Skluz, smyk

Můj pracovní týden by šel shrnout do nepříliš velkého textového útvaru. Tři dny v totálním smyku a teprve se čtvrtkem jsem dospěl k tomu, že to celé je naprosto stejné jako moje první pracovní noc v severní Anglii. Bylo mi chvílemi do breku, měl jsem chuť zkopat AdaMMa do kulatýho kosočtverce a hlavně si někde půjčit a hned koupit lístek domů. Nádobí jsem umýval do půl druhé a cítil jsem se totálně v hajzlu a neschopný. Druhý večer byl o dost lepší, asi tak o hodinu. Po dalších dvou službách jsem už končil v normální pracovní dobu a nádobí bylo na anglické poměry nadprůměrně dobře umyté (špatně umyté nádobí jsem umyl znovu, což jim přišlo zbytečné). Celé je to o systému. Zatímco v minulé práci vlastně ani zas tak moc nezáleželo na tom, jak rychle svou práci odvedete, protože systém rozpisů a služeb dokonale zabíjel osobní život, tady je to jiné. A právě ve správném systému leží ten správný klíč. Navíc je potřeba uvažovat i s tím, že příští pondělí budu zřejmě o něco rychlejší než v pondělí minulé.

A jak tedy vypadal tento pracovní týden?

Pondělí – Kruci, po víkendu jsem ještě víc zlomenej než v pátek! A kupí se mi tu všechno. Jde to pomalu, jak to dávala ta ženská přede mnou?

Úterý – Když půjdu na předváděčku, budu mít skluz. Musím tam. Super, hodinu nejel net, ani nedopiju kafe, musím tam naflákat pár věcí a pádím do showroomu.

Středa – Kurwa! Do prdele… Nic nestíhám. To nemůžu v životě nikdy dát. Pořád nemám do systému naházený všechno, co by být mělo, v mailu mi bliká 130 nepřečtených emailů. Jsem v hajzlu! Zítra nemůžu jít na oběd, musím nahnat čas.

Čtvrtek – Hmmm, šéf mě neustále nabádá, abych nebyl tolik ve stresu. Nakonec má asi pravdu. Maily jsem zkrotil, texty nakonec dodal, v systému je skoro všechno a co není, doklapu zítra.

Pátek – Thank’s God, it’s Friday!

P.S. Daří se nám být profláklejší a profláklejší. Sotva vytáhneme paty z domu, už visíme i na Youtube. No fuječky, fuječky fuj! To se děláááá? :) Tak přejeme Honzovi i s Maroshem ještě jednou, ať se knížka prodává!

Celý článek Pátek, 15. října 2010, 7:48, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Bisexuální putování

Pracovní den jsem včera končil na předváděčce nových Logitech produktů, což se odehrávalo v showroomu společnosti Vitra. Byla to pastva pro oči (design), pro uši (malé reproduktory Logitech pro notebooky mají výrazně lepší zvuk než cokoliv integrovaného do šasi notebooku) a koneckonců i pro jazyk (sladké tentokrát zvítězilo). Doma jsem se ani moc neohřál a už jsme zamířili na čtení knihy Jana Folného do klubu blízko pražské SOHO. Londýn má SOHO, Praha má Vinohradskou…

Tři kapitoly z knihy postupně přečetl Ondřej Liška, sám autor a Barbora Hasci, která je na plakátu označená za homocelebritu. Cítím z toho označení lehký nadhled a tak to má být. Honza se trochu ošíval, evidentně by nerad dostal nálepku bicelebrity, ale musím říct, že jsem si večer náležitě užil. Je teda fakt škoda, že se rozhodl ukončit svůj blog, ale v jistém ohledu ho chápu. Dřív jsem byl v mém psaní o dost otevřenější než jsem dnes. Po zkušenostech s mým blogem jsem byl tak nějak dotlačen k tomu, sem nepsát vždy všechno, co bych chtěl. Blog prý čtou i příbuzní, dozajista si v něm početl i můj první zaměstnavatel a kdoví, zda bych dnes bydlel v Praze, kdyby se přičinlivá blond asistentka milující světové módní značky, importovaná z Východu a pošilhávající po více manažerských pozicích nerozhodla předložit některé z pasáží, ve kterých jsem o svém chlebodárci psal, firemním manažerům. S nálepkou „ten co dostal v ČR jako jeden z prvních vyhazov kvůli blogu“ jsem se sžil a nosím ji hrdě. Nikdy jsem své kolegy nejmenoval a za tím co jsem tenkrát napsal si dodnes stojím. Z hovna bič neupleteš, z geniálního technika řídícího pracovníka neuděláš. Každopádně ničeho z toho nelituju. V Praze je krásně. A to přesto, že veškerý můj sexuální život žiju s jedním jediným klukem. Neříkám, že si to občas nějak nezpestříme, ale do jídla taky nepatří jen maso a zelenina a je potřeba to osolit a okořenit.

Sakra… neví někdo, zda je to dostatečná pointa na ukončení odstavce? No jedeme dál. Takže Biboy ukončil stylově blog (poslední zápis stojí fakt za to), pokřtil knihu a zřejmě očekává, že se mu pak bude lépe dýchat. Jsem rozený pesimista, ale nevyvracel jsem mu to. Večer jsme pokecali nejen s ním, ale i s Jukim (setkáváme se naprosto pravidelně a vždy bez předchozí domluvy na různých místech) a taky s Ondřejem Liškou. S tím jsme mluvili samozřejmě o politice. Já se ho mezi šesti očima mohl zeptat na jeho názor na některé z lidí které znám, či mi případně lezou krkem a docela jsme se shodli. Do komunálních voleb letos volit nebudu, nicméně Maroshe možná tento zelený ekoterorista (berte prosím jako vtip, minule jsem Zelené volil) přesvědčil. Well done, Mr. Liška!

Celý článek Středa, 13. října 2010, 9:04, Komentáře (5)
Publikováno v BLOG

Krásy Kutné Hory

V neděli jsem ráno umyl ledničku a mrazák, zatímco Marosh vypral a poté jsme vyrazili na minivýlet. Cílem byla Kutná Hora, ale od benzínky jsme se ještě kvůli mně vraceli. Od té doby co používám kartu z foťáku jako flashku se nám to stává nějak často. Karta prostě patří do foťáku…

Cestu tam obstaral Marosh a zaseklý jsme se jen zvolna posunovali po lanovém mostě. Cestu zpět jsem řídil já a místo po dálnicích jsme projížděli podivné vesničky a tak jsme se taky nepohybovali moc často rychleji než 50 km/h. To už ale trochu předbíhám. Naše první zastávka z parkoviště vedla do hotelu a restaurace Opat. A to byla moc dobrá volba pro dva požitkáře. I když brabce fakt nemusím, zdejší verze měla naprosto famózní sosík, který bych se klidně rád naučil vařit. Polévka měla domácí nudle a dezert taky potěšil. Napapaní jsme tedy vyrazili ke chrámu Sv. Barbory. Je to opravdu nádherné místo, srovnatelné se světovými památkami. Doma jsem bohužel nechal svůj širší objektiv, takže se mi tam ten chrám celý prostě nevešel. Ano, klidně se mi smějte, já si už svoje vyslechl :). Prošli jsme městem a zkusili se stavit na kafe na Kozím plácku, ale bylo plno. Přesto jsme našli cestou k autu jednu totálně ukrytou kavárnu, která nabízí to co slovo „kavárna“ evokuje. Místo, kde umí vařit kávu, místo kde mají různé jednodruhové kávy, kde vám kávu uvaří více způsoby a kde vám uvaří třeba mlíko s medem nebo kakao. Byli jsme v ní jen my dva a pán, který se s námi mile bavil o vaření kávy i čajů.

Příjemný den to byl. Bohužel jsem narazil na Facebooku zřejmě na nějaký limit v ukládání fotek. V neděli mi to sežralo ze 40ti jen deset. Včera se FB pochlapil a vzal i zbytek. Možná proto, že jsem taky předevčírem smazal nějaké album…

Jinak to byl včera těžký den. Ale snad se všechno zvládlo a večer udělal Marosh parádní pečené brambory s žampiony a okurkovým salátem. Výborně jsem si pochutnal. Večer trochu Quaka a Lundluma tak jsme nakonec ani nevyrazili do Roxy. Ale co se dá dělat, vyvenčíme se dnes na veřejném čtení knížky Jana Folného.

Celý článek Úterý, 12. října 2010, 8:01, Komentáře (7)
Publikováno v BLOG

Designblok jako veletrh v paneláku?

Takže v pátek jsem po práci vypnul mozek a odjel jsem domů. Naše návštěva uvařila večeři (ano, máme opravdu výborné kamarády :D), dali jsme si panáčka do jedné nohy a odešli jsme do klubu Angel na Vinohradské. Byli jsme první návštěvníci. Lehce jsme popili, připojili se Pepík, Tomáš, Robin, Libor a po dlouhé době jsem tam uviděl i Filipa z Brna. Lehce jsme se upravili a zamířili jsme na diskotéku. Klub Valentino je takovou stálicí pražské buzna scény. Já tam byl ale jen jednou nahoře na kafe. Ten můj mě zkrátka nikam nevytáhne (za tuto poznámku jistě schytám jednu za ucho). Trošku jsme si zakřepčili a pak jsme nasměrovali své zadky domů.

V sobotu jsme zašli na Designblok a upřímně moc nadšen jsem touto výstavou letos nebyl. Nešlo ani tak o exponáty, které nijak nevybočovaly z toho, co bylo k vidění v minulých letech. Co mě ale opravdu štvalo byly dvě věci. Jednak měl člověk dojem, že zhruba desetinu návštěvníků tvoří maminky s batolaty, předškolními dětmi nebo rovnou kočárkem. Ve spojení s příšerným prostorem totálně nevhodným pro JAKOUKOLIV výstavu to byla vražedná kombinace. Nemyslím, že by třeba vystavovatelům na Mezinárodním Strojírenském Veletrhu v Brně přišlo jako dobrý nápad udělat tuto akci ve starém paneláku. A přitom přesně taková analogie mne napadla při procházení budovou, kde místo „stánků“ byly expozice v jednotlivých místnostech budovy. Často se tak část lidí snažila tlačit ven a část dovnitř. Problém byl v tom, že obojí šlo jen prostorem omezeným standardní velikostí dveří. Na haldy studentů s „pseudomódními“ kostěnými a výraznými retrobrýlemi si člověk zvykne snáz než na plačící děti. Copak se asi honí hlavou maminkám, které vláčejí davem lidí děti, které sotva umí chodit (a často ani to ne). Docela jsem se proto těšil na výstavu Dekadence, kam je vstup od 18ti let a podobné úlety proto nehrozily. Při pohledu na frontu vinoucí se od pokladny jsme ale raději pokračovali dál v procházce s vědomím, že výstava končí až v lednu, takže ještě stále máme dost času ji navštívit v méně exponovanou dobu…

P.S. Malou galerii naleznete tady – Fotky Designblok 2010

Celý článek Neděle, 10. října 2010, 9:15, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Jan Hofírek potřebuje pomoc

Soudě dle blogu jistého pana Hofírka, stále tu mezi lidmi často úzkostlivě tajícími svou homosexuální orientaci panuje zoufalý názor a naděje, že je homosexualita léčitelná. Bohužel se bojím, že stejně jako dogmatismus nebo debilita jde o vlastnost neléčitelnou. Narozdíl od debility a dogmatismu ale homosexualita umožňuje žít plnohodnotný život. Zatímco dogmatici jako pan Hofírek jsou zřejmě odsuzováni společností, homosexuálním jedincům se již naštěstí podařilo integrovat do společnosti. Že nic není stoprocentní dokazuje existence pana Hofírka. Možná si i on uvědomí, že je vlastně měnšinou. Lepší ale bude, když si to neuvědomí, protože potom by se mohli homofobové stát vymřelým druhem…

Celý článek Sobota, 9. října 2010, 19:10, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Den předtím (víkend)

Tak ahoj milé děti. Kombajn se opět dostal ke svému blogu. Včera pravda moc času na internetu nestrávil a to přesto, že právě na internetu by měl odvést největší kus své práce a právě tam by měl co nejvíc propagovat svého zaměstnavatele (už jste si dali Profit na Facebooku do oblíbených?) Včera jsem ale moc času u počítače nestrávil. Ráno jsem byl vyslán na tiskovou konferenci jedné brněnské antivirové firmy (kdo hádá AVG, má bod), která uvedla novou verzi svého antiviru AVG Internet Security 2011. Rozhodně musím říct, že některé prvky antiviru vypadaly zajímavě. Zrychlení enginu je klasika, ale kontrola linků vkládaných na Facebook je jistě vcelku zajímavou možností, jak chránit počítač svůj i počítač svých „přátel“.

Po malém občerstvení jsem vyrazil do redakce, narval do systému ty nejnovější aktuání články a už jsem musel zase stejným směrem a dál. V Chodově na Kombajna a jemu podobné čekal Mercedes na CNG pohon, který jej odvezl do Brna na tiskovku firmy E.on a následný galavečer a další tiskovku. Pokud chcete vidět Anetu Langerovou moderovat, zapněte si zítra večer TV. Ale upřímně… …sobotní večer se dá trávit i jinak. Po natáčení byla další tiskovka, nějaké obžerstvení (to není překlep!) a kolem desáté jsme vyrazili zpět směr Praha. Do postele jsem se dostal v jednu. SNad bude dnešek méně náročný na přesuny po republice a budu mít víc času na práci :).

Celý článek Pátek, 8. října 2010, 8:43, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

I LIKE IT!

No toto! Ten čas ale letí. Poslední příspěvek jsem psal v pátek a dnes máme středu! Takže co nového? Práce nemám zrovna málo, nicméně už nemám pocit, že mi klečí neustále někdo na krku a taky v pohodě spím. Řekl bych, že velká část stresu prostě zmizela. Občas lehce bojuju s redakčním systémem, nicméně nedělám si iluze o tom, že by s ním někdo neznalý bojoval výrazně méně. Je fajn vědět, že dorazím domů na večeři a nezávisí to na tom, zda večer někdo umře nebo někdo něco řekne.

Díky tomu mám čas i mrknout se doma na film (o víkendu jsme si dali první díl Wall Street, jehož 79% na ČSFD beru jako lehké přecenění) nebo se věnovat i jiné práci na webu. Zatím jsem si toho času sám pro sebe moc nenašel, to je pravda, ale když nic jiného, tak se víc usmívám. Marosh po skoro týdnu vyrazí do práce dnes. Byl chudák nemocný, takže jsem vařil o víkendu já. TO byla fuška! Ale špenátový krém, slepičí vývar i vepřové maso v bramborách mi pověst kuchaře nezkazili. Jasně, podle Maroshe byla slepičí polévka přesolená (trochu jo), špenátový krém zabíjela jarní cibulka na ozdobení (trochu ano) a brambory se mu zdály moc kari (tak to teda ne, dal jsem tam fakt jen trochu kari na barvu). Naštěstí mi přestal do vaření mluvit dřív, než jsem jej vzal pekáčem po hlavě. Člověk totiž neví, má před sebou vepřové a naprosto netuší co s tím. Pak pošle Marosh recept, tak to začnu připravovat zhruba podle něj a on se pak objeví začne se ptát proč je ono takto a tamto takhle. Stejně ho ale miluju, aby bylo všechno jasné…

A nakonec tu mám jeden link. Tak trochu to spadá do šuplíčku s nápisem „Práce“, ale protože to myslím vážně a seriózně, docela mě trápí, že stránka týdeníku Profit na FB má jen nějakých 30 přátel. Já si totiž myslím, že tenhle web má a bude mít na víc http://www.facebook.com/pages/wwwprofitcz/48358718039 I LIKE IT!

Celý článek Středa, 6. října 2010, 8:30, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Směšná Bartošová a tak dále

Ve čtvrtek po práci jsem byl tužit rodinné vztahy se slovenskou částí rodiny. A tak zatímco můj muž se potil v posteli, já bumbal slivovici a víno u tchána a tchýně. První den v nové práci byl ve znamení pohody. Domů jsem se dostal brzo a v posteli s Maroshem jsem našel našeho exspolubydlu Libora. Libor v té posteli samozřejmě jen seděl a povídali si. Protože mě předtím Marosh donutil nakoupit maso, udělal jsem večer slepičí vývar. Docela se mi povedl, jen byl údajně lehce přesolený. No věřte někomu kdo je nemocný, leží v posteli a už neví co by si všechno mohl vymyslet. Když je můj miláček upoután na lůžko, ještě více se zvýrazní jeho komandantské rysy.

Dnes tak budu péct vepřovou pečeni na bramborách, ale nejprve musím mrknout na Budějovickou, kde by měli být farmářské trhy. Tak uvidíme, třeba nějakou dobrou zeleninu seženu tam. Odpoledne se do města podívá Šárka s Marushkou, které míří na výstavu Dekadence. S nimi na výstavu nepůjdu, protože máme v plánu si ji dát s Maroshem, nicméně večer se s nima rád uvidím. A ještě jedna zpráva pro fanoušky SIMS 3 – nový datadisk Po setmění už je na spadnutí:

A nakonec si dáme Ivetku. Tato bláznivá žínka, která ve svých vystoupeních připomíná zfetovanou nebo sektou vymytou nebohou duši, natočila nový videoklip. Její spolupracovníci si asi myslí, že lidé jsou kreténi na podobném levelu, jako jejich hlavní zdroj příjmů v bílé noční košili. No jestli Ivetě neodstranili asi tak polovinu boků a zadku ve Photoshopu, tak sním své pravé varle. Není to už směšné víc než jen trochu?

Celý článek Sobota, 2. října 2010, 10:03, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Trocha sentimentu

Game over, moje angažmá coby bulvárního novináře skončilo. Nakonec ale musím říct, že se mi vůbec neodcházelo lehce. Asi bych nespočítal kolikrát jsem za ty dva měsíce měl chuť s tím seknout, ale bylo by strašně nefér neříct, že to byla obrovská škola. A za to musím poděkovat v dobrém hlavně mojí kolegyni v oddělení. Byla možná občas docela nekompromisní, na stranu druhou mě nutila ze sebe vymáčknout víc a ono to víceméně fungovalo. Nakonec jsem ale dostal nabídku na pozici v serióznějším plátku. Lepší plat a menší časová náročnost bez služeb do půlnoci nebo víkendu nakonec rozhodla. Je nutné si přiznat, že můj osobní život stál v poslední době za starou belu, to nemá cenu zakrývat. Asi bych to ještě půl roku psychicky i fyzicky vydržel, ale za jakou cenu, to nedokážu odhadnout. Taky jsem došel poznání, že míru mojí kreativity jsem možná přeceňoval. Budiž mi útěchou, že alespoň jeden z mých nápadů měl docela úspěch. Ostatně ozval se sám Jiří Paroubek a chtěl omluvu za to, že jednu z citací v článku nikdy neřekl. Z jeho strany šlo samozřejmě jen o další v sérii lží, protože daný citát řekl před lety pro týdeník Respekt a citovaly jej i Hospodářské noviny.

V minulosti jsem stejně jako většina mých známých taky opovrhoval bulvárem a obzvláště jeho „dělníky“. Dnes vím, že to rozhodně není práce, na kterou „má“ každý. Prvních pár dní jsem byl trochu v šoku z pracovního nasazení. Dnes taky vím, že bulvár nefunguje jako místo, kde se vymýšlí věci, které se nestaly. V redakci jsem nepotkal asi nikoho, kdo by svou práci nemyslel vážně. A tak jedinou věci, která mě opravdu mrzí je fakt, že jsem neměl trochu větší manévrovací možnosti a že jsem nemohl na svůj odchod kolegy připravit s předstihem. Jeden den odchod, druhý den nástup jinde.

Celý článek Pátek, 1. října 2010, 8:45, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Z pohádky do pohádky

Neděle. Pohoda. V práci jsem skončil kolem šesté večer a těšil se domů. Tam mě čekal Maroshek a chvíli po ně dojela naše kamarádka a dovezla dva obří koše s houbama. Část dostal Tomáš, část známý od kamarádky a Maroshe a zbytek jsme zpracovali. Byla z nich kvalitní smaženice a část ještě sušíme (klouzky, bedly a modrající houby jsme snědli, k sušení se nehodí). I když to bylo pracné, moc děkujeme Sylvě za chutnou pozdní nedělní večeři. :)

Úterý, státní svátek nebo-li den pracovního klidu. Alespoň všude tam, kde to jde. Například novináři to tak ale nemají. Ti slaví svátky den dopředu. Což ale mimojiné znamenalo, že jsem měl volno na Maroshovy narozeniny. Útěchou mi mohlo být to, že jsem měl relativně klidný den i v úterý. Podíval jsem se do proslavené kanceláře Davida Ratha, položil mu několik otázek a hurá do redakce. Malé bezvýznamné plus sklidila moje sobotní práce v podobě pondělní reakce pana Paroubka, který osočil šéfredaktora z toho, že zabil svou babičku. Zda po něm bude požadovat taky omluvu (šéf po expředsedovi) nevím. Já bych jich ji na jeho místě vyžadoval…

Co jiného? Večeře u Káčy a Jima byla jako vždy geniální. Losos s pekanovými ořechy ladil a kozí sýr v salátu s čerstvými fíky to doplňoval stejně dobře. Taky jsem chvíli hrál s Andym Call of Duty na PS3 a i když jsem měl zpočátku problém vzpamatovat se z nezvyklého ovládání (my lidi od PC jsme prostě navyklí na klávesnici), postupně jsem se zlepšil. Pravda, v Need for Speed jsem lítal od krajnice ke krajnici, ale střílení mi šlo lépe. V prvních kolech měl Andy 8x vyšší skóre než já, v posledních už jen 3x, což ukazuje na fakt, že moje křivka učení možná není z nejstrmějších, ale stále tam nějaký potenciál je. Pravda, oživovat mě musel Andy daleko častěji než já jej. Celkově to byl velmi příjemný večer a hodnotím za jedna.

Celý článek Středa, 29. září 2010, 8:30, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG