Rubriky

Archiv

Názory zde publikované mohou a nemusí reprezentovat názory mého zaměstnavatele.


Zaber Kombajne

Je to už hodně let, co jsem svůj život přestal ventilovat na blogu do hloubky. Hodně let, co jsem začal zvažovat, jak moc intimní věci sem píšu. Ale což, módní vlnka blogýsků odešla již dávno a stejně to skoro nikdo nečte. Takže jak je Kombajne? Jak je?

Nebudu chodit kolem horké kaše, přítel řekl, že si dáme pauzu. V dlouhém seznamu věcí, co ho štvou nechyběly ani hodně konkrétní věci, jako ta, že jsem se 3 roky zpět na jednom z mála výletů, kde jsme byli, choval jako debil. Nu což, nemá smysl lhát, to dělám často… Ať už to dopadne jakkoliv, v mnohých věcech má rozhodně pravdu. Poslední dobou nikam nechodím. Jako fakt nikam. Do Alberta s rouškou a zpět nebo na jedno pivo s Kubou. Většinu dne ale jen sedím u počítače a kynu a kynu. Nedávno mi váha ukázala 95,7 kg (měřím 176 cm). Chvíli jsem se držel a zhubnul asi tři kila, ale od té doby nic. Samotné kroky nestačí, když si každý večer otevřete láhev nebo dvě bublinek. No nic, máme pauzu, nastupuje abstinence, a stošedesátýtřetí pokus zhubnout. A prý si mám najít kamarády. (Tázavý pohled Kombajna: Proboha a proč?)

Alespoň, že skončila vedra a já mám od pondělí 14 dní volna v řadě. A tak jsem se rozhodl, že půjdu do sebe. Zase jsem najel na salátky, denně chodím minimálně 10 tisíc kroků a postupně přidávám víc a víc minut cvičení. Začal jsem na 30 minutách, dnes jsem se dostal na 50. Začal jsem v úterý, ve středu mě po probuzení bolela záda, ale rozhýbal jsem to dostatečně na to, abych odpoledne mohl cvičit. Dřepy šly o poznání hůř, ale to jsou holt ty začátky. Motivací je mi cvičit u zrcadla, ideálně bez trička, protože sorry jako, ale je to hnus! Špeky kam se podívám. Ve čtvrtek jsem i při dopolední procházce cítil dřepy a vnitřní stranu stehen, později se přidaly i hýždě. Docela si to užívám. Začátky jsou krásné v tom, že sledujete posun a je rychlý. Cítím se líp? Jo!

Do toho se snažím vařit si zdravé obědy. OK, včerejší obalovaný portobelo žampion asi není dieta. Možná to nevytrhne ani fakt, že příloha byly pečené tenké bramborové plátky bez kapky tuku. Ale popravdě jsem poslední dva roky občas zatesknil po řízku z bedly a tohle chutnalo docela podobně. A i když je to strašná banalita, alespoň jsem si po dvou letech konečně něco splnil. Je mi 40, mám nadváhu, co nevidět možná přijdu o svého přítele a bohužel žiju ve světě, kdy si nemůžu píchnout internet přímo do mozku. Co jiného mohu dělat, než se přizpůsobit situaci?

„Druhá věc, která mě napadla, je, že mi pandemie vlastně vyhovuje. Protože se nějak zvlášť nemusím vídat s lidmi, na koncerty už jsem trochu starý, kino mám doma díky internetu… Takže jsem vlastně v pohodě,“ přiznává producent, scenárista a filmový publicista Tomáš Baldýnský. A já jako antisociál přikyvuju a podotýkám, že se mi pořád o něco líp odmítají nabídky na to, se někde venku vidět. Vynechal jsem už i dva Babeltalky, za což se Adamovi omlouvám, ale když už někam jdu, tak ideálně do otevřeného prostoru. Odmítl jsem i laser game. Roušku do obchodu i MHD (kterou používám jen v případě nedostatku času, kterého mám nyní dost) nosím stále. Někdy jsem v celém obchodě sám, jindy vidím dva tři podobné jedince.

Možná jsem opravdu nakonec šel do sebe. Po mnoha měsících jsem zakopl na disku o rozpracovaný projekt – fandovský trailer k novému Bondovi přestříhaný na titulní song od Billie Eilish. Ptáte se proč? Já nevím, možná je to odlesk toho, co mě bavilo dřív – vjingu, možná jenom cvičím střih videa v praxi. Asi po třech dnech hraní, jsem to odsunul a ačkoliv bylo času v době korony dost, dostal jsem se k tomu až když jsem potřeboval místo na disku a tohle se hodilo smazat. Nakonec jsem si řekl, že to dotáhnu. Že se hecnu. Tak tady to je:


Send to Kindle

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Pátek, 21. srpna 2020, 8:40

Publikováno v BLOG


Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *