a zatímco on poté nakupoval, já se věnoval PC. Potom se vrátil a přesně v tu chvíli nám praskl napouštěcí ventil u nádržky na WC. Kohout na zastavení vody u nádržky samozřejmě nefungoval. Naštěstí Marosh věděl, kde má hlavní uzávěr vody (teď to už vím i já) a tak zatímco jsem ucpával rukama pryštící vodu, on utahoval kohouty. Když jsme všechno setřeli a vypadalo, že stále někudy teče voda, řekl jsem mu, ať spláchne (čímž by se už více neměla komulovat voda mimo mísu). Škoda, že zrovna v té chvíli vypadla trubka mezi nádrží a mísou. Obsah nádržky tak skončil až u ledničky v kuchyni. Zatímco Marosh se tak trochu hroutil, já byl za kliďase. Samozřejmě, že zásah instalatéra hned něco stojí, ale co už. Jsou věci, které je nutné vyřešit ihned a nezmůžeme s tím nic…

Já to ale docela flegmaticky, vidím spíš jako velké štěstí v tom, že jsme byli doma a nedošlo tak vytopení sousedů, než v tom, že se musela platit skoro dvoutisícová oprava. O náklady na byt se s partnerem dělíme na půl, takže to určitě nějak přežijeme. Během oprav jsem skočil pro oběd do McDonalds (jo já vím, zvěrstvo) a potom jsme začali vařit. Mimo Marty měla dojít na návštěvu i její kamarádka, která je ovšem vegetariánka. Na Maroshově pečínce s tymiánem a česnekem by si tedy asi moct nepochutnala, naštěstí jsem stejně měl v plánu dělat slaný závin se zeleninou a sýrem, takže jsem akorát vynechal obvyklou šunku a vznikla vegetariánská (nikoliv veganská – vejce, tvrdý a plesnivý sýr) verze. Lia se sýru nebála, naopak dovezla sebou jako dárek výborný ovčí kousek, který jsme jedli k vínu. Večer jsme zakončili medovinkou, mno byl to večer plný povídání a příjemné nálady.

Kdo viděl film Julie and Julia, tak by mohl mít docela jasnou představu o tom, o co se snaží jedna sympatická blondýnka na svém blogu. Sice to nevzala tak megalomansky jako hrdinka filmu, ale přesto pokus uvařit z nové knížky Bravo, šéfe! Zdenka Pohlreicha během měsíce všechna jídla zní krásně střeleně. Ale z pohledu mého i Maroshova myslím docela pochopitelně. Takže hodně štěstí v tomto závazku!

Přeju všem krásný den a prchám uklízet, jinak se mnou manžel do večera nepromluví…

Celý článek Sobota, 5. prosince 2009, 12:36, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG

Pet Shop Boys nezklamali, naopak!

O středečním veletrhu jsem se tu myslím rozepsal docela dost, takže ranní návštěvu téhle akce už přeskočím. Na oběd jsme pak zašli s Janou a Ivčou do restaurace Dalí na Floře. Cestou domů jsem koupil linecké těsto a přemýšlel, jak z něj udělám závin nebo placičky, načež mi až večer díky FB došlo, že jsem nekoupil listové, ale linecké. Letos mě výroba cukroví jak se zdá nemine :). Ale což, stejně jsem si to chtěl vyzkoušet!

Ve čtvrtek mě zanechal Marosh svému osudu, stavil se na kafe Robin a já se poté vydal nakupovat formičky na těsto i potraviny, abych na dnešek mohl z listového těsta upéct slaný závin. Jinak jsem se samozřejmě věnoval i prolízání pracovních webů (byť pro ně nepracuju, jak si dle včerejší diskuse asi myslí jistý uživatel O2).

Večer jsme zašli na koncert Pet Shop Boys, který opravdu překvapil. Zaprvé překvapil tím, že nebyl vyprodaný. To byl asi jediný zápor. Na scéně to ovšem hoši a tanečníci rozjeli a mnohokrát si pohráli s přestavbou scény, kterou tvořili obyčejné papírové bíle krychle. Často se na ně ale svítilo a promítalo a byl to jednoznačně nejlepší koncert, jaký jsem zažil. Ze scény vytřískalo britské duo naprosté maximum a ještě něco víc. Při "Go west" jsem se regulérně rozbrečel, jak to bylo krásný, chytrý, chytlavý. Pet Shop Boys jsou čistou esencí hudby, kterou nazýváme pop a která má mnoho odnoží od děsivě špatných po čistý pocit se vznášení se. Koncert PSB byl ale zážitek na ntou. Hudba, světlo, vokál, tanec, projekce i proměny scény držely u sebe jako lahodně smíchané těsto plné dobrot. Servírováno to bylo návštěvníkům v naprosto delikátním mixu, který se vám zakousl do mozku a i když časem vyprchá a barvy vyblednou, zjizví vám šedou kůru mozkovou tak, že nikdy nezapomenete na večer, kdy jste slyšeli "It’s a Sin" naživo. Nikdy nedostanete z hlavy, jak se na konci při vánoční písničce (jak odporně klišoidně to vypadá napsané a nedokonale vystižené) vyrojí tanečníci v kostýmech vánočních stromků a scénu zaplaví umělý "sníh". WOW 10/10!

Poté jsme ještě zašli na dva drinky do klubu Silencio na Pet Shop Boys afterparty na Kačerově. Restaurace vypada příjemně, garážový klubík naopak pekelně. Hlavně vybavení bylo zlé, dva skeny, jedna bodovka do diskoukoule, jeden olejový projektor a jeden značně podřadný disko efekt. Projektor byl na místě, ale aby se promítali alespoň videoklipy nebo cokoliv, to nikoho nenapadlo. Lidí bylo v klubu děsivě málo a obávám se, že tento klub to bude mít v Praze VELMI těžké!

foto: MF Dnes

Celý článek Pátek, 4. prosince 2009, 9:48, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG