O budoucnosti taneční hudby, ČR a Evropy

V neděli ráno jsme se nasnídali, odnesli tašky plné papíru ke kontejnerům na papír (Maroshek toho vyprodukuje jak malá rodina, protože má předplacené noviny, což v dnešní době považuji za zbytečné, ale je to jeho volba) a dali jsme si ranní kávičku. Potom jsme si dali oběd, sklenku vína, trošku se pomuchlovali a pak si pročítali internet, surfovali po facebooku, po idnes, až jsme se dostali i na hudební servery typu Rave.cz, kde jsme se jen usmívali nad komentáři lidí, kteří byli na posledním (pravděpodobně skutečně posledním) Summer of Love. Kdy konečně lidem dojde, že se doba změnila? Česká republika už logicky nemůže uživit tolik letních festivalů a festivaly už nebudou moci nabízet tak velké honoráře vystupujícím, protože dalších 5-10 let bude chodit méně lidí než v předchozích letech. Ono se prostě nedá pařit do 40ti let, nedá se pařit na techno s dvouletým dítětem na krku a faktem je, že se pár let po revoluci prostě nerodily v takovém počtu jako předtím. Promotéři tak poznávají, že i když nalejí do reklamy víc peněz, přírůstek diváků se nekoná. To jsou pánové hranice českého trhu, to je přirozený demografický vývoj a stárnutí populace. Věřím tomu, že příští rok se tak nesetkáme ani se Summer of Love a dost možná ani s Creamfields…

Odpoledne jsme se kouknuli na Bruna (přehlasované U si domyslete), což nebylo vyloženě špatné, ale bylo to víc křečovité a natahované než Borat. Smál jsem se, ale poslepované je to zle, takže jsem nakonec na ČSFD dal hodnocení jen 2/5 i když si dokážu představit, že kdyby to byl jen dokument rozstříhán na několik kusů bez slepovaného příběhu, dostal by i 4/5. Následovalo aktuální turné Madonny (prostě jsme si to museli zopakovat) a poté DVD Stopařův průvodce po galaxii. Ta knížka je o tolik lepší, ach jo.

V pondělí jsem ráno vyrazil směr Brno, jak to v pondělky často provádím. Dokouřil jsem svoje poslední 4 cigarety a jako tvrďák jsem si nekoupil krabičku, uvidíme, zda dnes vyměknu. V práci jsem dostal škytavku, na kterou nic nepomáhalo, škytal jsem 2 hodiny. Po práci jsem ji dostal opět. Upravil jsem fotky z víkendu (moc jich naštěstí nebylo), část jjsem hodil na Facebook, část do Fotobanky a se dvěma jsem to zkusil na serveru Fotolia. No a pak nastal večer a čas věnovat se doma trochu práci, což spočívalo v tom, že jsem projížděl nagrabované DVD co jsem svého času dělal pro Perpetuum, vystříhaval jsem textové upoutávky na akce a zbytek ukládal na disk. Aktuálně je hotových 4,5 hodiny animací, vystříhaných z 5ti DVD. V plánu je tak vytvořit několikahodinový playlist, aby se návštěvníci klubu nenudili. Určitě to bude příjemnější, než se koukat na hodinovou smyčku a bude to i více operativní co do obměny. Někdy po prázdninách to snad už bude fungovat, uvidíme. Dva levely Quake Areny, Futurama a šup do postýlky. Toť vše.

A nakonec výzva od neznámého autora (škoda, že člověk nemá chuť na ní cokoliv změnit, je docela pravdivá) z Facebooku. Já vím, vypadá to strašně dlouze, ale zkuste si to prosím přečíst a věnujte tomu aspoň 10 sekund tak, že se nad tím obsahem zamyslíte…:

Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší tupost těch komunistických. Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské i centrální úrovni. Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou stranou. Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší. Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátora či státního úředníka rozhodujícího o miliardách, stojí jeho oficiální roční plat. Nepozastavujeme se nad tím, že milardové veřejné zakázky získá ministrova firma s momentálně neznámým ¨vlastníkem – akciemi na doručitele. Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů na obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil milardovou dotaci. Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži. Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala. Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té švýcarské nikoli české. V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho překryje ten další. Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské integrace, nestojí korupce za půl slova. I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem nic.

Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou lenost. Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora. Necháme se stříhat jak ovce. Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor. Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme si mozky stupidními seriály. Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým. Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry a sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic. Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové causy jim unikají. Svou lenost pak omlouváme filozofií, že "jsou stejně "všichni stejní" případně "tihle budou ještě horší". Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu. Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu. Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme. Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich. Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou

chovat. Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot pro jedny a strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich vládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé. Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i polečná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou. Je přitom zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální "fanoušky" ochotné jim odpustit úplně cokoli. Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas podporou malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát. Kolikrát jsme už slyšeli, že není koho volit, mnozí volit nechtějí a nepůjdou. Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem. Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten vyhozený? Jakou cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů? Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně.

Šance podzimu 2009 nespočívá v konkrétní straně či programu, spočívá ve změně, v tom, že přemícháme již zdánlivě rozdané karty a dáme průchod naší nespokojenosti alespoň ve volbách, když už to neumíme na náměstích. Nemylme se, dvě největší strany budou určovat osud země i v budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantní chování odměníme, odpřeme jim tím důvod ke změně a k obrodě. Přejeme-li si změnu jejich vedení, případně v nich chceme později najít místo pro vlastní pravé či levé ambice, cesta paradoxně vede přes jejich podzimní volební neúspěch. Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: "A proč jste s tím tehdy něco neudělali? Připravujme si dnes odpověď pro naše děti. Nemusíte to podepisovat. Můžete to poslat dál.

Ale možná na tom vlastně opravdu nezáleží, protože svět se mění a za 40-50 let už bude svět jiné místo:

Celý článek Úterý, 18. srpna 2009, 10:57, Komentáře (6)
Publikováno v BLOG

Výlet do Jablonce a kreténismus na plakátech

V pátek se spálo krásně. Nohy po Madonně trochu bolely, ale skočili jsme s Evou koupit snídani do Ovocného světozoru a poté se rozloučili s Františkem i Evou. Přečtli jsme si noviny, já si skočil pro Zyrtec do lékárny a vyrazili jsme na výlet do Jablonce za Pavlem a Vojtíškem. Společně s Pavlovou mámou jsme pak grilovali a užívali si mimopražského vzduchu a psí přítomnosti zlatého retrívra Jima.

V sobotu jsme spali a mazlili se do devíti. Pak nám kluci nachystali snídani na dvorku, což bylo super. A poté jsme vyrazili do Hejnic a na výhlídku Ořešník (byl to tedy docela fyzicky namáhavý výstup), načež jsme pokračovali ke Štolpachským vodopádům. Bylo to docela náročné a největší radost jsem měl z borůvek, které sice byly místy zcela vysbírané, ale místy jich bylo plno. Cestou dolů jsme se zastavili v místní hospůdce U tetřeva a dali si oběd (smažák i s hranolkama byl za 67 Kč). Hospůdka to byla podivná, číšník vypadal, že možná už přes oběd krapet přebral, ale rychlost obsluhy byla neuvěřitelná, první dvě jídla na stole byla odhadem za 5 minut. Poté jsme dojeli do Jablonce, prohlédli si fotky z dovolené Pavla a Vojty a vyrazili jsme směrem Praha. Uvaření večeře spočívalo v tom, že jsem namazal chleba a obložil ho zeleninou. Poté jsme si oba s Maroshem kompenzovali nedostatek internetu (já si u toho napsal i tento zápisek) a šlo se spát. Na nic jiného už síly nezbyly…

Celá Praha je plná billboardů ČSSD a Olgy Zubové, až se mi z toho dělá zle od žaludku. Lacině populistické plakáty typu: "Nechceme radar" (ve skutečnosti je většině lidí jedno jak to s ním dopadne), "Chceme Kaplického knihovnu" nové politické star Zubové (jak jinak nazvat přímou souvislost mezi její blbostí a množstvím předvolebních billboardů za předpokladu, že nesmím použít slova jako "sračka", "ta co položila vládu" nebo "blbá, ale umí si vyjebat miliony"?) jsou však jen odvarem hesel ČSSD, která (cituji z volebního programu) "Z výnosů elektrárenské společnosti ČEZ vyplatí mimořádný tzv. 13. důchod.". Vzhledem k faktu, že současný ministr financí marně před volbami bije na poplach, že dopadneme jako Maďarsko a vzhledem k rostoucí výši zadlužování není důvod mu neveřit, je to zase na prostém lidu. Nevěřím, že se stane zázrak a lidé co sotva dochodili základku začnou myslet do budoucna, protože to by je nedonutila ani pravda na billboardech (viz. obrázek dole z webu www.canik.cz). A tak opět jako každé 4 roky zvítězí především lidská blbost. Zatímco co ČSSD se snaží nešetřit státní rozpočet, ODS ze strachu z reakcí voličů vlastně nikdy žádné pořádné reformy neudělala. A nenechte se uvést v omyl. Ono nejde o to sebrat všem lidem sociální dávky, ono se dá šetřit i jinak. Například zeštíhlením státních úřadů, zjednodušením daňového systému, zrušením mnoha nesmyslných předpisů, důsledným ohlídáním veřejných zakázek, trestáním korupce (jeden cizinec z mého okolí například chtěl aplikovat svoje povolání i v ČR, ale na vysoké se v Praze dozvěděl, že pokud nezaplatí 100 litrů, tak nemůže v ČR oficiálně vykonávat svoji činnost) a ohlídáním si, zda je opravdu normální mít 3x dražší dálnice než jinde v Evropě. Jenže na tohle všechno se u nás totálně kašle. Takže komu vlastně záleží na tom, jak dopadnou volby? Jen politikům a lobistům, ti ostatní už rezignovali…

P.S. Na výletě jsem pravděpodobně spolkl svůj suvenýr z Berlína – kuličku z piercingu, zbytek jsem z pusy vylovil´, ale nebudu říkat, že mě to nemrzí…

Celý článek Neděle, 16. srpna 2009, 11:46, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Čtvrtek s Madonnou

Ve středu jsem se otočil do Rosic si vyřídit výměnu OP i řidičáku, následoval brzký Hobit od šesti do půl deváté a pak jsem do půlnoci pekl šátky z listového těsta na čtvrteční večer a umýval nádobí. Ve čtvrtek jsem v práci moc nepobyl, protože jsem vstal docela pozdě a musel jsem brzo vypadnout, kvůli koncertu Madonny. Sotva jsem si stihl odskočit na oběd. Stewardka nebyla moc příjemná, místo kávy bez cukru jsem dostal kapučíno, byť si mám objednávku jednou ověřovala a taky na konci cesty upozornila před celým autobusem pána, že zdejší toaleta se využívá jen pro malou potřebu, protože je to cítit až vpředu. Upřímně řečeno, jezdím se Student Agency docela dost a už mám najeto asi 10 000km, ale tuhle informaci jsem slyšel poprvé.

Koncert Madonny se konal v přírodním amfiteátru Chodov, pro který to byla první velká zkouška. U vstupu jsem organizátory proklínal a nebyl jsem sám. Do tři metry úzkého koridoru se pokoušelo vecpat několik desítek tisíc lidí v jednu chvíli a bohužel většina z diváků ani pořádně netušila kterým směrem se mají cpát, protože nějaké významnější označení vstupu se nekonalo. Párkrát jsem i já měl pocit, že mě prostě dav za mnou shodí, mačkanice to byla veliká a lituju všechny drobné a křehké dívky, které si toto mmuseli vytrpět. Organizačně byl vstup na akci totálně zpackaný a nezvládnutý. Prohlídka byla důkladná, kromě prohledávání, zda nemám něco na těle, mi byla zkontrolovaná i taštička, kam se stěží vlezla lehká bunda a cigarety. Podařilo se nám dostat se dovnitř již po hodině a něco čekání, což bylo pořád v pohodě, protože věřím tomu, že se někteří ve frontě zasekli i na dvě a půl hodiny. Když jsme konečně došli ke třetímu kontrolnímu vstupu (první byl nejhorší a poddimenzovaný, druhým byla kontrola, která proběhla rychle) u vstupu ke Golden Circle, vyrazilo mi dech pódium i množství zavěšené techniky, vypadalo to monstrózně.

Snažil jsem se po celou dobu moc nepít, abych nemusel odcházet a prodírat se davem, protože GC bylo uděláno opravdu zvláštně. Museli jste ho celé obejít zprava doleva, dostat se teprve do prostoru GC a pak si vybrat místo. Defakto to znamenalo, že jsme sice fakticky byly vpravo od podia, dvacet metrů od vstupu, ale abychom se tam dostali, museli jsme ujít asi tak 300 metrů. Opravdu jsem se děsil toho, že bych musel během koncertu na WC. Pokud takto uvažují všichni, nedivím se kolabujícím lidem. Předskokan Madonny – DJ Paul Oakenfold má možná slušnou produkci, ale to co předvedl určitě nebyl DJ set, spíš jen dokázal, že je silně přeplaceným pouštěčem desek (mixy mezi skladbami byly zpravidla dlouhé 1-3 sekundy). Výběr skladeb byl samozřejmě značně hitový a opravdu doufám, že na Mácháči se jako hlavní hvězda festivalu ukáže v jiném světle.

Tak a teď konečně k Madonně. Madonna je dnes největší možná hvězda a protože její dokonalé DVD z koncertů znám velmi dobře, nečekal jsem, že by mě mohla nějak okouzlit. Tento můj přístup byl docela chytrý, protože o to víc mě překvapila. Projekce na mnoha obrovských LED stěnách byla to nejlepší co jsem kdy na koncertech viděl. Nejvíc jsem se těšil na to, že uvidím Madonnu bez retuší na fotkách nebo videu. Čekal jsem, že její věk je na ní nějak poznat. Ale opravdu není, stál jsem od ní asi 7 metrů. Na 51 (v neděli má narozeniny) vypadá neskutečně a celé to potvrzuje tancem a pohybovými kreacemi, které bych ani já o dvacet let mladší nedokázal tančit déle jak 15 minut. I se švihadlem jí to jde jak málo komu.

Madonnina show byla monstrózní. Její koncertní stroj šlape jako nejlépe promazané švýcarské hodinky. Její poslední album Candy Shop popravdě není zrovna deskou s mnoha hity, alespoň já ho vnímám jako nesrovnatelně horší než předchozí album Confessions on the Dancefloore. Nakonec ale vlastně ani na té hudbě moc nezáleželo. Madonna si vydatně pomáhá playbackem a všichni návštěvníci koncertů vědí, že je to pro jejich vlastní dobro. Madonnina exhibice není o hudbě a není to ani koncert v pravém slova smyslu, protože existují slova, která vystihují celou akci daleko lépe, jako například "SHOW". To co měli návštěvníci na Chodově možnost vidět bylo něco, z čeho přecházeli oči. Nevím jak moc náročné bylo sledovat show v jiných sektorech, ale u pódia to bylo docela náročné a člověk nevěděl, co má sledovat dřív. Úžasné projekce, přestavby geniálně vytvořeného pódia (jezdící pásy, pohyblivé projekční plochy, točna) poskakující Madonnu nebo její dokonale sesynchronizované tanečníky? Nejednou se člověku stalo, že se na pět sekund otočil ke kruhovému molu a na scéně se mezitím objevilo auto, piáno nebo deset tanečníků. Madonna mě skoro dohnala k slzám písní You Must Love Me a rozhodně jí schvaluji agitku, během které se na projekcích objevili například Martin Luther King, zavražděná novinářka Politkovská, Mandela, matka Tereza ale i diktátoři typu Lukašenko, Kim Čong-il nebo íránský prezident Ahmadínežád. Jedinou vadou koncertu tak zůstává prasácky udělaný vstup, na který je zkrátka těžké zapomenout.

Celý článek Pátek, 14. srpna 2009, 11:31, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Puch v Brně

Pondělky bývají těžké. Návraty do reality bývají těžké. Toto pondělí bylo krapet veselejší než obvykle. Zpět do Prahy se vracím už ve čtvrtek, protože nás čeká koncert Madonny. Samozřejmě, že po šestihodinovém spánku a cestě v busu neoplývám přebytkem energie, ale zpravidla se to dá nějak přežít, byť se mi nejvíc stýská právě v pondělí. Však to znáte: Sejde z očí, sejde z mysli (přiznávám, tohle jsem sem napsal hlavně proto, že chci poškádlit Maroshe, což obvykle skončí tak, že mi to stejně oplatí a já jsem pak naštvanej, uvidíme jak na to bude reagovat…) :D.

Po práci obligátní kávička, vinný stříček a pak jsem se jel mrknout na nové bydlení k Ondrovi. Musím říct, že si pronajali s kamarády moc pěkný byt. Nejvíc mě asi oslovuje špinavě bílá plovoucí podlaha v kuchyni. Dal jsem si dvě skotské, jedno pivo a prvním rozjezdem jsem jel domů. Moje pražská beruška už spala, takže jsem zkouknul 3 díly Futuramy na nahrané na setopboxu, nechal jsem grabovat svá dvě DVD pro Perpetuum a v brzké době začnu s jejich rozstříháváním. Pro pondělní den to však bylo vše a šel jsem spát.

Úterý bylo o něco příjemnější, já se cítil o něco více vyspaný a venku nebylo tak děsivé vedro. Pravda, cestou do práce, jsem na Cejlu potkal fekální vůz (lidově: hovnocuc) a musím říct, že už deset metrů od něj jsem měl co dělat, abych si neublinknul. Pět metrů od něj jsem se otočil a opravdu vážně zvažoval, zda nezvolím jinou cestu, protože něco takového jsem necítil ani když děda čistil suchý záchod na dvorku. Zadržoval jsem dech co to šlo a nakonec se chytnul za nos, protože to bylo opravdu hodně daleko za hranicemi normální lidské představivosti. Nakonec jsem prošel, ale rozhodně to byl zážitek dne! Jediné štěstí bylo, že jsem snídal až v práci.

Po práci… …kdo hádal kafe a vinný střik má plusový bod. Upravování fotek z Berlína (jak já se těším na to až to bude!) a doma praní prádla a stříhání ultimátního videomixu pro Perpetuum (pravda z toho co jsem pro klub dělal v předchozích letech se našla při nejlepším maximálně čtvrtina). Nabídku na projekci pro dnb festival v Hořicích na Královohradecku jsem odmítl, už se na to moc necítím a dokud nebudu bydlet v Praze mi námaha do toho vložená nestojí za mnohem víc peněz, než mi bývá nabízeno :). Večer jsme se Maroshem chytli kvůli jeho kamarádovi, který mi napsal dost podivný mail (kdybych si myslel, že je alkoholik, tak by musel mít aspoň 2 promile), kterým reagoval na moje přehlížení, když jej náhodou někdy potkám (už se bohužel stalo 2x v mém životě). Nedal jsem na Maroshovu radu, postavil si hlavu a odpověděl mu co si myslím a jeho mail (bez indicií kk nalezení jeho identity) pastnul na můj profil na Facebooku, protože za to prostě stál. Následně jsem byl srovnán s ex od Maroshe, ale přiznávám, že jsem spal jako mimino bez vyčitek. Stejně se na Maroshe těším. Již zítra spatřím ho i Madonnu. Hurá.

P.S. Mimochodem než v říjnu odletíme do Londýna a okolí, stihneme ještě víkend v Lisabonu (snad se Skyeurope odletíme), vypadá to, že mimo koncertní závislosti má moje láska ještě těžkou závislost na cestování. Měl bych si sehnat brigádu, bohatého milence nebo aspoň sponzora :).

Celý článek Středa, 12. srpna 2009, 11:30, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG

Příjemný víkend v Praze

Čtvrtek byl velmi speciálním dnem. Jednak jsem do svého neuklizeného bytu musel pustit přepadovku ve složení František, Eva a jejich kolegyně a jednak jsem měl tak děsivě silnou migrénu, že jsem kolem osmé skončil v posteli. Bolest jsem téměř okamžitě zaspal, nicméně v osm večer chodím spát 0-2x za rok, takže jsem se vzbudil o půl čtvrté ráno. Znovu usnout se mi nedařilo a tak jsem si ubalil jointa a ze stolu na mě mrkala Plznička v plechu, kterou jsem plánoval vypít večer. Nu což, tak jsem si ji dal před pátou ráno, pustil se Denní hlídku a nakonec jsem ještě na hodinu zabral. Do práce jsem dorazil s čistou hlavou po deváté. Nezdržel jsem se dlouho a vyrazil v půl jedné do Prahy. Přivítali jsme se s Maroshkem, ochutnal jsem jeho výtvor na sobotní odpoledne – játra na cibulce (fakt moc dobrý) a zašli jsme do Cinema City na film "Piráti na vlnách". Stejný nápad měli ještě 3 další lidi, což mi přišlo docela málo. Mimochodem je to film, který si v rámci žánru (britská komedie) zaslouží tak 9/10. Film, který opravdu pobaví a film, ve kterém vypadá i šedesátiletý Bill Nighy docela dost sexy a film, který mě přesvědčil, že i P.S. Hoffman umí zahrát sympaťáka. A samozřejmě nemohu zapomenout zmínit soundtrack, který letos už asi moc věcí nemá šanci překonat. Jsou věci, jako třeba některé šedesátky, které nikdy nebudou out…

Tím ale den ještě nekončil. Po výborné večeři – losos a salát, jsme zašli do podniku Erra na pivo, potažmo víno. Viděli jsme se tam se Zbyňkem, Hynek dělal, že tam nikdo z nás není a pak taky dorazila omladina v podání Honza a Filip. Poté jsme na chvíli skončili o ulici vedle ve Friends. To pro mě bylo trochu zklamání, přiznávám. Nebyl jsem tam dva možná tři měsíce a přesun DJského pultu naproti baru, do tohoto prostoru (mezi bar a DJ pult = taneční plac?) postavený stolek. A hudba osolená tak, že když jsem si chtěl s někým povídat, musel jsem mu jazykem čistit ucho. Jestli by tomuto klubu prospěla nějaká změna, tak vrátit vše do původního stavu a taky aby se někdo věnoval světlům. Aspoň nějaký primitivní program. Hodinu jsme seděli pod červenýma LED bodovkama rozprostřených do celého prostoru. Znám i pár jiných barev…

V sobotu jsme vstali před polednem, dali jsme si jatýrka na cibulce a vyrazili jsme na rodinné grilovaní do Hudlic. Za volantem tam jsem byl já a i když jsem si nebyl moc jistý svým umem, nakonec jsem překonal svůj minulý výkon alespoň v tom, že jsem již nejel na dálnici 80-90 km/h,, ale ručička tachometru se podívala i ke 130ti. Grilovalo se na zahradě, bylo veselo, pomohli jsme pokropit zahradu vodou a přecpaní jsme dostali i výslužku v podobě fazolových lusků na smetaně, které chutnali jako nedělní večeře naprosto famózně! Samozřejmě jsme byli tak unavení, že jsme nakonec skončili v posteli a pustili si jen film Love Actually (stejný autor jako Piráti na vlnách – Richard Curtis). No bylo to tak dobré, že jsem Maroshe donutil sjet i bonusový materiál…

V neděli jsme začali obědem, pak výstavou Roberta Vana a protože byl přítomen i sám autor, nechali jsme si zakoupené pohlednice rovnou i podepsat. Jinak výstava je to pěkná, prostory Mánesa bohužel skleníkové, ale s tím se nedá nic dělat, protože pokud chcete výstavu vidět, nečekejte na podzim. Výstava trvá jen do 9.9. 2009, takže se určitě koukněte na ony platinové tisky. Ne všechno se mi líbilo, ale bylo tam dost dobrých fotek, o tom žádná. Následovala nej zmrzlina v Praze na ulici Rytířská – Angelato, kde umí pistáciovou, která opravdu chutná po oříšcích a jogurtovou, která je fantastická. Za čtyři kopce dáte 130 Kč včetně dvou čokokornoutů, ale myslím, že to opravdu jednou za čas stojí za to. Poté jsme strávili část odpoledne v Erra café, kam dorazil i Zbyněk. Jen tak kecat a popíjet vinné střiky bylo opravdu příjemné!

A nakonec tu máme jeden link, na který mě upozornil Sata. Je to link o fašistických metodách organizací, které by se měli starat o lidi, ale ve skutečnosti je to možná trochu jinak…

Celý článek Pondělí, 10. srpna 2009, 12:17, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Snažím se přežít

Jak jste si jistě všimnuli, trošku se nám to tu změnilo. Jednak je tu navíc ikonka Fotolia a jednak je tu navíc reklamní banner Fotolia. Důvodem je fakt, že jsem se rozhodl trochu expandovat a nevázat se na jedinou fotobanku, která je zkrátka omezená na český trh, protože klíčová slova vyžaduje v češtině a holt Fotobanka.cz nemá takový zvuk ani rozsah, aby stála cizincům za námahu (o kvalitě fotek v ní ani nemluvím, protože si už dlouho nepamatuju, že by se mi nějaká nahraná fotka vrátila zpět se zamítnutím. Co se týká kvality, stojí na straně opačné (špičková kvalita) server Shutterstock, kde vyžadují tak precizní kvalitu, že se mi nepodařilo projít přes vstupní testy ani s jednou fotkou (dle některých ale dost záleží na náladě lidí, kteří fotky kontrolují a posuzují, co neprojde jednou, projde jindy). Fotolia stojí někde uprostřed. Už od pohledu nabízí nejen větší počet fotek, ale viditelně lepší kvalitu než Fotobanka. Nevýhodou (jste-li fotograf) je fakt, že za snímek nedostanete řádově stokoruny či víc, ale jen pár korun. Výhodou naopak je, že prodeje fotek jsou zde daleko vyšší a tak vládnete-li trochu angličtinou, zkuste své nejlepší fotky prodat!

Co jinak nového v Brně? Po zásahu technika z UPC mi jede konečně všech 93 digitálních programů a rychlost internetu je mezi 16-30 Mb/s. Měli jsme debatu s miláčkem na téma hledání práce v Praze. Přiznávám, v současné době jsem trochu polevil. Důvod je jasný, za půl roku jsem na nic pořádného nenarazil a dělat to co dělám teď je cesta do pekel nebo blázince. Moje práce není nic, by mě bavilo a po deseti letech musím říct, že to je pruda. I to je důvod, proč se nyní po práci snažím pronikat do tajů webdesignu. Znamená to pro mě objevovat i jiné věci než bitmapové editory, obzvlášť vektorové věci mě zpočátku děsily, ale myslím že to bude časem v pořádku. Jenže dokud nemám za sebou nějakou praxi nebo pár zakázek, těžko se můžu ucházet o pozici webdesignera někde v Praze. Není to zkrátka na pořadu dne. A tak jsme se trošku pohádali. Nebojím se budoucnosti a nebojím se přesunu do Prahy. Bojím se jen o to, že na dalších 10 let ztvrdnu u něčeho, co mě už nebaví a nezajímá a to prostě nechci…

Další věc, kterou miláček nerad slyší je moje "obchodování" ve Forexu. Ve skutečnosti u toho strávím za celý den asi 30 minut, ale on má asi pocit, že nedělám nic jiného. Ano, po tom fiasku, kdy jsem projel během dne 2600 Kč, jsem se rozhodl věnovat se jen DEMO účtu s virtuálními penězi. Z pátečních 182 000 Kč jsem za necelý týden "udělal" 201 000 Kč. Hodlám se tomu věnovat i nadále, abych zjistil, zda je to jen náhoda nebo jsem to už pochopil (pákový efekt je velmi zrádná věc). Od prvního září budu taky docházet na rehabilitace, takže snad mi to pomůže na moje problémy s krkem. Co víc? Nic dalšího se v mém životě neděje. Stesk po příteli v Praze, práce a další práce po práci. A co vy?

Celý článek Středa, 5. srpna 2009, 17:43, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Víkendový výlet

V pátek jsem dorazil do Prahy okolo půl třetí. Miláček byl zatím cvičit, takže jsem nemusel metrem a vzal jsem to z Florence na Příkop pěšky. Koukli jsme do obchodu Jozefa Slobody, pak jsme ochutnali novou zmrzku u Václaváku (kopeček za 59 Kč, nicméně stojí za to odzkoušet, s českou zmrzlinou nesrovnatelné). Zatímco Marosh si užíval mátovou, zvolil jsem cheese s kousky brownies a oba jsme se svojí volbou byli spokojení, byť mátová byla opravdu hodně mátová. Zašli jsme na Harryho Pottera do kina (dějově docela slabší, ale jinak mě to bavilo), sehnali jsme mému kolegovi nový Živel (což nebylo vůbec tak snadné jak jsem myslel, ale čemu se člověk diví, když to vychází jednou ročně?) a šli jsme domů. Nachystali jsme věci na výlet v sobotu a šli se věnovat sami sobě.

Něco mezi deseti jedenácti hodinami jsme o víkendu strávili v autě. Tato doba za kterou bychom dojeli v Evropě podstatně dál byla potřeba, abychom se dopravili z Prahy do Českého Krumlova. Prostě stav silnic v ČR je trapnost. Cesta tam něco přes 6 hodin (pokusili jsme se vyhnout koloně tak, že ji objedeme, načež jsme narazili na rozkopané město s objížďkou a skončilo to tak, že jsme se vrátili zpět do Prahy a jeli jsme raději na Písek), cesta zpět 4,5 hodiny (bouřka s kroupami a samozřejmě jsme víc jak hodinu jeli 10 metrů za minutu v koloně). Tím jsem vám popsal naprosto tragickou cestu a tím také končí negativa víkendu. Sice jsme čekali, že se první den budeme kochat Českým Krumlovem déle, ale co už. Český Krumlov je město velmi krásné a malebné. Daleko krásnější a malebnější, než jsem čekal, to musím přiznat.

Je zde samozřejmě obrovské kvantum turistů, nicméně i tak lze sehnat pokoj za 990 Kč pro dva, případně za 1600 Kč pro 4 (2 x 2 lůžka). Co určitě nedoporučuju je Krumlovský mlýn, což je malebná hospůdka u Vltavy s dost děsivou obsluhou. Naopak velmi dobře jsme pojedli ve vegetariánské restauraci Laibon v ulici Parkán. Mrkvový džus se sice nedal moc pít, spíš kousat, ale lassi bylo skvostné stejně jako čočková polévka, žampiony na cibulce nebo indický pudink Khír. Na tom, že zde skvěle vaří jsme se vzácně shodli všichni čtyři a to nemluvím o pohodové obsluze. Gastronomický zážitek týdne.

Naši společníci – Jirka i Alice byli na pohodu a jediný kdo na sebe občas štěknul jsme byli my dva s Maroshem. Mimochodem postele v hotelu byly docela fajn, ale strašně hlučné. dost jsem toho nafotil, dokonce i stání v koloně aut za deště jsem si zkrátil focením s makro předsádkou (fotky kapek na skle). Ráno jsem se probudil nachlazený, nicméně to neznamená, že bych nemířil do práce. Cestou do Brna jsem doupravil zbytek fotek z Krumlova, napsal tento blog a přečetl pár desítek stránek v knize o webdesignu. Čeká mě dalších 5 všedních dnů v Brně a moc se na ně netěším. Nějak to ale přežít budu muset a v pátek zase uvidím svoje sluníčko.

Celý článek Pondělí, 3. srpna 2009, 10:42, Komentáře (4)
Publikováno v BLOG

Český Krumlov – foto

Ve Forexu jsem toho projel dost… Ale teď jsem v Českém Krumlově a je to krásně.

Celý článek Neděle, 2. srpna 2009, 0:06, Komentáře (4)
Publikováno v BLOG

Finanční sebevražda?

Ve středu jsem na sobě pracoval. Po práci jsem se v Sunakashi začetl do knížky o webovém designu a dostal jsem se až na stranu 170. Tím pádem jsem moc fotek neupravil, ale je nutné na sobě začít pracovat. A tak v nejbližší době zkusím více studovat design. Některé věci už mám v sobě docela dlouho podvědomě (barvy, používání omezeného počtu fontů), jiné věci teprve objevuju. Ale zatím se tím docela bavím, což je myslím docela dobré znamení. Potřebuju do svojí rutiny všedního dne nějaký nový prvek. Vjing není v současné době perspektivní koníček, mám v plánu jen nějaké práce s offline videem, focení mám občas plné zuby a je potřeba nezakrnět. A tak zkoumám cizí weby a koukám po konkurenčních obchodech a občas si něco čmárám na papír.

Ve čtvrtek jsem měl chvíli času v práci a tak jsem využil svého Zoner Photo Studia a firemní verze MS Visio a pokusil jsem se stvořit nástřel designu stránky, která má jediný cíl – oznámit že web je ve výstavbě. S pomocí těchto dvou programů jsem to nakonec tak nějak dal. Uvidíme jak mi to půjde do budoucna. Faktem je, že kreslení diagramů a schémat ve Visiu patří v práci k mým nejoblíbenějším činnostem. A možná už mám věk na to, abych dělal v práci to, co mě baví nejvíc. Budu se muset naučit vektorizovat obrázky a spoustu jiných drobností, ale myslím že si tímto zaplním svůj volný čas. Docela se těším a jsem nabuzený na další tvorbu. Ve čtvrtek jsem vypustil čtení knížky, po práci mě čekal servisák od UPC, aby se kouknul proč mi jede web 100x menší rychlostí než by měl. Čekání na něj se ale proměnilo v čekání na Godota. Abych toho neměl málo, tak jsem zkusil to, co mě už delší dobu lákalo – obchodování na Forexu. Za prvních 12 hodin tam jsem z 2000 Kč udělal 2100, což nebyl špatný start, pak jsem ale koupil ropu, která od chvíle co jsem ji nakoupil, jen strmě padala dolů. Udělala mi ztrátu až 2000 Kč, ale to se samozřejmě může během 5ti minut změnit. Uvidíme, jak moc zábavné bude sledovat moje zisky a ztráty, zatím se moc nebavím…

Večer jsem upekl 4 šátečky z listového těsta a protože mi zbylo hodně surovin a odjíždím na víkend do Prahy a Českého Krumlova, upekl jsem ještě zeleninu a brambory. Kus jsem posnídal a kus jsem dovezl kolegovi na snídani. Zatím dýchá, takže to snad nebylo jedovaté. Myšlenkama jsem už v Praze u mého miláčka, takže krásný víkend i vám a usmívejte se!

Celý článek Pátek, 31. července 2009, 10:56, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Rasismus nebo požadavek na rovnoprávnost?

V úterý jsem měl domluvenou schůzku s panem doktorem ohledně zad. Pan doktor byl sympatický, milý a poslal mě na rehabilitace. Prvních 5 telefonních hovorů bylo ukončeno s tím, že volaný právě hovoří. Když jsem se dovolal, dostal jsem jiné telefonní číslo, kde dalších 5 hovorů bylo "chyba spojení" (asi bylo vyvěšeno). Nakonec jsem se tam po třetí hodině dovolal. "A nechcete se přijít objednat osobně? Pro nás i pro vás by to bylo lepší." "Ale pro mě je to přece jedna zbytečná cesta…", namítl jsem. "To bydlíte tak daleko?" Ne, nebydlím tak daleko, takže jsem nakonec souhlasil s tím, že tam zajdu objednat se osobně. I když nemohu říct, že jsem z toho nadšen. Vzal jsem si ale v ordinaci leták se cviky na balonu. Konečně využiju daru od Robiho a Pepíka!

Zbytek dne probíhal stejně monotónně jako ty ostatní všední dny. Kafe v Sunakashi a několika hodinové upravování fotek. Pak domov, vyprání prádla, televize, internet a spánek. I když mám sotva tři týdny po dovolené, už jsem zase utahanej a unavenej. K bližšímu zkoumání PHP jsem se nedostal, dnes si nainstaluju na netbook webserver a uvidíme. Ze zpráv stojí za poslední dobu za zmínku jen topení se romského syna barona (nesprávně označovaného jako prince) z Rumunska. Je mi jasné, že se ozvou jedinci, kteří mi budou tvrdit, že jsem rasista. To odmítám, fakt by mi stačilo, kdyby se měřilo stejným metrem Čechům, Rómům i cizincům. Každý den co leží onen kluk v nemocnici v komatu stojí nemocnici 100 000 Kč a samozřejmě, že nebyl nijak pojištěný. Původně se jeho příbuzenstvo nastěhovalo na parkoviště, poté byli přesunuti do kempu. Po třech dnech, kdy za kemp platilo město a kdy si měli kemp začít platit sami Rómové se nakonec všichni sbalili a odjeli kempovat k přírodní památce – Počernickému rybníku. Aby se tam dostali, museli nejdřív strhnout značku zákaz vjezdu. Podle rumunských Rómů by bylo řešením, kdyby jim město nabídlo nějaký prostor k parkování a kdyby si úředníci brali k jednání s nimi tlumočníka. Ani bych se nedivil, kdyby to tak díky pozitivní diskriminaci opravdu dopadlo. Z toho je mi trochu smutno. Kdyby Čech dojel třeba do Itálie a stalo se mu něco podobného, musel by si kemp zaplatit. Za zničení značky by dostal pokutu a kdyby chtěl, aby mu někdo poskytl zdarma parkoviště a na jednání s ním někdo bral českého tlumočníka, asi by neputoval do vazby, ale do blázince. Češi se ale často rádi nechají vydírat, to je vidět i na štědrých sociálních dávkách, které stát poskytuje všem těm (nehledě na barvu pleti), kterým se vlastně dělat nechce a nikdy nechtělo. Ale kdoví, třeba se opravdu najde někdo, kdo jim nějaký kus místa dá, aby mohli čekat, zda se chlapec z komatu probere.

Nejdůležitější ale je, že ČR má na svých místech ty pravé lidi…

Celý článek Středa, 29. července 2009, 10:40, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG