Dům světla ve tmě

Dům světla, který například nabízí bezplatné testování na HIV má problém. Mimo toho, kterým se budu zabývat níže má problém s tím, že neumí jasně sdělit lidem, jak moc velký problém má a hlavně jak mu snadno mohou lidé pomoci. Je pěkné udělat na podporu sbírky facebookovou stránku, ale ta opravdu žádný problém neřeší, pokud JASNÝ návod ukryjí tvůrci do mnohařádkového textu. TAKTO FACEBOOK NEFUNGUJE!!! Takže o co jde? Zašlete prosím textovku ve znění DMS AIDSPOMOC na telefonní číslo 87 777 (cena SMS je 30 Kč, z toho Dům světla dostane 27 Kč).

Dům světla je sociálně zdravotní, azylové a preventivní centrum problematiky AIDS – jedno z největších v ČR. Dům číslo 3 v karlínské Malého ulici v Praze zřídila a provozuje Česká společnost AIDS pomoc, o. s. Koncem roku 2009 proběhla závěrečná rekonstrukce přidělených prostor a nyní je již celý dům využit pro potřeby přímé pomoci lidem HIV pozitivním a AIDS nemocným a prevence a boje proti AIDS. Kapacita lůžkové části se rekonstrukcí zvýšila z 15 na 32 lůžek. Dům světla je v provozu již 10 let a za tyto roky pomohl desítkám lidí, kteří se infikovali HIV, jejich rodinám a přátelům. V rámci preventivních aktivit navštívilo AIDS poradnu v Domě světla do 30. dubna 2010 celkem 25.264 zájemců o bezplatný anonymní test na HIV infekci, provedeno bylo přes dva tisíce besed o problematice AIDS s HIV pozitivním lektorem a na bezplatnou telefonní AIDS poradnu bylo přijato 23.386 dotazů.

V současné době vedení Domu světla řeší dluh stavební firmě ve výši 1.234.000 Kč a nábytkářské firmě 100.000 Kč. Pokud dluh nebude uhrazen, hrozí reálné zaniknutí centra! Přispět můžete také přímo na účet ČSAP u Komerční banky: 51-664650217/0100, do kasičky v Domě světla či zaslat dárcovskou DMS AIDSPOMOC na číslo 87777.

Celý článek Středa, 8. září 2010, 14:35, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG

Stavební spoření skončilo

Doma na nemocenské jsem za 11 let pracovního života poprvé nebo podruhé. Doufám, že na dlouhou dobu naposled. Většinou jsem si pro bral dovolenou na dva tři dny, abych doma vyležel chřipku. Nejděsivější je, že se do práce už fakticky těším. Na stranu druhou mám doteď každý den propocené prostěradlo a lehkou horečku, takže čekám, kdy mě doktor uschopní. V posteli mi z toho nicnedělání asi exploduje hlava, aspoň tu narozdíl od nemocnice nemusím lézt na internet přes mobilní Nokii, ale mohu využít wifi. A tak jsem včera mezi spánkem, jídlem a sjížděním internetu zkusil podruhé projít ve fotobance Shutterstock. Jsou lidé, kteří tam projdou napoprvé. Včera mi podruhé došlo 10 zamítnutých fotek z deseti. A tak poslechnu návody na internetu. Mimochodem jsem našel srovnání různých mikrofotobank. Na webu naleznete i tabulky výdělků. Zda mít účet na české Pixmac, která prodává mimochodem fotky i z Fotolie, je tedy otázkou, ale vzhledem k návštěvnosti to pro uživatele Fotolie asi nemá smysl…

Taky jsem si přepočítal jak to mám se stavebním spořením. Úrok na něm mám 2%, což patří k těm horším. Za vedení účtu dám kolem 360 Kč, a celkový výnos i se státní podporou byl v loni 3,59%, což není zas tak hrozné. Po redukci státního příspěvku na polovinu bude výnos příští rok už jen 2,67%, což je nebezpečně blízko jiným bankovním produktům. A když připočítám i nově zavedenou daň na úrok ve výši 15%, dostanu se se svojí smlouvou na stavební spoření na zhodnocení 2,39%, což už snadno získám i jinde. Vypadá to, že pokud se mi v dohledné době neozvou ze stavební spořitelny, nastal vhodný čas pro ukončení stavebního spoření. A ještě jedna finta pro ty, kteří došli k podobným číslům a navíc mají pár tisíc k užití – Když ještě do konce letošního roku vložíte 20 tisíc, respektive 18 tisíc korun, získáte nárok na státní příspěvek za letošní rok ve výši 50 procent, který vám bude vyplacen v dubnu 2011. A když v lednu 2011 vložíte celoroční vklad, počkáte pár dnů, až se vám připíše na účet, a pak teprve smlouvu ukončíte, pak dostanete i státní příspěvek za tento rok. Přijde vám dodatečně v roce 2012.

Stavebním firmám se šetřit nechce. Proč by si měli snížit marže, když tu stejně nejsou jiné firmy, které by to stavěli místo nich? A chtějí žalovat ministerstvo dopravy, protože jim zadržuje peníze, na které mají dle smlouvy nárok. Tento krok je od ministra Bárty protizákonný, to si řekněme na rovinu. A opravdu nejsem nadšený z toho, že ministr VĚDOMĚ porušuje zákon a smlouvy. Na stranu druhou pokud chce opravdu vyřešit situaci, nemá moc jiných možností. Firmy si nadhodnocené zakázky léta jistily různými úplatky ministerských úředníků a právě tyto firmy "vyrobili" svým kladným postojem k úplatkům systém, jehož výsledkem jsou nejdražší dálnice široko daleko (a to přestože se narozdíl od jiných států na takových projektech nepracuje od rána do rána a ony tedy netratí za příplatky zaměstnancům. Za ta dlouhá léta, kdy s tím předchozí vlády NIC nedělaly si tak prostě zvykly, že není nutné být efektivní, není nutné šetřit na provozu, není nutné mít nelichvářský zisk. Nutné je mít jen známosti a peníze v černém fondu na úplatky. A tak dnes sice kroutím hlavou nad tím, že ministr nepokrytě porušuje zákon, na stranu druhou ho ale chápu. Snad ten boj s chobotnicí stavebních firem alespoň povede k významější úspoře než avízovaným pár stovkách milionů.

Celý článek Středa, 8. září 2010, 8:00, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Konečně doma aneb výhled ČR do roku 2012

Jsem doma. Konečně. V nemocnici to nebylo zlé, naopak. Až na některá vyšetření tam člověk měl klid a já si pustil dost z filmů, které jsem chtěl vidět. Třeba Barvu kouzel / Lehké fantastično nebo Going Postal (Zaslaná pošta) na motivy Terryho Pratchetta. Mimochodem jsou to solidní lehké kousky na zamračený podvečer. Taky jsem zhlédl film Normal, který mě kdysi vizuálem uchvátil natolik, že jsem jej chtěl vidět na plátně. Ach ty trailery. Odhalí blýskavý obal, ale že se jedná o nudnou frašku téměř bez děje z něj člověk nepřečte. Moc artové pro můj mlsný jazýček. Asi jsem málo úchyl, aby se mi líbilo, jak pes s podříznutým břichem dodýchává a chlapec ochutnává jeho krev. Taky jsem to už nevydržel a pustil si Inception. Narovinu to není špatný film. Ale ten hype okolo něj není fér. Temný rytíř od stejného režiséra mi přišel blíž dokonalosti. Oč zajímavější byl ve svém důsledku tak honosným rozpočtem neoplývající eXistenZ? Inception je samozřejmě nadprůměrný film, jen nedosahuje kvalit Temného rytíře. I když bych mu to přál. Co se týká filmu Salt s Angelinou Jolie, tak bych to asi vyjimečně raději četl než koukal. Až na to finále to ale byl docela příjemně koukatelný akční film, bohužel se spoustou faktických chyb (polovinu doby co CIA honí agentku má ona svůj zapnutý mobil po ruce). Komedie Knight&Day (český překlad Zatím spolu, zatím živí alespoň není tak mimo jako u Počátku, který by se měl jmenovat spíše Vnuknutí a je aspoň dle ducha komedie vtipný) je překvapivě svěží a vtipná a to přestože v ní hrají Tom Cruise a Cameron Diaz. Mix tajného agenta a romantiky tvůrcům docela vyšel. Zato Rozsudek smrti s Kevinem Baconem je film, který si větší část své stopáže hraje na psychologické drama, aby si pak ‚taťka‘ Kevin oholil hlavu a začal se mstít jako Charles Bronson. Přechod filmu z kategorie A do kategorie C mínus je tak rychlý, že ho člověk skoro ani nezaregistuje, ale o to blbější dialogy ho pak na konci čekají. A mimochodem moje recenze na Expendables vyšla jak jinak na serveru Rave.cz.

Jinak poslední den mi umrtvovací tampony rvali do nosu 3x. Tolikrát mi vysávali i hleny a jednou u toho koukali kamerou. Odstranili mi plastové fixační držáky přepážky i stehy. Stejně to ale pár týdnů potrvá, než se budu moct nosu dotýkat jako dřív. Hlava mě snad přestane bolet dřív. Můj muž si mě v nemocnici vyzvedl a odvezl si mě do postele. Velebena budiž místní wifi. Sám vidím, že po operaci má moje tělo horší odezvu než dřív. Nějaká zátěž to asi byla i pro relativně mládou schránku. Prudké předklony vnímám víc intenzivněji, tělo me pobolívá bez zjevného důvodu, nateklá uzlina už splaskává a už čtvrtý den má stále lehce zvýšenou teplotu, ale dýchá se mi lépe (což je asi i tím, že jsem si týden nezapálil). Snad jsem se toho zlozvyku na nějakou dobu zbavil…

Když vláda nastoupila a slibovala úspory byl jsem opravdu rád, že se k moci dostal někdo, kdo to myslí opravdu vážně s financemi republiky. Rozhodně nepatřím k zastáncům teorie Jiřího Paroubka, že se dluhy neplatí. Ostatně jako příklad nám může sloužit městečko Harrachov, na jehož účty již dal soud exekuci. Bude zajímavé sledovat, jak to dopadne. Co mě děsí už teď je ale výhled do budoucna. Zvýšení cen elektřiny o 20% bude šok a zatímco ve světě půjde elektřina dolů, u nás poroste. Domácnosti to asi nějak přežijí, velký skok ostatně zažily už po roce 1989. Podnikům ale může elektřina podražit až o 30%. Když to podniky přežijí, minimálně to roztočí inflační spirálu. K tomu se příští rok zvednou ceny potravin, knih, kulturních akcí, dopravy nebo třeba dětských plen. Zvýšení nižší sazby DPH z původních 10% bude jen o 2%, ale v plánu je od roku 2012 srovnání na 19%, což už bude citelné. Vláda zrušila taktéž porodné. Respektive místo celoplošného vyplácení na něj nyní bude mít nárok jen asi 1/7 lidí. Ti co mají plat pod 2,4 životního minima. Omezení na první dítě je ovšem v pořádku. Dost se taky mluví o úsporách na ministerstvech. Ze státních služeb odejde asi 8% lidí. To je něco okolo 50-80 tisíci lidmi, záleží totiž na tom, koho považujete všechno za státního zaměstance. Takže nezaměstnanost poroste. A šetření na ministerstvech? Doprava se chvástá, jak už ušetrila stovy milionů na dálnicích i železnicích. Problém je, že to u předražených dálnich vlastně nic není. Místo marže okolo bězných 5% procent mají stavební firmy 20%. Z balíku desítek miliard korun by tedy měla být úspora až desítku miliard korun, nikoliv pár stovek milionů! Třeba to Petru Nečasovi výjde, ale začínám mít reálné obavy, že jde o velký experiment, který zastaví ekonomiku. Doufejme, že se pletu.

Celý článek Úterý, 7. září 2010, 7:45, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Pár pěkných obrázků

Neumřel jsem. Jen se dokázalo, že moje domněnka o sadistické paní doktorce s průzračně modrýma očima má zřejmě své opodstatnění. Před včerejším čištěním a při psychické přípravě na taktické zaujetí polohy ležmo na podlaze jsem si všimnul, že ta "věc" není železná ale plastová. Pana doktora jsem včas varoval, že mám v plánu omdlít, ale nakonec to nebylo vůbec nutné. Protože mi nevrážel trubici až do mozku, ale jen na konec nosu, bylo to nesrovnatelně příjemnější. Ani se mi nechtělo věřit, že to všechno už skončilo. Na pokoj jsem došel sám a nepotřeboval jsem 90 minut na psychické zotavení, abych alespoň došel na WC. Možná se teď při představě luxování nosu přestanu počůrávat. Abych byl objektivní, nelze samozřejmě říct, že by paní doktorka byla sadistická naschvál. Mohlo dojít k tomu, že mi jen špatně umrtvila nos tampóny s umrtvovacím roztokem. Jen doufám, že nedostanu příležitost si to ověřit dnes. Každopádně už mám povoleno smrkat. To je úleva. Zvlášť vzhledem k tomu, že jsem netušil, že jsem to předchozí dva dny měl zakázáno a prováděl to.

Viděl jsem taky necelý díl nové série seriálu Knight Rider. Dialogy, scénář i herci byli chvílemi tak toporní, že bych pořad doporučil sledovat stejné věkové skupině jako Teletubbies.Autoři občas zřejmě nevědomky rozehráli tak vtipný dialog (příkladem budiž specifikace úkolu typu: Kitte, lokalizuj na dálnici 10 kilometrů odsud auto, ve kterém jedou tři lidi a kterému vytéká z motoru olej stejnou rychlostí, jako autu, které nechalo na této silnici olejovou skvrnu), že jsem měl problém se nerozesmát naplno, protože by mi pak mohlo něco prasknout v nose. Podobné kraviny chrlí seriál nečekanou kadencí. Například když kvůli sledování pachatel vytáhne z ukradeného mobilu baterii, tu ODHODÍ na silnici a za 10 minut tam strčí náhradní (asi měl u sebe pro všechny případy od každého typu mobilu jednu), rána brokovnicí člověku akorát poškrábe ruku a batoh plný C4, který dle slov hlavního hrdiny zničí půlku továrny stačí hodit pod auto, kterému nezpůsobí ani škrábanec. Mimochodem data se ze zabezpečeného počítače dostávají zásadně bezdrátovým skenerem, kdybyste to nevěděli!

Vtip nakonec: "Na noc budete mít sestřičku Helenku," oznámila mi službu konající sestra při výměně směny a já měl co dělat, abych si smíchy nepřetrhal šest dní léčený nos.

Celý článek Neděle, 5. září 2010, 9:09, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

ÚVN v praxi

O svém setkání s místní paní doktorkou, která mi "čistila" nos jsem vám už vyprávěl. V tomto případě se tedy zdržím silně subjektivní domněnky, která má co dělat s pokusy na lidech. A co jiný personál? Sestřičky jsou tu až na vyjimky super. Jedna z nich mi připomíná moji pražskou kadeřnici. Bezprostřední, vtipkuje a dá se s ní pokecat. Je tu i pár vážných a přísných dam, se kterými se nežertuje, ale že by některá z nich byla vyloženě nepříjemná, to říct opravdu nemohu. Uklízí tu (jak jinak?) paní se středně slabým ukrajinským přízvukem. Nicméně je veselá, příjemná a právě to je daleko důležitější než to, kdo se kde narodil. Češi často pláčou nad tím, jak jim Ukrajinci berou práci, je nutné ovšem říci, že je to práce tak mizerně hodnocená, že by po ní většina Čechů stejně nesáhla. A jak jsem již předznamenal, raději se budu z postele koukat na pozitivně naladěnou Ukrajinku, se kterou se nemusím bát promluvit než na načuřenou bábu, která sotva odpoví na pozdrav a kterou otravuju už jen tím, že tady ležím a ona mi musí jednou denně setřít podlahu na pokoji. Inu tady v ÚVN je to ohledně komfortu dost v pohodě.

Navíc jsem měl to štěstí, že neležím na pokoji s dalšíma třema lidma, ale jen s jedním. Zatímco první spolubydla už je doma, ten co jej vystřídal šel pro změnu na operaci v pátek. To obnáší BONUS (pro mě) v tom, že během víkendu nelze převézt z JIP na pokoj, takže na JIP stráví celý víkend a já tu naopak mám dokonalé soukromí. Ano, je to sobecké, ale nebudu zastírat to, že mi to vyhovuje. Například nemusím používát při sledování filmu nebo pouštění hudby sluchátka. A hlavně tato situace totiž obnáší to, že jsem se POPRVÉ od nástupu v pondělí skutečně vyspal s jediným vzbuzením v noci. Tím se dostávám k jedinému, co tu je trošku nekomfortní a to jsou na jinak perfektních postelích jsou přikrývky. Obvykle jsem ve tři vzhůru a musím otočit polštář, přikrývku a svléct pyžamo, protože ležím v mokrém. Jídlo tu taky není zas tak hrozné, byť jsem včera večer nakonec nenašel odvahu kousnout do abstraktního slepence masa, ve kterém jsem vizuálním zhodnocením vytušil stopy masa kuřecího a lunchmeatu nebo krůtího. Asi to byla variace na nějakou rolku. Jedno ochutnání mě ale od pozření té "věci" odradilo. Hlady jsem nicméně neumřel, snědl jsem kaši (brambory byly jejím hodně vzdáleným předkem), odložil kiwi a otevřel si čokopiškoty, které mi donesla jedna z návštěv. Dokázal bych tu asi přežít měsíc. Zbláznil bych se až pak…

A teď negativa ÚVN, která ovšem nemají nic společného s vlastním léčením. Tak jednak je tu lékárna. Ve všední dny zavírá v 15.30, v pátek už ve 14.00. Mám to vůbec komentovat? Pak tu má být trafika. No není, protože minulý měsíc skončila. Provozovatelka se údajně nedohodla na nové výši nájmu. Pokud hádáte, že si tak v celém areálu nekoupíte noviny, časopisy nebo cigarety, hádáte správně! Je tu alespoň stánek s ovocem a zeleninou. V sobotu a neděli je samozřejmě zavřený. Jestli má na něčem ÚVN potenciál zapracovat jsou to nabízené služby v areálu. Ale at nekončím tolik negativně, když se mi tu v zásadě líbí – alespoň tu do 18.00 funguje v pavilonu CH jeden bufet.

P.S. Rozhodně jsem pro placení poplatku 100 Kč za stravu, mohlo by ji to zřejmě zlepšit (za předpokladu že 50% částky nespolkne "distribuce" obědů, pomerančů, rohlíků a vaniček s mazáním).

P.S.2 Včerejší procedura, při které jsem málem omdlel mě čeká dnes znovu. UMŘU!!!!

Celý článek Sobota, 4. září 2010, 10:07, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Krev, stolice a jiné laskominy

Podle nástěnky na ORL lůžkovém oddělení v ÚVN je doba léčení u mého zákroku v průměru až o dva dny delší, pokud je pacient kuřák. Sice jsem přestával kouřit nespočetněkrát, ale protože jsem opravdu chtěl být fit co nejdřív (už kvůli práci, do které se těším), svou poslední cigaretu jsem típnul v pondělí před příchodem do nemocnice. A za tu dobu co tu (převážně) ležím mě zatím ještě ani jednou chuť na cígo nepřepadla.

Za to jsem tu dnes skoro omdlel. A tím skoro nemyslím, že se mi udělaly mžitky před očima. Na to že člověk smrká krev několikrát za hodinu se dá zvyknout. Injekce jsem taky už přestal počítat. Přežil jsem i tampony nasáklé krví, které dva dny rozšiřovaly můj nos na velikost XXL, kterými se chlubí muži hlavně na "černém" kontinentu. Dnes mi paní doktorka narval do nosu menší tampónky s umrtvovací látkou. A poté co je vytáhla se mi jala vyluxovat nos. Do nosu mi vrazila zhruba 20 cm velkou a pár milimetrů širokou ocelovou trubičku a právě v té chvíli jsem se odkrvil natolik, že mi pan doktor který ve vyšetřovně zrovna něco sepisoval laškovně naznažil, že můj odstín pleťovky právě překonal zelený potah židliček a lůžka. Odvést do pokoje mě musela sestra. Těžko popsat co jsem prožíval během těch pár chvilek, kdy mi paní doktorka rejdila v nose, mohlo to být sotva pár sekund, ale měl jsem pocit, že mi tou věcí jde skrze nos až přímo do nervů zubů horního patra. Jestli mi toto vyšetření ještě jednou navrhne, pak přísahám, že podepíšu revers! Ne že by kamera v nose byla příjemná, tohle bylo ovšem DALEKO DALEKO horší.

Nekouření sebou však nese i záporné stránky věci. Například od pondělí jsem neměl stolici. Takže dnes jsem dostal nějaký ultra lepivý a sladký sirup a každou chvílí čekám, že se z něj pěkně ……! Alespoň že jídlo bylo dnes fajn. V polévce sic plavalo něco, co vypadalo jako nějaké držky, takže jsem jen pečlivě vyjedl zeleninu, ale čočka nakyselo a k tomu linecký věneček? Tak to je báseň! Cítím se zesláblý. Většinu dne ležím v posteli, ven jdu jen když je mi zima, protože spoluležící otevřel okno. To se ale už nestane. Dnes šel na operaci a na JIP bude až do pondělí. Vypadá to, že do té doby budu mít pokoj sám pro sebe. Nemusím ale snad říkat, že raději bych ležel doma u Maroshe. Občas odmítnu prášek proti bolesti, protože mám pocit, že stejně nefungují. Když se následně dotknu špičky nosu, raději si pro něj potupně zajdu. Nos jinak vypadá stejně jako dřív. Jen horní patro mám podivně nateklé. Pořád se utěšuju, že to nejhorší mám za sebou. Ale to jsem si myslel i dnes ráno těsně předtím, než jsem bolestí málem omdlel…

Celý článek Pátek, 3. září 2010, 13:20, Komentáře (4)
Publikováno v BLOG

Bezstarostně krvácející

Máte rádi Barcelonu? No jo, kdo by neměl, že? A víte že i do Barcelony můžete poslat svoje plyšové zvířátko na dovolenou? Jo jo, stejně jako posílají lidi plyšáky na dovolenou do Prahy, mohou Češi (ale samozřejmě nejen ti) posílat zvířátka do Španělska. No co k tomu říct? Snad jen že ten víkend v Barceloně letos v únoru byl zatraceně krátkej!!! Cestovku pro plyšáky naleznete zde: http://www.barcelonatoytravel.com/

A co jinak? Ano, stále jsem v nemocnici. Z úterý na středu jsem moc nespal. Možná tak hodinu. Infuze sice tišila bolest o poznání spolehlivěji než prášky, ale spát jsem prostě nemohl. Včera se k tomu přidala horečka. Jen slabá, ale já většinou mívám teplotu kolem 35.5°C. Něco málo jsem potom ohledně spánku dohnal dopoledne. I když tři návštěvy mě včera docela zabily. Jídla tu mám tolik, že kdybych se rozhodl nejíst místní stravu, asi bych do konce pobytu hlady neumřel. Ani ze středy na čtvrtek jsem ovšem nespal. Částečně kvůli bolesti, částečně kvůli novému klukovi na pokoji, který má při spaní hlasový projev asi jako jsem míval já. Dnes ráno mi vytáhnuli z nosu tampóny. Nejdřív jsem ovšem musel paní doktorce slíbit, že neomdlím. Neomdlel jsem. Jen od te doby z levé nosní dírky krvácím. Ráno při snídani jsem to hravě ohodnotil ve svém statusu na FB: "pro dnešek je mi zkrátka dané, pomalu krvácet do snídaně…" Po pěti a půl hodinách mám ovšem pocit, že si budu krvácet i do oběda. Dostávám injekce pro větší srážlivost. Předtím jsem ovšem dostal 5 injekcí pro menší srážlivost (proti vzniku trombózy).

Celý článek Čtvrtek, 2. září 2010, 12:41, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Talent a mozkomíšní mok

Tak nevím nevím jak popsat můj aktuální stav. Víkend (přestože jsem jeho větší část strávil v práci) byl vlastně super. Ochutnal jsem masovou kouli od Tomáše i dort s praženými plátky mandlí (v tomhle je už Maroshův ex o 3 levely dál než my). Taky jsem sledoval souběžně Československo má talent na Primě i Talentmánii na TV Nova a po prvním díle si už Talentmánii na Nově může pustit jen masochista. Nejen že to bylo zoufale nevtipné, ale zoufale trapný byl i Leoš Mareš. Byly doby kdy byl velmi vtipný, následovalo období, kdy balancoval na hraně trapnosti a vtipu a aktuálně je HLUBOKO POD úrovní Petra Novotného. Tím nechci říct, že by zrovna dvojice Prachař a Pyco nějak slovně excelovala, ale minimálně jim chyběla ta trapnost. Možná se do toho během dalších dostanou, celkově má totiž Prima daleko větší potenciál než rádoby zábavná estráda na Nově, která připomínala Ein Kessel Buntes (ročníky nad 1983 si to budou muset pravděpodobně vygooglovat).

Ale pojďme k věci. Tento zápisek vznikl na nemocniční posteli. Na polohovací nemocniční posteli v ÚVN. Wifi tu pravda není, takže používám mobil (brzo mi to utnou limitem). Zástrčka tu je i u postele (nejprve jsem ji přehlédl) a celkově působí pokoj útulně. K dispozici máme i dvě TV (já si donesl vlastní do USB). Jídlo asi nemá smysl hodnotit po prvním obědě, nicméně přiznávám, že se mi hlavou honili myšlenky na to, jak kvalitní stravu bych asi dostal ve vězení. Polévka vcelku dobrá, byť neslaná, mrkev s masem a bramborem krapet horší, kompot fajn a termix jako svačina na odpoledne. Jedl jsem před hodinou a už dostávám znovu hlad. Třeba tu i něco zhubnu.

Celý článek Pondělí, 30. srpna 2010, 13:45, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Dej nám hlas!

Prosím pošlete hlas neteřince Elišce Sklenářové… díky… už nás totiž někdo předběhl, takhle by to nešlo :-). Eliška se narodila předčasně a svoje první dny musela prožít v inkubátoru, tak si myslím zaslouží vyhrát :)

 

Celý článek Neděle, 29. srpna 2010, 17:20, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Mobil v hajzlu

Čím začít den, aby stál za to? Ideálně tím, že si pustíte mobil do WC. Na dotaz zda před nebo po, odpovím, že jsem prostě neměl štěstí, ale aspoň jsem nebyl ráno na velké. Pokud mi voláte, raději napiště mail. Mobil je rozdělaný doma a suší se. Inu čtení online deníků během potřeby už nebudu provozovat. Potřeboval jsem se i vysmrkat a odložit simobil na stehna byl krok chybný.

A co jinak? Včera jsme zašli na film Expendables. K němu mohu říct to, že po Rambovi 4 Sylvester Stallone potvrdil, že to není jen steroidama nabušený týpek, ale že umí i točit filmy. Není to jen akce stíhající akci a některé dialogy jsou relativně blbé, ale pokud k filmu přistupujete jako k žánrovému akčnímu filmu, pak mu skoro nemáte co vytknout. Pokud je totiž primárním cílem akčního filmu zábava, pak jí konzument dostane ve velmi chutném podání. Akce vypadá fakt dobře a hlavní postavy nejen střílí o život, ale taky hláškují jak o život. Malá rolička pro guvernéra Kalifornie patří mezi nejlepší cameo role všech dob a vůbec trio Sly, Jason Statham a Jet Li působí na plátně dostatečně sehraně, aby si ještě jeden dva díly střihli. Že je film tupý? A už jste viděli někdy akční film pro intelektuály? Já tedy ne a opravdu nepovažuji za nutné ve filmu recitovat Kanta, když lze efektivně a efektně měnit lidi na rajčatový protlak.

 

Celý článek Pátek, 27. srpna 2010, 10:35, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG