Designblok?

První den po návratu jsme nic neplánovali. Venku sice bylo krásně, ale ani to nás nevytáhlo ven. Maximálně nakoupit, abychom neumřeli hladem. Upravil jsem fotky, Marosh udělal kuřecí s těstovinama a pak jsme jen koukali druhý a třetí díl nové série The Big Bang Theory. Byl to lazy den, ale ten jsme opravdu potřebovali, protože naše dovolené nás vždy vyždímou.

Musím říct, že na to, že jsme oba nezaměstnaní se doma nezastavíme. Včera se uklízelo. Marosh si vzal na starost luxování, já dostal na starost mokrou cestu, jako vždy. Vana, umyvadlo, toaleta, sporák, zem v koupelně a kuchyni. No prostě plno zábavy. Poté Marosh začal vařit květákovou polévku a květák na mozeček. U nás děláme polévku jinak, ale byla moc dobrá a hlavně jí dost zbylo i na dnes. Květáku na mozeček bylo hodně. Sice nechápu, jak Marosh dokáže na vaření z jednoho květáku spotřebovat tři hrnce, dvě síta, tři misky a podobně, ale co už. Večer jsme šli na Designblok. Takže jsou tam zajímavé věci a například kolekce šperků z tištěných spojů byla fakt pěkná, stejně jako hodiny z hardisků a pobavila mě i expozice Fugu.cz, které jsem tuším objevil už před půl rokem na netu. Upřímně mám ale pocit, že ty prostory kde se to vystavovalo jsou často lepší než ty prezentované věci. Pak jsme zašli i se Zdeňkem na pivo a kolem půlnoci se šlo spát.

Dnes ráno jsem uvažoval nad tím, zda si zřídit OpenCard nebo klasickou průkazku na PID. Při ztrátě čipové OpenCard platí občan 200 Kč, byť je tu možnost toho, že mu znovu nahrají koupené kupony. Ale zcela upřímně systém, kde si někde v metru požádáte o kartu a poté si ji necháte poslat poštou nebo si ji jdete vyzvednout do některé z místních KNIHOVEN? WTF? Vysvětlí mi někdo nějaké zásadní výhody OpenCard, protože jsem toho moc nenašel. Do knihovny nechodím, parkovné v Praze 1,2,3 nebo 7 neplatím. Nakonec asi zvítězí papír nad elektronikou. K čemu je zakoupení kupónu v klidu domova přes internet, když si to pak stejně člověk někde musí validovat (ano vím, validátory jsou skoro na každé stanici)?

Dnes mám vařit já. Neumím vařit nebo péct maso, ale to neznamená, že zrovna já nemám dnes upéct vepřovou kýtu. Děsivé… Nebo výzva?

P.S. Toto triko jsem si dovezl z Brightonu:

Celý článek Pátek, 9. října 2009, 10:09, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Londýn a Brighton – část 2

V pondělí jsme se rozloučili s Martinem, kterému to letělo ráno z Heathrow a vypravili se poprvé a naposled sami do Londýna. Nebyl to moc den na procházení se, protože docela pršelo. Prvně jsme zašli do Science muzea. Když jsme vešli dovnitř, zjistili jsme dvě věci. Jedna bylo jedno celé patro zavřené z důvodu údržby a jednak jsem tam už byl minule. Přesto jsme to alespoň proletěli a pak jsme chtěli nakoupit nějaké hadry, takže jsme měli vpodstatě dvě varianty. Tou první byla Oxford street, kde jsme byli v pátek a v minulosti oba a tou druhou možností byla návšteva největšího obchodního domu v Evropě – Westfieldu. Uznejte, že jako národ, který se vyžívá v tom platit řetězcům marže v co nejvyšší formě, jako národ, který vyžaduje nějaký ten supermarket na každé (bráno s nadsázkou) třetí ulici, jsme si nemohli nechat ujít takovou návštěvu. Dojeli jsme metrem po růžové lince k obchoďáku a našli si mexickou restauraci Wahaco, kde jsme si dali takové to menu, kde ochutnáte největší taháky. Chutnalo nám moc a zapili jsme to nejlepší tequilou, jakou jsem kdy měl – Don Juan (verze Anejo). Potom už se konečně dostalo na to nakupování. Nejdřív jsme nakoupili hadříky pro synovečka Páťu a pak jsme začali koukat po něčem pro nás. Naše lehké rozčarování z výběru místní módy se ale tvrdě prohlubovalo. Buď jsme staří nebo Angličané nemají vkus. Věřím tomu druhému, protože na ulici chodilo mnoho lidí v outfitech, ze kterých by módní guru celého světa zemřeli na šok. Po celodenním běhání jsem nakonec z Anglie odlétal s jedním novým tričkem z Brightonu (s motivem starých béčkových filmů z padesátých let) a dvěma kousky spodního prádla, které nebylo ani tak krásné, ale docela ušlo. Marosh, který je ještě vybíravější jak já (jednou by si i vybral, ale velikost S na něj byla velká) si ovšem z tohoto výletu neveze vůbec nic krom hudebního časopisu Q (a knížky co koupil na cestě zpět na terminálu v Lutonu!

V sedm jsme měli sraz se spolužačkou Maroshe – Martou, kde jsme si skvěle pokecali. Kecalo se o všem, o chlapech taky a pak mi ukázala některé fotky. Co se týká krajinek, tak musím říct, že osud je někdy nespravedlivý. Marta neví nic moc o cloně či času (a bezelstně mi to přiznala do očí!), fotí jen na větší kompakty, ale ukázala mi tolik povedených krajinek, že i kdybych chtěl do smrti nafotit alespoň pět podobných fotek, tak to asi do konce života nezvládnu. Zjistil jsem, že taky používá pro úpravu Zoner Photo Studio, nicméně stejně bych nevěřil, že lze kompaktem nafotit krajinu a pak to tak výrazně pohonit v editoru a neublížit té fotce. Ona sice ví, že neví jak to dělá, ale dělá opravdu moc pěkný fotky a chvílemi jsem opravdu nechápal a měl jsem chuť zahodit foťák! Totálně utahaní jsme její byt opouštěli až o půl druhé, takže se na druhý den vyspala asi dost málo (3 hodiny), ale budiž jí útěchou, že já vytuhnul už v autě při cestě zpět.

Úterý bylo dnem posledním. Zjistili jsme, že moje pršibunda má pokažený zip, takže jsme ji vyreklamovali (zcela bez problému podotýkám), něco málo nakoupili a zamířili jsme na poslední oběd se Zbyňkem, který musel neplánovaně do práce, takže jsme na letadlo nejeli vlakem, ale autem. V této restauraci byla obsluha dokonalá, jídlo chutné a dobré. Cestou na terminál jsme potkali jiný gay pár (docela pěkný). Letadlo mělo zdržení zhruba hodinu a samozřejmě, že jsme pak letěli stejným letadlem jako oni (z toho vyplývá, že nejen český holky jsou pěkný) :). Ještě jednu věc k letišti v Lutonu. Musím říct, že obsluha kontroly občas docela zbytečně buzerovala. Například arabsky vypadající maminka musela svléknout pásek i svému zhruba tříletému synkovi, zatímco moje a Maroshovo procházení rámem snad ani nikdo nekontroloval, protože se obsluha zrovna bavila mezi sebou. Jinak musím říct, že letadlo WizzAiru na trase Londýn – Praha bylo spíš prázdné než plné, například na 15ti sedadlech přede mnou seděli dohromady jen 4 lidi. Je vidět, že finanční krize stále straší.

Nakonec musím poděkovat Zbyňkovi za poskytnutí azylu a starání se o nás, Voříškovi za poskytnuté přespání a několik ručně ubalených cigaret, Liborkovi za jeho odzbrojující úsměvy a dobrou náladu, stejně jako Martinovi za skvělou společnost a Martě za pohostinost. Výlet do UK byl prostě skvělý a jediné, co nás může mrzet byla jeho krátká délka. Utratili jsme dokonce míň peněz, než jsme čekali. UK je prostě místo, kam se chci občas vracet…

Celý článek Čtvrtek, 8. října 2009, 10:51, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Londýn a Brighton – část 1

Ranní vstávání v 7:00 nebylo z nejpříjemnějších, ale na stranu druhou člověk vstává s vědomím, že mu to letí o půl jedenácté z letiště a protože to nechce nijak propásnout, vyletí z postele jako střela. Já obstaral v ranní zimě suroviny pro snídani a Marosh ji připravil. Free wifi na letišti stojí za dvě věci. Za námi se posadili Angláni, kterých jsem měl plné zuby po pěti minutách (zpívali si, hlučeli, chovali se hůř jako náctiletí kreténi), naštěstí po dalších pěti zmlkli (pravděpodobně je alkohol přemohl a usnuli). Z letiště jsme jeli už ve třech, protože nás tam čekal Martin, který se vypravil do Londýna pro změnu z Irska. Free autobusem jsme dorazili na nádraží, kde jsme za necelé 4 libry koupili lístek a dojeli do St. Albans, odkud nás Zbyněk hodil domů. Tam jsme uložili hlavně kufry a protože se on vracel do práce a my už byli nadržení na Londýn, moc jsme se nezdržovali. Vyzvedli jsme na St. Pancras International – King`s Road Liborka a vyrazili do Saatchi Gallery. Najít ji nebylo lehké. Sice jsme byli vyzbrojeni mapou, nicméně pojmenovat 5 ulic za sebou "Eaton" mi příjde docela hloupoučké. Nakonec jsme přece jen galerii našli. Současné moderní umění je občas provokující, ale nejlepší část exponátů v galerii vznikla pod taktovkou korejských umělců. Výstava nazvaná "Korean Eye" byla vtipná, provokující, ale hlavně zábavná! Pak jsme zkusili najít obchůdek operátora O2, ale přišli jsme o 11 minut později než se zavíralo. Ochota otevřít po uzamčení byla stejná jako v ČR. A tak Martin svůj sen – koupit vysněného iPhonena nestihl. Sice jsme našli velký Apple store blízko Oxford street, kde si šlo iPody, iMacy a iCokoliv prohlédnout, osahat a samozřejmě i koupit, ovšem zakoupení bylo možné mimo jediné iVěci a tou byl právě iPhone. Poté jsme s Maroshem v hudebním obchodě HMV víceméně omylem narazili na autogramiádu Ozzy Osbourna. Také jsme zkusili platbu v Marks and Spencer u samoobslužných terminálů. Marně, podotýkám, protože nečipová karta mBank se opravdu na takovém místě nechytala. Poté jsme se setkali ještě s místním gayem – Haddonem v Soho. Porušil jsem místní zákon, když jsem močil v jedné temné uličce (souběžně s Martinem) a docela unavení jsme šli spát.

Sobotní vstávání odpovídalo ponocování v pátek. Vzbudili jsme se kolem desáté. Nasnídali jsme se, osprchovali jsme se, pokecali jsme, kafíčko… No vstávání bylo velmi pozvolné. Nakoupili jsme věci na oběd, přikoupili dvě bundy do deště, obdivovali obrovský výběr něčeho tak fádního jako jsou žampióny (nekecám, minimálně 8 druhů) tentokrát úspěšně zaplatili v Sansbury’s na samooblužném terminálu a zatímco jsem upravoval fotky a lozil po Facebooku, tak Libor se Zbyňkem uvařili kuře a rýži. Bylo to výborné, já a Marosh jsme umyli a otřeli nádobí a chtěli jsme vyrazit do Brightonu, protože čas se krátil. Následovalo další kafíčko, dokoukali jsme na jeden díl Doctor Who v angličtině (ten herec má jeden jediný výraz) a konečně jsme po třetí vyrazili. Jistě tak není překvapením, že sehnání iPhonu v Brightonu večer v sobotu taky nevypadalo moc nadějně, nicméně nakonec se to v jednom velkém centru Martinovi povedlo. Zářil jak sluníčko a už ho nepustil z ruky. Následovalo kecání v zimě na zahradě s Voříškem, Lucií, Pavlem, Braňem a dalšími. Prvních 15 minut jsem trpěl a děsil se toho, že to bude nudné a nezábavné po zbytek večera. Protože jsem začínal prvním pivem, byla to nepěkná představa. Naštěstí se to brzo změnilo a všichni si snad užili příjemný večer. Spalo se u Voříška a jedna noc se na místním gauči zvládnout dala, ale Maroshek vypadal víc dolámaně než já. Původní (lehce rozšířená) verze hry "sex" nakonec nevyšla a proběhla jen klasická verze a to ještě v ústním podání (díkybohu jsme nikoho nevzbudili).

V neděli jsme vstávali velmi těžce. Nakonec se nám to ale povedlo. Snídani, která by se měla nazývati spíše obědem byla v jedné z brightonských hospůdek. Místní staff byl ovšem neuvěřitelný – markování šesti lidí mu zabralo asi 20 minut a dvě minuty poté, co slečna domarkovala posledního už prvnímu nesla jídlo (podotýkám, že to nebyl fast food). Ono to vůbec s místním personálem je často bídnější než s tím českým. Večer jsme například večeři v místním gay bar grilu a ačkoliv byl lokál poloprázdný, nikoho použité skleničky a talíře u prázdných stolů nevzrušovaly. Nás tedy ano! Ale to už opět tak trochu předbíhám, protože vyprávím teprve o obědě. Takže já si dal garlic bread a smažené žampiony. Zatímco žampiony byly naprosto skvělé (asi nej jaké jsem kdy jedl), tak u garlic bread jsem měl pocit, že místní kuchař je z Čech (což údajně opravdu byl) a nikdo mu nevysvětlil, že garlic bread opravdu nevypadá jako bílá, lehce teplá a tvrdá bageta s máslem a plátky česneku. Poté následovala procházka, chození po nákupech, i když šlo spíše o očumování, neb moc pěkných věcí jsme na našich toulkách nenašli, koukání po obchůdcích, již zmíněná večeře a malá procházka na Brighton Pier, což je místní pouť umístněná na molo v moři. Trosky původního Brighton Pieru jsou vzdálené asi půl kilometru od nového. Dvakrát vyhořel a nyní u Brightonu ční jeho ohořelé železné torzo. So said and sexy… Večer jsme se rozloučili s klukama, ukázali si navzájem fotky a před půlnocí jsme se rozjeli směrem do Londýna. Voříšek i Libor tak zůstali v Brightonu a ke Zbyňkovi jsme pokračovali ve čtyřech.

Celý článek Středa, 7. října 2009, 9:24, Komentáře (6)
Publikováno v BLOG

pre

Celý článek Úterý, 6. října 2009, 12:27, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Telegraficky z UK

Tak alespoň preview pár fotek ve Facebook kvalitě: http://www.facebook.com/album.php?aid=27262&id=1616641888&saved#/album.php?aid=27262&id=1616641888

 

Celý článek Pondělí, 5. října 2009, 10:44, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Jak vyfotit tmavou místnost jako je sklep?

Ok, přiznávám. Ve čtvrtek jsem trochu kecal, když jsem psal, že do úterý jsem v Londýně a nemáte čekat žádný zápisek. Jeden jsem přece jen připravil, když jsem se ukrutně nudil u padajícího netu ve Student Agency. Pojďme si povídat o focení! Moc rád vám pomůžu s tím, aby vaše fotky vypadaly lépe. Pokud vám mohu nějak pomoci, něco vám objasnit, klidně mi napište do diskuse!

Nedávno jsem fotil prostory jednoho brněnského gay klubu a teprve dnes mě (při čtení článku o blozích na Živě.cz) napadlo, že by pro vás možná mohlo být přínosem něco málo o tom, jak nafotit tmavou místnost bez profi zábleskových jednotek. Nuže začněme s tím, jaký použijeme objektiv. Pro focení interiérů se používají převážně široká skla, což je docela logické, díky zdem v interiéru nebývá příliš mnoho prostoru kam si poodstoupit. Na běžné prostory si vystačíte s 18mm objektivem. Použití rybího oka je diskutabilní. Pokud nevyrábíte fotografii pro web, ve které se lze plynule pohybovat (360° panorama), je rybí oko (obecně tak označujeme objektivy 8-16mm u kterých není soudkovité zkreslení vada, ale vlastnost) objektiv, který scénu zkreslí příliš a deformovaný obraz je pak hodně vzdálen realitě. Je to objektiv vhodný pro expresivní a výtvarné ztvárnění skutečnosti, ale pokud chcete podat prostřednictvím fotografie popis reálného vzření místnosti, raději se mu vyhněte.

Jinak k fotografování místností vlastně nic moc extra nepotřebujeme. Rozhodně je nutné vlastnit stativ, protože u tmavých místností budeme potřebovat hodně času, pokud chceme dosáhnout větší hloubky ostrosti. Clona 8 a více by měla být minimem (u setového Nikonu 18-135mm je tato clona zároveň rozumným minimem pro odstranění viditelné vinětace objektivu). Zároveň bych doporučil fotit do formátu RAW a na nejmenší možnou citlivost (se zapnutým odstraňováním šumu, disponuje-li jím fotoaparát). Fotil jsem ve sklepní místnosti bez oken, ozářených jen pomocí několika málo žárovek. A samozřejmě pomocí externího blesku, který jsem ale nenechal v sáňkách přístroje, ale vzal si jej do ruky. K tomu jsem aktivoval i integrovaný blesk fotoaparátu v režimu REAR – čemuž se taky někdy říká synchronizace na druhou lamelu (v podstatě fotoaparát fotí a bleskne si až nakonec, ale v mém případě blýskl i na začátku a sám si nejsem jistý, jak si to vysvětlit), u kterého jsem snížil výkon o 2 EV. Toto snížení výkonu nám zajistí to, že i když máme zaostřeno na objekt v dálce, nebudou bližší objekty fotografie přeexponované. Fotil jsem pomocí časové spouště a to ze dvou důvodů. Jednak máte čas poodejít s bleskem na místo určení a jednak tím eliminujete případné rozkývání stativu při zmáčknutí spouště. Začátek i konec snímání poznáte díky internímu blesku snadno – blýskne. Fotil jsem na časy kolem deseti sekund a během této doby jsem stihnul tři až pět záblesků z ruky externím bleskem SB-600.

Bleskem blýskáme jen ve směru focení, nikdy ne proti objektivu! Pokud není kam se schovat (rohy, kouty), klidně zůstaňte schovaní za fotoaparátem a jen přecházejte ze strany na stranu.

A nakonec pár tipů na závěr:

– pokud chcete nebo musíte mít v obraze světelné zdroje (žárovky), můžete zvolením vyšší hodnotu clony dosáhnout efektu, že žárovky budou zářit ve tvaru hvězdy – viz. foto 1 (tvar clony ovlivňuje tvar "hvězdy")

– pro tento druh focení je vhodné být oblečen do tmavého, ideálně černého oblečení, protože v černém jste pro fotoaparát méně viditelný než v bílém.

– při použití ještě vyšší clony a delšího času, lze s pomocí světelného zdroje (baterka, prskavka, zapalovač, vpodstatě cokoliv co vyzařuje světlo) takzvaně "malovat světlem".

– toužíte-li po hrátkách s trikovou fotografií tak, jak se to dělalo v dobách analogu, není vůbec těžké vyfotit "ducha". Stačí během expozice blýsknout jednou na sebe, poté odejít a blýsknout prázdnou místnost – vaše tělo bude průsvitné – viz. foto 3…

Celý článek Sobota, 3. října 2009, 8:30, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Polítáno po úřadech

V úterý jsem vyřídil všechny věci související s výstupem z práce a pobavil se naposledy obšírněji s exkolegy (mají i jméno pravděpodobné šampiónky, která má asi za úkol sbírat informace a donášet je k rukám nejvyššího – tolik domněnky). Chápu, že právě oni řeší víc než já, komu věřit či nevěřit. Ona nedůvěra v pracovním týmu je věc zlá a to si pak můžete do etické příručky zaměstnanců napsat plno slovíček o férovosti a etice a stejně to pravda nebude. Doporučení kolegům, aby se se mnou už víc nebavili jen zapadá do těch podivných odchodů, které nastaly v minulosti. Dosud každý exkolega který odcházel, se v moment odchodu stal v očích vedení doslova arcisatanem (jednou dokonce pojmenovaným jako zrádcem). Tuto kapitolu jsem nicméně uzavřel a potom šel odfotit většinu ponožek. Ve středu jsem ještě ráno lítal kolem nevyřešených restů ohledně financí. Většina věcí uzavřena jest, snad až na peníze za poslední focení klubu, ale tam je to moje vina, že jsem si to nedokázal vybrat. Směnil jsem peníze, koupil tatarku a hořčici do Anglie a odpoledne jsem dostal migrénu, že jsem byl rád, že jsem dojel domů. Jediné co na tohle vždy zabírá je spánek. Takže není divu, že jsem se po čtyřech hodinách probral v jedenáct večer docela odpočatý. Ve dvě jsem to ale zabalil a šel na dalších 5 hodin spát.

Ve čtvrtek jsem den mohl začít docela brzo, byť vlak v 8:39 jsem stíhal jen s vypětím všech sil. Vyzvedl jsem si nový řidičák i občanský průkaz a přihlásil se na úřad práce. Takto shrnuté to vypadá na dvacetiminutový výlet do Rosic, ale ve skutečnosti mi to zabralo daleko víc času. I když pracovní úřad byl pod dvě hodiny, což je docela fajn čas. Pravda, díky blbnoucímu dotekovému displeji několika lidem přede mnou nevyjelo pořadové číslo, takže jsem nějaký čas tímto ušetřil. Když jsem došel velmi rychle na řadu, zjistilo se, že jsem údajně stiskl špatné dveře, ale trvám na tom, že jsem se přesně řídil instrukcemi. Naštěstí mě pak paní přepojila rovnou, takže jsem nemusel znovu čekat a o tři čtvrtě na dvanáct jsem už seděl ve vlaku na Brno. Pak jsem už zašel jen na VZP a protože jsem si ráno zakoupil lístek do Prahy na jediný nevytížený spoj v 16:00, vyšlo to tak nějak akorát.

Zítra už nás dva čeká Londýn. Těším se na Liborka, těším se na nové známé, těším se na město, na focení. Bohužel mi nevyšla očekávaná pozice, takže uvidíme kam se vrtnu. Možná to ani IT nebude. Každopádně přeju všem čtenářům pěkný víkend. A nakonec jedna úsměvná hláška z busu Student Agency: "Omlouváme se za nefunkční DVD systém, ale během cesty se budeme pokoušet tuto poruchu zprovoznit", inu zprovoznit poruchu je někdy těžké…

Celý článek Čtvrtek, 1. října 2009, 16:35, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Poprvé na Řípu

V neděli měl Marosh narozky. Nasnídali jsme se, po hrátkách v posteli se přesunuli do kuchyně a zde jsme tvořili oběd (polévku ljustanku jsme od maminky vyfasovali, takže jsme měli tvorbu ulehčenou). Nakonec jsme se rozhodli, že spotřebujeme patizon, na který znal Marosh skvělý recept – patizonové placičky. S jarní cibulkou a bramborem to byla ňamka, byť by nás asi pan Polreich za použití kečupu ukřižoval. Potom jsme šli nakoupit, aby bylo čím pohostit Pepíka, Robina, Tomáše a Tarase. Udělal jsem tři talíře jednohubek a musím říct, že posezení s klukama bylo naprosto skvělé a zábavné a to přesto, že jsem Tarase viděl poprvé a mluvilo se docela dlouho i izraelsko-palestinském konfliktu. Každopádně Taras, jehož národnost je ukrajinská, značně redefinoval můj pohled na Ukrajince, protože to je pěti jazyky mluvící kluk, který má v hlavě tolik, že jsem občas raději mlčel :). Spát jsme šli něco před druhou a byli jsme pěkně opilí.

To se samozřejmě projevilo i na naší ranní čilosti. Marosh samozřejmě vzhledem ke svojí nízké váze tyhle pitky snáší o poznání hůř, než já. V pondělí byl státní svátek a na tento den jsme si naplánovali výlet na Říp s Kačkou a Jimem. Nepatřím mezi oddané vlastence, byť je nutné uznat, že se v naší zemi (a to i oproti USA a EU) dá docela dost dobře volně žít a dýchat. Na Řípu jsem nikdy nebyl a protože v pondělí bylo velmi příjemně, byl to rozhodně moc pěkný výlet. Odpoledne jsme se otočili v Bontonlandu, kde si Marosh koupil DVD Tiny Turner (tedy on to byl defakto dárek od Tomáše a Tarase). Záznam živého vystoupení této 69ti leté rockové babičky je naprosto strhující. Nejenže vypadá o dvacet až třicet let mladší, ona pořád všechny ty svoje hity uzpívá! Večer Marosh odešel na schůzku s kamarádem a já se vydal zpět směr Brno. Student Agency nezklamalo. Ještě pět minut po osmé stál na nástupišti autobus "Posila 1 19:30" a můj spoj měl asi 20 minut zpoždění. Nakonec odjížděl z jiného stanoviště, než 21 či 22, kam mě nasměroval pán u okýnka. Trošku chaos, ale hlavní je, že jsem se do Brna dostal…

Už jsem skoro myslel, že pěšky dorazím až domů, protože mi poslední tramvaj díky zpoždění autobusu ujela o dvě minuty, ale zastávku před domovem na Jugoslavské jsem potkal Chleba. Ten se mě zeptal, kde je Adamm, což jsem zprvu nechápal, ale vzápětí mi vysvětlil, že Adamm šel vybrat do bankomatu. koukli jsme se okolo sebe a viděli Adamma na druhé straně silnice. Dal jsem si s nimi tedy víno a zašli jsme do bytu Turba a Evy na Bratislavské. Domů jsem se tak dostal až dnes kolem půl druhé.

Celý článek Úterý, 29. září 2009, 15:14, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Čtvrtek – pátek – sobota

Ve čtvrtek jsem se vydal do Prahy. Sedli jsme na pivko s Robinem, potom jsem dorazil domů, nakoupil, udělal na večeři různě upravený chleba, poslechli jsme si DVD Richarda Mullera, domluvil jsem si schůzku s exkolegou od AdaMMa a večer jsme se samozřejmě bavili s Maroshem o situaci která nastala. Oběma hrozí podpora v nezaměstnanosti, při které to samozřejmě nebude nijak veselé, ale vyžít se z toho na pár měsíců jistě dá. Nevím zda to vnímá stejně jako já, spíš mám pocit, že se toho víc bojí, ale poprvé v životě se necítím připosraný. Naopak to beru jako výzvu a dobrodružství. Samozřejmě, že se to může rychle otočit, ale momentálně si to moc nepřipouštím.

V pátek jsem vstal kolem osmé, dal jsem si ke snídani bio jogurt, ustrojil se kalhot, košile a saka a šel jsem na pohovor. Dojem z personální firmy víc než dobrý, z personalisty též a pozice bude trochu něco jiného, ale o to víc mě to láká. Poté jsem odjel na Anděla, za exkolegou AdaMMa. Promluvili jsme zatím jen v obrysech o možné spolupráci a hurá zpátky za Maroshem na Budějovickou. Naobědvali jsme se v DBK a nakoupili suroviny na večer, kdy k nám byli domluvení Pavel, Vojtíšek, Tomáš a Sylva. Já jsem upekl z obyčejného listového těsta (tedy nikoliv z toho předchystaného na pečícím papíru) listový závin s liškami a hermelínem ovoněné kmínem a listový závin s balkánem, česnekem a olivami – v obou se dále nacházel sýr, šunka, vejce, cibule. Poté Marosh připravil ještě pizzu s liškami, mozarellou, šunkou jarní cibulkou a rajčaty. Mno obojí se opravdu povedlo! Večer došli kluci, pilo se víno i malinovice a docela jsme se myslím pobavili.

V sobotu jsme se vzbudili těsně před obědem, na který jsme zašli k rodičům. Slovenská zelná polévka zvaná poforbasku (výraz poforbasku pochází z forbaštiny, což je oficiálně nezmapovaná řeč složená ze slovenštiny a polštiny a používá se v okolí obce Forbasy na Slovensku – odsud pochází kompletní rodinná větev ze strany Maroshovy maminky) "ljustanka" byla neskutečně chutná. Následoval řízek s výborným bramborovým salátem, no prostě ňamka zajezená tvarohovou buchtou a Bebe koláčem. Pak jsem si mohl chvíli povozit Páťu v kočárku, protože jsme vyrazili na Pankrác do Arkád. Večer jsme mrkli na Superstar a následovalo G-force, což bylo trošku zklamání. Uvidíme, Hanebný parchanti snad budou příště výživnější.

Jediné co mě v poslední době (před a o víkendu) zaujalo v české politice, byl fakt, že Janotův balíček nakonec přece jen tak nějak prošel. A samozřejmě se mi moc líbil "test MF Dnes", který ovšem nic zásadního nedokazuje. Změnit zákon za milión korun? Není divu, že ani ČSSD, ani ODS neuvízly v pasti takového testu. Která ze stran by kvůli takovému pakateli hýbla prstem? Nicméně to ukazuje na to, že to TOP09 bude mít velmi, velmi těžké do budoucna. Myslím, že nějaký velký skandál už se na tuto stranu vaří a tyhle horké sra*ky půjdou v ČR na dračku. Ale kdo by se divil, nakonec všichni smutně zjistí, že ani glorifikovaný kníže nemá patent na svatozář. Uvídíme co dál, nicméně v této chvíli mi zcela sobecky leží vlastní osud na srdci víc, než to, jak dopadnou příští volby…

Celý článek Neděle, 27. září 2009, 12:16, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Fotky z Berlína 2008/10

Snad jen velmi krátce, momentálně jsem už zase v Praze a tady je samozřejmě blaze, takže ráno mířím hledat lepší budoucnost. U příležitosti návštěvy papeže jsem se rozhodl, že nastal čas na to nahrát galerii z Berlína konečně na web. Udělal jsem předvýběr asi dvaceti fotek, které hodlám zahrnout do katalogu fotek na plátno a ze zbylých jsem vybral to, co najdete v této galerii – 184 fotek, tak snad se nebudete moc nudit – Berlin 2008/10 by Miloslav "Kombajn" Hamřík.

P.S. Držte mi palce s pohovory :).

Celý článek Čtvrtek, 24. září 2009, 22:44, Komentáře (2)
Publikováno v Fotoblog