Odpočinu si až v práci

Tak jo, zase jsem se na delší dobu odmlčel. Trošičku jsem nestíhal. Mezipatra, která včera zažila své zahájení v Praze měla totiž pár zajímavých doprovodných akcí, které jsem se snažil obrazově zdokumentovat. Do toho mi opět ulehla moje láska, tentokráte s teplotou kolem 39.7, takže o zábavu je opravdu postaráno. Kupa prádla čekající v ložnici na vyžehlení se neutěšeně zvětšuje. Ještěže mi moje láska před svým onemocněním stihla naskenovat fotky, které mám do soboty připravit jako projekci na oslavu narozenin Zuzky a Markéty. Nakonec tam ale asi půjdu sám, neb jsem slíbil projekce a focení a Marosh bude hekat v posteli.A to se tolik těšil…

Na zahájení Mezipater jsem pak potkal i svou exkolegyni z deníku Aha! a dali jsme si spolu skleničku. Ona Mattoni, já malé pivo. Bylo to fajn posezení. Možná to zopakuju. Jinak jsem samozřejmě strašně moc rád, že jsem viděl na zahájení spoustu starých známých. Snad poprvé mi vrazil hubana i šéf festivalu Aleš, Klárka zářila, Bazi se posmutněle usmíval, Viktor byl strašně akční a pak tu samozřejmě bylo spousta nových a mladých tváří, u kterých si člověk rád zavzpomíná na to, jaké to bylo, když mu bylo 20 a svět byl velká párty. Marosh občas vrčí, že zase nebudu vůbec doma, ale Mezipatra jsou věcí, která má smysl. Má smysl pomoci mnohým tápajícím mladým před commingoutem a má smysl prudit puritány. Mezipatra jsou akcí, která možná ze všech těch věcí, které jsem kdy dělal (focení, projekce, zaměstnání) má alespoň nějaký smysl. A určitě mají smysl pro mou osobu, protože mám alespoň (možná falešný) pocit, že pomáhám tvořit něco pro lidi. Můj příspěvek je miniaturní, protože celý festival vždy závisel na dobrovolnících, kteří dávají do festivalu své srdíčko a daleko víc času než já. A já jim za to děkuju.

A teď mě omluvte, jdu zjišťovat, jak nejlépe upéct kuře…

Celý článek Sobota, 13. listopadu 2010, 9:02, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Jak vodku opustil džus

Včera jsem si zapoměl vybrat peníze a k tomu byl první den, kdy se letos v Praze fotilo pro Mezipatra. Moc informací jsem o akci neměl, jen druh akce – koncert. Odpoledne jsem ke svému zděšení zjistil, že se bude jednat o operní zpěv, ale naštěstí to jednak vůbec nebylo špatné a jednak nebyl vyžadován společenský oděv. Takže na koncert pana Josefa Škarky jsem dorazil do klubu 2. patro včas, ale v kapse jsem měl 79 Kč, což mi nestačilo ani na vodku s džusem. Co se dalo dělat? Džus musel stranou…

Večer jsme na sebe s Maroshem neměli moc času, nicméně když jsem doupravil fotky, tak jsme se přece jen přitulili. Dnes se chystá v Praze pro změnu vernisáž. Peníze jsem si vybral, ale v galerii bar nečekám, ale třeba budu překvapen, když už je to galerie v pátem patře pro změnu. Jinak kdo to ještě neví, tak v Praze oficiálně začínají Mezipatra už ve čtvrtek. Což mi připomíná, že zítra bych si měl stihnout vyzvednout lístky na středeční gaymovie party ve Slováči.

P.S. Víte, že dnes je šílená doba? Třeba je trendy vyrábět pivo pro psy…

Celý článek Úterý, 9. listopadu 2010, 8:40, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Ztracený talíř a vlak do pekel

Já to věděl. Moje předtucha se vyplnila. Už od té doby co Marosh přijel. Vlastně už předtím se mi zdálo, že nám chybí jeden talíř. Obvykle za tím vězí náš soused, který nám něco přinese a talíř nám přebývá nebo naopak my dáme na oplátku sousedovi a pak nám jeden talíř chybí. Problém byl v tom, že jsem si byl skoro jistý, že soused talíř vracel. A já ho nemohl nikde nalézt.

V sobotu jej našel ale Marosh. Byl v mikrovlnce a na něm zpečený tvrdý sýr se šunkou. Marně jsem pátral v paměti, zda se to stalo ve středu nebo ve čtvrtek. Měl jsem zřejmě hulihlad, ale než se sýr se šunkou rozpustil, tak se mi běžící mikrovlnka vykouřila z hlavy. Jak typické! Sýr se svojí konzistencí (něco mezi sklem a železobetonem) začal podobat zelenému talíři, ale nakonec jsem jej odstranil.

Jinak to byl příjemný víkend. V neděli jsme zašli na návštěvu k Michalovi a Jardovi a za ten zhruba půl rok se byt docela proměnil. Multimediální centrum má něco do sebe, ale Atom to i přes dvě jádra občas zcela nestíhal. Stejně jako Lenin říkal „Učit se, učit se, učit se“, já tvrdím „Naddimenzovat, naddimenzovat, naddimenzovat“. To, že dnes frčí HD video, které stíhá Atom jen díky přítomnosti Nvidia Ion, neznamená, že až bude „in“ 3D Full HD nebo něco ještě kvalitnějšího, tak to na takové sestavě poběží. Ostatně už u 720p HD ve Flashi na Youtube to prostě deska s dvoujádrovým Atomem nerozdýchávala. Připočtu-li k tomu, že od multimediálního centra čekám jiné ovládání než command line v Linuxu (byť samozřejmě GUI je k dispozici), predikuji, že ideálním by mohl být časem Android na nějaké výkonnější platformě. Ale samozřejmě projektor je jiné kafe než klasická LCD. Škoda jen toho, že film Vlak do pekel je taková sračka. I přesto jsme si ale dokonale užili večer a to nejen díky Jardovu kuřeti a Michalovým palačinkám, ale kvůli jejich přítomnosti.

Celý článek Pondělí, 8. listopadu 2010, 7:45, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Zdrojový kód tohoto vesmíru

Tak tu máme zase víkend. Čím je člověk starší, tím rychleji ten čas utíká. Ale nakonec jsem si přece jen na to kafe, které jsem si plánoval během nepřítomnosti miláčka, zašel. Pravda, vyšel mi na ně čas jen díky tomu, že v Istnabulu byl šrumec a letadlo s mým pokladem mělo dvě hodiny zpoždění, tak jsem si na půlhodinky sedl do DBK s Orca Latté a wifi připojením. Večer se mi Marosh vrátil z Istanbulu a už se mi po něm docela stýskalo. Pravda, v jeho nepřítomnosti jsem chodil spát mezi půlnocí a jednou hodinou, ale jsem na sebe pyšný, že jsem nepodpálil nebo nevytopil byt. Ve čtvrtek se nám (konkrétně teda Vojtíškovi) povedlo koupit lístky na červencový koncert Take That v Mnichově, takže je na co se těšit v létě. Příští středu nás čeká Gay movie Párty ve Slováči, jinak to bude náročný týden, protože v práci mě čeká přesun do jiné kanceláře a po práci budu obrážet s foťákem Mezipatra.

Dnes je na pořadu dne trocha relaxu, Marosh se samozřejmě taky cítí vyšťavený. Přesto se dokopal k tomu připravit králíka, takže si dáme dnes jistě výborný oběd. Pokud se mi podaří nerozvařit brambory, zatímco si píšu blog. A největší problém který řeším? Za poslední dva týdny jsem nabral asi 3 kila, takže přemýšlím o tom, že až příště půjdu do lékárny, přikoupím si i nějaké projímadlo, abych v sobě nedržel jídlo zbytečně dlouho (specifický druh humoru, nevolejte prosím psychiatrii). Mám pocit, že nová práce je tak trochu zátěží na můj žaludek. Je to obrovský rozdíl oproti té minulé, kde se mi podařilo během dvou měsíců mít teplé jídlo jen jednou a po zbytek času jsem se stravoval bagetama a kávou.

A co život, vesmír a vůbec? Myslím, že jsem dospěl do stádia, kdy si už umím natvrdo, tváří tvář sobě v zrcadle říct nahlas, že nikdy za celý svůj život nepochopím tento vesmír. Nikdy nenajdu řád, kterým se celá ta show řídí. Nikdy neuvidím kód, jen můžu koukat na miliardy proměnných, které se člověku mění před očima. Už nebudu křičet že Matrix není, protože… …protože možná je. Myslím, že k tomuto bodu – pochopit, že svět bude fungovat i bez vás a že tajemství jeho fungování nikdy, NIKDY neodhalíte by měl každý z nás. Třeba se mi do konce života alespoň podaří mu lépe porozumět.

P.S. Brambory se mi trochu rozvařily.

Celý článek Sobota, 6. listopadu 2010, 13:00, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Na nože a defragmentace

Tak první den bez miláčka proběhl v pohodě. Večer jsem strávil u počítače, namíchal jsem nějaká nová videa, zahrál si pár levelů Quake a potom jsem kouknul Na nože. Nevím, zda Ivetě mám věřit to, že ty rybu zkazila jen proto že měla imunitu a ne proto, aby šel Jarda. Vzhledem k tomu kolikrát se u toho smála, tipuju druhou možnost. Což znamená dvě věci. Jednak si ta holka jde tvrdě za svým a jednak je pěkně vyčůraná a není zdaleka tak skvělá a příjemná, jak jsem si doposud myslel. Na tom, aby tým s Jardou ve kterém byla s imunitní zástěrou byl nejhorší pracovala tvrdě. Ráno zaspala, zk*rvila jídlo na maximum a ještě se u toho zvládla usmívat. Tohle taktizování se mi zas tak moc nelíbilo. Na stranu druhou, ne že by si Jarda nezasloužil za ty kecy vůči amatérům a Ivetě trošku probrat. Nakonec šel namistrovaný David pryč. Ještě zbývá Robert, ale před ním asi půjde Lukáš.

Jinak moje láska dorazila v pořádku do Istanbulu. Turecko spadá mimochodem do roamingové zóny 2 (Vodafone), což znamená 50Kč za hovor a 10 za SMS. Miláčkovi tam netěsní okno a táhne na něj, takže spal zhruba jen 4 hodiny. Dnes ho čeká maraton přednášek.

Já se cítím použitě, po zde večer jsem si totiž ještě pustil Terminátora 1, kterého jsem dlouho neviděl. Překvapilo mě po letech, jak špatnou hudbu ten film má. Spát jsem šel až kolem 1 hodiny, ale spalo se mi i při zapnutém počítači Maroshe dobře (probíhala na něm defragmentace a když jsem šel spát, byl na 5% procentech, ráno na 9% – ony 3% volného místa jsou k defragmentaci výrazně míň než málo). Maroshův počítač teď asi pojede několik dní dnem i nocí a možná stejně nedokáže do návratu svého páníčka zahlásit „Defragmentace hotova“.

P.S: Nedá mi to neuveřejnit jede komentář ke státním maturitám z Facebooku: „Že u pokusných maturit propadla jedna třetina studentů, mě ani tak netrápí. Některé otázky se týkaly učiva, které ještě nebylo probíráno, studenti neměli žádnou motivaci se „na pokus“ učit, což beztak většina dělá až o svaťáku. K zaznamenání však je, že na soukromých placených školách byla propadovost dvojnásobná“.

Celý článek Středa, 3. listopadu 2010, 7:47, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG

Slaměný vdovec

A je to tady. Dnes odpoledne moje drahá polovička opustí český vzdušný prostor a dosedne někde na rozhraní Evropy a Asie. Té skutečné, která sahá až k Istanbulu, nikoliv té imaginární, která začíná 20 kilometrů za Prahou. Budu doufat, že teroristi mají prázdniny jak na letištích, tak v hlavním městě státu, který by se rád připojil k EU. Jako obvykle mi už teď chybí, byť vidina prázdného bytu a možnost pohazování ponožek k posteli se jevila velmi lákavou.

Zcela úmyslně mě před svým odjezdem nakazil, takže mám nyní v krku tak trošku Saigon. Nasadil jsem na to sám preventivně Bioparox. A pokud se na tomto místě někdo hodlá rozčilovat, že by si člověk neměl sám „předepisovat“ antibiotika, říkám jen toto: „Připravuji se na exodus českých lékařů. Příští rok mám v plánu naučit se opravovat si drobné zlomeniny a šití, a v roce 2012 bych se rád pustil do samostudia výroby plomb.“ Jak jinak brát tuhle zemi jinak než s nadhledem? Lékaři nám ubývají, v Praze se paktuje ODS s ČSSD, aby vyšplouchli vítěze a ideově logičtějšího spojence v podobě TOP 09 a třetina studentů asi neudělá ani maturitu.

Ale zpět k původnímu tématu. Takže jsa nakažen a sám bez milované osoby je ze mě slaměný vdovec. Díky tomu, že jsem nalomený, se budu snažit zůstat v teple (snad jen ve středu se možná mrknu na jednu tiskovku do Ataxa a večer na jedno slavnostní vyhlášení). Měl bych ještě nějak své lásce nahrát Ordinaci v růžové zahradě, neměl bych prý nechat zpustošit byt a zakázáno mám též souložiti (nebo si prý mám alespoň psát počet, aby mi to mohl oplatit, ten můj vtipálek). To bude ta nejlehčí část, neboť na to aktuálně opravdu nemám chuť. Kolem a kolem si tak nějak říkám, už aby byl pátek…

Celý článek Úterý, 2. listopadu 2010, 12:45, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

K. O. L. Á. Č.

Neděle. Někdo zvoní. Marosh vedle je zavřen a hudba mu hraje tak hlasitě, že jako vždy nevnímá zvonek. Jdu se jej zeptat, zda někoho čeká. „Tomáš,“ vyštěkne zřejmě unaven tím, že se jdu zeptat, místo toho, abych poslušně otevřel. K Vánocům si budu přát křišťálovou kouli a lekci kurzu pro vědmy. Jdu otevřít. Tomáš má v ruce koláč, barvy na potraviny a na obličeji výraz, za který by měl stát uzákonit fyzické násilí. „Koláč, “ řekne pět písmen, zhnuseně se otočí (zřejmě proto, že situace s otvíráním dveří se u nás komplikuje již jaksi tradičně) a odkráčí. „Díky Tome“, nemá smysl dodávat. Inu není nad nedělní pohodu…

UPDATE

Tak nakonec Marosh odkráčel nahoru na kafe. Po pár minutách jsem na kávu byl přizván i já. Marosh nechápe proč se ptám koho čeká, já nechápu proč na mě byl naštvaný a Tomáš mě poučil, že dveře se otvírají s úsměvem. Odhlédnu-li od toho, že má asi pravdu, tak si to minimálně za ten dobrý švestkový koláč zasloužil. A pokud se Marosh s Mílou nezabili, žili spokojeně až do konce věků…

Celý článek Neděle, 31. října 2010, 14:35, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Psí parkour

Roztomilé a výborné… http://www.collegehumor.com/video:1942782

Celý článek Neděle, 31. října 2010, 1:01, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

The Social network

Tak to v Praze vypadá, že radnici neobsadí Tůma s TOP 09, který získal nejvíc hlasů, ale ODS ve spojení s ČSSD. ODS se nechce vzdát moci. Otázkou je, pro kolik voličů bude za 4 roky tato strana v hlavním městě volitelná. Nevím jak ostatní, ale já od strany které házím svůj hlas čekám nějakou ideovou a charakterovou integritu. Koalice s ideově opoziční stranou mi do tohoto vzorce zkrátka nezapadá. V Praze je ale vůbec otázka, jak to celé dopadne. Ondřej Liška (se kterým jsme si nedávno prímově pokecali na křtu knížky Jana Folného) již oznámil, že volby napadne u soudu. A oznámení již padlo. Nedivím se mu, protože ačkoliv měla Strana Zelených v celé Praze víc než 5%, nakonec nemá jediné křeslo. Vydělala na tom TOP 09 i ODS, která celé rozdělení Prahy na 4 volební obvody vymyslela. TOP 09 se, alespoň slovy svého předsedy Karla Schwarzenberga, za celou situaci a poškození malých stran skoro až stydí. Nutno přiznat, že vinu na tomto rozdělení ale nenese. To byla jedna z předvolebních hříček pražské ODS, která zatím velmi úspěšně kopíruje brněnský model. Ten spočívá v tom, že pravicová strana si na radnici dělá tak dlouho co chce, až se jí časem zdá, že jí projde téměř cokoliv. I Brno mělo své kauzy a tak v něm najednou začali vítězit lidé z ČSSD. Možná kradou stejně jako ti z ODS před nimi. Nicméně podle posledních volebních výsledků to alespoň dělají méně okatě. A tak co naplat, že i když primátor Onderka věnuje raději miliony na mainstreamový hokej než desetitisíce korun na menšinový filmový festival Mezipatra, lidi mu to žerou. Praze bych přál nějakou lepší alternativu. TOP 09 jí mohla nabídnout. Pokud ale ODS v Praze usoudila, že její voliči by ji raději viděli v koalici s jinou stranou než pravicovou, na nějakou změnu k lepšímu si v Praze budeme muset počkat minimálně další 4 roky.

A teď něco zcela jiného. Včera jsme byli s Maroshem oslavit 5. narozeniny serveru Moviezone. No teda na párty jsme nedorazili, protože jsme cestou začali zívat natolik, že jsme to otočili domů. Ale na film Social network jsme zašli. A i když zde nelítají auťáky vzduchem, nic tu nevybuchuje, ani se tu po většinu času nikdo nesvlíká, film stojí za podívání. Minimálně pro ty, kteří fenomén jménem Facebook využívají. Hodnotím 8/10 pro ty, kteří mají Facebook. Párkrát mě během filmu napadlo, zda by nebylo správné si svůj profil zrušit… …ale podobně blbej nápad jsem už zahnal…

Celý článek Sobota, 30. října 2010, 10:18, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Bílá versus Vega 5:3

Dnes hraje v Hard Rock Cafe Suzane Vega. Vstupné 300 Kč.

V úterý hraje v Hard Rock Cafe Lucie Bílá. Vstupné 500 Kč.

Potřebuje to nějaký další komentář?

Celý článek Pátek, 29. října 2010, 7:08, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG