Position: START

Včerejšek vypadal docela normálně, ale už odpoledne nebyl nezaměstnaný jen Marosh, ale i já. Ani nevím, zda mě to trápilo nebo se mi spíš ulevilo, ale výhled do budoucnosti je samozřejmě komplikovaný. Za tento rok jsem toho moc neušetřil, protože jsme pořád někam jezdili. Na stranu druhou, rušit naplánovaný a koupený let do Londýna se mi nechce, zas tolik bychom tím neušetřili. Samozřejmě, že dnes budeme s Maroshem hodně diskutovat o tom všem i o další budoucnosti, nicméně zatím jsem toho názoru, že každý konec skrývá jiný začátek. A ten můj je prostě víc jak 200 km od Brna. Skoro mám pocit, že se opravdu těším na cokoliv, co mě potká. Zajisté to bude těžké, zajisté to bude tvrdé, ale snad se mi podaří vykrýt nadcházející finanční výpadek nějakým drobným focením. Mimo běhání po firmách, úřadech práce a podobně si tak snad najdu konečně čas na vytvoření katalogu, abych konečně mohl začít nabízet fotoplátna. Samozřejmě, že uvítám od vás jakoukoliv nabídku k práci v Praze – IT, focení, ale možná i klidně něco jiného…

Celý článek Čtvrtek, 24. září 2009, 9:23, Komentáře (6)
Publikováno v BLOG

I hate days like this

Úterní návrat do práce nebyl zrovna příjemný. Vypadá to, že si u nás v práci někdo čte můj blog (to mi nikdy nevadilo) a Facebook a posléze se s novými poznatky snaží zapůsobit na vedoucího. Celá ta záležitost mě přivedla k dvěma malým úpravám. Jednak tu (a na FB) už nebudu do budoucna psát, jak bylo a je v práci a jednak jsem zablokoval přístup na tento web z firemních počítačů. Taky jsem si začal zamykat svůj stolek. Momentálně je mojí prioritou to, aby v práci všechno fungovalo jak má, nicméně nemohl jsem si nevšimnout toho, jak se tu během pár měsíců stalo pracovní prostředí méně příjemným.

Po práci jsem zaskočil do Sunakashi, dal si tentokrát jediný střik a utíkal domů pro stativ, protože jsem byl na šestou domluvený na focení interiéru klubu Red Cat. Ani časy kolem deseti sekund mi nestačili k prokreslení, takže jsem nakonec zvolil postup, který běžně nepoužívám, ale na focení prostor ze stativu je použitelný – nastavil jsem dlouhý čas a místnost dosvěcoval bleskem v ruce. Fotky vypadají docela dobře myslím. Poté jsem měl v plánu připravit náhledy fotografovaných ponožek, abychom se někam pohnuli a přiblížila se výplata mého honoráře. Jenže jsem o poslední den focení (víc jak 50% fotek) přišel. Evidentně jsem je před smazáním z karty nikam jinam nezazálohoval. Taková věc se mi opravdu nestává moc často. Vlastně si nemohu vzpomenout, zda se mi někdy stala, ale bude to znamenat znova nafotit většinu ponožek (pokud nezabere některý z obnovovacích programů, kterým moc šancí nedávám). Tím pádem jsem raději letos odmítl přípravu DVD pro Mezipatra, protože bych se z toho nechtěl zbláznit.

Co jiného? Spát jsem šel po Ano, šéfe! Asi teď nejsem moc příjemný, neb příval sraček pokračuje, byť nic horšího než ztráta nafoceného materiálu už mě potkat nemůže. Budu muset co nejdřív znovu ponožky nafotit. Ale co už? Samo se to za mě neudělá. A tento týden v Brně končím už ve čtvrtek, v pátek budu na jednání v Praze a díky svátku v pondělí se vracím do Brna až v úterý. Čas strávený s Maroshkem mi jen a jen prospěje…

P.S. Velmi zajímavý článek o nechutnostech v ČR týkajících se potravin vyšel v Instinktu. A mimochodem nové album Miky je moc ucourané, ale track Rain je skvělý!!

Celý článek Středa, 23. září 2009, 10:20, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Víkend a pohřeb

V sobotu jsem dostal hned ráno vyhubováno za fakt, že mi na služební mobil chodila tuna SMS z práce. Zapomněl jsem na technickou zkoušku, která v práci probíhala. Nasnídali jsme se, vyměnili si pár tělesných tekutin v posteli a potom k obědu uvařil Maroshek rybu a zeleninu. Oběd byl skvostný! Pak jsme chvíli odpočívali a odpoledne mě vzal Marosh na Vyšehrad. Je to takové plácek, které je podobné Špilasu, kdybych to měl přiblížit Brnákům. Akorát je tam daleko víc slavných mrtvol a hrobů. Je odsaď ale naprosto betálnej výhled na Prahu, fakt špica! Sotva jsme došli domů a hodili do sebe večeři, už jsme mířili na oslavu narozenin Luboše, který se nacházel kousek od I.P. Pavlova v Budoáru. Název tohoto podniku je ovšem nejistý, neb na štítu je napsáno "U sta ran". Nakonec se tam sešly tři zrcadlovky, nicméně nejvytíženější byla nakonec asi ta moje. Což mi samozřejmě nijak nevadilo. Jednak se díky objektivu snadněji seznámíte se všemi které neznáte a jednak to pro mě byl prostor, kde jsem byl teprve podruhé, takže se mi ještě neokoukal. Odjížděli jsme kolem půl druhé docela příjemně upraveni.

V neděli jsme se nasnídali jogurtu, ale až poté, co jsme provozovali lásku. To je stejně nejlepší snídaně a pohyb na Maroshově těle mi jen a jen prospěje. Když jsem v pondělí ráno odjížděl na pohřeb paní Zbiejczukové, skoro jsem nedopnul kalhoty. Pravda, hned poté jsme šli na oběd do pražské Radosti FX, kde probíhá v neděli do tří hodin branch. Spolu s Jardou a Čajdou jsme si dali oběd, přišel se na nás kouknout i Zbyněk. Docela příjemně jsme si popovídali, myslím. Cestou z obrovského oběda jsme se zastavili i v CD Radost shopu. Nedávno o něm četl Marosh, že možná brzo skončí, protože obchody s CD (a to i těmi exotickými, na které je tento obchůdek specializován) jdou všeobecně ke dnu. Sice jsme nesehnali pro kolegu dvě CD, která žádal, ale ve zdejší půjčovně jsem alespoň mohl obdivovat kompletní kolekci "Work of director…", což jsou výběrovky videoklipů od režisérů, kteří opravdu umí. Viděl jsem už DVD od jmen jako jsou Chris Cunnigham, Spike Jonze nebo Michal Gondry, ale těch DVD existuje daleko víc. Večer jsme donesli k rodičům maso na tatarák. Stano umlel, táta opekl topinky a jedla to jen mužská část rodiny, zatímco holky se věnovaly spíš synovečkovi. Na večerní Superstar jsme už leželi doma v posteli. Složení poroty nás trochu navedlo k tomu, abychom si pustili live koncert skupiny Team. Během něj jsem za zpěvu obou dokončil úpravu fotek z Lubošových narozenin. Každopádně Palo umí.

V pondělí jsem nemusel vstávat už v 5.40, jak to obvykle dělám, ale až o dvě hodiny později. Vzal jsem si sick day kvůli obřadu, ráno se ustrojil do černého, trochu jsem znejistěl při dopínání kalhot i košile, které přestávají být kompatibilní s mým panděrem a po snídani v posteli jsme se rozloučili a já odjel směr Brno. Narvané metro ve všední den kolem půl deváté jsem asi zažil poprvé a zcela jasně říkám, že je to HNUS! Naštěstí tento týden spolu budeme o něco víc, než obvykle. V pátek bych měl mít odborové jednání v Praze a protože příští pondělí máme svátek, budu v Praze o něco déle. V planovaném čase příjezdu (11.30) jsme stáli v koloně před Brnem v obci Veselka. Řidič Student Agency se rozhodl, že dálnice je ucpaná, takže jsme projížděli po staré silnici rychlostí 1 metr za minutu. Moc by mě mrzelo, kdyby první pohřeb, který jsem nestihl byl zrovna ten paní Zbiejczukové. Nakonec jsme dojeli ve 12.06 na hlavní nádraží a ještě jsem stihnul koupit i kytku. Po obřadu jsme zašli se Zbyňkem a Marushkou na jídlo. Na Mendláku v Pivovarské mají ale poněkud přepálené ceny (steak 200g za 399 například), takže jsme skončili ve vegetariánské restauraci Avatar. Jídlo velmi chutné a kompletně mě to stálo 86 Kč, což byl pro nás všechny trochu šok. Je to spíš taková jídelna než restaurace, ale stojí to za to.

Do toho všeho se snad rozcházejí kamarádi, prostě tento týden začíná tradičně temně…

Celý článek Úterý, 22. září 2009, 12:05, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Konec Facebooku se rychle blíží

V pátek jsem vyjimečně nejel do Prahy autobusem, ale raději jsem odjel s AdaMMem, takže jsme si alespoň měli čas pokecat o samotě. Dovezl mě až na Budějárnu. Já si skočil udělat nový sestřih a večer jsme trávili s myšákem. Pustili jsme si District 9 a musím říct, že nás to po přečtení mnoha nadšených recenzí lehce zklamalo. Neokoukaná sci-fi? Určitě. Fajn efekty? Rozhodně. Film patřící do TOP 200? Ani náhodou! Scénář má moc moc děr. Dobře se na to kouká (byť vám můj přítel o začátku bude tvrdit něco jiného), má to spád, nicméně pár slabin scénáře shazuje celý film příliš dolů. Nezabíjet 20 let kreveťáky, ale zabíjet jejich vejce je OK? Nemyslím. Víc jak 20 hodin nestopovat uprchlého muže, přestože má telefon a zoufale se snaží kamkoliv dovolat? I dítě ví, že se přes GSM dá skvělě sledovat. Konečný verdikt je, že je to výborná sci-fi. Nic míň, nic víc. Vzhledem k tomu, že tu solidní sci-fi (a sci-fi typu Transformers 2 nepovažuju hodné ani tří hvězd), mějme radost z toho, že dnes někdo dokáže něco podobného natočit!

Co přinesl jinak víkend? Na idnes.cz jste se mohli dozvědět, že cizí reklamky si nechtějí špinit ruce s českou politikou a billboardy pro naše politiky dělají české firmy. A ty si stěžují, že si politici diktují a vymýšlejí kampaně defakto sami, protože často mají mylný dojem, že umí všechno nejlíp sami. Pak se nelze divit, že tak často hledím na volební plakát, který přímo vybízí, aby ho někdo jen drobně upravil a on dostal nový význam. Server se taktéž pozastavuje nad pravidlem Českých drah, které zní na přípoje čekáme maximálně 5 minut. Díky úpravám tratí tak není problém přijet do cílové stanice například o dvě hodiny později. Ano, ano i to jeden z důvodů, proč si myslím, že v této zemi dráhy brzo zahynou nebo budou velmi zásadně redukovány. Auta možná na D1 občas opravdu stojí, ale vlaky jedou i bez cestujících, kteří tvrdnou v zastávkách. Spolu s nepřehledným systémem slev, které si musíte koupit (e-liška, inmail) (nechci slevu zadarmo) a fakty, že zatímco třeba takové EC mívá zásuvky (vhodné pro notebook na dlouhé cesty) i ve druhé třídě, zatímco slavná Pendolína jen v třídě první, to jsou prostě věci, které mě odrazují od užívání vlaků. A třetí věc, kterou lze považovat za negativní? Facebook se uživatelům hroutí pod rukama. Běžně mi chodí upozornění na komentáře fotek, příspěvků nebo vzkazů. Dřív při problému stačilo udělat refresh stránek. Dnes už nepomáhá ani to, systém tvrdošíjně mluví o novém komentu a při kliknutí přímo na link se stránka načte bez komentů. Nahrál jsem dvě fotky z oběda, popsal je, chvíli byly v albu a pak zmizely. Čím dál častěji se taky stává, že "profil není dočasně přístupný" a vzhledem k nárůstu stížností od různých uživatelů mám pocit, že to není jen ojedinělý problém, ale naopak bublina, která se zvětšuje a je jen otázkou času, kdy se nafoukne natolik, aby praskla a celý Facebook se na pár dní odmlčel. Samozřejmě, že se mohu mýlit… …ale blackout FB se blíží…

Celý článek Sobota, 19. září 2009, 16:26, Komentáře (4)
Publikováno v BLOG

Pokoj v duši

Musím říct, že v poslední době jsem jaksi utahaný a unavený. Vyhořelý je možná to správné slovo. Neustálé boje a potyčky v práci mi na náladě moc nepřidávají. Je toho trochu moc, včera už jsem měl opravdu chuť zalézt někam do kouta a jít se vybrečet. Myšlenky na odchod ze zaměstnání jsou opět tak sladké. A přiznávám, že už bych potřeboval hodit své současné zaměstnání za hlavu. Doba na přechod ovšem není nejvhodnější. I můj myšák v Praze nemá světlé dny. Svět zahalila tma a chlad. Možná, že to je jen vliv potemnělé podzimní oblohy, která zahalila i naše duše.

Po práci jsem došel do Sunakashi, dal si dva vinné střiky a dvě vodky na památku paní Zbiejczukové. Po návratu domů jsem jako vždy zapnul doma počítač a zjistil jsem, že nefunguje. Zkusil jsem zasunout karty i paměti, ale vypadalo to, že mi odešla základní deska. Pokud uvážím, že to je můj hlavní pracovní počítač, jsem docela v hajzlu. Na nějakou dobu nebudu moci doma nic dělat. Fotky můžu upravit na netbooku, ale tvorba videa není zrovna něco, co zvládne slaboučký procesor Atom N270. Nic blbějšího se mi asi nyní stát nemohlo. To mě fakt štvalo, takže jsem ještě zkusil vygooglovat manuál k desce a zjistil jsem, že problém je pravděpodobně v pamětech. Po prvotním nočním ohledání odešel asi jeden kanál na desce nebo paměti. S polovičními pamětmi – 2 GB nakonec počítač nastartoval. Kdyby nepípal v sekundových intervalech, bylo by to ovšem značně snesitelnější. Nakonec se tomu zkusím věnovat dnes, situace, kdy by byl tento můj počítač mimo provoz je prostě nemyslitelná.

Taky se mi včera ozval někdo z idnes, zda může použít mé fotomontáže do článku o naštvanosti lidí na politiky. Souhlasil jsem a článek naleznete ZDE. Pár hodin poté se ozval brácha Enimena z AHA!, zda by je mohl použít i pro AHA!, taky jsem souhlasil a článek najdete pro změnu ZDE (kde si dali tu práci odmazat podpis KOMBAJN.INFO). Stačilo tohle a můj Maroshek si hned myslí, že jsem šikovný kluk. Nesdílím zcela jeho nadšení a už vůbec jeho názor na moji šikovnost, nicméně mimo něj to byla jediná světlá chvilka včerejšího dne.

Kdo jste znal maminku AdaMMa, kdo jste četli blog Noční úvahy, uctěte prosím památku skvělé ženy…

Celý článek Čtvrtek, 17. září 2009, 11:19, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Z*RD ZM*D ZMR*

Dnešní titulek se vztahuje samozřejmě k politice, protože Jiří Paroubek se včera zachoval tak, jak už několikrát před tím – totálně popřel sám sebe. Jeho čin také popírá to, že by snad mohl v sobě mít alespoň kousek státotvornosti. Shodil vládu v době předsednictví v EU, tvrdě se hnal za předčasnými volbami a poté prohlásil, že trvá na volbách regulérních v červnu 2010. Sice mám proti Topolánkovi opravdu mnoho námitek, nicméně ani se mu nedivím, že složil svůj poslanecký mandát. Tohoto divadla má i publikum plné zuby a to včetně příznivců ČSSD. Předseda vlády Fisher byl též překvapen veletočem Paroubka a bude vyžadovat dodatečné potvrzení mandátu vládě. Jediná dobrá věc je, že Fisher bude tlačit na to, aby Janotův balík úspor prošel a rozpočet nepřekročil 170 miliard. To je krok, který by si Paroubek nemohl dovolit. Pokud se jedná o pokrytectví, při hlasování o rozpočtu zvedne ruku pro tato drastická (ale životně nutná) opatření, která umožní nárůst státního dluhu jen o 5% HDP. Jeho případné zvednutí ruky pro tuto věc by ovšem mohlo ještě znamenat jiskřičku nadějě v případě existence pochyb o jeho státutvornosti.

Předevčírem mi došla na Facebooku pozvánka do skupiny Úsměv pro život. Ani jsem o ní dlouho nepřemýšlel. Od pohledu se jednalo o charitu a já přiznávám, že už jsem trochu přehlcen těmi mladými lidmi, co se mě na ulici ptají, zda nechci přispět takovým a takovým dětem. Už ani nevím kam všude jdou poslat dárcovské SMS zvané DMS. Sobecky jsem se ve svém volném čase věnoval sobě, trávil jsem čas na Facebooku, čistil zjevné blbosti od blbostí menších – žádosti o přátelství od lidí, které neznám od těch, které možná znám a kterých se možná na konci měsíce zeptám, zda se známe a odkud, abych mohl rozhodnout o tom, zda je příjmu nebo smažu. Stejně tak mi každou chvíli pozve někdo žádost o fanouškovství nějaké stránky. Často je to osobní stránka DJů, i věci, které by se (býti ve formě mailu) dali označit jako SPAM. Nevím jaké k tomu vedli důvody, ale skončila tam i ikonka symbolizující úsměv. Úsměv pro život se mi prostě nejevil zapamatováníhodný, nejevil se mi dost sexy, abych na něj klikl, abych za něj zvedl palec nahoru. Přesné důvody neznám. Z designérského pohledu mu možná chybí černý rámeček, který by vymezil jeho plochu vůči světlému pozadí. Bílá se ztratila v bílé a on zapadl mezi vše ostatní. Měl jsem jiné myšlenky, měl jsem dost práce, nevěděl jsem kam dřív skočit, ze seznamu sedmi věcí jsem odškrtával první položku a myslel jsem na svého partnera, kterému právě skončil pracovní poměr. Možná, že vy máte myšlenky o něco více radostnější, pokud máte zájem, tak se nebojte dát svůj úsměv pro život zde: http:\www.usmevprozivot.cz

Včerejšek nebyl moc příjemný den, Marosh odešel z práce, já v té svojí neměl moc příjemný den a večer jsem mluvil s AdaMMem, který teď prožívá hodně smutné a nepříjemné období. Někdy i já doufám na zázraky. Když se život kolem nás zadrhne, je nutné se soustředit na budoucnost. To jsem napsal včera večer, bohužel dnes v noci maminka AdaMMa podlehla v boji se svojí nemocí. Upřímnou soustrast AdaMMovi, Ireně i jejímu manželovi. Víc nemá smysl říkat, byla to skvělá a moudrá žena…

Celý článek Středa, 16. září 2009, 9:09, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Víkend slev nejen v sexshopu

Tak v pátek jsem lehce unaven dorazil do Prahy. Večer jsme strávili tím, že jsme poslouchali hudbu. Přiznávám, že Marosh patří v hudbě k docela hardcore znalcům. Myslím, že v telefonu poznám kdo mi volá, že i v animacích poznám podle hlasu herce, nicméně z jeho otázek: "Kdo to zpívá?" jsem byl docela znechucen, protože co si budeme povídat, já nedokázal správně odpovědět ani na 10% jeho otázek. Inu to mám za svoje podobné dotazy na filmy a herce. Každý jsme expert/úchyl zkrátka v něčem jiném. Taky jsme v pátek ochutnali zubní pastu známou z televizní reklamy s jablkem a zubem. To že je tělové barvy se překouslo snadněji, než fakt, že je díky bikarbonátu sodnému docela dost slaná. Čistili jste si někdy zuby solným roztokem? Je to KEKL, nicméně po třech dnech soustavného používání mám pocit, že to člověk přestane vnímat a ta chuť mu přestane i vadit, což teda neplatí o té barvě…

V sobotu jsme ráno vstali až kolem desáté, ale díky dnům Marianne jsme vyskočili z postýlky, udělali nákup v Rosmannovi, dali si kafíčko v Coffeheavenu a zamířili na oběd k rodičům v Praze. Jedli jsme lečky se zelím, což jsou těstovinové flíčky se skoro karamelovým zelím (2 hodiny dušení bez podlévání) a potom jsme se vypravili do Hudlic. Tam jsme popřáli Mirce k narozeninám, babičce ke svátku a na odjezdu jsem si (při kontrole, zda jsem hovínko v trávě nerozšlápnul já) všimnul, že mám díry v obou podrážkách. Tato skutečnost mi objasnila, jak se mi do bot dostala voda při minulém deštíku. A samozřejmě nás taky nasměrovala do obchodního domu Arkády na Pankráci, kde bylo dost obchodů s obuví. Odcházeli jsme uspokojeni oba dva. Já si koupil nové Nike boty stejného střihu, takže lze očekávat, že vydrží maximálně dalších 8 měsíců se slevou 300 Kč a Marosh si koupil Adidasy se slevou 500 Kč, děkujeme Marianne. Pravda, po příchodu domů jsme našli krabici od minulých Niků a v letáku jsem se dočetl, že to je tenisová obuv s "vlastnostmi odlišnými od běžné obuvi", tudíž reklamaci oněch děravých zakoupených 18.1.2009 považuji za bezpředmětnou a pochybuju, že by proběhla kladně. Večeře, milování, chvilka internetu pro oba a poté jsme koukli na TV Barrandov. Přiznávám, že Rambo není hrdina, který by mi někdy přirostl k srdci, nicméně musím přiznat, že to čtvrté pokračování mělo šťávu, bylo pekelně krvavé a špinavé, ale přesně tohle je to, co odlišuje pořádný akční film od sterilně čisté a umělé holywoodské pseudoakční produkce, kterou nám tvůrci léta předkládají jako akční filmy. Ne ne, tady se umíralo po stovkách a bylo to cool.

V neděli jsme vstali taky kolem desáté. Den jsme začali tím, že jsme si to pěkně rozdali a pak se spokojeně nasnídali. Já si pořešil svůj facebook a maily, kývnul jsem na nafocení 6ti triček pro Amnesty International a Maroshek si připravil nějaké podklady pro prezentaci, načež začal dělat oběd – bramborové noky s kuřecím masem, žampiony a chardonay omáčkou. Bylo to výborné! Následně jsme se vypravili do Erotic City, kde pokračovaly slevy s Marianne. Náš oblíbený lubrikační gel sice přestali prodávat, ale našli jsme jinou značku a jako bonus jsme dostali malý cestovní vibrátor "Ladyfinger". A protože Marosh svoje šidítko má, byl "Ladyfinger" (docela malý naštěstí) přiřknut mojí osobě. Poté jsme se vrátili domů, pomohl jsem Maroshkovi trošku s výrobou prezentace, otevřeli jsme si víno a neděle tak nějak protekla kolem. Večer jsem na popud Maroshe vyrobil rybí pomazánku a trochu jsem ji zabil hořčicí, nicméně byla evidentně dobrá, jinak by si Marosh nepřidával další krajíček chleba :). Následovala československá Superstar, vyzkoušení nového gelu a spánek…

Jinak jsem si všimnul, že Paroubek zase prská kvůli tomu, že "Vinit ČSSD za poškození ČSA je skandální", ale nějak mi není jasné, čí to teda je vina, když ne ČSSD, která tam vymyslela trafiku pro exministra Tvrdíka (současného volebního manažera ČSSD). Je podivuhodné, že až do Tvrdíkova příchodu ČSA skvěle prosperovala. Po jeho příchodu se to ovšem otočilo, nově dosazený (Tvrdíkem) management firmy nakoupil zbytečná a nevyužitá letadla, navýšil mzdy skoro o třetinu, nakupoval luxusní služební auta. Zkrátka klasický tunel udělaný tak, aby nebylo nic úmyslně dokázatelné. A nyní oranžový prasopes štěká a rozčiluje se, že by snad někdo tohle mohl vytahovat a vinit ČSSD z takových prasáren. Paroubek se nestydí popřít kdykoliv ani svoje vlastní slova a přitom má podporu třetiny národa. Není to smutné? Do budoucna vidím stejné řešení jako nakladatel Reiner, který poukazuje na jedinou funkční demokracii v minulosti – v Aténách, v dobách Periklových, jehož zákon o občanství jasně stanovil, že "demokracii je nutné omezit na určitý počet osob". Volit členy rady, případně být za ně zvolen, mohl jen občan – a tím se nestal každý. Dokonce i ve skupině, z níž se občané rekrutovali ("lepší rodiny"), se občanství nepřidělovalo automaticky, ale až po "prověrkách" a ve výsledku měla hlasovací právo asi pětina lidí, kteří v aténském městském státě žili. Reiner to možná myslel tak nějak typicky pluháčkovsky, tak nějak ironicky. Nalejme si čistého vína a přiznejme si to: Demokracie nastavená tak, jak dnes nastavená je, neuvěřitelně brzdí rozvoj společnosti i státu. Místo řešení zásadních problémů se tu řeší třetím rokem to, zda má být poplatek 30 Kč u doktora, což je malicherné a směšné. Většina těch, co na tento poplatek žehrají jsou lidé, kteří denně vykouří krabičku cigaret nebo si dají v hospodě čtyři piva. Dnes se totiž za chudáka považuje každý, kdo nevydělává alespoň průměrnou mzdu a na tu nedosáhne víc jak 60% populace.

Celý článek Pondělí, 14. září 2009, 7:56, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Dnes o Františkovi

Tak jsem přemýšlel, o čem bych měl napsat, aby to tu nebylo tak stereotypní jako dosud. Napadlo mě, že bych mohl napsat třeba o Františkovi, mém novém spolubydlícím. Jenže nevím moc co napsat. Pro čtenáře blogu mohu zmínit pikantní fakt, že to je onen František, se kterým jsem byl v Berlíně, což mívám na talíři od Maroshe obtýden. Nebudu říkat, že neoprávněně, přece nebudu lhát. Ano, něco bylo, ale co bylo, to bylo. Když Marosh Frantu poznal, tak si docela sedli a občas mám pocit, že si rozumí víc než já a František. František tu už bude bydlet 14 dní a musím říct, že jsem čekal, že se budeme trochu štvát, že si budeme občas překážet, že občas třeba zajdeme na pivo, že mi bude nepříjemné, že tu někdo (kdokoliv) je. Jenže já o něm skoro ani nevím! Vlastně jsem tu moc změn od doby, kdy jsem tu bydlel sám nezpozoroval. Jediný co mě trochu trápí je fakt, jak tohle soužití vnímá sám František. Asi s ním budu muset hodit někdy řeč o tom, jestli na mě nemá nějaké požadavky nebo prosby, jestli někdy moc nehlučím, co by uvítal a podobně. Kdyby byl každý spolubydlící jako František, tak jsem mohl bydlet už léta s někým. Docela jsem čekal, že mi dá soužití s někým zabrat, ale jak se ukazuje, tak to tak není. Možná že jsem už tak nějak opravdu dospěl. To si nestěžuju, naopak. Přiznávám, že do toho sdílení bytu jsem se pustil hlavně kvůli tomu, abych se ujistil, že budu schopný bydlet s Maroshem. Že mi něčí přítomnost nepoleze na nervy. Se spolubydlou o kterém nevím, se to ale vlastně moc ověřit nedá :).

Ve čtvrtek mě čekala ráno rehabilitace, stihnul jsem i vyzvednout nové brýle pro mě i Maroshka a taky mi udělali ve fotolabu vizitky. Pravda, navrhovací software přes web má ještě mouchy (4x jsem musel zmenšovat jednu fotku a nakonec jsem se spokojil s podivnou fotkou obličeje, protože aplikace neuměla zvětšit/zmenšit fotku). Pak jsem se vrátil do práce a akorát jsem se naštval, protože někteří spolupracovníci (či spíš spolupracovnice) by zasloužili pověsit za přirození do průvanu (a věřte mi, že za kundu by tam držela děvčata lépe, než kluci za pindíka). Nakonec jsem se rozhodl, že z Facebooku pár kolegyň smáznu, protože si tam raději budu držet spíše kamarády a lidi, kteří se mnou nemají problém, než namyšlené fifleny s IQ dikobraza, které vědí komu nejlépe lézt do zadku, aby byly co nejdříve povýšené (jmenovat nebudu). Po práci bude Sunakashi a jinak relax. Hlavně ať už je pátek a já budu s Maroshkem.

Celý článek Čtvrtek, 10. září 2009, 16:30, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Zmrdismus

Protože, jak jsem tu už zmínil, povahy divoké, někdy je nutné překousnout ego a jet se omluvit. Čím dříve tím lépe samozřejmě, takže v pondělí po rehabilitaci jsem odjel vlakem do Zastávky a poté Zbýšova za rodinou. Cestou jsem měl dost času na to, abych o všem mohl znovu přemýšlet. Mámě jsem koupil kytku, tátovi jsem dovezl dvanáct úsporných žárovek.

Vyslechl jsem si oprávněné stesky na moji vzteklost, vypil dvě piva a odjel zase do Brna.
Samozřejmě, že jsem tou návštěvou ulevil svému svědomí a tak jsem měl podstatně lepší náladu. Moje nálada byla tak skvělá, že jsem se rozhodl, že poslední díl Hotelu Babylon, který jsem neviděl a který jsem nesehnal s českými titulky – díl 3. série 3 si přeložím z angličtiny do češtiny sám. K mému překvapení ta angličtina není zas tak složitá a když jsem měl na disku anglické titulky, začal jsem s tím hned ve vlaku. Tam kde si nebudu moc jistý by mi mohla vypomoci Magda v hodině angličtiny. Pravda, sice jsem nestihl nahrát Františkovi Superstar a taky jsem ji skoro celou osobně prošvihnul, ale nakonec mi ji nahrál František, takže jsem o ni snad nepřišel. Kousek prvního dílu jsem viděl v neděli a popravdě to bylo docela příjemné a vtipné, což předchozím (hlavně českým) sérii scházelo. Spojení Čech a Slovenska bude určitě příjemné, z rozdílného jazyka mohou tvůrci docela dost těžit a tak to snad bude podařený ročník.

V úterý jsem v práci zažil něco, co je těžké pojmenovat. Je to něco mezi doprdelelezectvím a zmrdismem (definici zmrda nachávám na blogu Dfens – http://www.dfens-cz.com ). Došel za mnou kolega, že prý co používám na RAW formát u fotek. Odpověděl jsem popravdě, že Zoner Photo Studio (verzi 8 mám koupenou legálně a dodnes ji používám). Zeptal se mě, zda bych mu NEF soubory zkonvertoval na JPG, že jde jen konverzi, že to jsou jen normální fotky. Nahrál jsem teda fotky do netbooku a najednou koukám, že to jsou fotky z firemní akce. A přiznávám, že to mě dožralo. Kolegyním v práci jsem řekl už minulý týden jak ony fotky a čím "změnit" na JPG. Kolegyním jsem řekl, že kdyby něco, tak jim to převedu. A najednou za mnou dojde někdo, z koho si každý druhý utahuje, že je "všechno vím, všechno znám" a chce abych ty fotky převedl. Výsledek by byl pro mého kolegu jistě skvělý – on by donesl upravené fotky kolegyním, zatímco já bych byl ta věčně neochotná buzna. Do mailu jsem s upravenýma fotkama vklínil i větičku, že nevím o co jde, že mi to donesl kolega a nikoliv kolegyně. Odpověď? Údajně se sám nabídl. Rád bych k tomu něco řekl, ale v hlavě mi běhají jen tři písmenka – WTF?

Co jiného v úterý? Po práci jsem vyzvedl obraz pro Bennyho – střechu berlínského SONY centra. Stejně jako fotka z Amsterdamu vypadá na plátně skvostně. Pak jsem si zajel na vinný střik do Sunakashi a poté jsem odvezl fotku Bennymu. Otočil jsem se v Hobitu, kouknul se na Krotitele duchů, protože rodina, která "vydělává" 33 tisíc i díky sociálním dávkám a utratí měsíčně 55 tisíc, mi přišla jako z Marsu. Samozřejmě chápu, že to je rétorikou pana Paroubka a jeho oblíbené fráze, že dluhy se v době kdy stát vydělává nemusí platit. Jen by mě zajímalo, za koho byl onen pán náměstkem ministra. Protože pokud sám neumí vyřešit takovou situaci, trochu mě děsí, že rozhodoval na ministerstvu…

Celý článek Středa, 9. září 2009, 9:49, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Vztekloun divoký

Vztekloun divoký se vyskytuje v populaci Homo Sapiens. Je to tvor stavbou těla identický s Homo Sapiens, nicméně tu jsou drobné odlišnosti v psychice. Vztekloun divoký umí prudce vybuchovat, nesmyslně trvat ve vypjatých chvílích na svém, je nesmyslně vzteklý a i když později uvědomí to, že někomu svým chováním ublížil, nemůže si pomoci. Ve chvílích rozčílení je prostě vztek silnější než on. Zbývá dodat, že já sám patřím taktéž k jedincům vzteklouna divokého. Dřív mi to bylo jedno, ale v poslední době se na tom snažím pracovat. A moc děkuju Maroshovi za to, že mi v tom pomáhá.

Výhoda toho, že měl Marosh v práci volno byla ta, že mohl přijet už ve čtvrtek odpoledne. Zašli jsme do Sunakashi na kávu a střik, trošku se doma pomuchlovali a pak se pekla pizza a míchalo se mochito. V pátek jsem byl nucen vypadnout z postele co nejdřív, abych se mohl co nejdřív vrátit. Marosh došel do podniku na oběd a oběd ohodnotil slovy, že Eurest je prostě všude stejný. Potom jsme šli do optiky, protože bych si nedovolil koupit brýle bez jeho odborného posudku. Nakonec jsme koupili jedny brýle pro mě a druhé pro něj, což bude moci brát jako dárek k narozeninám. Nakoupili jsme taky nějakou drogerii, nový holící strojek pro Kombajna, Domestos, Mr. Propper taky pro Kombajna, až bude uklízet a za páteční odpoledne byl můj účet chudší o 16 tisíc. Nicméně mám pocit, že to nebyla úplně zlá investice. Ona je prostě optika docela drahý koníček. Poté jsme zašli i s Magdou do Spolku, kde jsem nějakou dobu nebyl. Zrovna měli v nabídce nový cuketový koláč a byl výborný, určitě doporučuji vyzkoušet! Večer jsme koukli na Jurský park (pamatuju ten humbuk kolem filmu a vida, letos už je to 16 let) a hurá do hajan.

V sobotu ráno jsme se nasnídali a vyrazili vlakem do Zastávky a pak dál k rodičům do Zbýšova. Marosh vzal jako dárek láhev malinovice. Bohužel se opět divočák ve mě nechal vyprovokovat a po značně neúspěšné diskusi na téma: "Stojí úsporná zářivka 300 Kč?" jsme odjížděli lehce narychlo, protože jsem to vyeskaloval do hodně špatných otáček. Samozřejmě, že mi Marosh promlouval celou cestu a ještě pěkně dlouhou dobu poté do duše. Odposlechnuto ve vlaku: "Jílová přišla o 36 vlaků po změně řádu. Jsem volil socialisty a už nebudu, oni mají všude hejtmany…". Tak to vypadá, že to dochází už i průvodčím, že ČSSD umí krásně slibovat, ale skutečnost vypadá značně odlišně…

Restaurace KOISHI se specializuje na ryby a sushi. Poté, co jsem docela dost vykurvil den rodině i Maroshovi, jsem měl pocit, že bych se to mohl alespoň nějak zkusit spravit. Rodičům jsem se několikrát nedovolal, takže mě čeká omluva za fyzické přítomnosti. Nakonec jsem Maroshe vzal právě do KOISHI, které dle recenzí vycházelo nejlépe. Celkové hodnocení restaurace je někde nad 1+. Naprosto famózní předkrm v podobě kousku argentinského býčka se sezamovým dresingem. Potom si každý z nás dal předkrm, následoval maxi set sushi, k tomu jsme pili švestkové víno (chutná podobně jako ta nejlepší medovina), japonské pivo (Plzeň je Plzeň, ale nebylo vůbec, špatné) a probiotický nápoj z bobů. Každopádně jsme měli skvělou obsluhu v podobě velmi sympatické slečny, která byla milá, pohotová, ochotná, zkrátka vše co od obsluhy čekám…

V neděli Marosh odjel už kolem třetí odpoledne, já jsem poté zašel koupit pár úsporných žárovek jako dárek rodičům a potom jsem už jen sledoval filmy a opíjel se. I když vlastně jsem ještě jednu věc udělal. Protože mě zatím zaujaly v předvolebním boji jen dvě věci – Bohuslav Sobotka se svými rovnátkami (asi snaha o zlidštění politika), který se vpodstatě nedá karikovat, protože to je karikatura sama o sobě a kampaň KDÚ-ČSL, která je nazvaná "To lepší v nás" a vždy začíná slovy: "Dobrý den je když…". No zkrátka a jednoduše: tahle kampaň si o to říkala…

Celý článek Pondělí, 7. září 2009, 10:12, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG