Víkend slev nejen v sexshopu

Tak v pátek jsem lehce unaven dorazil do Prahy. Večer jsme strávili tím, že jsme poslouchali hudbu. Přiznávám, že Marosh patří v hudbě k docela hardcore znalcům. Myslím, že v telefonu poznám kdo mi volá, že i v animacích poznám podle hlasu herce, nicméně z jeho otázek: "Kdo to zpívá?" jsem byl docela znechucen, protože co si budeme povídat, já nedokázal správně odpovědět ani na 10% jeho otázek. Inu to mám za svoje podobné dotazy na filmy a herce. Každý jsme expert/úchyl zkrátka v něčem jiném. Taky jsme v pátek ochutnali zubní pastu známou z televizní reklamy s jablkem a zubem. To že je tělové barvy se překouslo snadněji, než fakt, že je díky bikarbonátu sodnému docela dost slaná. Čistili jste si někdy zuby solným roztokem? Je to KEKL, nicméně po třech dnech soustavného používání mám pocit, že to člověk přestane vnímat a ta chuť mu přestane i vadit, což teda neplatí o té barvě…

V sobotu jsme ráno vstali až kolem desáté, ale díky dnům Marianne jsme vyskočili z postýlky, udělali nákup v Rosmannovi, dali si kafíčko v Coffeheavenu a zamířili na oběd k rodičům v Praze. Jedli jsme lečky se zelím, což jsou těstovinové flíčky se skoro karamelovým zelím (2 hodiny dušení bez podlévání) a potom jsme se vypravili do Hudlic. Tam jsme popřáli Mirce k narozeninám, babičce ke svátku a na odjezdu jsem si (při kontrole, zda jsem hovínko v trávě nerozšlápnul já) všimnul, že mám díry v obou podrážkách. Tato skutečnost mi objasnila, jak se mi do bot dostala voda při minulém deštíku. A samozřejmě nás taky nasměrovala do obchodního domu Arkády na Pankráci, kde bylo dost obchodů s obuví. Odcházeli jsme uspokojeni oba dva. Já si koupil nové Nike boty stejného střihu, takže lze očekávat, že vydrží maximálně dalších 8 měsíců se slevou 300 Kč a Marosh si koupil Adidasy se slevou 500 Kč, děkujeme Marianne. Pravda, po příchodu domů jsme našli krabici od minulých Niků a v letáku jsem se dočetl, že to je tenisová obuv s "vlastnostmi odlišnými od běžné obuvi", tudíž reklamaci oněch děravých zakoupených 18.1.2009 považuji za bezpředmětnou a pochybuju, že by proběhla kladně. Večeře, milování, chvilka internetu pro oba a poté jsme koukli na TV Barrandov. Přiznávám, že Rambo není hrdina, který by mi někdy přirostl k srdci, nicméně musím přiznat, že to čtvrté pokračování mělo šťávu, bylo pekelně krvavé a špinavé, ale přesně tohle je to, co odlišuje pořádný akční film od sterilně čisté a umělé holywoodské pseudoakční produkce, kterou nám tvůrci léta předkládají jako akční filmy. Ne ne, tady se umíralo po stovkách a bylo to cool.

V neděli jsme vstali taky kolem desáté. Den jsme začali tím, že jsme si to pěkně rozdali a pak se spokojeně nasnídali. Já si pořešil svůj facebook a maily, kývnul jsem na nafocení 6ti triček pro Amnesty International a Maroshek si připravil nějaké podklady pro prezentaci, načež začal dělat oběd – bramborové noky s kuřecím masem, žampiony a chardonay omáčkou. Bylo to výborné! Následně jsme se vypravili do Erotic City, kde pokračovaly slevy s Marianne. Náš oblíbený lubrikační gel sice přestali prodávat, ale našli jsme jinou značku a jako bonus jsme dostali malý cestovní vibrátor "Ladyfinger". A protože Marosh svoje šidítko má, byl "Ladyfinger" (docela malý naštěstí) přiřknut mojí osobě. Poté jsme se vrátili domů, pomohl jsem Maroshkovi trošku s výrobou prezentace, otevřeli jsme si víno a neděle tak nějak protekla kolem. Večer jsem na popud Maroshe vyrobil rybí pomazánku a trochu jsem ji zabil hořčicí, nicméně byla evidentně dobrá, jinak by si Marosh nepřidával další krajíček chleba :). Následovala československá Superstar, vyzkoušení nového gelu a spánek…

Jinak jsem si všimnul, že Paroubek zase prská kvůli tomu, že "Vinit ČSSD za poškození ČSA je skandální", ale nějak mi není jasné, čí to teda je vina, když ne ČSSD, která tam vymyslela trafiku pro exministra Tvrdíka (současného volebního manažera ČSSD). Je podivuhodné, že až do Tvrdíkova příchodu ČSA skvěle prosperovala. Po jeho příchodu se to ovšem otočilo, nově dosazený (Tvrdíkem) management firmy nakoupil zbytečná a nevyužitá letadla, navýšil mzdy skoro o třetinu, nakupoval luxusní služební auta. Zkrátka klasický tunel udělaný tak, aby nebylo nic úmyslně dokázatelné. A nyní oranžový prasopes štěká a rozčiluje se, že by snad někdo tohle mohl vytahovat a vinit ČSSD z takových prasáren. Paroubek se nestydí popřít kdykoliv ani svoje vlastní slova a přitom má podporu třetiny národa. Není to smutné? Do budoucna vidím stejné řešení jako nakladatel Reiner, který poukazuje na jedinou funkční demokracii v minulosti – v Aténách, v dobách Periklových, jehož zákon o občanství jasně stanovil, že "demokracii je nutné omezit na určitý počet osob". Volit členy rady, případně být za ně zvolen, mohl jen občan – a tím se nestal každý. Dokonce i ve skupině, z níž se občané rekrutovali ("lepší rodiny"), se občanství nepřidělovalo automaticky, ale až po "prověrkách" a ve výsledku měla hlasovací právo asi pětina lidí, kteří v aténském městském státě žili. Reiner to možná myslel tak nějak typicky pluháčkovsky, tak nějak ironicky. Nalejme si čistého vína a přiznejme si to: Demokracie nastavená tak, jak dnes nastavená je, neuvěřitelně brzdí rozvoj společnosti i státu. Místo řešení zásadních problémů se tu řeší třetím rokem to, zda má být poplatek 30 Kč u doktora, což je malicherné a směšné. Většina těch, co na tento poplatek žehrají jsou lidé, kteří denně vykouří krabičku cigaret nebo si dají v hospodě čtyři piva. Dnes se totiž za chudáka považuje každý, kdo nevydělává alespoň průměrnou mzdu a na tu nedosáhne víc jak 60% populace.

Celý článek Pondělí, 14. září 2009, 7:56, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Dnes o Františkovi

Tak jsem přemýšlel, o čem bych měl napsat, aby to tu nebylo tak stereotypní jako dosud. Napadlo mě, že bych mohl napsat třeba o Františkovi, mém novém spolubydlícím. Jenže nevím moc co napsat. Pro čtenáře blogu mohu zmínit pikantní fakt, že to je onen František, se kterým jsem byl v Berlíně, což mívám na talíři od Maroshe obtýden. Nebudu říkat, že neoprávněně, přece nebudu lhát. Ano, něco bylo, ale co bylo, to bylo. Když Marosh Frantu poznal, tak si docela sedli a občas mám pocit, že si rozumí víc než já a František. František tu už bude bydlet 14 dní a musím říct, že jsem čekal, že se budeme trochu štvát, že si budeme občas překážet, že občas třeba zajdeme na pivo, že mi bude nepříjemné, že tu někdo (kdokoliv) je. Jenže já o něm skoro ani nevím! Vlastně jsem tu moc změn od doby, kdy jsem tu bydlel sám nezpozoroval. Jediný co mě trochu trápí je fakt, jak tohle soužití vnímá sám František. Asi s ním budu muset hodit někdy řeč o tom, jestli na mě nemá nějaké požadavky nebo prosby, jestli někdy moc nehlučím, co by uvítal a podobně. Kdyby byl každý spolubydlící jako František, tak jsem mohl bydlet už léta s někým. Docela jsem čekal, že mi dá soužití s někým zabrat, ale jak se ukazuje, tak to tak není. Možná že jsem už tak nějak opravdu dospěl. To si nestěžuju, naopak. Přiznávám, že do toho sdílení bytu jsem se pustil hlavně kvůli tomu, abych se ujistil, že budu schopný bydlet s Maroshem. Že mi něčí přítomnost nepoleze na nervy. Se spolubydlou o kterém nevím, se to ale vlastně moc ověřit nedá :).

Ve čtvrtek mě čekala ráno rehabilitace, stihnul jsem i vyzvednout nové brýle pro mě i Maroshka a taky mi udělali ve fotolabu vizitky. Pravda, navrhovací software přes web má ještě mouchy (4x jsem musel zmenšovat jednu fotku a nakonec jsem se spokojil s podivnou fotkou obličeje, protože aplikace neuměla zvětšit/zmenšit fotku). Pak jsem se vrátil do práce a akorát jsem se naštval, protože někteří spolupracovníci (či spíš spolupracovnice) by zasloužili pověsit za přirození do průvanu (a věřte mi, že za kundu by tam držela děvčata lépe, než kluci za pindíka). Nakonec jsem se rozhodl, že z Facebooku pár kolegyň smáznu, protože si tam raději budu držet spíše kamarády a lidi, kteří se mnou nemají problém, než namyšlené fifleny s IQ dikobraza, které vědí komu nejlépe lézt do zadku, aby byly co nejdříve povýšené (jmenovat nebudu). Po práci bude Sunakashi a jinak relax. Hlavně ať už je pátek a já budu s Maroshkem.

Celý článek Čtvrtek, 10. září 2009, 16:30, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Zmrdismus

Protože, jak jsem tu už zmínil, povahy divoké, někdy je nutné překousnout ego a jet se omluvit. Čím dříve tím lépe samozřejmě, takže v pondělí po rehabilitaci jsem odjel vlakem do Zastávky a poté Zbýšova za rodinou. Cestou jsem měl dost času na to, abych o všem mohl znovu přemýšlet. Mámě jsem koupil kytku, tátovi jsem dovezl dvanáct úsporných žárovek.

Vyslechl jsem si oprávněné stesky na moji vzteklost, vypil dvě piva a odjel zase do Brna.
Samozřejmě, že jsem tou návštěvou ulevil svému svědomí a tak jsem měl podstatně lepší náladu. Moje nálada byla tak skvělá, že jsem se rozhodl, že poslední díl Hotelu Babylon, který jsem neviděl a který jsem nesehnal s českými titulky – díl 3. série 3 si přeložím z angličtiny do češtiny sám. K mému překvapení ta angličtina není zas tak složitá a když jsem měl na disku anglické titulky, začal jsem s tím hned ve vlaku. Tam kde si nebudu moc jistý by mi mohla vypomoci Magda v hodině angličtiny. Pravda, sice jsem nestihl nahrát Františkovi Superstar a taky jsem ji skoro celou osobně prošvihnul, ale nakonec mi ji nahrál František, takže jsem o ni snad nepřišel. Kousek prvního dílu jsem viděl v neděli a popravdě to bylo docela příjemné a vtipné, což předchozím (hlavně českým) sérii scházelo. Spojení Čech a Slovenska bude určitě příjemné, z rozdílného jazyka mohou tvůrci docela dost těžit a tak to snad bude podařený ročník.

V úterý jsem v práci zažil něco, co je těžké pojmenovat. Je to něco mezi doprdelelezectvím a zmrdismem (definici zmrda nachávám na blogu Dfens – http://www.dfens-cz.com ). Došel za mnou kolega, že prý co používám na RAW formát u fotek. Odpověděl jsem popravdě, že Zoner Photo Studio (verzi 8 mám koupenou legálně a dodnes ji používám). Zeptal se mě, zda bych mu NEF soubory zkonvertoval na JPG, že jde jen konverzi, že to jsou jen normální fotky. Nahrál jsem teda fotky do netbooku a najednou koukám, že to jsou fotky z firemní akce. A přiznávám, že to mě dožralo. Kolegyním v práci jsem řekl už minulý týden jak ony fotky a čím "změnit" na JPG. Kolegyním jsem řekl, že kdyby něco, tak jim to převedu. A najednou za mnou dojde někdo, z koho si každý druhý utahuje, že je "všechno vím, všechno znám" a chce abych ty fotky převedl. Výsledek by byl pro mého kolegu jistě skvělý – on by donesl upravené fotky kolegyním, zatímco já bych byl ta věčně neochotná buzna. Do mailu jsem s upravenýma fotkama vklínil i větičku, že nevím o co jde, že mi to donesl kolega a nikoliv kolegyně. Odpověď? Údajně se sám nabídl. Rád bych k tomu něco řekl, ale v hlavě mi běhají jen tři písmenka – WTF?

Co jiného v úterý? Po práci jsem vyzvedl obraz pro Bennyho – střechu berlínského SONY centra. Stejně jako fotka z Amsterdamu vypadá na plátně skvostně. Pak jsem si zajel na vinný střik do Sunakashi a poté jsem odvezl fotku Bennymu. Otočil jsem se v Hobitu, kouknul se na Krotitele duchů, protože rodina, která "vydělává" 33 tisíc i díky sociálním dávkám a utratí měsíčně 55 tisíc, mi přišla jako z Marsu. Samozřejmě chápu, že to je rétorikou pana Paroubka a jeho oblíbené fráze, že dluhy se v době kdy stát vydělává nemusí platit. Jen by mě zajímalo, za koho byl onen pán náměstkem ministra. Protože pokud sám neumí vyřešit takovou situaci, trochu mě děsí, že rozhodoval na ministerstvu…

Celý článek Středa, 9. září 2009, 9:49, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Vztekloun divoký

Vztekloun divoký se vyskytuje v populaci Homo Sapiens. Je to tvor stavbou těla identický s Homo Sapiens, nicméně tu jsou drobné odlišnosti v psychice. Vztekloun divoký umí prudce vybuchovat, nesmyslně trvat ve vypjatých chvílích na svém, je nesmyslně vzteklý a i když později uvědomí to, že někomu svým chováním ublížil, nemůže si pomoci. Ve chvílích rozčílení je prostě vztek silnější než on. Zbývá dodat, že já sám patřím taktéž k jedincům vzteklouna divokého. Dřív mi to bylo jedno, ale v poslední době se na tom snažím pracovat. A moc děkuju Maroshovi za to, že mi v tom pomáhá.

Výhoda toho, že měl Marosh v práci volno byla ta, že mohl přijet už ve čtvrtek odpoledne. Zašli jsme do Sunakashi na kávu a střik, trošku se doma pomuchlovali a pak se pekla pizza a míchalo se mochito. V pátek jsem byl nucen vypadnout z postele co nejdřív, abych se mohl co nejdřív vrátit. Marosh došel do podniku na oběd a oběd ohodnotil slovy, že Eurest je prostě všude stejný. Potom jsme šli do optiky, protože bych si nedovolil koupit brýle bez jeho odborného posudku. Nakonec jsme koupili jedny brýle pro mě a druhé pro něj, což bude moci brát jako dárek k narozeninám. Nakoupili jsme taky nějakou drogerii, nový holící strojek pro Kombajna, Domestos, Mr. Propper taky pro Kombajna, až bude uklízet a za páteční odpoledne byl můj účet chudší o 16 tisíc. Nicméně mám pocit, že to nebyla úplně zlá investice. Ona je prostě optika docela drahý koníček. Poté jsme zašli i s Magdou do Spolku, kde jsem nějakou dobu nebyl. Zrovna měli v nabídce nový cuketový koláč a byl výborný, určitě doporučuji vyzkoušet! Večer jsme koukli na Jurský park (pamatuju ten humbuk kolem filmu a vida, letos už je to 16 let) a hurá do hajan.

V sobotu ráno jsme se nasnídali a vyrazili vlakem do Zastávky a pak dál k rodičům do Zbýšova. Marosh vzal jako dárek láhev malinovice. Bohužel se opět divočák ve mě nechal vyprovokovat a po značně neúspěšné diskusi na téma: "Stojí úsporná zářivka 300 Kč?" jsme odjížděli lehce narychlo, protože jsem to vyeskaloval do hodně špatných otáček. Samozřejmě, že mi Marosh promlouval celou cestu a ještě pěkně dlouhou dobu poté do duše. Odposlechnuto ve vlaku: "Jílová přišla o 36 vlaků po změně řádu. Jsem volil socialisty a už nebudu, oni mají všude hejtmany…". Tak to vypadá, že to dochází už i průvodčím, že ČSSD umí krásně slibovat, ale skutečnost vypadá značně odlišně…

Restaurace KOISHI se specializuje na ryby a sushi. Poté, co jsem docela dost vykurvil den rodině i Maroshovi, jsem měl pocit, že bych se to mohl alespoň nějak zkusit spravit. Rodičům jsem se několikrát nedovolal, takže mě čeká omluva za fyzické přítomnosti. Nakonec jsem Maroshe vzal právě do KOISHI, které dle recenzí vycházelo nejlépe. Celkové hodnocení restaurace je někde nad 1+. Naprosto famózní předkrm v podobě kousku argentinského býčka se sezamovým dresingem. Potom si každý z nás dal předkrm, následoval maxi set sushi, k tomu jsme pili švestkové víno (chutná podobně jako ta nejlepší medovina), japonské pivo (Plzeň je Plzeň, ale nebylo vůbec, špatné) a probiotický nápoj z bobů. Každopádně jsme měli skvělou obsluhu v podobě velmi sympatické slečny, která byla milá, pohotová, ochotná, zkrátka vše co od obsluhy čekám…

V neděli Marosh odjel už kolem třetí odpoledne, já jsem poté zašel koupit pár úsporných žárovek jako dárek rodičům a potom jsem už jen sledoval filmy a opíjel se. I když vlastně jsem ještě jednu věc udělal. Protože mě zatím zaujaly v předvolebním boji jen dvě věci – Bohuslav Sobotka se svými rovnátkami (asi snaha o zlidštění politika), který se vpodstatě nedá karikovat, protože to je karikatura sama o sobě a kampaň KDÚ-ČSL, která je nazvaná "To lepší v nás" a vždy začíná slovy: "Dobrý den je když…". No zkrátka a jednoduše: tahle kampaň si o to říkala…

Celý článek Pondělí, 7. září 2009, 10:12, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Nový spolubydla

V pondělí to byl zvláštní den. Jako vždy jsem jej začal v Praze, přesunul se do Brna a hurá do práce. Během dne začaly prosakovat informace o zkáze SkyEurope a tak jsme s Maroshem bedlivě sledovali situaci. Taky se během dne ukázalo, že Marosh se nadále asi nebude cítit úplně v pohodě v práci. Na pár dní si vzal volno a do Brna možná dojede už ve čtvrtek. Poté jsem si dal vinný střik v Sunakashi a vypravil se domů, kde je již můj nový spolubydlící – František. První den proběhl velmi poklidně, vyměnil žárovku u sebe v pokoji, smontoval si nějaké ty stolky a vlastně jsem ani nevěděl, že tam někdo je. Já se kouknul na nahraného Harryho Pottera a Fénixův řád (asi nejhorší díl ze série) a spát jsem šel kolem jedné.

Ráno jsem se chtěl probudit kolem sedmé, ale vzbudil jsem se až něco po osmé. Zjistil jsem, že SkyEurope to už nerozdýchá a tak jsem zrovna nebyl příliš veselý. Samozřejmě, že jsme při kupování letenek brali v potaz možné problémy, nicméně nás to přece jen zaskočilo. Výlet do Lisabonu je tak ve hvězdách. WizzAir i ČSA nabízejí do vybraných destinací velké slevy pro majitele letenek od SkyEurope, jenže do Lisabonu WizzAir nelétá a mezi vybranými slevovými destinacemi ČSA Lisabon chybí taktéž. Otázka je, zda se povede dostat peníze za letenku zpět, ale šance tu je, protože Marosh to platil přes internet kartou. Nicméně se samotným výletem to zase tak nadějně nevypadá. Možná že tak nakonec poletíme jen do Londýna. Ale na tom teď zas tak moc nezáleží. Vyrazil jsem do práce, chvíli pracoval a poté zamířil na rehabilitaci. Začalo se nahříváním, poté protáhnutím a elektroléčbou. Bylo to daleko příjemnější, než jsem čekal!

Tento blog jsem měl v netbooku připravený už v úterý, ale nějak jsem se nedostal k tomu jej updatovat. Ve středu proběhl obligátní Hobit a včera dojela moje láska. Pomilovali jsme se dřív, než dojel František, poté si s ním dali pizzu, kterou jsme upekli a mochito, které vyrobil on. V práci se snažím bouřit kvůli workshopu, který zase někdo inteligentně naplánoval tak, že mi zkrátí prodloužený víkend o pátek (odjezd do Brna z Beskyd v 16.15). Když už ti, kteří tyhle věci plánují nepoužívají k plánování mozek, ale rozkrok, měl by jim někdo naznačit, že občas si někdo této malé dysfunkce všimne.

Dnes to bude příjemný den. Na oběd dorazí do práce Marosh, dáme si oběd a odpoledne zajdeme do optiky a vybereme mi nové brýle a taky pár kontaktních čoček, které mi už došly. Večer možná film…

Celý článek Pátek, 4. září 2009, 8:56, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Jana Kirschner a víkend v Praze

V pátek nebyl Maroshek zrovna optimálně naladěn, ale protože se v poslední době moc nevyspal (bez prášků na spaní to má docela těžké) a nebylo mu nejlíp, dalo se to pochopit. Večer jsme se setkali s Jimem a Káčou v afgánské restauraci Kábul, kde jsme objednali pár jídel a uzobávali z jednotlivých talířů. Mluvilo se česko-anglicky a nějak si na to začínám zvykat, myslím, že jsem i z anglické konverzace nemalý kus odchytil :). Číšník z vedlejšího Tinglu-Tanglu se mnou při mojí cestě na WC lehce flirtoval, což mě samozřejmě potěšilo. Celkově vzato za jídlo pro 4 lidi i s pitím to vyšlo na zhruba 4 stovky na osobu, což považuji za velmi levné. Jídlo bylo velmi chutné a to všechny chody, určitě doporučuji. Poslouchali jsme nové album Whitney Houston (výjde tento týden) a nezní to vůbec špatně, byť bych ocenil více rychlých skladeb, ale singl "I didn’t no my own strenght" je hit, který je těžké dostat z hlavy.

V sobotu proběhl společný oběd s rodinou v Červené cibuli. Zde jsem zvolil bramborové noky, byly trochu moc mastné, ale jinak velmi dobré. Takové štěstí neměl Marosh, jež si dal steak s chřestem a místní kuchař použil chřest naložený do kyselého nálevu, jehož chuť vám spolehlivě zabila chuť na další tři čtyři sousta. Jedna z nejnechutnějších věcí, jakou jsem v poslední době ochutnal.Poté započal středně velký úklid, původně avizovaný jako malý. Umyl jsem co se dalo a co jsem vynechal, zbylo na neděli. Večer jsme zašli za Lenkou a Hankou na pokec. Domů jsme se dostali až kolem půlnoci a i když jsme byli oba unavení, zakončili jsme večer tak, jak by se měl zakončit, když jste dva mladí, zamilovaní lidé.

A stejně tak jako se končilo v sobotu, začalo se v neděli. Následovala snídaně, Maroshek nechal péct mussaku z Mark and Spencer a já jsem ještě řešil detaily typu několik let neumyté vstupní dveře do bytu (samozřejmě jsem si za to svého přítele pěkně vychutnával, ale faktem je, že ty moje dveře taky už několik desítek měsíců neviděly houbu a vodu). Taky jsem projížděl weby a kontaktoval známé, kteří se intenzivně věnují focení ohledně virtuálních tour. Našel jsem na to mimo několika složitých postupů i speciální fotoaparát, který to všechno dělá kompletně na jediný stisk tlačítka. Moc tomu nevěřím, ale možná bych to i koupil, kdyby o takové služby byl zájem. Pak jsme se otočili v Bauhausu (bylo nutné koupit prasklou zářivku v kuchyni) a večer se šlo na koncert Jany Kirschner do Lucerna music baru. Koncert byl vyprodaný a bohužel osazenstvo bylo minimálně z poloviny 45+, takže kdyby Jana Kirschner zpívala na severním pólu, dostala by vřelejší odezvu. Ale pěkně od začátku. Před koncertem vystoupil host Tomáš Klus, kterého jsem měl zafixovaného jako toho kluka co vyje s Anetou na Óčku. K tomu si Marosh poslechl jeho album a fakt se mu nelíbilo. Byl jsem tedy zhnusen už dopředu. U jeho třetí písničky mě napadlo, že tuto písničku hraje i zpívá podobně, jako Karel Kryl. Za další dvě písničky se vyznal ze svého obdivu ke Krylovi a pak už mě začal bavit. Přiznávám, že na můj vkus je to moc folk, ale Klus dokáže upoutat svojí bezprostředností i improvizací a konec konců, dokáže i být vtipný. Všichni se samozřejmě nejvíc těšili na Janu, která přišla záhy, moc jí to slušelo, byla stejně vtipná jako Tomáš, ale hlavně má naprosto skvělý hlas. V porovnání s Madonnou na stupnici od jedné do pěti (za předpokladu, že Madonna je za 4 – dostatečně) je Jana pevně usazená na "výborně". Její anglickou tvorbu moc nemusím, takže začátek byl z mého pohledu slabší, ale diváci to Janě moc neusnadňovali. Po každé písničce vzorně zatleskali, ale během produkce bych spočítal na prstech jedné ruky ty, kteří se pohupovali nebo tleskali a to dva z nich jsme byli my dva s Maroshkem. Jestli jsem někdy o publiku v Brně řekl, že to jsou studení čumáci, posouvám je na druhé místo za publikum v Praze. Kirschner ale začala více a více prokládat slovenskými písněmi, přidala i "Pokoj v duši", čímž docílila toho, abych i lehce zaslzel. Byl to nakonec velmi příjemný koncert, byť prostory Lucerna music baru jsou poněkud stísněné a zdejší obecenstvo poněkud mrtvolné.

P.S. Pokud máte rádi trance, pak se začněte zajímat o slovenského DJe Roberta Buriana, protože po poslechu jeho tranceové verze skladby "22 dní" (v originále Meky Žbirka) a "Ty , já a moj brat" (v originále Modus) jsem absolutně nechápal. Nikdy bych nevěřil, že lze tyto skladby předělat do tak skvelých verzí! Po poslechu 22 dní musím konstatovat, že ta skladba sama o sobě je tranceová hymna!

Celý článek Pondělí, 31. srpna 2009, 10:58, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Facebook ano či ne?

Být či nebýt? Psát či nepsát? Blogovat či twitterovat nebo házet statusy na Facebook? Facebook je fenomén a zatím ukazuje jen ty lepší stránky. Je to zábavné, většina otravných SPAMů a upozornění jde zakázat, problémové "přátele" jde "vyhodit", nechtěné uživatele lze blokovat. A tak na co si vlastně nechávat blog, na který člověk snadno zapomene, protože updatování statusu na Facebooku je tak snadné a rychlé? Možná z opatrnosti si nicméně svůj vlastní píseček nechávám. Právě z toho důvodu, že je to místo, které mohu já sám spravovat. Je to místo, kde mohu uveřejnit opravdu to, co chci. Je to místo, kde mi ani v budoucnu nebude hrozit to, že bych se musel omezovat. Facebook je samozřejmě snažší na správu a všechno.

Moc času teď blogu nevěnuju. Po práci se většinou zastavím na vinný střik do Sunakashi. Mimochodem se zvažuje, zda si tato kavárna nevylepí na dveře duhovou vlajku na znamení toho, že je tento podnik gay a lesbian friendly. Po střiku pak jdu většinou domů, chvíli jsem na internetu a potom jdu vedle fotit. Snažíl jsem se to stihnout do konce tohoto týdne, kdy jsem to ještě mohl dělat ve vedlejším pokoji. A tak se u mě doma co chvíli blýskalo a natahoval jsem ponožku za ponožkou na kopyta, což je taková maketa nohy. Obvykle je vyvážená a měla by sama stát, ale s touto vždy nemálo bojuju, aby se neskácela před expozicí, kterou dělám ze stativu dálkovou spouští. Po každé expozici následuje kontrola na displeji a teprve je-li ponožka v náhledu ok (nemá pokřivené okraje, je dobře napnutá a správně exponovaná), vyměním ji za jinou. Když nafotím sérii (v úterý jsem takto fotil například jen bílé ponožky na černém pozadí), musím je upravit v PC a ořezat pozadí. Není to zrovna odvaz, ale je to slušně zaplacená zakázka a tak se jí člověk musí věnovat s dostatečnou péčí.

Ve čtvrtek jsem se zapřel a nafotil všechno co zbylo. Bylo to asi 80 ponožek. Nyní už je zbývá jen ořezat a pak možná ještě dofotit nějaké detaily. Navíc jsem u jednoho kopyta rozpoznal, že je vyrobené ze sádry, ale bohužel až ve chvíli, kdy se rozletělo na pár kusů. Dofotil jsem kolem půl jedné ráno, ubalil si jointa a kouknul na Family Guye, který nějaký mamrd na Prima Cool přejmenoval na "Griffinovi" (jak originální snaha z toho udělat druhé "Simpsonovi" ). Spát jsem šel kolem půl třetí a před sedmou jsem už byl na nohách. V tom mi pomohla i TV, u které jsem objevil v menu funkci budíku. V pátek jsem věděl, že musím vstát do práce včas. Jednak mi chybí nějaké hodiny a jednak jsem byl domluvený na nafocení budovy v našem areálu pro pracovní účely. Původní nápad holek (zvětšit fotku 31 kB JPEG na tisk dvoumetrového banneru) jsem označil za neproveditelný (což mi asi každý kdo dělá u tisku potvrdí) a protože nebyl čas na jiná řešení, vzal jsem si ráno do práce nejen fotoaparát, ale i polarizační filtr. Díky nízkému slunci se mi podařilo docílit poměrně tmavé oblohy, ale na řadu přišel i počítač, abych fotky barevně posunul trošku do modrozelena, což se docela hodí k naší firemní barvě. Dodělal jsem pár dalších drobností a vyrazil směr Praha. Jel jsem autobusem Student Agency, který měl na kufru nápis "WIFI ZDARMA" a uvnitř samozřejmě žádná wifi nebyla.

Celý článek Sobota, 29. srpna 2009, 17:21, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Zápal hrdla, kakao a zelené jádro

Mno víkend to byl podivně klidný. Vlastně už druhý po sobě, ale tentokrát si to vyžádala naše těla. Tentokrát zbylo vaření na mojí osobě a musím se tentokrát pochválit. Moje prémiové zapékané brambory byly naprosto výborné! S Maroshem jsme v sobotu po obědě zajeli na pohotovost, zjistili jsme, že má infekčně zapálený krk. Původně jsem si chtěl v pondělí vzít do práce roušku, abych někoho nenakazil, ale myslím, že se mi krk přes víkend výrazně spravil. I když protože i mě bolelo v krku, cucal jsem preventivně pastilky Septolete. Mám podezření, že můj krk je spíš jen odezva na fakt, že jsem měl svoji poslední cigaretu v pátek ráno a pokouším se znova přestat s kouřením. Vzhledem k neustále přibývající váze mého těla, totiž budu muset znovu trápit své tělo na spiningu a to se daleko lépe udýchává, když nekouříte. Taky mě začalo bolet celé tělo, záda. Každopádně jsem se v neděli již cítil lépe.

V sobotu jsme jinak leželi v posteli, koukali na filmy a to bylo vše. Oba dva dny jsme docela poctivě vyspávali (snídalo se kolem dvanácté). V neděli se pak příjeli mrknout i Robin s Pepíkem, kteří nám povyprávěli o Rumunsku. Vrátili se oba daleko opálenější jak jsme byli mi dva s Maroshem z Kréty. Z vyprávění to vypadá, že spousta lidí tam dělá na turisty co nejvíc šméček, aby vůbec vyžili, ale že se to tam dá docela levně užít. Teda až na turecké záchody samozřejmě. Poté jsme se naobědvali (zbytek brambor) a koukali na filmy a koncerty. Například koncert Erasure z roku 1992 je prostě queer a strašně sluníčkový. K filmu Sex ve městě jsem moc důvěry neměl, ale miláčkovi jsem to neřekl. A vida, byl to příjemný film, u kterého jsem asi pětkrát brečel. Nu ano, je to film pro ženský typu blond a pro buzny. Ale já si nestěžuju. Sice jsme celý víkend (či alespoň jeho velkou část) strávili v posteli, ale bylo to fajn. A i když jsme byli nemocní, bez lásky se to neobešlo :). Večer jsme zakončili bondovkou Zítřek nikdy neumírá a já byl setsakramentsky překvapený, že existuje bondovka, kterou jsem neviděl. Ráno jsem mému srdíčku však ujel a taky mi poslal moc pěknou sms…

A teď z jiného soudku. Lidovky považují fakt, že jeden obviněný z kauzy Vítkov sponzoroval Dělnickou stranu za mediální bombu. Myslím, že takovou ODS nebo ČSSD sponzorují každý rok lidi, kteří dělají podobná svinstva, jen se o tom nepíše. Určitě nechci schvalovat útok, který proběhl, to rozhodně ne, nicméně je otázkou, zda by se mluvčí ministerstva vnitra měla vyjadřovat zrovna takto (u osoby, která nebyla odsouzena) s výrazným politickým podtónem: "Nebudeme předem říkat, co použijeme a co ne, v každém případě sponzoři o této straně (Dělnická strana) také něco vypovídají," řekla včera LN mluvčí ministerstva vnitra Jana Malíková. To co řekla je opravdu názor ministerstva nebo její soukromá vložka? Neměla by být policie apolitická? Dalším vypečeným linkem bude odkaz na článek o kakaovém poslanci Krausovi. Nic se mu nedokázalo (byť šlo o praní půl miliardy korun), takže je právně čistý a může znovu za ČSSD kandodovat. Nebýt faktu, že jsem nesnídal, asi bych zvracel. A nakonec se zastavíme u Zelených. Protože straně klesly preference pod volitelnou hranici 5ti procent, najednou to vypadá, že jaderná energetika není tak zlá, děsivá a pekelná. Bohužel se obávám, že ani tento obrat v kombinaci s prosazováním legalizace konopí už stranu nespasí. Jako volič, který straně dal hlas minule mám pocit, že mi Zelení už dokázali co dokáží.

P.S. Student Agency mě opět naštvala. Díky absenci plněných crossaintů jsem do Brna dojel pěkně hladový. Snídat tvrdou musli tyčinku nebo sušené maso mi příjde ještě zvrácenější jako snídat pouze kafe z automatu…

Celý článek Pondělí, 24. srpna 2009, 8:44, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Je mi zle

Zvláštní to doba. Zelení jsou víc doprava než doleva a šéfa největší pravicové strany v ČR vezmou po hlavě kamenem lidi, kteří jsou pravděpodobně ultrapravicoví. A co udělá předseda ODS, když jej někdo vezme kamenem po hlavě? Usmívá se do objektivu. Asi si ODS spočítala, že vajíčková aféra nakonec ČSSD neublížila, ale spíš pomohla. Přiznávám, že nechápu žádnou ze zde zmíněných věcí. Nechápu, ČSSD (o vajíčcích si narozdíl od předsedy myslím, že šlo o hlas lidu). Nechápu ODS (tam už bych snad byl i ochotný uvěřit, že jde jen o drsnou formu selfpromotion) a taky nechápu spoluobčany, že už dávno někoho z nich neodstřelili. Vždyť se na to nedá koukat! Tyhle volby zase půjde jen o to, zda vyhraje hlavní ex-ekonom RaJe – Paroubek nebo arogantní Valach s gulama Topolánek. Ke zvracení musí být slušnému člověka z obou. Možná by dvě kulky umístněné do správného prostoru, který by se nacházel mezi čelem a temenem obou pánů vyřešili mnohé. Povídání pana ministra financí Janoty na Idnes.cz je docela neemotivní. Prostě je náš stát přičiněním obou zmíněných debilů (vpravo i vlevo) v docela špatném stavu. A za této situace Paroubek ještě mluví o 13.tých důchodech, neotvírá se vám kudla v kapse? Lidé v ČR jsou prostě klidné stádo. Dokud nebudou opravdu v prdeli, nedá se čekat žádná akce. Pak už bude pozdě, ale brečet my dokažeme nejlíp, co?

Co jinak u nás doma? Já se včera jel kouknout za AdaMMem, Michalem Stašou a Barčou do města. Nakonec jsme se nějak dostali i na smíchovskou pláž, kde probíhala uzavřená párty serveru Tyinternety.cz. V deset jsem to zabalil a pospíchal domů. Maroshek je nemocný smrká, bolí ho všechno, má horečky. Já horečky nemám, ale všechno mě bolí, smrkám a občas nemůžu dýchat. Ještě včera jsem si myslel, že to jsou jen příznaky toho, že se snažím nekouřit, ale asi v tom bude něco víc. Dnes strávíme dost času asi v posteli. Možná se zajedeme kouknout na pohotovost. Ale jinak to bude příjemný klidný den. Naštěstí je venku stejně nepěkně, takže to ani člověka tolik nemrzí. Mějte se krásně…

Celý článek Sobota, 22. srpna 2009, 13:30, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Přehled tohoto týdne

V úterý jsem po práci zašel k Ondrovi na byt, dali jsme pivo a něco tvrdšího. Probírali jsme práci na webech. Brzo mě čeká focení ponožek do webového shopu a zároveň pracuji na podobě internetových stránek pro naši spolupráci s Ondrem. Taky se snažím omezit kouření na jednu cigaretu denně. Pravda, včera jsem měl dvě. Poslední modrou Davidoffku z Kréty a po obědě lehkou Camelku. S Ondrem jsem domluvený, že mu budu jednu denně brát, abych si nekupoval krabičku. Ten věčný boj s cigaretama jednou vyhraju…

Ve středu jsem konečně obdržel krabici s ponžkami. Je jich docela dost. Po dlouhé době jsem tedy vytáhnul fotostan a stativ. Chtělo by to k dalkové spoušti (abych stativ nerozkýval) ještě nějaké pořádné světlo nebo záblesk, ale myslím, že budu schopný i takto udělat fotky v požadované kvalitě. Ostatně právě proto jsem si odpoledne ve středu zkusil pár testovacích snímků. Ještě mi zbývá projít si výsledky, ale nakonec asi vyhraje varianta s fotostanem u okna dosvíceným napřímo bleskem, jinak se mi bude těžko tvořit kresba na tmavých ponožkách. I když jsem tam pozoroval jistý odlesk v objektivu, takže možná budu muset dokoupit sluneční clonu na objektiv 50mm. Bílé pozadí se stejně bude ořezávat, takže tam ani nějaký přepal nevadí a bude se to montovat na nějaký gradient. Nebude toho málo, ale co už…

Čtvrtek. Ráno se mi nevstávalo věru lehce. Miláček je doma s horečkou. A na dálku slavíme 9 měsíců spolu. Ani mi to nepříjde, že to je tak dlouho. Pořád jsem do toho rošťáka zamilovanej. Pořád se fakt těším na to, že s ním strávím víkend. A pořád mě neomrzelo za ním jezdit. Pořád se mi nepovedlo začít pracovat v Praze. Pořád mi jeho tělo příjde nejvíc sexy. Pořád s ním rád jezdím na výlety… Možná že zamilovanost opravdu časem vyprchá. Možná, že nám zbývá už jen poslední rok zamilovanosti (existoval průzkum, který se tímto tématem zabývá), ale jistá část mojí osobnosti odmítá věřit, že něco takového jako je láska jde změřit, zvážit a popsat. Pořád jsem zamilovanej do Maroshka, mýho užasnýho kluka s krásným úsměvem. Pořád mám pocit, že se o něj můžu opřít a že mi umí poradit. Pořád se při myšlence na něj usměju. Nevím co vy, ale já jsem nyní se svým životem zcela spokojený.

P.S.: MILUJU TĚ MAROSHKU.

Celý článek Čtvrtek, 20. srpna 2009, 17:20, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG