Jak vyfotit tmavou místnost jako je sklep?

Ok, přiznávám. Ve čtvrtek jsem trochu kecal, když jsem psal, že do úterý jsem v Londýně a nemáte čekat žádný zápisek. Jeden jsem přece jen připravil, když jsem se ukrutně nudil u padajícího netu ve Student Agency. Pojďme si povídat o focení! Moc rád vám pomůžu s tím, aby vaše fotky vypadaly lépe. Pokud vám mohu nějak pomoci, něco vám objasnit, klidně mi napište do diskuse!

Nedávno jsem fotil prostory jednoho brněnského gay klubu a teprve dnes mě (při čtení článku o blozích na Živě.cz) napadlo, že by pro vás možná mohlo být přínosem něco málo o tom, jak nafotit tmavou místnost bez profi zábleskových jednotek. Nuže začněme s tím, jaký použijeme objektiv. Pro focení interiérů se používají převážně široká skla, což je docela logické, díky zdem v interiéru nebývá příliš mnoho prostoru kam si poodstoupit. Na běžné prostory si vystačíte s 18mm objektivem. Použití rybího oka je diskutabilní. Pokud nevyrábíte fotografii pro web, ve které se lze plynule pohybovat (360° panorama), je rybí oko (obecně tak označujeme objektivy 8-16mm u kterých není soudkovité zkreslení vada, ale vlastnost) objektiv, který scénu zkreslí příliš a deformovaný obraz je pak hodně vzdálen realitě. Je to objektiv vhodný pro expresivní a výtvarné ztvárnění skutečnosti, ale pokud chcete podat prostřednictvím fotografie popis reálného vzření místnosti, raději se mu vyhněte.

Jinak k fotografování místností vlastně nic moc extra nepotřebujeme. Rozhodně je nutné vlastnit stativ, protože u tmavých místností budeme potřebovat hodně času, pokud chceme dosáhnout větší hloubky ostrosti. Clona 8 a více by měla být minimem (u setového Nikonu 18-135mm je tato clona zároveň rozumným minimem pro odstranění viditelné vinětace objektivu). Zároveň bych doporučil fotit do formátu RAW a na nejmenší možnou citlivost (se zapnutým odstraňováním šumu, disponuje-li jím fotoaparát). Fotil jsem ve sklepní místnosti bez oken, ozářených jen pomocí několika málo žárovek. A samozřejmě pomocí externího blesku, který jsem ale nenechal v sáňkách přístroje, ale vzal si jej do ruky. K tomu jsem aktivoval i integrovaný blesk fotoaparátu v režimu REAR – čemuž se taky někdy říká synchronizace na druhou lamelu (v podstatě fotoaparát fotí a bleskne si až nakonec, ale v mém případě blýskl i na začátku a sám si nejsem jistý, jak si to vysvětlit), u kterého jsem snížil výkon o 2 EV. Toto snížení výkonu nám zajistí to, že i když máme zaostřeno na objekt v dálce, nebudou bližší objekty fotografie přeexponované. Fotil jsem pomocí časové spouště a to ze dvou důvodů. Jednak máte čas poodejít s bleskem na místo určení a jednak tím eliminujete případné rozkývání stativu při zmáčknutí spouště. Začátek i konec snímání poznáte díky internímu blesku snadno – blýskne. Fotil jsem na časy kolem deseti sekund a během této doby jsem stihnul tři až pět záblesků z ruky externím bleskem SB-600.

Bleskem blýskáme jen ve směru focení, nikdy ne proti objektivu! Pokud není kam se schovat (rohy, kouty), klidně zůstaňte schovaní za fotoaparátem a jen přecházejte ze strany na stranu.

A nakonec pár tipů na závěr:

– pokud chcete nebo musíte mít v obraze světelné zdroje (žárovky), můžete zvolením vyšší hodnotu clony dosáhnout efektu, že žárovky budou zářit ve tvaru hvězdy – viz. foto 1 (tvar clony ovlivňuje tvar "hvězdy")

– pro tento druh focení je vhodné být oblečen do tmavého, ideálně černého oblečení, protože v černém jste pro fotoaparát méně viditelný než v bílém.

– při použití ještě vyšší clony a delšího času, lze s pomocí světelného zdroje (baterka, prskavka, zapalovač, vpodstatě cokoliv co vyzařuje světlo) takzvaně "malovat světlem".

– toužíte-li po hrátkách s trikovou fotografií tak, jak se to dělalo v dobách analogu, není vůbec těžké vyfotit "ducha". Stačí během expozice blýsknout jednou na sebe, poté odejít a blýsknout prázdnou místnost – vaše tělo bude průsvitné – viz. foto 3…

Celý článek Sobota, 3. října 2009, 8:30, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Polítáno po úřadech

V úterý jsem vyřídil všechny věci související s výstupem z práce a pobavil se naposledy obšírněji s exkolegy (mají i jméno pravděpodobné šampiónky, která má asi za úkol sbírat informace a donášet je k rukám nejvyššího – tolik domněnky). Chápu, že právě oni řeší víc než já, komu věřit či nevěřit. Ona nedůvěra v pracovním týmu je věc zlá a to si pak můžete do etické příručky zaměstnanců napsat plno slovíček o férovosti a etice a stejně to pravda nebude. Doporučení kolegům, aby se se mnou už víc nebavili jen zapadá do těch podivných odchodů, které nastaly v minulosti. Dosud každý exkolega který odcházel, se v moment odchodu stal v očích vedení doslova arcisatanem (jednou dokonce pojmenovaným jako zrádcem). Tuto kapitolu jsem nicméně uzavřel a potom šel odfotit většinu ponožek. Ve středu jsem ještě ráno lítal kolem nevyřešených restů ohledně financí. Většina věcí uzavřena jest, snad až na peníze za poslední focení klubu, ale tam je to moje vina, že jsem si to nedokázal vybrat. Směnil jsem peníze, koupil tatarku a hořčici do Anglie a odpoledne jsem dostal migrénu, že jsem byl rád, že jsem dojel domů. Jediné co na tohle vždy zabírá je spánek. Takže není divu, že jsem se po čtyřech hodinách probral v jedenáct večer docela odpočatý. Ve dvě jsem to ale zabalil a šel na dalších 5 hodin spát.

Ve čtvrtek jsem den mohl začít docela brzo, byť vlak v 8:39 jsem stíhal jen s vypětím všech sil. Vyzvedl jsem si nový řidičák i občanský průkaz a přihlásil se na úřad práce. Takto shrnuté to vypadá na dvacetiminutový výlet do Rosic, ale ve skutečnosti mi to zabralo daleko víc času. I když pracovní úřad byl pod dvě hodiny, což je docela fajn čas. Pravda, díky blbnoucímu dotekovému displeji několika lidem přede mnou nevyjelo pořadové číslo, takže jsem nějaký čas tímto ušetřil. Když jsem došel velmi rychle na řadu, zjistilo se, že jsem údajně stiskl špatné dveře, ale trvám na tom, že jsem se přesně řídil instrukcemi. Naštěstí mě pak paní přepojila rovnou, takže jsem nemusel znovu čekat a o tři čtvrtě na dvanáct jsem už seděl ve vlaku na Brno. Pak jsem už zašel jen na VZP a protože jsem si ráno zakoupil lístek do Prahy na jediný nevytížený spoj v 16:00, vyšlo to tak nějak akorát.

Zítra už nás dva čeká Londýn. Těším se na Liborka, těším se na nové známé, těším se na město, na focení. Bohužel mi nevyšla očekávaná pozice, takže uvidíme kam se vrtnu. Možná to ani IT nebude. Každopádně přeju všem čtenářům pěkný víkend. A nakonec jedna úsměvná hláška z busu Student Agency: "Omlouváme se za nefunkční DVD systém, ale během cesty se budeme pokoušet tuto poruchu zprovoznit", inu zprovoznit poruchu je někdy těžké…

Celý článek Čtvrtek, 1. října 2009, 16:35, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Poprvé na Řípu

V neděli měl Marosh narozky. Nasnídali jsme se, po hrátkách v posteli se přesunuli do kuchyně a zde jsme tvořili oběd (polévku ljustanku jsme od maminky vyfasovali, takže jsme měli tvorbu ulehčenou). Nakonec jsme se rozhodli, že spotřebujeme patizon, na který znal Marosh skvělý recept – patizonové placičky. S jarní cibulkou a bramborem to byla ňamka, byť by nás asi pan Polreich za použití kečupu ukřižoval. Potom jsme šli nakoupit, aby bylo čím pohostit Pepíka, Robina, Tomáše a Tarase. Udělal jsem tři talíře jednohubek a musím říct, že posezení s klukama bylo naprosto skvělé a zábavné a to přesto, že jsem Tarase viděl poprvé a mluvilo se docela dlouho i izraelsko-palestinském konfliktu. Každopádně Taras, jehož národnost je ukrajinská, značně redefinoval můj pohled na Ukrajince, protože to je pěti jazyky mluvící kluk, který má v hlavě tolik, že jsem občas raději mlčel :). Spát jsme šli něco před druhou a byli jsme pěkně opilí.

To se samozřejmě projevilo i na naší ranní čilosti. Marosh samozřejmě vzhledem ke svojí nízké váze tyhle pitky snáší o poznání hůř, než já. V pondělí byl státní svátek a na tento den jsme si naplánovali výlet na Říp s Kačkou a Jimem. Nepatřím mezi oddané vlastence, byť je nutné uznat, že se v naší zemi (a to i oproti USA a EU) dá docela dost dobře volně žít a dýchat. Na Řípu jsem nikdy nebyl a protože v pondělí bylo velmi příjemně, byl to rozhodně moc pěkný výlet. Odpoledne jsme se otočili v Bontonlandu, kde si Marosh koupil DVD Tiny Turner (tedy on to byl defakto dárek od Tomáše a Tarase). Záznam živého vystoupení této 69ti leté rockové babičky je naprosto strhující. Nejenže vypadá o dvacet až třicet let mladší, ona pořád všechny ty svoje hity uzpívá! Večer Marosh odešel na schůzku s kamarádem a já se vydal zpět směr Brno. Student Agency nezklamalo. Ještě pět minut po osmé stál na nástupišti autobus "Posila 1 19:30" a můj spoj měl asi 20 minut zpoždění. Nakonec odjížděl z jiného stanoviště, než 21 či 22, kam mě nasměroval pán u okýnka. Trošku chaos, ale hlavní je, že jsem se do Brna dostal…

Už jsem skoro myslel, že pěšky dorazím až domů, protože mi poslední tramvaj díky zpoždění autobusu ujela o dvě minuty, ale zastávku před domovem na Jugoslavské jsem potkal Chleba. Ten se mě zeptal, kde je Adamm, což jsem zprvu nechápal, ale vzápětí mi vysvětlil, že Adamm šel vybrat do bankomatu. koukli jsme se okolo sebe a viděli Adamma na druhé straně silnice. Dal jsem si s nimi tedy víno a zašli jsme do bytu Turba a Evy na Bratislavské. Domů jsem se tak dostal až dnes kolem půl druhé.

Celý článek Úterý, 29. září 2009, 15:14, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Čtvrtek – pátek – sobota

Ve čtvrtek jsem se vydal do Prahy. Sedli jsme na pivko s Robinem, potom jsem dorazil domů, nakoupil, udělal na večeři různě upravený chleba, poslechli jsme si DVD Richarda Mullera, domluvil jsem si schůzku s exkolegou od AdaMMa a večer jsme se samozřejmě bavili s Maroshem o situaci která nastala. Oběma hrozí podpora v nezaměstnanosti, při které to samozřejmě nebude nijak veselé, ale vyžít se z toho na pár měsíců jistě dá. Nevím zda to vnímá stejně jako já, spíš mám pocit, že se toho víc bojí, ale poprvé v životě se necítím připosraný. Naopak to beru jako výzvu a dobrodružství. Samozřejmě, že se to může rychle otočit, ale momentálně si to moc nepřipouštím.

V pátek jsem vstal kolem osmé, dal jsem si ke snídani bio jogurt, ustrojil se kalhot, košile a saka a šel jsem na pohovor. Dojem z personální firmy víc než dobrý, z personalisty též a pozice bude trochu něco jiného, ale o to víc mě to láká. Poté jsem odjel na Anděla, za exkolegou AdaMMa. Promluvili jsme zatím jen v obrysech o možné spolupráci a hurá zpátky za Maroshem na Budějovickou. Naobědvali jsme se v DBK a nakoupili suroviny na večer, kdy k nám byli domluvení Pavel, Vojtíšek, Tomáš a Sylva. Já jsem upekl z obyčejného listového těsta (tedy nikoliv z toho předchystaného na pečícím papíru) listový závin s liškami a hermelínem ovoněné kmínem a listový závin s balkánem, česnekem a olivami – v obou se dále nacházel sýr, šunka, vejce, cibule. Poté Marosh připravil ještě pizzu s liškami, mozarellou, šunkou jarní cibulkou a rajčaty. Mno obojí se opravdu povedlo! Večer došli kluci, pilo se víno i malinovice a docela jsme se myslím pobavili.

V sobotu jsme se vzbudili těsně před obědem, na který jsme zašli k rodičům. Slovenská zelná polévka zvaná poforbasku (výraz poforbasku pochází z forbaštiny, což je oficiálně nezmapovaná řeč složená ze slovenštiny a polštiny a používá se v okolí obce Forbasy na Slovensku – odsud pochází kompletní rodinná větev ze strany Maroshovy maminky) "ljustanka" byla neskutečně chutná. Následoval řízek s výborným bramborovým salátem, no prostě ňamka zajezená tvarohovou buchtou a Bebe koláčem. Pak jsem si mohl chvíli povozit Páťu v kočárku, protože jsme vyrazili na Pankrác do Arkád. Večer jsme mrkli na Superstar a následovalo G-force, což bylo trošku zklamání. Uvidíme, Hanebný parchanti snad budou příště výživnější.

Jediné co mě v poslední době (před a o víkendu) zaujalo v české politice, byl fakt, že Janotův balíček nakonec přece jen tak nějak prošel. A samozřejmě se mi moc líbil "test MF Dnes", který ovšem nic zásadního nedokazuje. Změnit zákon za milión korun? Není divu, že ani ČSSD, ani ODS neuvízly v pasti takového testu. Která ze stran by kvůli takovému pakateli hýbla prstem? Nicméně to ukazuje na to, že to TOP09 bude mít velmi, velmi těžké do budoucna. Myslím, že nějaký velký skandál už se na tuto stranu vaří a tyhle horké sra*ky půjdou v ČR na dračku. Ale kdo by se divil, nakonec všichni smutně zjistí, že ani glorifikovaný kníže nemá patent na svatozář. Uvídíme co dál, nicméně v této chvíli mi zcela sobecky leží vlastní osud na srdci víc, než to, jak dopadnou příští volby…

Celý článek Neděle, 27. září 2009, 12:16, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Position: START

Včerejšek vypadal docela normálně, ale už odpoledne nebyl nezaměstnaný jen Marosh, ale i já. Ani nevím, zda mě to trápilo nebo se mi spíš ulevilo, ale výhled do budoucnosti je samozřejmě komplikovaný. Za tento rok jsem toho moc neušetřil, protože jsme pořád někam jezdili. Na stranu druhou, rušit naplánovaný a koupený let do Londýna se mi nechce, zas tolik bychom tím neušetřili. Samozřejmě, že dnes budeme s Maroshem hodně diskutovat o tom všem i o další budoucnosti, nicméně zatím jsem toho názoru, že každý konec skrývá jiný začátek. A ten můj je prostě víc jak 200 km od Brna. Skoro mám pocit, že se opravdu těším na cokoliv, co mě potká. Zajisté to bude těžké, zajisté to bude tvrdé, ale snad se mi podaří vykrýt nadcházející finanční výpadek nějakým drobným focením. Mimo běhání po firmách, úřadech práce a podobně si tak snad najdu konečně čas na vytvoření katalogu, abych konečně mohl začít nabízet fotoplátna. Samozřejmě, že uvítám od vás jakoukoliv nabídku k práci v Praze – IT, focení, ale možná i klidně něco jiného…

Celý článek Čtvrtek, 24. září 2009, 9:23, Komentáře (6)
Publikováno v BLOG

I hate days like this

Úterní návrat do práce nebyl zrovna příjemný. Vypadá to, že si u nás v práci někdo čte můj blog (to mi nikdy nevadilo) a Facebook a posléze se s novými poznatky snaží zapůsobit na vedoucího. Celá ta záležitost mě přivedla k dvěma malým úpravám. Jednak tu (a na FB) už nebudu do budoucna psát, jak bylo a je v práci a jednak jsem zablokoval přístup na tento web z firemních počítačů. Taky jsem si začal zamykat svůj stolek. Momentálně je mojí prioritou to, aby v práci všechno fungovalo jak má, nicméně nemohl jsem si nevšimnout toho, jak se tu během pár měsíců stalo pracovní prostředí méně příjemným.

Po práci jsem zaskočil do Sunakashi, dal si tentokrát jediný střik a utíkal domů pro stativ, protože jsem byl na šestou domluvený na focení interiéru klubu Red Cat. Ani časy kolem deseti sekund mi nestačili k prokreslení, takže jsem nakonec zvolil postup, který běžně nepoužívám, ale na focení prostor ze stativu je použitelný – nastavil jsem dlouhý čas a místnost dosvěcoval bleskem v ruce. Fotky vypadají docela dobře myslím. Poté jsem měl v plánu připravit náhledy fotografovaných ponožek, abychom se někam pohnuli a přiblížila se výplata mého honoráře. Jenže jsem o poslední den focení (víc jak 50% fotek) přišel. Evidentně jsem je před smazáním z karty nikam jinam nezazálohoval. Taková věc se mi opravdu nestává moc často. Vlastně si nemohu vzpomenout, zda se mi někdy stala, ale bude to znamenat znova nafotit většinu ponožek (pokud nezabere některý z obnovovacích programů, kterým moc šancí nedávám). Tím pádem jsem raději letos odmítl přípravu DVD pro Mezipatra, protože bych se z toho nechtěl zbláznit.

Co jiného? Spát jsem šel po Ano, šéfe! Asi teď nejsem moc příjemný, neb příval sraček pokračuje, byť nic horšího než ztráta nafoceného materiálu už mě potkat nemůže. Budu muset co nejdřív znovu ponožky nafotit. Ale co už? Samo se to za mě neudělá. A tento týden v Brně končím už ve čtvrtek, v pátek budu na jednání v Praze a díky svátku v pondělí se vracím do Brna až v úterý. Čas strávený s Maroshkem mi jen a jen prospěje…

P.S. Velmi zajímavý článek o nechutnostech v ČR týkajících se potravin vyšel v Instinktu. A mimochodem nové album Miky je moc ucourané, ale track Rain je skvělý!!

Celý článek Středa, 23. září 2009, 10:20, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Víkend a pohřeb

V sobotu jsem dostal hned ráno vyhubováno za fakt, že mi na služební mobil chodila tuna SMS z práce. Zapomněl jsem na technickou zkoušku, která v práci probíhala. Nasnídali jsme se, vyměnili si pár tělesných tekutin v posteli a potom k obědu uvařil Maroshek rybu a zeleninu. Oběd byl skvostný! Pak jsme chvíli odpočívali a odpoledne mě vzal Marosh na Vyšehrad. Je to takové plácek, které je podobné Špilasu, kdybych to měl přiblížit Brnákům. Akorát je tam daleko víc slavných mrtvol a hrobů. Je odsaď ale naprosto betálnej výhled na Prahu, fakt špica! Sotva jsme došli domů a hodili do sebe večeři, už jsme mířili na oslavu narozenin Luboše, který se nacházel kousek od I.P. Pavlova v Budoáru. Název tohoto podniku je ovšem nejistý, neb na štítu je napsáno "U sta ran". Nakonec se tam sešly tři zrcadlovky, nicméně nejvytíženější byla nakonec asi ta moje. Což mi samozřejmě nijak nevadilo. Jednak se díky objektivu snadněji seznámíte se všemi které neznáte a jednak to pro mě byl prostor, kde jsem byl teprve podruhé, takže se mi ještě neokoukal. Odjížděli jsme kolem půl druhé docela příjemně upraveni.

V neděli jsme se nasnídali jogurtu, ale až poté, co jsme provozovali lásku. To je stejně nejlepší snídaně a pohyb na Maroshově těle mi jen a jen prospěje. Když jsem v pondělí ráno odjížděl na pohřeb paní Zbiejczukové, skoro jsem nedopnul kalhoty. Pravda, hned poté jsme šli na oběd do pražské Radosti FX, kde probíhá v neděli do tří hodin branch. Spolu s Jardou a Čajdou jsme si dali oběd, přišel se na nás kouknout i Zbyněk. Docela příjemně jsme si popovídali, myslím. Cestou z obrovského oběda jsme se zastavili i v CD Radost shopu. Nedávno o něm četl Marosh, že možná brzo skončí, protože obchody s CD (a to i těmi exotickými, na které je tento obchůdek specializován) jdou všeobecně ke dnu. Sice jsme nesehnali pro kolegu dvě CD, která žádal, ale ve zdejší půjčovně jsem alespoň mohl obdivovat kompletní kolekci "Work of director…", což jsou výběrovky videoklipů od režisérů, kteří opravdu umí. Viděl jsem už DVD od jmen jako jsou Chris Cunnigham, Spike Jonze nebo Michal Gondry, ale těch DVD existuje daleko víc. Večer jsme donesli k rodičům maso na tatarák. Stano umlel, táta opekl topinky a jedla to jen mužská část rodiny, zatímco holky se věnovaly spíš synovečkovi. Na večerní Superstar jsme už leželi doma v posteli. Složení poroty nás trochu navedlo k tomu, abychom si pustili live koncert skupiny Team. Během něj jsem za zpěvu obou dokončil úpravu fotek z Lubošových narozenin. Každopádně Palo umí.

V pondělí jsem nemusel vstávat už v 5.40, jak to obvykle dělám, ale až o dvě hodiny později. Vzal jsem si sick day kvůli obřadu, ráno se ustrojil do černého, trochu jsem znejistěl při dopínání kalhot i košile, které přestávají být kompatibilní s mým panděrem a po snídani v posteli jsme se rozloučili a já odjel směr Brno. Narvané metro ve všední den kolem půl deváté jsem asi zažil poprvé a zcela jasně říkám, že je to HNUS! Naštěstí tento týden spolu budeme o něco víc, než obvykle. V pátek bych měl mít odborové jednání v Praze a protože příští pondělí máme svátek, budu v Praze o něco déle. V planovaném čase příjezdu (11.30) jsme stáli v koloně před Brnem v obci Veselka. Řidič Student Agency se rozhodl, že dálnice je ucpaná, takže jsme projížděli po staré silnici rychlostí 1 metr za minutu. Moc by mě mrzelo, kdyby první pohřeb, který jsem nestihl byl zrovna ten paní Zbiejczukové. Nakonec jsme dojeli ve 12.06 na hlavní nádraží a ještě jsem stihnul koupit i kytku. Po obřadu jsme zašli se Zbyňkem a Marushkou na jídlo. Na Mendláku v Pivovarské mají ale poněkud přepálené ceny (steak 200g za 399 například), takže jsme skončili ve vegetariánské restauraci Avatar. Jídlo velmi chutné a kompletně mě to stálo 86 Kč, což byl pro nás všechny trochu šok. Je to spíš taková jídelna než restaurace, ale stojí to za to.

Do toho všeho se snad rozcházejí kamarádi, prostě tento týden začíná tradičně temně…

Celý článek Úterý, 22. září 2009, 12:05, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Konec Facebooku se rychle blíží

V pátek jsem vyjimečně nejel do Prahy autobusem, ale raději jsem odjel s AdaMMem, takže jsme si alespoň měli čas pokecat o samotě. Dovezl mě až na Budějárnu. Já si skočil udělat nový sestřih a večer jsme trávili s myšákem. Pustili jsme si District 9 a musím říct, že nás to po přečtení mnoha nadšených recenzí lehce zklamalo. Neokoukaná sci-fi? Určitě. Fajn efekty? Rozhodně. Film patřící do TOP 200? Ani náhodou! Scénář má moc moc děr. Dobře se na to kouká (byť vám můj přítel o začátku bude tvrdit něco jiného), má to spád, nicméně pár slabin scénáře shazuje celý film příliš dolů. Nezabíjet 20 let kreveťáky, ale zabíjet jejich vejce je OK? Nemyslím. Víc jak 20 hodin nestopovat uprchlého muže, přestože má telefon a zoufale se snaží kamkoliv dovolat? I dítě ví, že se přes GSM dá skvělě sledovat. Konečný verdikt je, že je to výborná sci-fi. Nic míň, nic víc. Vzhledem k tomu, že tu solidní sci-fi (a sci-fi typu Transformers 2 nepovažuju hodné ani tří hvězd), mějme radost z toho, že dnes někdo dokáže něco podobného natočit!

Co přinesl jinak víkend? Na idnes.cz jste se mohli dozvědět, že cizí reklamky si nechtějí špinit ruce s českou politikou a billboardy pro naše politiky dělají české firmy. A ty si stěžují, že si politici diktují a vymýšlejí kampaně defakto sami, protože často mají mylný dojem, že umí všechno nejlíp sami. Pak se nelze divit, že tak často hledím na volební plakát, který přímo vybízí, aby ho někdo jen drobně upravil a on dostal nový význam. Server se taktéž pozastavuje nad pravidlem Českých drah, které zní na přípoje čekáme maximálně 5 minut. Díky úpravám tratí tak není problém přijet do cílové stanice například o dvě hodiny později. Ano, ano i to jeden z důvodů, proč si myslím, že v této zemi dráhy brzo zahynou nebo budou velmi zásadně redukovány. Auta možná na D1 občas opravdu stojí, ale vlaky jedou i bez cestujících, kteří tvrdnou v zastávkách. Spolu s nepřehledným systémem slev, které si musíte koupit (e-liška, inmail) (nechci slevu zadarmo) a fakty, že zatímco třeba takové EC mívá zásuvky (vhodné pro notebook na dlouhé cesty) i ve druhé třídě, zatímco slavná Pendolína jen v třídě první, to jsou prostě věci, které mě odrazují od užívání vlaků. A třetí věc, kterou lze považovat za negativní? Facebook se uživatelům hroutí pod rukama. Běžně mi chodí upozornění na komentáře fotek, příspěvků nebo vzkazů. Dřív při problému stačilo udělat refresh stránek. Dnes už nepomáhá ani to, systém tvrdošíjně mluví o novém komentu a při kliknutí přímo na link se stránka načte bez komentů. Nahrál jsem dvě fotky z oběda, popsal je, chvíli byly v albu a pak zmizely. Čím dál častěji se taky stává, že "profil není dočasně přístupný" a vzhledem k nárůstu stížností od různých uživatelů mám pocit, že to není jen ojedinělý problém, ale naopak bublina, která se zvětšuje a je jen otázkou času, kdy se nafoukne natolik, aby praskla a celý Facebook se na pár dní odmlčel. Samozřejmě, že se mohu mýlit… …ale blackout FB se blíží…

Celý článek Sobota, 19. září 2009, 16:26, Komentáře (4)
Publikováno v BLOG

Pokoj v duši

Musím říct, že v poslední době jsem jaksi utahaný a unavený. Vyhořelý je možná to správné slovo. Neustálé boje a potyčky v práci mi na náladě moc nepřidávají. Je toho trochu moc, včera už jsem měl opravdu chuť zalézt někam do kouta a jít se vybrečet. Myšlenky na odchod ze zaměstnání jsou opět tak sladké. A přiznávám, že už bych potřeboval hodit své současné zaměstnání za hlavu. Doba na přechod ovšem není nejvhodnější. I můj myšák v Praze nemá světlé dny. Svět zahalila tma a chlad. Možná, že to je jen vliv potemnělé podzimní oblohy, která zahalila i naše duše.

Po práci jsem došel do Sunakashi, dal si dva vinné střiky a dvě vodky na památku paní Zbiejczukové. Po návratu domů jsem jako vždy zapnul doma počítač a zjistil jsem, že nefunguje. Zkusil jsem zasunout karty i paměti, ale vypadalo to, že mi odešla základní deska. Pokud uvážím, že to je můj hlavní pracovní počítač, jsem docela v hajzlu. Na nějakou dobu nebudu moci doma nic dělat. Fotky můžu upravit na netbooku, ale tvorba videa není zrovna něco, co zvládne slaboučký procesor Atom N270. Nic blbějšího se mi asi nyní stát nemohlo. To mě fakt štvalo, takže jsem ještě zkusil vygooglovat manuál k desce a zjistil jsem, že problém je pravděpodobně v pamětech. Po prvotním nočním ohledání odešel asi jeden kanál na desce nebo paměti. S polovičními pamětmi – 2 GB nakonec počítač nastartoval. Kdyby nepípal v sekundových intervalech, bylo by to ovšem značně snesitelnější. Nakonec se tomu zkusím věnovat dnes, situace, kdy by byl tento můj počítač mimo provoz je prostě nemyslitelná.

Taky se mi včera ozval někdo z idnes, zda může použít mé fotomontáže do článku o naštvanosti lidí na politiky. Souhlasil jsem a článek naleznete ZDE. Pár hodin poté se ozval brácha Enimena z AHA!, zda by je mohl použít i pro AHA!, taky jsem souhlasil a článek najdete pro změnu ZDE (kde si dali tu práci odmazat podpis KOMBAJN.INFO). Stačilo tohle a můj Maroshek si hned myslí, že jsem šikovný kluk. Nesdílím zcela jeho nadšení a už vůbec jeho názor na moji šikovnost, nicméně mimo něj to byla jediná světlá chvilka včerejšího dne.

Kdo jste znal maminku AdaMMa, kdo jste četli blog Noční úvahy, uctěte prosím památku skvělé ženy…

Celý článek Čtvrtek, 17. září 2009, 11:19, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Z*RD ZM*D ZMR*

Dnešní titulek se vztahuje samozřejmě k politice, protože Jiří Paroubek se včera zachoval tak, jak už několikrát před tím – totálně popřel sám sebe. Jeho čin také popírá to, že by snad mohl v sobě mít alespoň kousek státotvornosti. Shodil vládu v době předsednictví v EU, tvrdě se hnal za předčasnými volbami a poté prohlásil, že trvá na volbách regulérních v červnu 2010. Sice mám proti Topolánkovi opravdu mnoho námitek, nicméně ani se mu nedivím, že složil svůj poslanecký mandát. Tohoto divadla má i publikum plné zuby a to včetně příznivců ČSSD. Předseda vlády Fisher byl též překvapen veletočem Paroubka a bude vyžadovat dodatečné potvrzení mandátu vládě. Jediná dobrá věc je, že Fisher bude tlačit na to, aby Janotův balík úspor prošel a rozpočet nepřekročil 170 miliard. To je krok, který by si Paroubek nemohl dovolit. Pokud se jedná o pokrytectví, při hlasování o rozpočtu zvedne ruku pro tato drastická (ale životně nutná) opatření, která umožní nárůst státního dluhu jen o 5% HDP. Jeho případné zvednutí ruky pro tuto věc by ovšem mohlo ještě znamenat jiskřičku nadějě v případě existence pochyb o jeho státutvornosti.

Předevčírem mi došla na Facebooku pozvánka do skupiny Úsměv pro život. Ani jsem o ní dlouho nepřemýšlel. Od pohledu se jednalo o charitu a já přiznávám, že už jsem trochu přehlcen těmi mladými lidmi, co se mě na ulici ptají, zda nechci přispět takovým a takovým dětem. Už ani nevím kam všude jdou poslat dárcovské SMS zvané DMS. Sobecky jsem se ve svém volném čase věnoval sobě, trávil jsem čas na Facebooku, čistil zjevné blbosti od blbostí menších – žádosti o přátelství od lidí, které neznám od těch, které možná znám a kterých se možná na konci měsíce zeptám, zda se známe a odkud, abych mohl rozhodnout o tom, zda je příjmu nebo smažu. Stejně tak mi každou chvíli pozve někdo žádost o fanouškovství nějaké stránky. Často je to osobní stránka DJů, i věci, které by se (býti ve formě mailu) dali označit jako SPAM. Nevím jaké k tomu vedli důvody, ale skončila tam i ikonka symbolizující úsměv. Úsměv pro život se mi prostě nejevil zapamatováníhodný, nejevil se mi dost sexy, abych na něj klikl, abych za něj zvedl palec nahoru. Přesné důvody neznám. Z designérského pohledu mu možná chybí černý rámeček, který by vymezil jeho plochu vůči světlému pozadí. Bílá se ztratila v bílé a on zapadl mezi vše ostatní. Měl jsem jiné myšlenky, měl jsem dost práce, nevěděl jsem kam dřív skočit, ze seznamu sedmi věcí jsem odškrtával první položku a myslel jsem na svého partnera, kterému právě skončil pracovní poměr. Možná, že vy máte myšlenky o něco více radostnější, pokud máte zájem, tak se nebojte dát svůj úsměv pro život zde: http:\www.usmevprozivot.cz

Včerejšek nebyl moc příjemný den, Marosh odešel z práce, já v té svojí neměl moc příjemný den a večer jsem mluvil s AdaMMem, který teď prožívá hodně smutné a nepříjemné období. Někdy i já doufám na zázraky. Když se život kolem nás zadrhne, je nutné se soustředit na budoucnost. To jsem napsal včera večer, bohužel dnes v noci maminka AdaMMa podlehla v boji se svojí nemocí. Upřímnou soustrast AdaMMovi, Ireně i jejímu manželovi. Víc nemá smysl říkat, byla to skvělá a moudrá žena…

Celý článek Středa, 16. září 2009, 9:09, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG