Depeche Mode a manuální práce

Víkend mi začal už ve čtvrtek, kdy jsem po obědě zamířil do Prahy. Večer nás čekal koncert Depeche Mode, po kterém se nám podařilo ještě koupit vstupenky i na lednový termín do O2 arény. Ano, musím říct, že to těmto klukům stále šlape. Projekce žádný extra odvaz, ale byla čistá a seděla náladou k celkově pochmurné náladě koncertu a to včetně live přenosů z kamer, které byly pěkně zefektované. Marosh byl z pochmurnosti překvapen, ze 6ti koncertů DM v ČR byl na 5ti a tento mu přišel jako nejvíc temný. Nevím, byl jsem poprvé a nikdy jsem si o DM nemyslel, že jsou nějak zvlášť veselí :). Jinak jsme na koncertě byli s Ilou, Dominikem a taky jsme zahlédli Myšáka. Naštěstí před samotným koncertem přestalo pršet. Večer jsme si doma přečetli o smrti MJ. Inu umírají naše dětské hvězdy, začínáme zkrátka rezavět.

V pátek jsem dorazil do práce s 5ti minutovým zpožděním, měli jsme odborovou schůzku. Naštěstí jsme tedy končili docela brzo a večer nás čekala oslava Káámových narozenin. Kdybych ho potkal na ulici, určitě bych mu 30 nehádal. Byla to témeř výhradně buzní jízda (nepočítaje v to asi 4 holky), v kavárně U sta rán (Budoár). Blesk od foťáku jsem na víkend půjčil Maruschce na svatbu, takže jsem udělal pár fotek bez blesku, ty trpěly výrazným šumem, takže jsem nakonec začal používat výklopný blesk, který jel jen na třetinu výkonu. Nicméně fotky jsou už na FB a asi se líbí.

V sobotu jsme nakoupili pizzu a pomáhali jsme u rodičů Maroshe s malováním kuchyně, později s výběrem ledničky. Nejsem zrovna zručný v takových řemeslných věcech, ale díky tatíkovi i zeťákovi to šlo docela od ruky, protože se uměli jasně vyjádřit co od nás očekávají. V neděli jsme pokračovali, poté se pokládalo linoleum a koberec. Nakonec jsme zajeli pro ledničku, ale to jsem se už necítil dvakrát nejlíp. Měl jsem pocit, že mám horečku, ale ta udeřila až později večer. Kolem deváté jsem si naměřil krásných 38,7 °C. Kouknuli jsme na film Miri a Zack točí porno (docela dost příjemná komedie, řekl bych) a šli jsme spát. V noci jsem se vzbudil kompletně mokrý a ráno jsem už žádnou teplotu neměl. Jak se to bude vyvíjet nadále těžko říct. Vzhledem k tomu, že bychom do týdne až dvou měli odjet na dovolenou, budu se snažit šetřit nejen peníze, ale hlavně sám sebe. Jinak jsem samozřejmě totálně utahaný, bolí mě v krku a dnes to bude doma po práci hlavně o čase v posteli…

Celý článek Pondělí, 29. června 2009, 13:00, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Podivné ráno

Později to snad rozvedu, nicméně nyní jen telegraficky, když už musím i dnes do práce na odborovou schůzku. Ještě že jsem se probudil vedle Maroshka a den je hned krásnější…

Koncert Depeche Mode dobrej, projekce myslim výborné a to včetně realtime upravených kamerových vstupů, bylo to děláno s citem. V okolí Edenu bylo blata jak svině, mimochodem. Když jsem Maroshovi řekl, že u nás v Brně máme asfalt, jen ledovým hlasem odvětil: "U nás máme Depeche Mode". Zemřel Michael Jackson, čímž pěkně vypekl čtvrt miliónu lidí, kteří si koupili lístek na koncerty v Londýně. Za tento žert palec nahoru strýčku Michaele! Módní značka Jennifer Lopez zkrachovala, zambijského prezidenta během tiskovky pomočila opice a v Austrálii dělají kruhy v obilí zfetovaní klokani. Teda to ten den začíná pěkně divně…

Celý článek Pátek, 26. června 2009, 8:46, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Co všechno už vodnés čas

Ne ne, nemám tu v úmyslu mluvit o Waldovi, který se nedávno též vypravil skrze řeku Styx do země zemřelých. Jen mě tohle smutné a vlhké počasí v posledních dnech tak nějak utlumuje. A skoro vždy když je člověk něčím utlumený a zkoumavě přešlapává na místě se ztěžklými nohami, to končí tím, že bilancuje. Není to tak dávno, co jsem nastoupil do tramvaje a z plakátu se na mě usmíval můj první kluk. To mě trochu vyděsilo, takže jsem zkoumavě hleděl na plakát, zkoumal detailně jeho tvář (je to už asi sedm let) a nakonec jsem usoudil, že onen muž na obrázku je někdo jiný. Proč to tu píšu? Ani nevím, asi vám jen chci navodit jakýsi podivný pocit, který v poslední době mám. Přiznejme si upřímně, že tento blog chátrá. Nemám moc co psát a když ano, tak se k tomu málokdy donutím. Stejně tak se zvolnil můj život. Jsem konečně po delší době šťastný, snad bych mohl říct, že jsem v kuse šťastný několik měsíců a je to uklidňující pocit.

V poslední době se mi pár věcí změnilo v mém zaběhaném životě. Dost známých najednou bydlí v Praze a já trochu osaměl. K tomu jsem se začal cítit trochu starý na noční kalby po klubech. Začínám vypadat trochu zanedbaně, většinou se holím jen když jedu za Maroshem. Už nemám potřebu vypadat slušně nebo se o to alespoň pokoušet. Docela seriózně uvažuju o tom, že dočasné přerušení mé "kariéry" VJe kvůli stěhování do Prahy bude trvalého charakteru. A v posledních letech trochu zanedbávanou "fotokariéru" mám najednou chuť trochu oživit. Nikdy z mojí osoby nebude znalostmi nadupaný IT specialista. Mám možná mezi silnějšími stránkami osobnosti pečlivost a jistou podivnou potřebu řádu (mnou tvořené tabulky často hrají barvami a přetékají informacemi), nicméně mi už chybí takový ta zdravá zvídavost. Jsem na prahy třicítky a když se podívám za sebe, mám pocit, že jsem toho moc nedokázal. Každý den bloudím po pracovních serverech a z každé pracovní nabídky, na kterou mohu odpovědět mám radost. Nepřeju si nic jiného než vypadnout ze svojí současné práce, dát krátké a tiché sbohem Brnu a čelit starostem v Praze. Před půl rokem to vypadalo o dost snadněji, než dnes. Nicméně motivaci v podobě mého přítele hned tak neztratím…

Člověk se mění velmi pomalu. Hodiny, týdny ani měsíce zpravidla tuto pozvolnou změnu neodhalí. Ale když se zamyslíte nad tím, jací jste byli před deseti lety a jací jste nyní… …budete mít ze sebe radost? Musím říct, že alespoň co se týká partnerského života, to nebyla zrovna cesta, kterou bych si chtěl zopakovat. Ale to co mě nezabilo mě posílilo. Možná ze sebe nemám nadšenou a šílenou radost, ale usmívám se. Možná, že dnes neuvidíte ani jeden sluneční paprsek, možná že až budu zítra na stadionu v Edenu, bude neustále pršet. Před lety by mi to vadilo, dnes vím, že si to užiju i tak. Za půl roku mi bude třicet a mám pocit, že to něco divokého ve mně se začíná smiřovat samo se sebou. Stačí zavřít oči, hluboce se nadechnout, usmát se a vykročit do nového dne. Krásné ráno moji známí i neznámí…

P.S. To že stárnu dokazuje i moje včerejší zablokování internetového bankovnictví :).

P.S.2: Zpráva z jobs.cz – průměrný plat (IT správa) dle nabídek od firem poklesl o 4% na 30 108 Kč/měsíc.

Celý článek Středa, 24. června 2009, 8:30, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Skvostný víkend v Brně

Tak tedy mám za sebou naprosto skvělý víkend. V pátek dorazil Marosh pražský (Marianus Cajzlikus) kolem čtvrté do Brna. Ze všeho nejdřív jsme na to samozřejmě skočili a pak jsme vyrazili do města za Františkem a Evou. Vypili jsme láhev vína na hlavu, poté ještě nějaké a pak jsme se docela dost pohádali, protože nám ujel rozjezd, nicméně nakonec jsme přece jen vyrazili na Flédu spolu. Než jsme vstoupili do vyprodané Flédy, zastavili jsme se na nealko v baru dole, kde zrovna seděl Enimen. Mohl jsem tak konečně seznámit mého přítele s legendárním zvířátkem z Klacíkova. A pak jsme vyrazili nahoru. Dalo se očekávat, že na hvězdu velikosti High Contrasta bude plno a taky bylo! High Contrast hrál naprosto skvěle, ale v sále se nedalo moc ani dýchat ani tancovat. Zvuk taky nebyl úplně ideální, ale myslím, že při jeho vystoupení jsme nakonec oba dva zapomněli na hádku. Jinak mám jeden postřeh co se týká VJe. Jestli ty 3 loopy, co tam běžely během headlinera byly míchány naživo, začínám chápat, proč jsem si v Brně udělal svoje jméno tak snadno. Jestli za tento výkon dostal VJ jakýkoliv honorář, byl krutě přeplacený :).

V sobotu nás čekala návštěva u mých rodičů. Začala tak, že jsem znovu pěkně naštval Maroshe, protože jsem si opět nevypnul budík (jednou mě podřízne ve spánku). A tak zatímco já se po zamáčknutí mobilu otočil a spal dál, on už nezabral. Táta měl z fotografie koně 80x60cm evidentně radost, protože ji hned pověsil na zeď! Navíc to vypadalo, že díky tomu, že Marosh narozdíl ode mně a bráchy pozře bůček a ještě mu chutná (nechápu) si ti dva najednou padli do oka. Jistě v tom svůj fakt sehrálo i půl litru hruškovice, kterou ti dva spořádali. Cestou do Brna jsme ještě hodili bráchu i jeho přítelkyni na Kratochvilku, k rodičům přítelkyně. A tak zatímco doma jsme se naobědvali a spořádali plno zákusků i chlebíčků, tady nás čekala skvostná večeře! A taky úžasně živé štěnátko Jack Russell teriéra (foťák jsem nechal doma). Ukázal jsem na netbooku všem spoustu fotek a minimálně v rodině asi začínám platit za slušného fotografa :). No co vám budu povídat, sobota byla maximálně vydařená, byť skončila tím, že se Maroshovi po všem tom pití (a trošku Poppers) neudělalo nejlíp a byl si zavolat na WC.

V neděli jsme s řekli, že oslavíme i sedmý měsíc našeho vztahu a na oběd jsme zašli do sushi baru. Nepodcenil jsem to a pátral na webu. V Brně během května otevřeli 3 nové sushi restaurace a bary. Z jednoho blogu jsem zjistil, že nejlépe hodnocené je Momo Sushi na Solniční, kde je navíc instalovaný běžící pás – tzv. kaitan. Funguje to jednoduše, podle barvy talířku poznáte cenu pokrmu, která se pohybuje v rozmezí 50ti až 120ti Kč. Na návštěvu jsem se těšil opravdu hodně, což obvykle znamená více či méně velké zklamání. Ovšem ne tentokrát! Až na sushi s kousky chapadel jsem ochutnal vše, co jsme pojedli (což bylo 13 talířků se sushi). A jedno vedle druhého mi moc chutnalo. Ať už to byly kousky tuňáka, kousky s grilovaným lososem nebo nigiri s vaječnou omeletou (alespoň nějak tak jsme to zkoušeli identifikovat). Největší bombou pro mě byl ale moučník – Bruleé se zeleným čajem a dokonale skleněnou krustou. Díky tomu, že v neděli byla speciální akce – jakýkoliv talířek za jednotnou cenu 70Kč, jsme i nemálo ušetřili. Samozřejmě, že výsledný účet, který se za dva pohyboval kolem tisícovky, není zrovna lidovka, nicméně musím říct, že se mi stalo něco, o čem jsem si myslel, že je nemožné – odcházel jsem ze sushi baru přejezený! Některé holky to tam ještě zcela nezvládají a tápou, když se zeptáte, co je který kousek (ale rychle to umí zjistit), nicméně jinak je servis naprosto skvělý. Stejně tak mám jedinou výtku k prostředí a to jsou fotky jako dekorace. Přední část v pohodě, ty tři zadní fotografie mi ale nepřišly nijak úžasné a technické zpracování – foto na KAPA podložce – mi příjde nedůstojné pro tak skvělé místo! Jídlo mě ale naprosto nadchlo, což nemusí nic znamenat, přece jen nejsem odborník na sushi a byla to moje první návštěva takového místa (něco mi říká, že určitě ne poslední). V baru bylo docela plno, rezervovat si můžete konkrétní místo přímo na webu a návštěvu vám SILNĚ DOPORUČUJI!

Poté jsme potkali Moniku a spolu zašli na Moravské náměstí, kde jsme si dali kávu. Po rozchodu s Monikou jsme původně chtěli jít domů, ale nakonec jsem ještě Maroshovi ukázal Špilberk, koukli jsme do Vaňkovky a taky jsme zjistili, že mi pod bytem otevřeli druhou večerku. Sice zavírá dřív než ta stará, ale vzhledem k tomu, že je tam podstatně lepší (ne dražší) sortiment, je o dvacet kroků blíž a za pokladnou naleznete usmívající se personál (mimochodem asijského původu), asi je jen otázkou času, kdy ta druhá večerka zkrachuje. Už několikrát jsem tu psal o tom, jak jsou zásobeni jen ARO výrobky, často požadují drobné i když vytáhnete pětistovku a vůbec ten přístup je tam takový smutný. A protože socialismus tu už dvacet let není, docela jim tu novou asijskou konkurenci přeju!

P.S. A nakonec jeden recept, který jsem zatím nezkusil, nicméně je to jen otázka času (až budu mít doma zapékací mističky) – recept na bruleé.

Celý článek Pondělí, 22. června 2009, 9:46, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Federální kriminální ústředna pátrá

Známému ukradli v Praze auto. Jedná se o Ford Mondeo, SPZ: BA3 8690, ukraden 17.6.2009. Pokud jste jej někde spatřili, nebojte se dát echo.

Co jiného včera? Chtěl jsem brzo vypadnout z práce, ale nakonec jsem se vykopal až kolem páté. V Sunakashi jsem dostal solidní alergii (holt se tam po rekonstrukci asi trochu naprášilo a vznáší se tam bůhví co), ale stihnul jsem upravit složku s názvem Berlin – DAY 3. Znamená to, že z loňského podzimu mám už kompletně upravené 2 dny fotek a další dva dny mě čekají. Potom Hobit, dvě piva a spálen jak paprika domů. Dnes plánujeme s Ondrem pivo a já bych rád zjistil, kde jsem nechal svoji mikinu. Už se mi to nějakou dobu nestalo, ale moje mikina s kapucí zůstala buď v Sunakashi nebo Hobitu. Původně jsem měl za to, že ji mám v batohu, ale když jsem ji tam nenašel, řekl jsem si, že asi zůstala v práci. Vypadá to, že nikoliv…

Co dál? Dál nic moc. Snad jen mi je líto, že Emotion po posledním díle končí. Poslední 4 akce byly prodělečné, kluci vozili příliš drahé jména a návštěvníci to nezaplatili. Snad na páteční Break4Beats a High Contrasta dorazí víc lidí, byť lineup naznačuje, že mistr bude hrát až od jedné do tří. Je docela velká šance, že se tam s Maroshem půjdeme podívat, vždyť jsem nebyl na Flédě asi tak od mojí poslední projekce a to je už nějaká doba. Mimochodem čte tento blog ještě někdo? Mám nějaký velký problém přimět bloguje, aby blog zobrazovalo. Dost možná si tak píšu jen do šuplíku, na bloguje při ohlášení problému jen zkonstatovali, že problém trvá. Wooow.

Celý článek Čtvrtek, 18. června 2009, 13:17, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG

Jak zachránit Photolife revue?

Časopis Photolife považuju za nejlepší časopis o focení v ČR. Respektive před rokem tomu tak bylo bez diskuse. Ale věci se mění a na tomto konkrétním případě je vidět, že zaslepenost z lásky dokáže udělat velmi špatné věci. Kvalita časopisu strmě klesá, z přítelkyně pana vydavatele se stala šéfredaktorka a najednou je každé dva až tři měsíce na obálce právě ona. Nic proti selfpromotion, ale tady už je toho opravdu moc. Protože mám vlastně jen dvě možnosti, jak to jako čtenář řešit – přestat časopis kupovat, což už se vlastně děje (nějak mi už nevadí, když mi číslo uteče) nebo se ozvat, zkouším se nejprve ozvat. A tak jsem do redakce poslal mail následujícího znění:

Milý pane Karbusický, dlouho jsem se rozmýšlel, zda mám opravdu mít tu drzost a napsat Vám. Zda mám mít tu drzost a popsat pravými slovy můj smutek z kdysi tak skvělého časopisu. Vývoj časopisu Photolife mi ale nedá spát. Mám pocit, že od těch dob, co si ho kupuji, měl časopis léta stále stejnou kvalitu. Vysokou kvalitu, kterou žádný konkurenční časopis dodnes nepřekonal. Nicméně zhruba před rokem jsem začal pozorovat změny na časopise, které se mi zdály podivné. Z časopisu se začalo vytrácet všechno to, proč jsem kupoval všechna čísla. V minulém čísle mi teprv došlo, s čímže je tato věc spjatá. Přeji Vám štěstí ve vašem osobním životě, přeji vám šťastný život, nicméně nezlobte se na mne, ale mám pocit, že od té doby, co se ve vašem životě objevila paní Soňa, přestal být časopis tak čtivý. Dokonce jsem nejednou smutně koukal na právě zakoupený časopis, ve kterém mě upoutaly maximálně 3-4 stránky, což je dost žalostný výsledek oproti dřívějšku. Opravdu je nutné, aby na každé druhé nebo třetí obálce byla Soňa? Je opravdu tak málo dobrých fotek od čtenářů? Co se to stalo s tím úžasným časopisem, že z něj mám najednou pocit tvrdé selfpromotion a podivné poblouznění z lásky někoho, kdo si jaksi pro všechnu zamilovanost nevšiml, že dělá něco zcela jiného než před pár měsíci. Nechci nikoho tímto dopisem urážet, možná je chyba ve mně…

Na žádost byla reakce redakce stažena.

Tímto bych tedy chtěl apelovat na ty čtenáře časopisu Photolife, kteří si taktéž všimli proměny časopisu a požádat vás o to, abyste si svůj nepříjemně svíravý pocit z upadající kvality časopisu nenechali pro sebe. Napište prosím do redakce nebo přímo panu Karbusickému, co si myslíte o vývoji časopisu. Možná jsem jen veden sobeckou touhou dostávat do ruky kvalitní časopis. Možná, že mi opravdu nic není do toho, jak si pan Karbusický dokazuje svoji lásku k přítelkyni. Možná, že bych se na to měl vykašlat a jenom přestat kupovat onen časopis. Nicméně pak je jen otázka času, kdy příjdeme o nejkvalitnější časopis o fotografii v republice…

A teď krátce z domova. Z Prahy jsem dojel rovnou do práce, odeslal jsem upravené fotky z narozenin a po práci našel útočiště ve znovuotevřeném Sunakashi. Tam sice teď není wifi síť vůbec přítomná, ale alespoň jsem upravil fotky pejsků. Doma jsem prohledal pracovní weby, zavolal si s Maroshkem a skončil s jointem u dílu 22. Cyranova ostrova. Mimochodem mě pobavil Pája, který místo toho, aby použil některé ze zakoupených těstovin, které mám doma, raději koupil jiné. Pro příště tohle Pájo fakt dělat nemusíš :D. Trocha Quake III před spaním a pak už jen podivně opuštěná postel a myšlenky na Maroshe…

Celý článek Úterý, 16. června 2009, 10:36, Komentáře (6)
Publikováno v BLOG

Premiéra na nudapláži

I když to tak hlavně zpočátku moc nevypadalo, nakonec jsme s Maroshem zažili moc krásný víkend. Pravda, v pátek hned po příjezdu mi promlouval do duše, abych zapracoval na některých mých vlastnostech. Taky ne úplně libě nesl moje básnění na Páju, náhle se karta otočila a místo toho abych na něj žárlil nadále já, začal lehce žárlit Marosh :) Nicméně potom jsme si už jen užívali jeden druhého.

V sobotu jsme vstali něco po jedenácté, což byl nejvyšší čas. Slíbil jsem totiž odfotit všechna štěnátka, která porodila Lucia od Petera Pea dřív, než je rozdají zájemcům. A protože první měla odejít už v neděli, nebylo času nazbyt. Miláček sice trochu mručel, ale asi si uvědomoval, že to lze stihnout i s odpolední oslavou, kam jsme byli pozváni a tak mi dělal doprovod. Setkali jsme se s Petrem, Lucií a Lucií (Lusií) na Letné. Protože svítilo ostré sluníčko a barva border kólie je černobílá, nahnal jsem všechny pod stromy, kde byl stín a kde se mi snad nějak podařilo štěnátka nafotit. Cestou zpět jsme se zastavili v cukrárně a dali si takový lehoučký oběd v podobě kávy, jednoho zákusku a jednoho košíčku na osobu. Domů jsme dorazili kolem druhé a po chvíli jsme se převlékli a vyrazili na oslavu.

Martina, který dělal oslavu v podniku s jménem SOHO+ jsem viděl podruhé v životě. Jsem velmi rád, že jsem se této párty mohl účastnit, protože co se týká designu, jedná se o velmi povedenou restauraci, čemuž odpovídají i ceny nad úrovní čehokoliv v Brně (tím myslím to, že i Brabender je zhruba 4-5x levnější). Sice jsem tam znal jen mizivé procento lidí od vidění, ale byl jsem v klidu, protože jsem si sebou vzal foťák. Pár minut po nás došel i fotograf, ale nakonec jsme fotili oba a musím říct, že jsem si večer naprosto užil. Co se týká servisu a jídla, mohu potvrdit, že SOHO+ je opravdu podnikem na úrovni. Končilo se kolem půlnoci a doteď se bojím stoupnout si na váhu.

V neděli svítilo sluníčko a my jsme dostali pozvání k rodičům Maroshe na oběd. Jahodové kynuté knedlíky v páře byly naprosto famózní! Nicméně jsme se nezdrželi dlouho a jeli jsme zpátky domů, abychom dohnali Robina a Pepíka, kteří se tou dobou už dávno slunili u rybníka na nudapláži. I tohle byla moje premiéra, nicméně díky vysokému rákosu všude se skoro nebylo před kým stydět.

Tenhle víkend jsem si v Praze opravdu moc užil a myslím, že nejen já. Sice jsme stále nepřesadili kytky, ani stále nevíme kam pojedeme na dovolenou, nicméně nám bylo spolu opravdu moc krásně a myslím, že jsme spolu prožili nádherné chvíle i o samotě. Myslím, že jsem to sem ještě nenapsal, ale milování s Maroshem je to nejkrásnější milování, jaké jsem dosud poznal…

Celý článek Pondělí, 15. června 2009, 16:59, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Brožová u pádla a pádlo odhazujíc

Ano, Kateřina "Sociálnícítění" Brožová se rozhodla nekandidovat za ČSSD. Nestíhala by u toho i hraní a zpívání. Je tak blbá nebo jí to došlo až včera? Jiří "budepomém" Paroubek lituje, že Kateřina nebude na kandidátce. Já taky, mohla by ČSSD pár hlasů ubrat, protože nominovat Brožovou je urážka sociálně slabších vrstev obyvatelstva. Já si počkám, co nová strana knížete, ale zatím vypadá docela slibně. Místo předvolebních slibů zatím jen plánují to, co měla ODS i ČSSD udělat dávno – udělat něco s reformou penzijního systému….

A jinak? Včera super den. Pája je výbornej společník, spát jsme šli kolem 4té ráno, vstával jsem kolem osmé…

Celý článek Pátek, 12. června 2009, 14:21, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Polovina týdne za mnou

Takže středa, to je prosím polovina týdne. Je to den, kdy si začínáte uvědomovat, že pátek je blíž a blíž. Den, kdy se máte důvod usmívat, i kdybyste neměli žádný rozumný důvod k usmívání mít. Po práci jsem se stavil pro dvě plátna. I s fotkama (mno, fotkama, ony dvě plátna o úhlopříčce 1 metr zase tak snadno do batohu neschováte) jsem se stavil na kafe vedle ČT. I Monice, která tam tomu šéfuje se plátna líbila. Chvíli volného času v kavárně jsem věnoval i úpravě pár fotek z Berlína. Jakmile se mi podaří doupravit všechny fotky z Berlína, budu si muset udělat nějaký mikro katalog fotek. Pro tátu jsem nechal udělat k narozeninám fotku koně a pro sebe 60×60 fotku mostu z Berlína. I když jsem to měl původně v plánu jen mít doma, nakonec jsem nemohl odolat a fotku jsem pověsil do pokoje. Vypadá to daleko lépe, než A3 fotka plného popelníku, která tam visela dosud. Jinak jsem alespoň trochu setřel podlahu v kuchyni, vyluxoval v pokoji, na stůl jsem vrátil vypraný ubrus a potom už jsem v duchu středečního večera zašel do klubu Pangea.

Co jiného? Život probíhá beze změn. Dnes mi přijede host, který se zdrží do příštího týdne, Pajin. Je to osoba, u které budeme dost pravděpodobně bydlet v Lisabonu. Marosh se trochu bojí toho, zda si sedneme, ale zatím mi asi sedl každý s kým mě představil (až na opravdu brutální vyjímku s Blondem). Dnes se tudíž znovu někam vypravíme na pivo. Ve hře je Hobit, Pangea nebo Perpetuum. Pokud mi dnes nejebne z práce, tak nás čeká příjemný večer.

Celý článek Čtvrtek, 11. června 2009, 15:42, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

2009-06-11

… (Pokračování textu…)

Celý článek Středa, 10. června 2009, 11:26, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG